Jak jsem psala zahloubaný snílek sice nejsem, ale sny mám. Mám v hlavě bez přehánění sto myšlenek, sto nápadů, sto životních snů. Ale nula odvahy. Nula odhodlání. Neříká se tomu v HR terminologii "tah na branku"? Jó, během své pracovní éry jsem ho měla na rozdávání, to jako ano. Nic nebylo nemožné, všechno šlo, i kdyby to mělo být v noci nebo o víkendu. Pracovat já umím (teda, uměla), práci jsem dřív obětovala hodně. Hodně času, hodně sebezapření, někdy i etiky. Ale jako by moje nasazení "dokážu všechno, co budu chtít" končilo za dveřmi kanceláře.
V osobním životě moje touha po posunutí se někam dál končí u touhy. Nedokážu udělat ten rozhodný krok. Nedokážu si dupnout a říct "jdu do toho". Nedokážu si zaběhnout vyřídit živnostňák. Nedokážu odeslat přihlášku. Nedokážu zajít na nějaký kurz. Opravdu si v tomto přijdu nemožná. Marně přemýšlím, co za tím stojí? Moje nesebevědomí? Moje konzervativní povaha? Moje úchylka dělat věci buďto na 100% nebo nijak? Moje rozpolcenost? Právě těch 100 nápadů, které rozostřují můj pohled? Moje netušená a dobře utajená chuť zasednout zase zpátky na 9 hodin denně k počítači?? Nemáte někdo skleněnou kouli a neumíte v ní číst? Nebo třeba v lógru??
Moje osobní stagnace je mrzutá. Je to prostě škoda. Potenciál tam totiž je. Díky blogu jsem se dostala ke spoustě věcí. K inspirativním lidem, k úžasným produktům, k virtuálnímu prostředí, k jisté komunitě podobně smýšlejících lidí... A taky jsem objevila díry na trhu. Taky jsem se na mateřské naučila přehodnotit priority. Vím, že kancelářskou prací rozhodně svět nespasím, neudělám z něj lepší místo pro moje děti. Toto (aspoň jedna z těch mých 100 věcí) by byla jedinečná možnost od všeho se odpoutat. Být sama sobě šéfem. Být svobodná. Nemuset dělat věci, které jsou mi proti srsti. Nemuset psát reporty, účastnit se brainstormingů, nic neřešících meetingů ani nekonečných callů. Spojit to nejdůležitější na světě s něčím, co mi bude přinášet seberealizaci, ale i výplatu.
Tohle jsou moje myšlenkové výmluvy, které sice nejsou vyřčené, ale podle mě tam někde jsou.
- nemám na to čas
- další diplomy nepotřebuju, navíc už vím, jak je to vlastně s tou teorií a praxí
- stejně mě to neuživí
- bude to trvat
- bude to něco stát
- vždyť o tom nic nevím
- pravidelný příjem není úplně špatná věc
I přes to všechno se mám ráda. Asi i proto, že vím, že to zkrátka není priorita. Takže ani dnes nebude chybět malý výčet mých květnových radostí. Největší radost je ale ta, že konečně přišlo léto, a že se blíží naše dovolená...
* Městský batoh s barevnými pírky Meatfly, konečně mám venku volné ruce, ZOOT
* Kniha Skryto v Paříži, Corine Gantz, nikdy jsem tam nebyla, tak nasávám atmosféru, Martinus
* Květnové samolepky do diáře, když lepím, jsem šťastná, Papel's
* Hyaluronové sérum, únava jde totiž někdy dost znát, Saloos
Pokud rádi čtete můj blog, pokud tady hledáte inspiraci, pokud vám můj blog pomáhá v uklidnění sebe samých, pokud tady zaháníte nudu, pokud vyhlížíte nějaké soutěže, zkrátka pokud máte moje články rádi, budu velmi ráda, když mi dáte své hlasy i v druhém ročníku ankety MAMAblog roku! Minulý rok jste můj blog vynesli vysoko a budu vděčná za podporu i letos. Hlasovat můžete každý den až do 1.6. Každým svým hlasem zároveň dostáváte možnost vyhrát jednu z krásných cen.
