sobota 21. ledna 2017

16. měsíc s Jakubem

Jakub je taková malá a šíleně rychlá věc nabitá pozitivní energií a neváhá ji šířit dál. Ve většině případů je Jakub klidné a šťastné dítě, které ke svému štěstí potřebuje jen Kláru, tátu, mámu a prsa. Ano stále je vášnivě rád kojený, už poměrně dlouho jen před spaním a v noci. Pořád jsem totiž nenašla lepší způsob, jak ho v noci uspat, když se vzbudí s pláčem. Budí se několikrát, rostou mu čtyřky a asi ho to štve. Mě teda taky. Občas mu stačí, když se prsa chytne, někdo má muchláčky, jinej má holt máminy prsa...


Chodíme mráz-nemráz na procházky a Jakub rád běhá ve sněhu. Zkouší, co s jeho kroky dělá hlubší sníh, zkouší, jak studí, zkouší odolnost bot a rukavic, na rozdíl od Kláry v jeho věku neprotestuje s nošením palčáků. Nesnáší vítr, to kňučí a hlavu vrtá do fusaku, případně do mě. Pořád mě zaráží, jak rychle se naučil bezchybně chodit, on od začátku prakticky nepadá. Nově objevená zábava je vyšlapat nahoru nějaký kopeček a střemhlav utíkat dolů, většinou to dá a naštěstí sníh je na pád příjemnější než beton. Včera vyšel poprvé sám schody k bytu - bydlíme v prvním nadzemním a vede k nám asi 20 schodů, dřív chodil po čtyřech, včera to zvládl po dvou. Byla jsem pyšná a ráda, že nevymetá ten našlapaný bordel koleny. Dnes sjel sám skluzavku, ale musíme to ještě do jara trochu vypilovat, hlavně ten sešup dole.


Každý pátek, když je Klára v Montessori školičce, ji celé dopoledne usilovně hledá. Chodí po bytě a nakukuje do každé schovky a krčí rameny a říká "ne-ne-ne". Jejich shledání v poledne je pak vždycky kouzelné. Hrávají si spolu na vlak, Klára dělá mašinku a oba houkají, na psa - kdy Kuba je pes a Klára mu hází balón a on štěká, na schovávanou. Dokáží spolu vydržet hodinu u plastelíny, kreslení a u Lega, Kuba zbožňuje Duplo zvířata, která si neustále s sebou někam tahá, dokonce i do postele.


Stal se z něj čtenář. Zavedli jsme konečně pořádný a pravidelný večerní rituál s knížkou. Sice nečteme pohádky, ale prohlížíme si knížky. Ukazujeme, povídáme, zkoušíme. Kuba toho už umí neskutečně moc ukázat, nejoblíbenější jsou anglická leporela od Alison Jay. Během dne si čteme několikrát, občas mu s knížkami pomáhá Klárka a to jsou chvíle, které přímo miluju. Sedí spolu na sedačce a Klárka mu popisuje obrázky.


Několikrát za den si přinese nočník a když mu rychle sundám plenku, zadaří se skoro vždy. Z toho mám radost a na jaro pokročíme o level výš. Klárka ho motivuje k velkým výkonům :)

Konečně se z něj stal dobrý jedlík, miluje obědy, rohlíky, pomazánky, pomeranče, mandarinky a hrozny. Chce jíst všechno, co Klárka, a v přísunu dobrot nejsme tolik přísní, jako jsme bývali u ní. Nejde to. Naštěstí se nám pořád celkem daří udržet je od klasických dětských pokušení.


Nemluví. Předměty často pojmenovává počáteční slabikou ("mo" jako motýl, "be" jako beruška, "do" jako dům). Klárka v 18 měsících uměla asi 20 slov, Jakoubek to asi bude mít podobně.


Má osm zubů, dvoje zimní boty, rukavice z velblouda a rostoucí židli Wood Partner. Krásně používá "ne" a místo "ano" vydává jakýsi souhlasný povzdech. Každý den vítá Chlupáče po návratu z práce super rychlým během a skokem do náruče. Rád se dívá z okna. K mé hrůze se vůbec nebojí psů. Miluje písničku Sluníčko, sluníčko.

Žádné komentáře:

Okomentovat