čtvrtek 28. září 2017

Klára a Jakub / Poosmnácté

Mít dvě děti (a více) je takový velký psychologicko-sociální experiment. Denně se na ně koukám se zájmem pozorovatele, mnoho věcí v jejich sociální interakci mě nepřestává udivovat. Například to, jak spolu komunikují. Myslím, že Klárka Kubíkovi začala rozumět mnohem dřív než my dva. Každý den je mi jasné, že si rozumí i beze slov. Samozřejmě to má i matka, taky dokáže většinou docela dobře číst pocity toho malého bezbranného človíčka, ví, kdy má hlad, ví, kdy potřebuje poňufat v náručí. Ale děti jsou v tomto ještě velký krok před námi. Dokáží v nás všech číst. Dokáží slyšet i to, co je vyřčeno za jejich zády šeptem. Odrážejí naše myšlenky, reflektují naše stresy, nálady i bolesti. To, co se děje mezi dospělými, se většinou nějakým způsobem zobrazí na dětech.


Jakoubek už umí pěknou řádku slov, nicméně je to pořád velká hatmatilka. Já mu rozumím, zvykla jsem si na jeho systém výslovnosti. On absorbuje všechno, co kolem jeho uší proletí a každý den mě překvapuje novými slovíčky. Vy byste mu nerozuměli. Na takové úrovni jeho verbální projev ještě není. Asi by na vás na ulici zakřičel "čau" a pokud by ho vaše dítě naštvalo na písku, uslyšeli byste hlasité "héj". To by mu šlo. Jinak jsou to slabiky a písmenka v jeho zvláštním podání.

Dnes večer jsem měla krásnou možnost poslouchat Kubíka a Klárku, jak si hrají. Plácala jsem švestkové knedlíky a oni věděli, že pokud je chtějí dostat ještě dnes na stůl, musí mi dát prostor. Jak jde o jídlo, většinou to pochopí.


Jakub si vzal Klářinu kabelku, nacpal tam nějakou mašinku a bublifuk, nasedl na motorku a jel směrem ke Kláře...

Kuba: "Čau!"
Klárka: "Ahoj, Kubíčku, kam jedeš?"
Kuba: "O-šo-y..."
Klárka: "Ty jedeš do školky? No tak to se máš."
Kuba: "Jo, mám."
Klárka: "A nevíš, co budete mít dnes na oběd?"
Kuba: "By-y."
Klárka: "Brambory? Bezva. A s čím?"
Kuba: "Lo-o."
Klárka: "Hm, lososa bych si taky dala!"
Kuba: "Jo. Dobý."

Fakt to nebylo žádné hádání. Byla si přesně jistá, co jí říká. On taky cíleně říkal to, co chtěl. Řekla bych, že spolu komunikují na nějaké vyšší úrovni. Stejně jsou to machři.

2 komentáře:

  1. Tenhle typ článků mám u Tebe Jani velmi ráda. Moc pěkně píšeš a hezky se to čte. Máš úžasné děti. Měla jsem už 2x sen v jednom týdnu, že na blogu vyskočil článek, že čekáte třetí miminko. Nevím jak to, ale nějak mi to k Vám prostě sedí. krásné podzimní dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, Dáši :) Děkuju, zatím teda třetí nečekáme :) Uvidíme, co nám osud přinese. Užívejte krásného podzimu ♥

      Vymazat