neděle 16. července 2017

21. a 22. měsíc s Jakubem

Páni, to letí. Máme doma skoro dvouleťáka. Nevím, čím to je, jestli je to výhrada druhorozených, ale Jakub mi přijde pořád takové miminko. Klára v jeho věku byla rozhodně vyspělejší, teda aspoň v mých očích. Já tenkrát před dvěma lety měla pupek jako blázen, Klára měla 22 měsíců, přes den už byla bez plenky, o něco víc mluvila, poznávala barvy a tvrdila, že chce do školky. To byla sice poněkud unáhlená volba, ale to nám ukázal čas. Je taky pravda, že jsem na ni měla víc času, určitě jsem se jí víc věnovala, víc jsme se učily, víc jsme se hrály, víc jsme si spolu četly. Kuba o sobě sám tvrdí, že je "mimo" a rozhodně ne velký kluk, jak tvrdím já. On podle mě tuší, že jakmile přizná, že je velký kluk, přijde o prso. O to mé, samozřejmě. Tak si hraje raději na miminko. Je to chytré dítě a myslí na své vlastní dobro. Fandím mu.


Prakticky sám začal s odplenkováním a já jsem ráda, že je zrovna léto. Plenka mu začala už asi vadit, vidí Klárku bez ní, doma máme horko, takže hodně chodí holý. Většinou nemá problém na vyzvání sednout si na nočník a z 99% se vyčůrá. Občas jde i sám od sebe. Samozřejmě, že se občas podaří nějaká loužička. Většinou u Klárky v pokojíčku, která z toho jde do mdlob. Na dovolené to moc praktikovat nešlo, tak jsme polevili, ale teď musíme znovu najet na režim bez plenky. Bylo by to fajn, akorát jsem teda v obchodě nenašla trenky v jeho pidi midi velikosti :)

 
Za poslední měsíc se zlepšil s mluvením. Kdybyste ho znali, tak byste se nejspíš smáli a řekli byste, vždyť přece vůbec nemluví. Ale jo, my tam vidíme pokroky. Nejpoužívanější slovíčko posledních dní (kromě "mami" a "tati") je velmi důrazné a foneticky dokonalé "chci". Umí říct "ne" a "jo". Zajímavé je, že u velké většiny dětí platí, že z těch prvních slov slovíčko "ne" na celé čáře poráží slovíčko "ano". Samozřejmostí je slovo "prsí", to je přece jen otázka života a smrti. "Spát", "číst", "hrát", "papat", "ven", "pít", "tája" (=Klára). No a potom milion slabikových slovíček. Já už jich pár umím odhadnout a Chlupáč se směje, že je to jak hádání v pořadu Kufr. Někdy se na mě zlobí, když mu zrovna nerozumím. Jako třeba dnes, když jsem po návratu z večerní jógy nepochopila, co velkého viděl venku s tátou.

 
Ač to bude znít neuvěřitelně, má na kontě další dvě klíšťata. Takže od začátku května do půlky července měl celkem 3 krvelačné potvory. Kdybych věděla, že nejsou infikovaná, zasměju se, protože vytahovat už je teda umím jedna báseň. A teď jsem to určitě zakřikla. Pinzeta na vytahování klíšťat z lékárny za 40 korun je fakt dobrá věc a funguje. O prvním klíšťáku jsem psala minule, druhé klíště chytnul někde na hřišti zrovna, když byl Chlupáč na služebce, a vytahování bylo celkem náročné. Chyběly mi další dvě ruce, které by Jakoubka držely. Samotné vytažení problém není, těžké je řvoucí a kroutící se dítě udržet v klidové pozici. Třetí klíště chytnul někde v Srbsku, nebylo asi ještě moc přisáté, protože jsem ho vytáhla za vteřinu. Takže já, která jsem vždycky byla proti nepovinným očkováním, jsem se rozhodla, že Jakuba nechám naočkovat už tuto zimu. Nechci se tady pouštět do debat, proč ano, proč ne, jsem si vědomá možných negativních dopadů, ale riziko neočkování mi u něj přijde až moc velké. Na prevenci hledíme, repelenty používáme, ale Jakub bude asi chodící magnet.


