neděle 5. února 2017

Ergonomické sezení na rostoucí židli

Občas se mě někdo z vás ptá, na jakých židlích sedí doma moje děti. Dnes si můžete přečíst článek o našem stolování, o ergonomickém sezení u stolu v kuchyni a o rostoucích židlích. Já osobně mám se správným sezením a celkově s držením těla velký problém. Pokud na to aktivně nemyslím, hrbím se. Hrbím se, když stojím, když jdu, když sedím. Nehrbím se snad jen u jógy. Když na to myslím, dokážu se rychle napravit - zatáhnout břicho, nepřepínat bedra, stáhnout ramena a lopatky, vytáhnout hlavu a zatáhnout bradu. Ale kolikrát za den se zadaří?? Sezení mám taky všelijaké. Jen málokdy byste mě viděli doma sedět opřenou a s nohama na zemi. Minimálně jednu nohu mám zkroucenou někde pod sebou. Myslím, že to koleno jsem si odrovnala sama právě tímhle. Jak říká Chlupáč, neumím sedět jako člověk. Naši generaci provází sedavý způsob života ruku v ruce, naše děti na tom nebudou bohužel lépe. Sedí během dne hodně, u hraní se kroutí na podlaze, klečí, sedí na patách, sednou si tak, jak by to mnohý dospělý nedokázal (já možná jo :)) a proto se snažíme, aby aspoň část dne seděly zdravě. Proto mají obě děti svoji rostoucí židli u jídelního stolu.


Jaká byla naše cesta k rostoucí židličce? Nikdy jsem nebyla fanouškem těch velkých, nastavitelných, plastových a předražených židlí, které jsou vhodné pomalu od narození, protože se dají různě polohovat. Já jsem obě děti dala do židličky, až když si uměly samy sednout a pevně sedět (do té doby jsem je krmila v půjčeném houpacím lehátku v polosedu). Tyto typy židlí mi vždycky přišly jako velká investice a přitom pro naše účely krátkodobá - od začátku jsem totiž věděla, že chci co nejdřív pořídit židli dřevěnou.


Ale... Pro první seznámení Kláry a Jakuba se sezením u stolu a pořádným jídlem vůbec jsme pořídili obyčejnou ikeáckou vysokou židli Antilop s nafukovacím polštářkem pro větší pohodlí. Židle je to nesmírně praktická - je lehká, omyvatelná, přenosná a dá se říct, že i cestovní - jednoduše ji rozložíte a převezete s sebou na dovolenou nebo k babičce. Tato židlička nám výborně sloužila (a určitě ještě někomu poslouží) a jako přechodový můstek byla naprosto dostatečná, i když o ergonomii nemůže být moc řeč.


Jak se ale děti víc osamostatňovaly, nelíbilo se jim v omezeném prostoru, ze kterého nemohly samy vylézt. A tak přišel čas na židli rostoucí. Vybírali jsme pečlivě. Chtěla jsem židli dřevěnou, z masivu, v bílém provedení, českou, certifikovanou, atestovanou, zdravotně nezávadnou. Tak Klárka dostala ke druhým narozeninám od babi a dědy bílo-žlutou rostoucí židli od českého výrobce Wood Partner. Židle je krásně zpracovaná, jde na první pohled vidět, že výrobce použil kvalitní materiály a barvy. Montáž byla snadná a rychlá, samotné nastavení z hlediska ergonomie už je větší věda, kterou musíte s dítětem postupně vychytat. Splňuje všechny parametry správné rostoucí židle - výškově a hloubkově nastavitelný sedák i podnožka, ergonomicky tvarované opěradlo, oblé hrany, vysoká nosnost. Sedák a opěrka nohou se při povolení šroubů zasunou do vodorovných drážek v nohách a židle se zase utáhne. Židle je stabilní a bezpečná, má nosnost 110 kg, poslouží tak komukoliv z rodiny. Židlička má i demontovatelný pultík s popruhem mezi nohy pro malé děti, aby nepropadly - je to opravdu spíš bezpečnostní prvek než funkční, pultík je poměrně úzký, proto nefunguje jako stoleček. Nám to nevadilo a pultíky jsme nepoužívali, protože jsme chtěli mít obě děti přisunuté k jídelnímu stolu. Kláře jsme k židli pořídili i polstrovaný podsedák v růžové barvě.



