pátek 17. listopadu 2017

Nejcennější vzpomínky & Giveaway

Kolik si toho z dětství pamatujete? Já moc ne. Vím, že moje rané dětství bylo hezké, prý hodně vzteklé, v mých dětských očích ale celkem dobrodružné. Moc ráda si u našich prohlížím staré fotky, často ještě černobílé, hledám pojítka, snažím se vzpomenout na okamžiky dětského štěstí. Snažím se vrátit v čase a tak nějak doufám, že se mi to povede a já se tak budu moct líp vžít do kůže svých dětí...
 

Pamatuju si, jak jsem ve školce spláchla zlaté náušnice do umývadla, protože jsem chtěla být kluk.
 
Pamatuju si, jak mě svalil na zem sousedův pes Borek, a protože před domem byly místo asfaltky ostré kameny, byla z toho parádně odřená kolena.
 
Pamatuju si, jak se vyboural autobus, ve kterém jel můj táta z práce, a když pro mě přišel do družiny, měl roztrhlé rifle a kulhal.
 
Pamatuju si na obrovský ořech na zahradě, jak jsme do hromad spadaného listí každý podzim skákali.
 
Pamatuju si na sršní hnízda, která bývala na naší chatě s kadibudkou uprostřed lesa, kde jsme trávili letní prázdniny s babičkou a dědou.
 
Pamatuju si na všechny svoje andulky a křečky, na to, jak k nám přišli, i na to, jak odešli. Úplně toho prvního křečka vyhráli naši na plese v tombole a v noci mi ho přišli ukázat.
 
Pamatuju si, jak jsem se schválně vykoupala v prosinci v potůčku, a babičku s dědou, kteří mě měli na prázdninách, z toho málem kleplo.
 
Pamatuju si na svoji hnědovlasou panenku Lucku a na období, kdy jsem ji měla nejraději neoblečenou.
 
Pamatuju si na svého bratrance Jakuba, se kterým jsem strávila dětství, a který mi říkal "Anko".
 
Pamatuju si, že jsem jednou na šlapadle s našima pustila do vody mega dlouhý řetěz z céček.
 
Pamatuju si, jak jsem na dovolené na Slovensku poblila celý karavan, zatímco naši se známými hráli Dostihy a pili fernet s tonikem.
 
Pamatuju si, že jsem kdysi ve školce vyhrála druhé místo ve vesnickém Slavíčkovi poté, co jsem zazpívala Sivá holubičko, kdes byla.


Mohla bych pokračovat, lovit v paměti a sepisovat na nikdy nekončící seznam. Ne všechno ale zůstane uchováno. Kdyby byl můj den nafukovací a má energie nevyčerpatelná, psala bych svým dětem deníčky. Každý den jedna nejzásadnější událost, emoce, situace, zážitek, bolest nebo radost. Až by se naučili Klárka s Kubíkem psát, štafetu by si sami převzali. Ale tenhle stav je scifi. Jsem na sebe pyšná, že jim dělám aspoň alba s popisky a že píšu nejzásadnější informace do památkových knih. A taky že poctivě plním jejich krabičky vzpomínek.


♥ G I V E A W A Y ♥

Mám velkou radost, že mi Hanka s Katkou jednu takovou krabičku "Poklady dětství" věnovaly do předvánoční soutěže. Nádherný dárek, který neskončí zapomenutý někde na dně skříně. Který neomrzí. A který můžete věnovat jakkoli starému dítěti. Klidně vašemu, klidně vnukovi/vnučce, klidně miminku kamarádky.
 
* Výherce získá jednu personifikovanou krabičku Poklady dětství v hodnotě 1199,-
 
 
Pravidla:

1. Čtěte dál můj blog ♥
2. Dejte like Pokladům dětství na FB
3. Do komentáře na blogu mi napište odpovědi na tyto dvě otázky: Pro koho byste krabičku rádi vyhráli? Jaká je vaše nejranější vzpomínka z vašeho dětství? Připište na sebe email
4. Pokud budete tento článek sdílet na svém FB, zařadím vás do soutěže dvakrát
5. Soutěžit můžete do neděle 26.11. do půlnoci, v pondělí 27.11. vyberu výherce a pošlu email