Pokud rádi čtete můj blog, pokud tady hledáte inspiraci, pokud vám můj blog pomáhá v uklidnění sebe samých, pokud tady zaháníte nudu, pokud vyhlížíte nějaké soutěže, zkrátka pokud máte moje články rádi, budu velmi ráda, když mi dáte své hlasy i v druhém ročníku ankety MAMAblog roku! Minulý rok jste můj blog vynesli vysoko a budu vděčná za podporu i letos. Hlasovat můžete každý den až do 1.6. Každým svým hlasem zároveň dostáváte možnost vyhrát jednu z krásných cen.
Jak já Vám rozumím...;-)...právě se tu ve svých skoro 34 letech ze všech svých zbývajících sil snažím dokončit bakalářskou práci..měla bych to zvládnout jak se říká s prstem v nose, protože jsem dokázala už napsat diplomku...ale..mám pocit, že jsem úplně "rozteklá", vůbec mi to nejde od ruky, každou větu, každý odstavec tahám snad až z paty... no nic;-) Jano, už kolikrát jsem Vám chtěla napsat, jak moc se mi líbí Váš sloh, umění poskládat a vyjádřit myšlenky i ty nejniternější pocity...tedy to, co mně teď právě tak strašně nejde..;)...ač nekomentuji, strašně ráda "Vás" čtu...takže hlavně nepřestávejte psát, hm?;-)
OdpovědětVymazatps: jo a hlas do Mamablogu máte ode mně každý den jistý!;-))
Mějte se fajn, Karolína
Karolíno, teď jste mě dojala. A jako fakt! Je asi jasné, jak ráda toto slyším. Moc si cením Vašeho času, který mi věnujete místo psaní bakalářky :)))) Ne, vážně, díky moc za povzbudivá slova. Myslím, že pokud jste se pustila do dalšího studia, jste o krok napřed přede mnou. Je to taky jeden z mých "přání" ještě se do něčeho pustit, ještě si rozšířit obzory jiným směrem... Ale viz výše :) Každopádně klobouk dolů, že po nocích píšete práci, na to bych už asi neměla... No a s psaním ještě nekončím, budu tady minimálně do té doby, než se mi podaří zrealizovat aspoň jeden můj sen, jo?? :)
VymazatDíky, díky, díky. Jana
Jani, ja jsem v tomto trosku jina - mam rada svuj klid a tak volim 8 hodin v kanclu a cista hlava doma. Vse ostatni je pro me hrozne vzrusujici, ale je mi jasne, ze tomu clovek musi (alespon ze zacatku urcite) venovat hodne hodne casu a mozna i penez a to si nemuzu a nechci dovolit, vzhledem k tomu, ze si chci uzivat co nejvic detstvi Kacenky. Navic jsem Blizenec a velice snadno a rychle se nadchnu pro spoustu veci, ktere me neuveritelne lakaji a "bavi" asi tak tyden :-DD ...jakmile to neuvedu z formy SNU do formy REALITA okamzite, moje nadseni a zajem stejne rychle opadne a uz koukam po necem jinem :-) I z toho duvodu se radeji do niceho naroceneho na cas a penize nepoustim. Ted mam diky nedobrovolne vznikle situaci cas a prostor na premysleni, kam se chci vydat, co by me bavilo, co by melo "vetsi smysl" nez to sezeni v kancelari. Ale zatim mi z teto rovnice porad vychazi to, ze jako zamestnanec budu mit nejvic casu na rodinu vc. (snad) pravidelneho prijmu :-)
OdpovědětVymazatKazdopadne Ty jsi jina, kazdy jsme original s jinymi potrebami, a to jak delas blog je super!!! Jen pro priklad - uz mam objednane samolepky do diare, ktere me naprosto uchvatily (miluju barvicky, popisky, obrazky...) a v Kindle na me ceka "Skryto v Parizi"! A to jsem si Tvuj prispevek precetla pred par hodinami... A neni to takhle poprve :-DD Takze urcite pokracuj.
Pa K.
