Když jsme u těch zubů - na naší pidi dovolené v Třeboni mu vyrostly dva horní špičáky. On si vždycky nechává tyto lahůdky na nějakou zvláštní příležitost. Opět rýma a pár blbých nocí, ten je tááák lehce čitelný :) On už totiž jinak spává docela dobře. Přes den většinou dvě hodiny, v noci jedno kojení. Když se mu ale něco klube ven, spánek je naprosto rozhozený, my všichni pak taky. Budí se, hází sebou, mrčí, někdy řve. Někdy dokonce pohrdne i prsem. Přes den je taky o poznání protivnější a vyžaduje mnohem víc pozornosti. A taky si hůř nechává čistit zuby - pokud je to teda ještě víc možné. Takže, když se mě někdo zeptá, jestli mu pomáhají jantarové korálky na krku, taktně se usmívám...
Dovolená v Třeboni přinesla další milník. V podobě klíšťáka. Jakubovo první klíště. První klíště v naší malé rodině vůbec. Já mám z klíšťat strach, je to jeden z mých největších strašáků. Jako malá jsem je občas mívala, ale tenkrát se encefalitidy a boreliózy moc neřešily. Teď to na nás houká z každého rohu. Mám strach z klíšťat, mám strach z očkování. Takže zatím dbám na prevenci, kterou jsem zrovna totálně podcenila. Měla jsem asi nějaké zatmění mozku, jeli jsme do lokality, která je infikovanými klíšťaty zamořená a já jsem byla absolutně nepřipravená. Nesbalila jsem s sebou ani repelent, ani pinzetu, ani dezinfekci. Jako bych byla včerejší. Klíště měl Kubík zakouslé pod kolenem a ani po půl hodině zběsilého vyklání nešlo ven. Chlupáč přinesl z vedlejší hospody panáka slivovice k dezinfekci a já zalitá potem potají pokukovala a měla jsem sto chutí ji do sebe kopnout. Nervozita, pochyby, bezmoc, nasrání sama na sebe, co jsem to za matku, že nedokážu pomoct svému dítěti. Nakonec jsem je poslala na pohotovost, kde mu ho vytáhli za vteřinu pinzetou. Devadesát korun. Dalších čtyřicet za pinzetu. Děkuju. Nashledanou.
Začínám zvažovat jeho profi dráhu v cyklistice :) Nic ho nebaví tak, jako odrážedlo. Puky je naprosto boží, jsem ráda, že jsem se nenechala odradit tolika negativními recenzemi. Asi to fakt záleží na šikovnosti jezdce, Kubík nemá s jízdou nejmenší problém. Když už se mu nechce šlapat, táhneme ho na provázku. Ale ujede toho hodně, nechci to zakřiknout, ale zatím je bez pádu. Puky Wutsch je velice stabilní, dobře sedí. A moc mu sluší.
Mluvení se zlepšuje, ale pomalu. Vypiloval základní slova. Občas překvapí něčím neobvyklým, ale moc se mu nechce. Já to nijak extrémně neřeším, tabulky nezkoumám. Jestli někdo říká, že by v roce a půl měl umět používat nějaká slovní spojení, nevěřím tomu. Zatím mi stačí, že si rozumíme, že hlavně on rozumí nám. Je bystrý, učenlivý, má zájem o nové věci. Je to můj chytrý kluk. Je takový klidný, hloubavý, zkoumavý, veselý... Můj pan božský.
Vždycky jsem si říkala, že holčičku si člověk víc vyfintí. Klára snad do dvou let nestála o žádné sukně ani šaty, v legínách na hřišti jí bylo nejlíp. Teď si to užívám s Jakubem, je to takový můj malý frajer, občas si sám ve skříni vybírá oblečení a když dostane něco nového, jde se předvádět k zrcadlu. Už vytahujeme letní věci, trička a kraťásky, z mimina se rázem stává malý kluk.
Jakub pochytává spoustu holčičích věcí. Piští. Mává afektovaně rukama. Někdy si nasadí na hlavu Klárčinu korunku a nosí se po bytě jak princezna. Když si Klára oblékne šaty, chce je taky. Rád vozí kočárek. Rád chová miminko. Doufám, že jednou z něj bude tak dobrý táta, jako je Chlupáč.
Pokud rádi čtete můj blog, pokud tady hledáte inspiraci, pokud vám můj blog pomáhá v uklidnění sebe samých, pokud tady zaháníte nudu, pokud vyhlížíte nějaké soutěže, zkrátka pokud máte moje články rádi, budu velmi ráda, když mi dáte své hlasy i v druhém ročníku ankety MAMAblog roku! Minulý rok jste můj blog vynesli vysoko a budu vděčná za podporu i letos. Hlasovat můžete každý den až do 1.6. Každým svým hlasem zároveň dostáváte možnost vyhrát jednu z krásných cen.
Žádné komentáře:
Okomentovat