33 komentářů:

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Krabičku bych ráda vyhrála pro mou dcerku nebo pro miminko,které se mi narodí za necelý měsíc..je to super nápad a inspirace,jak si uchovat krásné okamžiky našich dětí..jednou z mých vzpomínek je radost z narození mého bráchy,kdy jsem konečně měla "živou panenku" na hraní.Moc jsem si s ním ale hrát nemohla,měl přes 4,5kg :-)) ale milovala jsem ho a miluji doteď :-) Díky za soutěž. mjansovam@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  3. Rada bych vyhrála krabičku pro dcerku, za chvili ji budou 2. Moje nejstarší vzpomínky jsou asi ze školky, resp. jesli, kde jsem byla od 1 roka. Školku jsem milovala a chodila tam moc rada, těch vzpomínek je hodne ❤️

    OdpovědětVymazat
  4. Krabicku bych rada vyhrala pro syna :-) S nejstarsi vzpominkou jsem asi unikat, ale pamatuji si jak mi v par mesicich teta u babicky v kuchyni na stole pichala usni dirky na nausnice. Od detstvi to vsem v rodine vzpominam a nikdo mi neveri, ze si to muzu pamatovat.... stecovajana@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Tak panenku Lucku jsem měla taky - byla asi má jediná. Pamatuji si, jak jsem ji jednou ostříhala - naštěstí ne úplně 😂

    OdpovědětVymazat
  6. Já bych chtěla vyhrát krabičku pro syna, který má 2 roky. Mám krásné vzpomínky na prázdniny,které jsme trávili s bratranci a sestřenici, jezdili na kole, chytat ryby, koupat se nebo jsme stanovali na zahradě :)
    MK.Michaela@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Samozřejmě, že pro syna, je to moc milá věc a jistě to jednou ocení, já takovou neměla, ale mám alespoň album s fotkami, když jsem byla malá :) no a moje první vzpomínka je, že mě hlídala babička a já čekala na maminku, vždy když šla z autobusu domů, tak jsem se hrozně rozběhla a skočila po ní :D Nikol Horáková - slunicko1321@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  8. Ja bych si krabicku prala pro kamaradku, vcera se ji narodila holcicka 😇 a vzpominku mam, jak me mama ve dvou vedla do jesli, vse v poradku, hezky jsme si povidaly a jakmile jsme dorazily do satny, zacla jsem ryk, ze nepudu... o.k.hanicka@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  9. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj Jani,
    tvůj blog čtu již delší dobu, takže i jako pravidelnou čtenářkou nejsem nově :) sleduji tě pod tímto účtem, tedy jako Nela Agáta Procházková. Lajk na facebook stránku jsem dala pod profilem Nela Procházková. Krabičku vzpomínek bych určitě dala své sestře, která má chlapečka. Na své dětství mám plno krásných vzpomínek a nejde napsat pouze jednu, ale kdybych jich měla vypsat pár, tak tu jsem hooodně dlouho. No asi nejčastěji vzpomínám na dny, kdy jsem dostala svou první vysněno fenku Německého ovčáka, která tu s námi již bohužel není skoro 3 roky.

    cumanelka@gmail.com
    Krásný víkend tobě i tvé rodince :)
    Nela

    OdpovědětVymazat
  11. Krabičku vzpomínek bych věnovala sve dceři, protože je to krásný nápad a hned mě to nadchlo. Vzpomněla jsem si tim, jak jsem si jako mala ráda prohlížela s babičkou její krabičku "pokladů". Čas strašne leti a člověk rychle zapomíná, moc krásný nápad :) Děkuji Helena cagovka.helga@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  12. Venovala bych ji dcerce,2 roky. Vzpominam si na vanoce,kdy sestra dostala pod stromecek lyze:-) horakol_volny.cz