Za poslední týdny se zdokonalila jeho hra s Klárkou. Neříkám, že jsou si rovnocenní, ale už pracují tak nějak sehraně. Kuba už nějakým způsobem komunikuje, Klárka mu v něčem rozumí. Vymýšlí pro něj zábavu, hry, často si spolu kreslí, ještě víc spolu vaří, ona mu občas ukazuje knížky. Kuba většinou udělá všechno, co jí na očích vidí. A když ne? To je potom doma rachot. Klára ho nutí, Kuba řve "nenenenene". Končívá to dvěma způsoby - Klára se urazí a Kuba za ní dolejzá, to je ten lepší způsob. Ten o něco horší, no minimálně hlučnější - Kuba řve, Klára řve a něčím se mlátí. Sourozenecký vztah je komplikovaný.


Kuba má za sebou první delší hlídání. Těsně před dovolenou jsme se potřebovali v klidu sbalit, tak jsme domluvili babičku, která bydlí blíž, jestli bychom jim na půl dne nemohli přivézt děcka. Kuba to sice zvládl, zamával mi při odjezdu, před poobědovým spaním prý ale fňukal, že chce mámu, babička ho nakonec uspala v náručí. A po spánku už se vyloženě těšil domů. Říkám, že je to ještě moje miminko.


S tím souvisí i poslední téma. Jakub prochází už asi třetí fází separační úzkosti, což je Chlupáčův nejoblíbenější pojem z oblasti dětského vývoje. Jeho mama-syndrom je popravdě dost šílený a začal někdy mezi 20. a 21. měsícem. Já to spojuju s Chlupáčovou delší služebkou, že si Kuba zvykl být jenom se mnou. Čistit zuby může jen máma. Přebalit může jen máma. Koupat může jen máma. Děkuju ti, Kubíčku, za projevenou důvěru, já bych se někdy i obešla. Zajímavé je, že v noci leze Jakub výhradně za tátou, u mě je jen, když pije. Nedávno se mě jedna známá ptala, kdy Kubík začal spávat celou noc. Nezačal. A vůbec nevím, kdy začne. Pořád se několikrát za noc vzbudí. Někdy ho vzbudí sen, jindy žízeň, někdy Klárka, minulý týden teplota. Neříkám, že skáču blahem, ale už dávno jsem to přestala řešit. I Klárčina cesta k lepšímu spaní byla dlouhá a stále nemůžu říct, že by to bylo ideální. Taky se budí. A chodí v noci za námi do ložnice. Právě ona mě naučila, netlačit na pilu. Klárka byla nejlepším příkladem toho, že čím míň některé zákonitosti přírody řeším, tím rychleji přejdou samy od sebe. Nedávno jsem poslouchala krásnou audio přednášku o spánku dětí. Je tak moudrá. Tak nabíjející. A přitom tak jasná. Děti od přírody neumí spát celou noc, není to zkrátka přirozené. To až my je to učíme, mnohdy jim to tlačíme. A způsobujeme jim tím menší či větší bolístky.


Máme za sebou pořádnou dovolenou. Mnoho akcí. Všechno zvládl dobře. Jakub je mámin mazel. Umí se stydět. Má ty největší dolíčky ve tváři. Má rád čaj, kyselé okurky a kustovnici. Miluje vodu ve všech podobách. Má pořád odřená kolena. Strašně srandovně běhá. A nejvíc srandovně líže zmrzlinu. Láska nemůže být větší.

13 komentářů:

  1. Také jsme chtěli očkování proti klíšťové encefalitidě, ale dětská lékařka nám doporučila počkat, prý do čtyř-pěti let věku to neurologové nedoporučují.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ach. Tolik se to různí. Hrozně mě děsí, že na očkování neexistuje jeden objektivní názor, jedna univerzální pravda. Někdo řekne, ok, naočkujte, jiný řekne, počkejte do 5 let. Já jsem z tohohle popravdě dost naštvaná i když chápu, že lidské zdraví je velmi křehká a subjektivní záležitost. Já bych velice ráda taky počkala, ale tři klíšťata za 2 měsíce? Děsí mě ta pravděpodobnost...