Jakub dostal svoji židli o něco dřív než Klárka. Jak už to u druhorozených dětí bývá, chtějí všechno, co mají starší sourozenci. Už několik měsíců lezl na Klářinu židli, ve vysoké být nechtěl, nastávaly kruté hádky o jednu židli. Tak Kubík dostal svoji bílo-zelenou variantu stejné židličky. A je mega šťastný. Já sice pořád trochu trnu, když vidím, jak leze nahoru a dolů, ale to je úděl matky :)






Mezi jednotlivými pořízeními je asi rok a půl a židle (ač stejného typu a značky) se od sebe trošku liší. Především mají jiný tvar nohou - Klářina žlutá vypadá z profilu jako neúplné písmeno "Z" a Jakubova má z profilu spíš tvar do "A". Funkčně je to asi úplně jedno, designově se mi víc líbí ten starší typ. Starší typ má opěradlo bílé, novější barevné - ve stejné barvě jako sedák a podnožka - což se mi líbí. A poslední upgrade oproti starší verzi je mírně prohnutý sedák kvůli pohodlnějšímu sezení.


Kdysi mi jeden zastánce plastových polohovatelných židlí pro děti říkal, že si myslí, že tyto rostoucí dřevěné židle nejsou vůbec pohodlné. Já si to nemyslím. Obě moje děti sedí na židlích rády - a obě si umí dost dobře a hlasitě říct, když jim něco příjemného není. Já si občas na židli sednu, když je potřeba (ano, nemám ji správně nastavenou), a přijde mi moc fajn.


Jsme s židlemi moc spokojení. Ani u třetího dítěte bych nekoupila jinak (jen pro zajímavost, německá varianta rostoucí židle Stokke stojí v základu přes 5000 Kč). Nám se s Chlupáčem líbí jak designově tak zpracováním, navíc máme dobrý pocit, že jsme pro zdravé sezení dětí něco málo udělali. Děti mají zase radost, že mají stejné židle, že si nemají co závidět a myslím, že se jim sedí dobře. Vylezou si na ni samy, samy slezou. Mám v plánu je potom pořídit i do dětského pokoje k velkému pracovnímu stolu, až budou děti chodit do školy.


Na závěr přidávám i důležité informace o tom, jak by mělo sezení vypadat, aby bylo ergonomické (podle toho by se měla taky rostoucí židle nastavovat). Pokud dítě sedí na konci sedáku, mělo by mít chodidla celou plochou opřená o zem (podnožku). Když nedosáhne na zem, bude mít tendence se víc hrbit a nohy budou vlivem gravitace za chvíli nepříjemně táhnout. Hloubka sedáku je taky důležitá - sedák musí podepírat přibližně dvě třetiny stehen, jen tak se mohou nohy dostatečně prokrvit. Sedák nesmí tlačit v podkolenních jamkách, proto je i nezbytná zaoblená přední hrana sedací plochy. Opěradlo musí sloužit jako opora beder, nikoliv celé páteře. Opěradlo nesmí sahat výš než ke spodní části lopatek, aby byla zajištěna volnost pohybu horních končetin.

Na čem sedí doma vaše děti? Hlídáte je u sezení? A pokud máte doma školáky, chtějí sedět na rostoucí židli nebo už preferují jiné židle?

2 komentáře:

  1. Máme podobný příběh. Neumím sedět "normálně". U učení i u jídla si dávám jednu nohu pod sebe nebo na vedlejší židli, prostě katastrofa. U dětí se snažím dbát na to, aby jejich růst byl fyziologický po všech stránkách. Tomík dostal svoji rostoucí židli od rodiny švagrové zhruba v 15 měsících, předtím seděl v polohovací židličce, kterou jsme měli půjčenou od známých. Máme německou značku Hauck (švagrová žije v Německu). Protože jsme s židličkou moc spokojení, tak jsme stejnou (i stejně barevnou) koupili i Adélce, a ta ji dostala už teď, pár týdnů před prvními narozeninami. Ta má pochopitelně namontovaný malý pultík se zábranou, aby nespadla. Moc si užívá, že s námi sedí u stolu a mně se moc líbí, jak jde pultík s židličkou hezky zasunout pod stůl. Akorát musím víc dbát na to, aby nebylo nic horkého, tekutého nebo rozbitného jejím dosahu. Ještě pochopitelně nevím, co jim pořídíme do pokojíčku k psacím stolům, ale věřím, že rostoucí židle v kuchyni budou dlouho sloužit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem rada, ze v tom nejsem sama. To, jak sedim spatne, jsem si naplno uvedomila az ted, kdyz mam bez jakehokoli urazu poskozeny neniskus a od bolesti pomuze jen operace. Ja jsem vazne odstrasujici priklad.

      Vymazat