neděle 1. ledna 2017

Hello 2017!

Nechci se tady pouštět do sáhodlouhého bilancování ani do svěřování se s předsevzetími. Ale po víc než týdenní vánoční blog-pauze, kdy jsem se opravdu chtěla věnovat jen rodině (fotky z posledních pár dnů najdete ve článku), mám pocit, že krátké ohlédnutí za uplynulým rokem by to přece jen chtělo.


Jaký byl pro mě rok 2016? Ve zkratce - byl skvělý. Ve znamení rodiny, prožitý v pohodě a díkybohu ve zdraví. Nic převratného se sice neudálo, neotěhotněla jsem, neporodila jsem, ve sportce nevyhrála, zatím jsme se nikam nepřestěhovali, jsem stále doma na mateřské se svými dvěma dětmi a je mi dobře. Opravdu je. Mám pořád toho nejlepšího muže, už skoro třináct let. A pořád ho miluju. Nade všechno miluju svoje děti. Děti jsou to, co dělá můj život životem a někdy mě děsí, jak rychle rostou.

Nejmodřejší oči na světě
 

 Můj zadumaný chlapeček

Kamarádka na procházce ♥

Už třináct let

Pořád mě baví můj blog. Baví mě, kam se to za ty tři roky posunulo a dodnes děkuju kamarádce, která mě vlastně donutila jít s kůží na trh, prvně jsem ho totiž psala jen pro nás. Blog je stále
velice osobní záležitost, nehodlám to zatím měnit. Blog jsem já, moje názory, moje zkušenosti, upřímné recenze, fotodokumentace důležitých okamžiků, deník mých dětí, vzpomínkový záznamník našeho cestování. Rok 2016 ocenil moji práci na blogu a díky anketě Mamablog roku jsem se dostala mezi nejlepší maminky blogerky. Šesté místo mi udělalo neskutečnou radost a jsem vám dodnes vděčná za tak velkou podporu. Na přelomu roku jsem sice poznala, že i tak nevinná oblast, jako je amatérské blogování, umí být nepřátelská, ale je to za mnou. Naštěstí jsem obklopená úžasnými a moudrými lidmi, kteří jsou mými největšími personálními kouči.
 
Průzkumník ♥ 

Pozorovatel ♥ 

Divoká ♥
 
Je mi ctí, že jsem díky blogování poznala mnoho inspirativních lidí, jejichž příběhy mě naplňují každodenním optimismem. A také děkuju všem partnerům, které to se mnou ještě baví :)
 
Toto je na zimě úplně nejhezčí
 
Teď mám před sebou dvě velké výzvy a jsem zvědavá, zda se mi je podaří zdolat. Pokud ano, budete to vědět jako první. Také mě čeká operace kolene hned jak přestanu kojit Kubíka. A v neposlední řadě máme v plánu třítýdenní hóóódně netradiční dovolenou, tak nám držte pěsti, aby se nám cesta podařila zrealizovat a vy si tak mohli pročítat day-to-day cestovatelský deník, jako loni z Dolomitů.

Obvyklý cíl procházek ♥ 

Jsem jediná z naší rodiny, kdo nevyleze až nahoru ♥ 

Silvestr měl krásný západ slunce ♥

Cestou necestou ♥ 

Ty malé zmrzlé jehličky mě fascinují na všem kolem ♥ 

I krystalky... ♥ 

Zapadalo rychle... ♥ 

... a dodávalo všemu zmrzlému ten nejlepší filtr ♥

 Západ slunce na sklonku roku, valící se mlha, to nejklidnější místo, které znám... ♥

Každoroční cíl zimní procházky ♥
 
Přeju vám, aby vám v roce 2017 lidská hloupost zkřížila cestu jen minimálně. Držte svou páteř vzpřímeně, hlavu noste vzhůru, oči mějte dokořán, ústa se nebojte nechat zavřená a srdce naopak otevřená. Nenechte se otrávit závistí a zlobou, žijte okamžikem. Snažte se zahrnout své blízké láskou, protože dávat lásku je stejně tak dobré jako ji dostávat.
 
... to the moon and back... ♥♥♥

2 komentáře:

  1. Milá Jano, přeji Vám i Vaší rodině vše nejlepší v novém roce 2017! Ráda čtu Váš blog a děkuji za výhru - olejíček Saloos a kupu drobností. Zdraví Martina

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Milá Martino, děkuju, děkuju, děkuju! Jsem ráda, že patříte mezi mé pravidelné čtenářky. Přeju vám taky jen to dobré. Jana

      Smazat