středa 15. ledna 2020

Knižní výzva / Tři až pět let v Číně

Titul: Tři až pět let v Číně
Autor: Lucie Drahovzalová
Rok prvního vydání originálu: 2018
Počet stran: 190
 
Anotace
 
Tato kniha není o cestování, ale o skutečném každodenním životě v cizí zemi, který je většinou mnohem méně atraktivní a daleko náročnější, než se zdá během letní dovolené. Zajímavé a mnohdy až neuvěřitelné situace s místními obyvateli se prolínaly s pocity samoty, pracovním tlakem, rýží plnou sójovky a glutamanu, víkendových výletů na elektrické motorce, akceptování jiné kultury a společenského uvolnění místních obyvatel. Kniha je sepsána z deníkových záznamů a vytváří tak poutavý, citlivý, někdy zas vzrušující a napínavý příběh doplněný o barevné fotografie.
 

Recenze
 
Lucie následuje svého muže Tomáše do Číny, kde dostal pracovní nabídku na tři až pět let. Za nimi putuje i jejich fena. Příběh mladého páru v tak sociálně i kulturně odlišném prostředí je určitě námětem zajímavý, historky místy vtipné, je to o velké odvaze pustit se do takového dobrodružství na druhém konci světa. Navíc, když do toho všeho vstoupí mimino.
 
Knihu jsem si zakoupila na Startovači, kde Lucie získala dostatek financí k tomu, aby vydala svůj čínský zápisník. Téma mi přišlo natolik zajímavé, že jsem se nechala zlákat, bylo to navíc v době, kdy jsme doma diskutovali, jestli bychom se takto zvládli někam přestěhovat. Do čtení jsem se pustila až teď, kdy jsem potřebovala nějakou oddechovku mezi náročnější literaturou. Obsah překonal formu, ač se kniha četla dobře, výtky mám. Ono totiž napsat knihu není jen tak, fakt nemůže psát každý. Tady jde vidět, že knihu nenapsal "spisovatel".
 
To, co mě bilo do očí nejvíc, na každé stránce, a jaksi jsem se přes to nedokázala přenést, je vyprávění ve třetí osobě. Trvám na tom, že pokud se jedná o deník, zápisky, cestopis, je potřeba Ich-formy. Ze začátku čtení mě to vyloženě mátlo a chvilkami jsem přemýšlela, o kom to ta Lucie vlastně mluví. Text to strašně odosobnilo, vyprávění ztrácelo jedinečnost prožitého. I všechny ty emoce se mnohem snáz vyjadřují v první osobě.
 
Shrnout tolik intenzivních roků do jedné útlé knihy je nemožné, asi by to chtělo víc srovnat myšlenky. Chápu, že Lucie psala o tom, co jí zrovna přišlo důležité, nicméně mi přišlo, že se rozepisovala pomalu víc o pitkách s českými a slovenskými kamarády a spolubojovníky, než o Číně samotné. Já třeba vůbec nevím, jestli se tam autorka naučila čínsky.
 
I tak jsem se dozvěděla spoustu zajímavých informací, které jsem si ověřovala u Chlupáče, který do Číny taky jezdí služebně. Bavily mě reálie, popis prostředí, střípky z obyčejného čínského života. Za mě víc Číny a míň Česka. Alespoň v takto laděné knize.
 
Každopádně jim moc fandím, že se do toho pustili, že ustáli v Číně všechny problémy spojené se změnou prostředí, a že se Lucii podařilo vydat knihu. Bezpochyby je za ní spousta práce, krásná myšlenka a myslím, že "ta z Dubaje" bude zase o nějaký ten level výš.

Žádné komentáře:

Okomentovat