neděle 22. ledna 2017

Knižní výzva / The Tap Tap Řiditel autobusu

Titul: The Tap Tap Řiditel autobusu
Autor: Lucie Fialová
Nakladatelství: Paseka
Rok prvního vydání: 2016
Počet stran: 268
Seženete v internetovém knihkupectví Martinus.cz

Anotace

Kniha mapuje téměř dvacetiletou historii nevšední hudební skupiny The Tap Tap složené z tělesně postižených studentů a absolventů Jedličkova ústavu. S lehkostí a vtipem popisuje, jak si kapela krůček po krůčku prošlápla své místo v českém šoubyznysu až ke zlomu v podobě písně Řiditel autobusu, jejíž klip má na Youtube miliony zhlédnutí.
Zábavně a výtvarně neotřele pojatá publikace dokumentuje významné akce v historii kapely a představuje jednotlivé členy, kteří vyznávají hesla jako „Sedíme si za svým“, „Jsme postižení muzikou“ nebo „Fňukat nikdy nebudem“. Čtenáři se dozvědí, jak to vypadá, když se třináct tělesně postižených, jeden autista a jeden nevidomý vydají k Mrtvému moři, co hudebníci zažili při koncertě na české ambasádě v Moskvě a proč kvůli nim zasedalo vedení pražského Dopravního podniku.
Z prodeje této knihy bude finančně podpořen Jedličkův ústav a kapela The Tap Tap.
Knihu doprovází zpěvník nejlepších písní souboru a Almanach černého humoru, sbírka nejotrlejších českých kreslených vtipů o vozíčkářích.


Recenze

Před Vánocemi se mi do rukou dostala neobvyklá kniha. Pro mě absolutně netypická z hlediska preferovaného žánru, vzbudila ve mně však zvědavost. Skupinu The Tap Tap (dále jen TTT) jsem znala jenom z rádia díky písničce Řiditel autobusu, jinak jsem o ní neměla ani páru. Než knížka dorazila, začala jsem googlit a podstatně zvýšila již slušně vysoký počet shlédnutí písničky na Youtube. Písnička je prostě dokonalá a spousta řidičů se v ní jistě našla. Zároveň jsem se zastyděla, jak mi mohl tento český fenomén světového formátu tak dlouho unikat. Knížka je takovou podrobnou biografií TTT, neotřele psaná, výborně graficky pojatá. Autorka svoji práci odvedla bravurně. Popisuje historii už dvacetileté existence TTT, životní osudy klíčových členů kapely, jejich vztah k TTT, jejich názory, sny a obavy. TTT založil bývalý vychovatel Šimon Ornest, tehdy nabitý mladickým optimismem a nadstandardním pracovním nasazením. Brzy v ústavu totiž zjistil, že bez trochy aktivity a zapojení upadají chovanci do čím dál větší letargie. Jsou pohodlní, líní, odevzdaní. Kapela je přivedla zpět k životu. Aktivně se podílejí na něčem, co má velký smysl, nesmírnou společenskou hodnotu, na něčem, co rozdává radost lidem kolem, co naplňuje optimismem celé davy. Já osobně neznám nikoho s tělesným postižením, proto jsem byla překvapená, jak jsou tito lidé veselí, přímí a prostě tak nějak normální. Navíc jsou silnější než mnozí z nás, nabití životním elánem, do jednoho nesnáší soucit, blbé pohledy a ještě blbější úsměvy. Dokážou si ze sebe dělat srandu a jejich černý humor je kolikrát až za hranou.
Při čtení vám možná ze začátku bude trochu smutno, ale většinou se budete usmívat a místy dokonce pořádně smát. TTT je parta úžasných lidí pod vedením moudrého Šimona Ornesta a já jim moc fandím. Není to totiž jen o písničkách, ale i o osvětě, o boji za práva postižených, o příležitostech, předsudcích, a v prvním řadě o naději. Na závěr mě napadá jedna věta - víc takových Ornestů do společnosti.





"Soucit hraje v neziskovém sektoru velkou roli a funguje velice dobře ekonomicky, ale posiluje stereotypní vnímání lidí s hendikepem jako chudáčků, které máme litovat. Energie, se kterou chceme pracovat my, je spíš naděje. Naděje, která vzniká při koncertech Tap Tapu, kdy si místo "je mi jich líto" říkáte "aha, možná je to tak, že i kdyby se mně nebo mým blízkým stal nějakej průšvih, nebo kdyby se mi narodilo dítě s hendikepem, tak tím nekončí svět". - Šimon Ornest

Žádné komentáře:

Okomentovat