17. měsíc s Jakubem

Jakoubek už je skoro rok a půl s námi. Neskutečné. Klára říká, že si ještě pamatuje na mámu s břichem, já už skoro ne. Zhruba před dvěma lety (tehdy ještě s malým pupkem) jsme se vydali do Říma a užili jsme si to. Teď už pomalu plánujeme podobnou cestu i s Jakubem, tak jsem zvědavá, jak let zvládne on. Klára uměla v 18 měsících asi 20 slov, Kubík je však králem prvních slabik. Komplet slova jsou stále stejná: "mama", "tata" a "ne". Krom posledního je používá velmi sporadicky. Prvních slabik už umí dost a je vtipné, jak té jeho hatmatilce pěkně rozumím :)

Naši krátkou dovolenou na horách protrpěl, vylezla mu tam první stolička a jako správný chlapák to nese velmi těžce. Teď mu roste druhá. Takže jsme opět nejoblíbenější obyvatelé domu. Budí se s řevem a výrazu "leze bolestí po zdi" dodává úplně nové rozměry. Nechce nic, ani prso, ani nosit, ani zpívat, ani hladit. Jen skáče po posteli, leze po nás, převrací se, vrtí se, válí sudy, kňučí a furt cosi přežvýkává. Musí se uklidnit sám. Chudě nebohé.

Kdyby nebylo zubů (bože, ještě mu jich chybí tolik), spí celkem dobře. Mezi první a druhou čtyřkou se budil na jedno kojení, což je u nás super úspěch. V noci mě využívá jen na kojení, jinak se tulí výhradně k Chlupáčovi, zrádce malý. Za mnou leze, až když potřebuje mléko...

Myslím, že Jakub už má dost zimy. Asi si toho užil dosyta, okusil si všechny zimní radovánky a vyhlíží teplé dny. Zmrzlý sníh a zbytky ledu mu v barefootech pekelně kloužou (největší nevýhoda těchto bot) a on padá. A kňučí. A je otrávený. Když vyleze slunko, je zas celý od bahna. V Medlánkách kolem rybníka se vlhkost drží dlouho, tak jsem připravená na roli full-time pradlenky.

Na večeře jsem začala dělat polévky, protože je konečně vzal na milost a Klára je měla ráda vždycky. Přestal jíst nadobro kašičky. Z ničeho nic. Čím dál častěji se chce krmit sám, já na to popravdě ještě nejsem psychicky připravená, ale vývoji nezabráním, tak ho občas nechám. A pak peru. A vytírám. A zametám. A vysávám. A pořád dokola.

Začaly ho hodně bavit všemožné vkládačky a pokud se mu člověk věnuje, vydrží u nich dlouho. Jde mu to dobře. Dokáže už třídit podle barev a pozná tvary. Knihy jsou ale zábava číslo jedna, máme tak doma dva malé knihomoly. Já si rozšiřuju obzory a hledám hezké knihy pro děti i v zahraničí. Zrovna mám na cestě jeden velký balík z Anglie. Pravdou je, že s Kubíkem nečteme, ale ukazujeme si obrázky v knížkách. Jsou to takové ukazovací testy a je neuvěřitelné, co všechno pozná a kolik si toho pamatuje. Někdy si "čtou" s Klárkou, někdy si prohlíží sám. Pár okýnek a stránek přišlo k úrazu a já stále kupuju vteřinová lepidla.

 

Rád tančí. Rád jezdí autem. A taky emhádéčkem. Když mu roste zub, teče mu z nosu. Nechce spolupracovat u čištění zubů a mě to ubíjí. Dokáže se lehce ubránit, když je potřeba - když mu Klára něco provede, jde po ní jak blázen a musíme ho brzdit. Rád jezdí doma na motorce a já pořád zvažuju odrážedlo na ven - ano pořád nejsem rozhodnutá. Rád za sebou něco tahá. Miluje koupání ve vaně. Fascinují ho jiné děti. Má svoji první opravdickou kamarádku Terezku. A je to můj ňufák.