Kači, moc děkuju!! Vždycky mám radost, když to, co funguje a dělá radost mě, může udělat radost i někomu jinému. Já to mám Kači v hodně věcech podobné, Klára a Jakub a Zbyňa jsou pro mě priorita číslo jedna. A protože jsem hodně "blbý" pracovní typ - myslím tím blbý sama pro sebe, dobrý pro zaměstnavatele, práce v kanceláři mi hodně i brala. Nikdy jsem nechodila domů s čistou hlavou, neumím to, ať dělám cokoliv, ale je to i tím, že si vybírám samé "rychlé" obory. Nechci tady tvrdit, že jsem obrovský dříč a pracant, ale hrozně se snažím, jsem puntičkář, spoustu věcí si beru osobně a proto i 8 hodinová práce v kanclu je pro mě velice zavazující. Nevím, jestli jsem to vystihla dobře, ale myslím, že mi rozumíš. Proto si tak nějak myslím, že práce na něčem svém, by mi vyhovovala líp, dělám to, co si sama řídím, co jsem si vymyslela, nemůžu moc frflat, protože jsem si to zvolila sama, atd. A můžu si přizpůsobit čas, což ti málokterá firma dovolí - snad jen ta moje poslední byla trochu flexibilní :) Takže tak. Každopádně Kači, to, co se přihodilo u tebe je nepříjemné, ale zkus to brát jako novou výzvu a možnost začít někde lépe :) Blablabla, že?? :D
VymazatSdílím ten pocit dělat něco na 100% nebo vůbec a zatím jsem to tak v životě měla. Dokud jsme neměli děti, své práci jsem věnovala maximum. Ted´ zase to maximum věnuji své rodině a děsí mě pomyšlení na okamžik, kdy to budu muset všechno zvládnout, až půjdu zpátky do práce. A jsme taky u toho, jaké by to bylo, kdybych byla sama sobě šéfovou... spousta počáteční práce a papirovaní a investic... ale taky ta svoboda. Držím palce, ať se Ti podaří vše vybalancovat podle tvých představ. A moc obdivuji, jaký široký záber blog má! PS: nikdy si nejsem jistá, ale dovoluji si tykat, tak snad je to OK :-)
OdpovědětVymazatLuci, tykání je naprosto ok, jsem za to i ráda. Tak se v tom na mateřské pěkně plácáme, že?? :) Mám dvě taková životní kréda, kterými se snažím řídit a párkrát to tady už zaznělo - "Que sera, sera" (co se má stát, to se stane) a taky "Netlač řeku, teče sama". Oboje dvoje trochu vystihuje moji situaci, pořád tak nějak doufám, že se něco stane, že přijde to nejlepší /ono už to teda před 3,5 roky přišlo a pokračuje to/, ale myslím tím i profesně. Zatím se nikam netlačím, doma si to užívám a ten čas s dětmi je mi drahocenný. Ale vím, že to jednou budu muset řešit a tak si v hlavě srovnávám, co by bylo to pravé... P.S. k tomu širokému záběru: snažím se, aby články přicházely přirozeně, tak, jak mě zrovna napadnou, chci, aby tady bylo i pár osobních myšlenek, nejen recenze a tipy na knížky. Prostě, aby byl blog tak pestrý, jako je náš život :) Díky, díky, díky
VymazatNa te materske si clovek zapremysli, co? Ja jsem zas asi opak, nekdy mi trva nez se rozhoupu, cekam na spravny cas, ale pustim se do novinek. Jenze do nekolika. A pak nestiham. Tak se treba stalo, ze jsem si zaridila zivnostak, ktery uz nekolik mesicu stoji. Pac mam vymyslenych spoustu veci, ale neni kdy. Stejne je porad na prvnim miste dcera a tak si zas rikam, az to pujde, treba se to zas o krok posune... :/
OdpovědětVymazatTo já taky nestíhám :)) je mi jasné, že bych něco musela omezit a je víceméně jasné co, protože jinde není kde brát :)
VymazatPokud se zajimate o téma "podnikání při dětech", doporučuji stránky dominika.cz, sekce "blog". Já tam načerpala dost inspirace (a to jsem si neplatila žádné poradenství, jen si přečetla dostupné články). Zdraví Martina
OdpovědětVymazatMartino, děkuju, mrknu se.
Vymazat