      Vymazat
  2. Ano, druhé děti jsou mazlivější. Taky bezmezně obdivují starší sourozence. Kojení mají taky rádi, protože mamku mají na chvíli jen pro sebe.Alespoň to tak vnímám u svého druhého syna. Má osm měsíců a stojí v postýlce a fakt se snaží napodobovat svého velkého bráchu :) Prostě jsou úplnějinačí.Ať Jakub stále roste jak z vody a klíšťat chytí co nejméně. Ona je speciální pinzeta na klíšťata? Kde ji mají? Jana F.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, sedí to, že? :) Ano, pinzeta a další vychytávky (háčky, karty) v lékárnách existují, my máme tuto obyčejnou plastovou pinzetu z lékárny za 40 korun a zatím funguje dobře. https://www.docsimon.cz/zbozi/pinzeta-alfa-na-klistata-antibakterialni-ubrousek?intro=1&gclid=EAIaIQobChMIxbHB9eGT1QIVuBbTCh3FIA4MEAQYBSABEgIKT_D_BwE

      Vymazat
  3. Mam osmnactimesicni holcinku (treti decko), klistata uz mela letos dve a asi jeste nekoncime. U doktorky mi poradili skvely tip na odstraneni klistete (ktery deti i nervni rodicove jako ja zvladaji levou zadni), tak se to bude treba nekomu hodit: kliste prestrikat dezinfekci, pak krouzivym pohybem ctvereckem gazy (prstem v rukavici!) kliste jakoby vykrouzit ven - dostrikavat dezinfekci,krouzit gazickou trpelive, az se kliste pusti. A ono se opravdu pusti, jen tem nacucanejsim to trva dyl. Takhle to v klidu vydrzi i moje mala divoska. Drzim palce, at uz mate s klistaty pokoj.. jak jsou ty prckove jeste mrnavi, tak jsou opravdu jak magnety.. Sl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. nechci zpochybňovat něčí názory, navíc u těch klíšťat se to mění rok od roku. Takže to prosím neberte osobně, vážím si každého názoru. Ale tohle je prý už překonané, hlavně ničím nešplíchat a nemazat před vytahováním - klíště se dusí a dáví ty svoje jedy do rány. Dezinfikovat se má až nakonec. Doktorka v Třeboni, která vytáhla klíště, které jsem vytahovala zhruba tak jak vy píšete, řekla, že už bylo mrtvé, protože jsem ho tou dezinfekcí "utopila". A cíl číslo jedna je vytáhnout živé pohybující se klíště. Takže nejnovější rady zní - speciální pinzetou, háčkem, kartou se zářezem klíště prostě chytnout/podebrat a vytáhnout. Místo dezinfikovat.

      Vymazat
    2. No, ja je tedy vykrouzila vzdycky jeste zive, ne "utopene", ale budiz, muze to byt nahoda (tri ziva vykrouzena klistata ze tri). Vyhoda vykrouzeni dle me doktorky je, ze v rane nezahnije klisteci nozicka, ktera tam nesikovnym odebranim pinzetou muze zustat. A i pri odebirani klistete pinzetou se nejdriv dezinfikuje, ale nejsem lekar, nevim, pisu, co funguje bez problemu u me, kdy dite spolupracuje, nekrouti se a zadna nozicka nezustava v rane. Hezky vecer, Slavka

      Vymazat
    3. Slávko, jasně. Obecně se toho ke klíšťatům málo ví. Já například nedávno konzultovala klíšťata se známou doktorkou, která má spoustu informací od kamaráda neurologa a doktora z infekčního. Dozvěděla jsem se tolik informací, které se nikde nepíšou ani neví. Vědí to jen doktoři, kteří se tomu věnují a vzdělávají se v této oblasti. Je to děsivé. Například ten zmíněný neurolog apeluje na NEočkování malých dětí, že je pro ně velmi nebezpečné - můj pediatr by ho jakubovi naočkoval z fleku i ve dvou letech :(

      Vymazat
    4. *myslím tím samozřejmě očkování proti klíšťové encefalitidě

      Vymazat
  4. Menší trenky/boxerky jsou např. italské Gasolino nebo polské Cornetto. Jsou fajn, kvalitní. Kupovane v normálním obchodě se spodním pradlem či v dětském oblečení.
    Od vel 98/104 mají např. v Tchibu, taky doporučuji, biobavlna, kvalitní... Marcela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marcelo, díky a myslíš že mají i velikost 92? On je takový můj prcek :) Ale děkuju a mrknu, ono to zas tak horké nebude :)))

      Vymazat
  5. Cornetto máme ve vel. 98 a Gasolino vel. 3 a velikostne jsou stejné. Myslím, že určitě ty Gasolino budou začínat na vel. 1. Tak snad nějaké sezenes, pak dej vědět ;) M.

    OdpovědětVymazat