čtvrtek 23. dubna 2020

Matěj / 18. měsíc s třeťátkem

Tyhle malé narozeniny kolem nás nějak propluly, ani nevím jak. I když se obecně rok a půl považuje za docela důležitý milník, zastihl nás v době intenzivního rodinného covidového soužití, kdy pomalu nevím, co je za den. Natož, abych registrovala datum. Poslední měsíc mám pocit, že se náš život scvrkl na vaření, pečení, hraní deskovek a procházek do okolí. Dnes jsme ale důstojně oslavili Den Země a uklidili jsme okolí našeho domu. Takový náš malý zelený projekt. Matěj asistoval taky. Nevím, jestli je v roce a půl nějaké oficiální období silné separační úzkosti, nočních běsů a strachů, pokud ne, tak mám smůlu jen já.
 

V noci se budí s šíleným řevem, prso uklidní. Připomínám, že zuby má všechny! Po čtverky teda. Přes den neslyším nic jiného než "mamáááá". Nehne se skoro ode mě, nahání mě po třípokojáči seč mu malé nohy stačí. Začal mít strach. Miluje ptáky a zároveň se jich děsí. "Ptá" je také jedno z prvních slov. Včera mi přišlo, že zaševelil něco jako "ježíš", no můžu vám říct, že věřící nejsme, ale je to takové moje úlevné slovo. Jde vidět, že si ulevuju často, když se naučil zrovna toto.
 



 
Zhatil všechny moje plány, že bude dědit barefooty po Kubíkovi. Má aspoň o cenťák větší nohu, než míval Kubík. Takže 22 rovnou vyřazuju a skáčeme do 23. Nosí na střídačku kožené Filii celoročky a Vivobarefoot Primus Mini. Boty má hrozně rád, nejradši by s nimi usínal (což se mimochodem jednou stalo, když mu dorazily nové Viva). S tím usínáním je obecně dost úchylný, to má stejně jako Kubík - potřebuje mít něco v ruce. Teď usínal s kalkulačkou a dvěma dřevěnými telefony, odpoledne usínal s balónkem a vařečkou. Ale bere fakt všechno. A ideálně mi ještě u toho všeho žmoulá ruku.
 

O spánku se nemá smysl bavit, pořád jedeme na kojící a neustále budící se vlně. Usíná kolem deváté, budí se kolem osmé. Po obědě spává hodinu a půl většinou.
 
 
Přestala jsem mu vařit miminkovská jídla a už asi měsíc nemixuju. Jak jsme doma, chtěl to, co máme my. Takže jí prakticky všechno a když vím, že něco nemusí, uvařím mu nějaké maso se zeleninou. Naprosto třeba pohrdl mojí vyladěnou slováckou kyselicí i luxusní rajskou. Jí hodně zeleniny, z ovoce má rád pomeranč a mango. Semtam hrozny.
 
 
Za měsíc se neskutečně rozjezdil na Pukym, získal potřebnou jistotu a grif, ovládá ho dokonale. Jen ho za chvilku vždycky přestane bavit, tak to musím tahat. Naštěstí Matěj se venku nosit nechce, tak statečně ťape vedle mě. O víkendu nám spadl do zahradního jezírka, měl první klíště, už asi měsíc mu teče z nosu a když venku zakašle tím svým vlhkým kašlem, dělám, že ho neznám :D 

Žádné komentáře:

Okomentovat