čtvrtek 23. ledna 2020

Dovolená s dětmi / Rodinná lyžovačka pod Kraličákem

Po roční pauze jsme vyrazili v zimě na hory. S dětma. Tentokrát v plné palbě, do rakve jsme už rvali čtvery lyže, do kufru saně, dvoje boby a dvě lopaty, aby měl každý svůj dopravní prostředek a nijak nestrádal. V Brně jsme tento rok zatím sníh moc neviděli, na náš termín meteorologové navíc hlásali inverzi a já ještě hodinu před odjezdem váhala, jestli Matějovi brát sáňky nebo kočárek. Obojí do auta totiž nedáme. Bála jsem se vysokých teplot, bláta, a zelených pastvin. Trochu i sněženek. To, co nás přivítalo v prvních kopečcích před cílem, byla navzdory výhružkám pohádka. Azurové nebe, bílá námraza na stromech a všem živém kolem, teploty těsně pod nulou. Sněhu sice na půlku ledna hodně málo, ale sjezdovky bílé. Letos jsme ubytování hledali relativně brzo na podzim, protože jsme měli jednu podmínku. Bydlení na sjezdovce. Nijak nám nezáleželo na středisku, typu lanovek ani na počtu barů v okolí, chtěli jsme jen bydlet v těsné blízkosti svahu, abychom mohli pohodlně přecházet s dětma tam a zpátky. A tak jsme našli naprosto luxusní ubytování v chaloupce Boženka, která je součástí komplexu tří chalup ABJ Kraličák. I teď, týden po návratu, jsme neustále okouzleni a velice ráda předávám prostřednictvím blogu tip na stylové ubytování přátelské k rodinám s malými dětmi v pohodlné docházkové vzdálenosti ke Ski areálu Kraličák. Mám velké podezření, že jsme tady nebyli naposled...


Ubytování v Božence

Úplně na konci obce Hynčice pod Sušinou stojí chata Boženka (780 m n.m.) - jedna ze tří téměř identických chat na svahu přímo pod lyžařským střediskem Kraličák. Snad ze všech oken bylo vidět na svištící lyžaře. Nahoru k chatě jsme se nakonec vyšplhali i bez řetězů, při souvislé sněhové pokrývce jsou tady ale povinné, je potřeba na to myslet, kopec k chatě je prudší. Malé parkoviště pro dvě auta přímo před chatou, o něco větší pár metrů pod ubytováním.


Boženka na nás udělala dojem hned po příjezdu, je postavena velice citlivě a respektuje původní vesnický ráz. Krásně zapadá do okolní krajiny a je z ní božský výhled na všechny světové strany. I když jsou chalupy jen pár let staré, majitelům se opravdu podařilo zachovat dobovou architekturu. Chalupy jsou ideální pro dvě rodiny (záleží však na počtu dětí - vejdou se sem i rodiny tři). Na plnohodnotných postelích se tady vyspí 10 lidí. Velice ochotný a přátelský pan správce nás důkladně se vším seznámil a my jsme se ve vteřině cítili jako doma. Děcka si od té doby přejí mít přesně takový dům. Ano, rozumím jim. Zcela.




Obrovská předsíň se stojany na lyže a vyhřívaným topením na boty/lyžáky (velký dřevěný stojan na lyže/boby je i před chalupou).  Prostorná hala s dostatečným množstvím věšáků na všechno. Koupelna se dvěma umyvadly a sprchovým koutem. Samostatné WC. Z haly se jde do nádherného obytného prostoru, kterému dominují kachlová kamna s pecí (ne, ten domácí chleba jsem upéct nezvládla). Obří stůl pro 10 lidí, dvě sedačky, velkorysý prostor na zemi pro dětské hry. Toto strašně oceňuju, když se děti nemotají mezi nábytkem, nepletou se pod nohama a mají si kde hrát - mimochodem - podlahy jsou díky částečnému podlahovému vytápění vždycky teplé i pro lezoucí mimina. Dostatečně velký kuchyňský kout pro dvě rodiny, dvě lednice, velká myčka, indukční varná deska, trouba, mikrovlnka, rychlovarná konvice i toustovač. Nic nám nechybělo, všechno bylo dokonale čisté. Celý společenský prostor v přízemí byl velmi světlý díky oknům ze tří světových stran. Po dřevěném schodišti, které bylo nejoblíbenějším místem všech dětí, se jde do patra, kde jsou 4 ložnice s pohodlnými postelemi (3,3,2,2) a WC s malým umývadlem. Všechno velmi vkusně a minimalisticky zařízeno. Jsem ráda, že majitelé mysleli na malé děti, samozřejmostí byla jídelní židlička a malý stolek pro děti, na schodech bezpečnostní vrátka, pojistka na troubě, postýlka, záchodové prkénko pro malé děti, několik her ve skříni... Jediné, co podle mě schází, jsou ručníky. To bych v takovém prostředí očekávala, nicméně věděli jsme to předem.




Pobyt v Božence jsme si vyloženě užili, děti se po lyžování vždycky těšily na chalupu. Líbila se jim pec a schody, které byly nejteplejším místem na chalupě, protože vedly nad kamny. Topili jsme převážně dřevem v kamnech (dřeva bylo dostatek v bedně před chalupou), topení se sepnulo jen když teplota v chatě poklesla, což nebylo zas tak často. Ze všeho nejlepší je ten velkorysý prostor, i dvě rodiny si tady mohou v klidu fungovat vedle sebe a nijak si nepřekážet.


Okolí chalupy bylo pod sněhem, děti využívaly menší kopeček na bobování a válení sudů, vedle domku je malé posezení s krbem a hned za chalupou se pásli koně, což byla fajn atrakce pro všechny. Z chalupy je to jen pár desítek metrů k lyžařskému areálu, druhý areál je zase kousek pod chalupou (Stříbrnice). Oboje spadá pod Ski areál Kraličák.
 
