pondělí 6. ledna 2020

Knižní výzva / Rekonstrukce

Titul: Rekonstrukce
Autor: Viktorie Hanišová
Nakladatelství: Host
Rok prvního vydání originálu: 2019
Počet stran: 311
 
Anotace
 
„Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Prožívá dětství v temné vile u samotářské tety a její osud nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech kolem.
 
Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Nenašel se žádný dopis na rozloučenou, ti, kteří toho tragického dne matku viděli, si ničeho nápadného nevšimli. Eliška vyrůstá v desetileté prázdnotě, a když dospěje, rozhodne se najít odpovědi na stále neodbytnější otázky. Co se vlastně stalo? Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou…


Recenze

Elišce nebylo přáno prožít dětství jako její spolužáci. V devíti letech našla v bytě dvě mrtvoly - matku a mladšího bratra. Matka syna zabila, pak spáchala sebevraždu. Nikdo nezjistil proč, žádný dopis na rozloučenou, žádná indicie, žádná diagnóza, nic, rodina neměla zjevné problémy. Otec tragickou událost neunesl a Elišku taky opustil. Ujímá se jí samotářská teta, která neteř vychovává sice v materiálním dostatku, nicméně o nějakých citech zde nemůže být ani řeč. Když Eliška dospěje, začne hledat odpovědi, protože cítí, že jinak nebude schopná plnohodnotně žít. Nakonec ji ale právě bezútěšné pátrání přikovává k zemi čím dál víc, až nakonec své mrtvé matce porozumí v tom nejtemnějším slova smyslu...

Čtení Rekonstrukce musí být díky tak silnému příběhu zákonitě skličující. Jakoby vám hned s první stránkou přistál na hrudi obří balvan a namísto toho, abyste se jeho tíhy postupně zbavovali, propadá se do vás čím dál víc, až se na samém konci nemůžete už vůbec nadechnout. Cítíte tu bolest doslova fyzicky. A to je to. Hanišová dokáže na první pohled nekomplikovaným jazykem vnést do čtenáře absolutně sžírající emoce. Máte pocit, že jste tam, že je znáte, že to chápete. Dýcháte s nimi, pláčete s nimi, nenávidíte je. 

Zpočátku jsem Elišce naprosto rozuměla. Tak dlouho měla před očima tmu, že se toužila pohnout z místa. Chtěla odkrýt rodinné tajemství, chtěla v příběhu matky vražedkyně najít nějaký vzorec, nějaké vysvětlení, nějaké ospravedlnění. Konečně by získala emocionální svobodu. Udělala by za pohnutou historií tlustou čáru. Když ale se svým hledáním nepřestává, když svým pátráním začne ničit sama sebe i všechny kolem, začalo mě to drásat. Už se na to vykašli! Žij! Než tě to zabije!

Rekonstrukce je o odvěké touze nimrat se v minulosti, všechno řešit a obracet. Hledat to, co nelze najít. V té vší snaze zapomínáme, že život běží úplně jinde. Pokud se včas nezastavíme, pohltí nás to, zničí každou zdravou buňku v našem těle, totálně rozleptá vše nové a dobré.

Je možná až nemístné napsat o tak psychologicky tíživé knize příměr "krásná". Protože je tak temná, tak patologická, že je těžké olepit ji jakýmkoliv pozitivním štítkem, jenže to čtení je opravdu úžasné. Tak moc vás to pohltí, že cítíte fyzický prožitek. A toto neumí každá kniha.
 
Téma obrovských rodinných traumat je v současné české próze velice populární. Samozřejmě, ač jsou to příběhy mrazivé a depresivní, čtenáře láká ta psychologická hloubka. České autorky si s tímto tématem vědí dobře rady a Viktorie Hanišová tomu všemu vévodí. Ačkoliv románu Rekonstrukce předcházejí knihy Anežka a Houbařka, začala jsem se čtením odzadu. Předchozí dva ale teď musím jednoznačně mít. Jinak nebude má knihovnička nikdy kompletní.
 
-
Za skvělé čtení a těžké sny z celého srdce děkuju nakladatelství Host.

Žádné komentáře:

Okomentovat