    OdpovědětVymazat
  13. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  14. Dobrý den Jani, ráda bych krabičku vyhrála pro dceru kamarádky, která má 3 týdny. Vzpomínek na dětství mám hodně, ale jedna pro dnešek taková netypická je z hřiště před domem, kde sem si asi ve svých 4 letech hrála sama, mamka mě kontrolovala občas z okna a já zůstala viset za bundu na skluzavce a nemohla se dovolat pomoci, pamatuju si i tu bundu. A další hřišťová je na mého souseda, který byl o rok mladší než já a vymyslel, že si budeme házet takovou tou železnou lopatkou s dřevěnou rukojetí a já ji chytla do brady. Mám samozřejmě i veselejší, ale to bych tady vypisovala dlouho :-). Mějte krásné předvánoční přípravy. V případě výhry je můj email sdohnalikova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  15. Krabičku bych ráda vyhrála pro staršího tříletého syna. Já si velmi dobře pamatuji z dětství, jak jsme s tátou jezdili od mých školkových let vlakem se stanem a batohem na zádech po všech koutech ČR. Bylo to super. Jana
    Jana.seidlova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  16. Ráda bych vyhrála pro sebe, pro svého syna :) A má první vzpomínka je až ze školky - vybavuji si, jak jsem ležela v době odpoledního spaní na lehátku a místo spaní jsem si s nějakým klukem, který ležel na lehátku vedle, po zemi posílala kuličku :) A že nám pak vynadala soudružka vychovatelka, či jak se tehdy říkalo funkci paní učitelky v MŠ.
    Na FB sleduji jako Lenka Jaskova (tam také sdílím), přes GFC jako lenushenka.
    lenka_jas@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
  17. Doma mám dvě cácorky a třetí prcek je na cestě, takže krabička by nejspíš připadla jemu :-)
    A moje nejranější vzpomínka? Hm... teď jste mě trochu zaskočila. Asi když jsem byla s dědou včelařem obhlizet jeho včeličky a i přes dodržení veškerých instrukcí mě jedna mrška bodla :-D
    vero_nika@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
  18. Krabička by byla pro dceru, nebo syna co za pár dní čekáme:-) A nejranejší vzpomínka? Moc si z dětství nepamatuju. Vzpomínám si na výlety s dědou vlakem na Babylon. Držela jsem lísty a čekala vždycky aby mi ho průvodčí nechal označit. Hrozně jsem se na to těšila:-) Šárka saui.dj@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  19. Krabička by byla pro moji dcerku, po Vánocích jí budou dva roky. Z dětství nejraději vzpomínám na rodinné výlety. lenka.lahvickova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  20. To jste vsechny takove ovce a nemuzete udelat krabicku vlastni??????

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miluju tyto nesnasenlive anonymni komentare, ktere odsuzuji kazdeho, kdo dela neco jinak, nez oni sami. Je to smutne. Urazlive a agresivni. V dnesni dobe ma kazdy moznost volby a dikybohu za to. Neni ostuda si neco koupit. Ne kazdy je kreativni a ma napady. Na tom neni nic stadoveho. Ja mam treba jednu drevenou krabici kam davam vsechny vzpomunkove veci a do pokladu detstvi uchovavam spis slova. Mejte krasny predadventni cas ❤

      Vymazat
    2. Nerozumim, proc hodnotite muj komentar jako nesnasenlivy. Pozastavila jsem se jen nad tim, ze v nekterych pripadech ta reklama, kterou zde masirujete je uz nad ramec. Nebo si vazne myslite, ze je potreba byt ve vsem alternativni?

      Vymazat
  21. hezký den, na fb sleduji jako Barbora Francová, zde čtu jako Červenková Barbora. Krabičku bych si schovala pro své vlastní miminko. Věřím, že lidé, kteří tyto krabičky vyrábějí, do toho dali duši a shrnuli, co je důležité. A důležité hodnoty má mnoho z nás společných. Jako nejranější vzpomínku mám to, jak jsem běžela u babičky po chodníčku a proběhla bránou ze zlatého deště, kterou měla babička jako vchod do zahrádky :) cervenkova.barbora@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  22. Krabičku bych dala svým dvěma dětem, ať se podělí. jinak vzpomínám si, že jsem v dětství měla panenku, kterou jsem pojmenovala po sobě.teď si s ní hraje moje dcera, protože panenka zůstala ve skvělém stavu.
    jana.koloma@email.cz

