Inspirace / Dárek, jehož hodnota roste

Jestli mě sledujete na IG, nedávno jste mohli vidět krátké video, kde jsem poprvé představovala vzpomínkové krabičky pro mé děti. A jsem z nich tak nadšená, že vám je prostě musím ukázat i tady. Podrobněji. Když jsem na jaře na veletrhu poprvé viděla Poklady dětství, myšlenka se mi hned zalíbila. A když jsem se v létě k roztomilým plechovým krabičkám dostala znovu, rozhodla jsem se, že je pro své děti chci mít. Možná mám velké oči, ale plán je takový, že jim je budu po večerech postupně plnit, budu psát vzkazy a malovat obrázky, a dám jim je až budou dospělí. Možná k osmnáctinám, možná jako svatební dar. Už teď jsem lehce nostalgická...

Já už doma jedny dřevěné krabice na vzpomínkové předměty mám, jsou poměrně velké, bytelné, ale jejich poslání je jiné. Je to úložný prostor pro všechny výtvory, obrázky, první šaty a pidi jednorázovky. Už tam toho je dost a to teprve začínáme. Plechová krabička Poklady dětství bude mít jiný cíl. Nejen kvůli její velikosti. Chci, aby tyto profi krabičky uchovávaly hlavně slova, myšlenky a vzpomínky. Co se fyzických předmětů týče, budu tam dávat jen ty opravdu "klíčové" - fotku z ultrazvuku, dudlík, první hračku nebo mléčné zoubky...

Krabičku nevyplníte za den, ani za týden. Nebude to jednoduché. Je to něco, kvůli čemu musíte mít oči otevřené. Vnímat ty neskutečné okamžiky štěstí, které kolem nás běží minutu za minutou. Nehledejte žádnou šablonu, pro každého je důležité něco jiného. Zapisujte si všechny milníky. Všechno, co chcete svým dětem jednou předat. Všechno, na co nechcete sami nikdy zapomenout. Protože zapomínáme všichni. Je to lidské. Ale stačí pár slov, nebo jedna fotka s popiskem a je to zpět.

Super je, když se zapojí rodina. Jednu kartičku na vzkaz dostala jedna babička, druhou kartičku druhá. A mají úkol, ať dětem něco napíšou. Třeba, jaké to bylo, když u nich byly děti poprvé na prázdninách. A jednu kartičku nechávám pro Klárku/Kubíka. Až budou umět psát a budou schopni nějakým způsobem vyjádřit své pocity, dám jim ji. Budu chtít, aby něco napsali o tom druhém. Chlupáč prý jednou ve škole napsal slohovku na téma "Můj bratr" ve stylu: "Mám bratra. Jmenuje se Pavel. Má velkou hlavu.". Je to úsměvné, ale dětsky milé. Určitě to nemyslel zle, ale tak ho viděl. Tohle dělá příběh příběhem. To, čemu se v dospělosti dokážeme zasmát. Pavli, promiň, musela jsem :)

Mám krabičku Poklady dětství pro Klárku i pro Kubíka. Každá obsahuje

- jemnou miminkovskou dečku
- malou kulatou krabičku na mléčné zoubky
- sáček na první vlásky
- skládané leporelo na zapsání všeho, co je podstatné
- 3 kartičky na vzkazy
- 3 archy samolepek na dozdobení leporela
- 1 karta na věnování

Proč se mi Poklady dětství tak líbí?

- jsou vkusné a nadčasové
- jsou personifikované
- jsou flexibilní - nejsou dány žádné omezující šablony
- jsou kvalitně a odolně zpracované
- jsou časově neomezené - dítě ji může dostat při narození, ale i v pubertě
- jsou nadstavitelné - je možné dokoupit samotné leporelo a pokračovat tak v příběhu

V dnešní materiální době, kdy jsme od narození zahrnuti nadbytkem všeho, je tato krabička ideálním dárkem pro miminko. Asi už tak nějak tušíme, že bohatství člověka nespočívá v množství. Život je ukrutně rychlý a umí dobře proplouvat mezi prsty. Zaznamenávání vzpomínek a následné vybavení si všech těch šťastných okamžiků obohatí naše životy úplně nejvíc ♥