Můj Kraličák

Sjezdovky jsem nějak podrobně před příjezdem nezkoumala. Byla to naše první zimní dovolená v pěti, pořád mám v živé paměti, jak Kubík v roce naši první dovču na horách nezvládal. Takže hlavně žádná velká očekávání. Ale lyže jsem si vzala, přece jen je sjezdovka od ubytka blízko. Ski areál Kraličák mě mile překvapil svojí rozlehlostí a počtem sjezdovek. 10 sjezdovek s celkovou délkou necelých 8 km. Stačilo nám to bohatě. Jako velmi rekreační lyžař jsem ocenila mírnější sklony, což se ukázalo jako super volba, protože ke konci pobytu s námi na velkých jezdili i Klárka s Kubíkem. Vychytali jsme dobu, kdy v areálu nebylo tolik lidí, takže se nám lyžovalo nádherně a hlavně bezpečně. Jakoubek se naučil lyžovat na dětské s instruktorem, stačily mu dvě lekce (jednu měl už z dřívějška) a poslední dva dny lyžoval s námi na modré, pomu zvládal taky sám (důležité říct, že tady není dovoleno jezdit s dítětem na pomě - pouze na dětském svahu). Klárka už je zdatná lyžařka, akorát by měla víc myslet na obloučky než na sledování zajímavostí v okolí :) Jsem pyšná máma!




Díky horším sněhovým podmínkám letos nebyly v provozu všechny sjezdovky a vleky, i tak jsme si užili skvělé lyžování. Krom sjezdového lyžování je v areálu několik běžkařských stop (nevím, jestli jsou teď v provozu), ve Stříbrnicích je dětský Fun park s atrakcemi.

Moje děti na lyžích

Klárka i Kubík mají co se lyžování týče skoro stejný průběh. Jsou tady jisté nuance závislé na jejich povahách a temperamentech. Oba dva jsme postavili na lyže poprvé ve třech letech. A nic. Nechtěli. Bolelo je to. Sundali jsme lyže a počkali rok. Ve čtyřech letech velký obrat. Úplně jiné děti. Rozhodli jsme se, že je nebudeme učit my, ale že využijeme maximálně lyžařských školiček. V obou případech se nemalá investice vyplatila, myslím, že Klárka jezdila s instruktorem asi 5x, Kubíkovi stačily jízdy tři. Pak nějaké dopilování sebejistoty na dětských svazích a šup na velkou. Jezdíme s nimi, Klárka už je boží, Kubík je opatrnější. On zas má velkou motivaci, chce dělat to, co Klárka. Klárka je dravá, hrozně moc chce, i přes únavu, i přes blbé počasí. Bojovnice. Kubík je rád, že zapadl do lyžařské smečky, že dělá něco, co máma s tátou. A že přitom může pozorovat neskutečně zajímavé soukolí vleku, nebo odstavenou rolbu... Podle mě se lyžařské školičky vyplatí, ano, necelá hodina stojí na většině míst kolem 600,-, což je pálka, ale zkušenosti, respekt, tajné fígle, to já prostě nemám :)




 
Jídlo a pití

Vařili jsme si. Matěj jí strašně málo věcí a párek v rohlíku mu dávat nechci. Takže i podle toho jsme volili ubytování, potřebovali jsme vybavenou kuchyň. Stejně jsme se na sjezdovkách s Chlupáčem museli střídat kvůli dětem, takže jsme kdykoli mohli pohodlně na chalupu a něco připravit. Nejbližší je hospůdka U vleku, kde najdete smažené klasiky, dva druhy polívek a vždycky nějakou hotovku. Restaurace Penzionu Kraličák s dětským koutkem u lyžařské školky byla pro veřejnost zavřená, což je škoda. Další možnosti jsou dole u vleku ve Stříbrnicích a v obci.


 
Jak to dal Matěj

Nad očekávání dobře. Sice mu rostly zase nějaké zuby, takže noci v klasickém kojícím režimu, jinak se mu ale dovolená na horách líbila. Užíval si řádění s ostatníma dětma na chalupě, fascinovaly ho dřevěné schody, dokázal krásně respektovat fakt, že kamna pálí, dobře jedl, dokonce loudil i naše jídlo. Nebyly třeskuté mrazy, takže oblečení jsem nemusela řešit nijak zásadně. Před sezónou jsem mu koupila bazárkovou kombinézu Reima, která by měla být špička na trhu, a asi dobrý. Byl vždycky teplý, suchý, ale zas tolik času mimo sáně netrávil. Samozřejmostí je merino kuklička Dupeto a merino body a legíny Crawler. Na nohy odolné capáčky Stonz. A co se nám osvědčilo ze všeho nejvíc a na co jsem málem zapomněla, vlněné rukavičky a ponožky z Mongolska značky Noos Baby. Už jsem o nich psala článek v souvislosti s první Kubíkovou zimou na sněhu a opravdu můžu jen doporučit. Produkty jsou poctivě zpracované, neskutečně hřejivé, částečně odolné proti vlhku, mé děti nekoušou! Jo a vlna je z velblouda nebo z jaka. Mrkněte na jejich FB stránky, pokud ještě neznáte.



Mám velkou radost z každé povedené dovolené, kde nedošlo k žádnému zásadnímu zklamání. Užili jsme si to, Kubík se naučil lyžovat, Klárka získala na lyžích potřebné sebevědomí, já s Matějem jsme vypadli ze zajetého stereotypu v Brně. Chlupáč na chvíli pracovně vypl. Věřím, že moje tipy někomu z vás pomůžou při plánování zimní nebo klidně letní dovolené.

Žádné komentáře:

Okomentovat