    OdpovědětVymazat
  23. Krabičku bych věnovala sestřence, která čeká své první miminko. Těžko říct, která vzpomínka je ta nejranější. Dneska u nás začlo sněžit takže momentálně moje nejranější vzpomínka je jak mně taťka v kotelně zahřívá zmrzlé ruce od sněhu škvrdláním. Martina, makaface@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  24. Krabička by patřila synovi nebo mimcu v bříšku. Vzpomínky, ty nejdřívější, patří k času u nejmilejší tety. radkasebelova@email.cz

    OdpovědětVymazat
  25. Na fb jsem po jménem Kikina Kristýna Košuličová
    já bych krabičku darovala svému bratránkovi , mají měsíčního chlapečka a podle mě by to byl skvělý dárek k Vánocům. Popravdě já jsem zapomínavý člověk ani nevím , co jsme měli včera k obědu. Ale pamatuji si , když mi byli tak 4 roky , jak jsme se přestěhovali do nového bytu a s tatkou jsme si hráli s elektrickými autíčky na takové té velké dráze, no a pak jsem o tu dráhu zakopla a dráhu jsem rozbila :) tynka.kosulicova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  26. Jani, krabičku bych samozřejmě měla pro moji Kačenku, ptz i já se snažím všemožně zachytit pro ní důležité a krásné vzpomínky.. ale od akčního začátku, kdy jsem se tomu věnovala každý týden to bohužel sklouzlo k 4-5x do roka když to vyjde 😐.. a moje nejranější vzpomínka, to bude oříšek. Jak řekl můj ex - jsem hrozný průtokáč a zapomenu skoro vše co je starší týdne. Ale vzpomínám si, ca v 8 letech, jak jsem si dala jednou ráno po snídani Coca colu co odněkud dovezl starší brácha a tehdy to byl luxus a výsledek byl ten, že jsem se ve škole vyzvracela na lavici.. a spolužák kružítkem zkoumal, co jsem měla na snídani...
    Kbenesov@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  27. Milá Jani, jednu takovou podobnou krabičku už mám založenou...dala jsem do ní nejoblibenější věci mých dětí hrkátko, první botičky, dupačky:-) Ale moc ráda si zasoutěžím i o tuto krásnou krabičku. Pro koho? No, je to těžké, mám dcerku a staršího syna, ale prože si myslím, že později víc dcerka ocení ,,moji sbírku,, :-) věnovala bych krabičku jí. A vzpomínek na dětství je plno, ale na co jsem si teď aktuálně vzpomněla, když jsem si pouštěla nahrávku na kazetce je jak jsem vyprávěla svojí mladší sestře pohádku Polámal se mraveneček:-) Katerina.Alexova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  28. 1. čtu, čtu, čtu :)))
    2. splněno
    3. krabičku bych ráda vyhrála pro dcerku, jsem na tyhle věci děsný lempl a vyhrát krabičku, tak by mě to trošku nakoplo a měla by aspoň něco...Moje nejranější vzpomínka je na vítání občánků mojí ségry, když s ní máma přijela z porodnice, to mám teda v temnu a znám jen z vyprávění, ale to vítání a následné "mecheche" se všemi bratranci a sestřenicemi (a že jich nemám málo teda:D) u nás doma, to si pamatuju fakt živě (byly mi tedy 2 roky;)
    PS: teda ten komentář s těma ovcema, ten se fakt povedl :D (já se teda za ovci nepovažuju, spíš za lamu:)))))))))
    Lenka Fořtová

    OdpovědětVymazat
  29. Dobrý večer, krabičku bych ráda pro svého tří měsíčního chlapečka. Vzpomínka z dětství? Asi na bratry, jak se mě snažili upéct v troubě. :0)
    veronika.sleglova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  30. Krabičku bych měla pro syna. Sběr pamětního materiálu sice z mé strany dost pokulhává, ale něco málo máme. I když je pravda, že syn je ještě malý, takže postupně to bude přibývat. Ze vzpomínek si vybavuju dětskou postýlku v ložnici rodičů nebo jak jsem se vozila v golfkách. vikiry@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  31. Byla by určitě pro mého syna. A vzpomínka z dětství asi když jsme v zimě chodili v zimě bruslit na rybník(návesák) byli jsme tam skoro půl dne. novakovasarka@centrum.cz

    OdpovědětVymazat