úterý 23. srpna 2016

O prioritách

Tento článek berte jako můj osobní výlev, zpověď matky, která je už třetím rokem na mateřské, není to žádný návod, poučka, ani rada, nemá to být ani srdceryvný doják. Vím, že každá z nás to cítí trochu jinak, každá to své štěstí vidí jinde, ale vím, že to bude číst i někdo, kdo to má úplně stejně jako já.


Já se totiž bez mučení přiznám, že jsem na mateřské šťastná. Strašně moc. Spokojená, vyrovnaná, motivovaná, seberealizovaná. Už tady mě asi některé z vás přestanou chápat, protože se možná některá z vás těší do práce. Že? Já se zas tak moc netěším, no jako těším se na nové výzvy, ale vím, že mi nikam neutečou. Vždycky tam nějaké výzvy jsou. A budou.

Jsem nesmírně vděčná, že se mi s narozením Kláry před třemi lety podařilo srovnat si v hlavě všechen ten nepořádek. Ač jsme miminko chtěli, stejně přišlo trochu nečekaně a já byla tou dobou strašně spokojená v nové práci. A přišly otázky, jak jako můžu odejít teď z rozjetého vlaku, co když mě pak nevezmou zpátky, co když už nikdy nenajdu tak dobrou práci. Teď se u toho usmívám, ale tenkrát jsem to řešila, jako bych se měla jako jediný člověk na Zemi přestěhovat na Mars.

S příchodem Klárky se všechno změnilo. Byli jsme tři, měli jsme úplně jiné starosti. Úplně jiné myšlenky a rozhodně podstatnějšího rázu. Rozkrájeli bychom se pro ni, dýchali bychom pro ni. Už v porodnici jsem pomalu nevěděla, kdeže jsem to vlastně pracovala :) Co může být pro ženu větší poslání, větší mise, než být mámou?

Samozřejmě se s dítětem (a co teprve se dvěma) změní celý váš život, svým způsobem vás dítě omezí, spousta zažitých věcí je jako mávnutím proutku pryč, ale stojí to za to. Je to všechno o prioritách. To, co je pro vás opravdu důležité, zůstane i s miminkem (kojencem, batoletem...), to co ve skutečnosti důležité nebylo, klidně ať zmizí navždy.

Přijde mi, že i na mateřské vedu plnohodnotný život, věci, které miluju, se mnou zůstaly - jóga, cestování, muž :), a že už nemůžu do rána někde v centru pařit? To mi fakt nevadí, stejně jsem se napařila ažaž :)

13 komentářů:

  1. Já to mám úplně stejně :) Jojo, jsem doma teprve 6 měsíců, tak se mi to kecá... Ale šťastnější, spokojenější a vyrovnanější jsem nikdy nebyla. Vůbec nepochybuju o tom, že teď jsem tam, kde mám být, a dělám to, co dělat mám a chci ze všeho nejvíc :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prvních 6 měsíců je nejhorších takže jestli si to uzivate už teď, bude všechno v pořádku ;)

      Vymazat
  2. Nedávno si jedna moje známá s 2,5 ročním klukem stěžovala, že její život se s příchodem dítěte změnil k horšímu. Úplně mně zamrazilo. Já to tak vůbec nemám. Přesně dva roky jsem doma a taky jsem tehdy řešila, jak bych se ráda brzy vrátila - aspoň na pár dní v týdnu, jak mi v práci všechno uteče a tak. Tyhle plány částečně vzaly za své s příchodem staršího Tomáše. Když měl půl roku, rozhodla jsem se vzít jednu noční za měsíc. Když jsem přišla z druhé služby, udělala jsem si test a za 8 měsíců se narodila Adéla. Teď jsem rozhodnutá si mateřskou naplno užívat, práci neřešit a těšit se z každého pokroku dětí. Přijde mi, že malé batole se učí strašně rychle a ty pokroky jsou na denním pořádku. A o to víc mě to baví! Tohle si ujít nenechám!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mě z toho zamrazilo :( dítě snad musí zákonite změnit svět ve šťastnější místo, ne? Já mám ráda větu "que serra serra" - něco na způsob co se má stát to se stane.vidim ze u vás to platilo taky :)

      Vymazat
  3. Měly jsme to a máme to stejně. 2 měsíce před otěhotněním jsem nastoupila do své vysněné práce, která mě moc bavila a těžce se mi odcházelo. I když dítě bylo vytoužené, ty chvíle před porodem, kdy jsem byla sama doma...Bylo mi po práci hrozně smutno. Pak jsem se jednu chvíli, když už dcera byla na světě, do práce i těšila. Ale teď? Teď je vše tak, jak má být, nechtěla bych měnit vůbec nic a vůbec si nedokážu představit, že dcera půjde za rok do školky a skončí nám to nejkrásnější období v životě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky to tak cítím, jsem ráda, že dcera bude ještě aspoň rok s námi doma :)

      Vymazat
  4. Já to mám asi trošku jinak a věřím, že díky tomu nejsem ta nehorší máma na světě. Mně mateřská úplně nenaplňuje a přiznám, že některé dny se mi vlečou a já se nemůžu dočkat večera nebo z okna vyhlížím příchod babi, abych jí malou šupla a chvilku si šla po svém. Chyběl mi kontakt s jinými dospělými než jen maminkami a jiné povinnosti než jen teplý oběd a čisté plínky. Teď už je to ale fajn, pracuji 8-10 hodit týdně, dělám práci co mě baví a vlastně pro samé chlapi (ježíš, teď to zní fakt hrozně, nejsou to ale žádné sexuální služby, fakt ne!:)) Dvakrát týdně mám pravidelné hlídání a můžu se lehce realizovat i mimo maminkovskou roli, což mě hodně zklidnilo a pomohlo. Ale nemít tuhle možnost, spokojená bych asi úplně nebyla, takže vám holky skoro závidím, že to tak máte v hlavě nastavené. Ale jsme holt každý jiný :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci, myslím, že zdaleka nejsi jediná, takže v klidu. Jak sama píšeš, každý to cítí jinak, nemůžeme být všichni stejní :)

      Vymazat
  5. jani myslim ze tady to ma kazda z nas jinak. Jsem stastna za nase 2 holcicky a take pracuju trochu, je pro me neuveritelne videt jak dokazu byt efektikvni kdyz tech ukolu neni plny list... Me to takto vyhovuje a jsem vdecna za praci na castecny uvazek z domova:-). A zaroven neprichazim o dulezite momenty holcicek. Mejte se, Silvia

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně Silvi, proto jsem to taky hned v úvodu článku napsala a dobře vím, že každá to má jinak. Je možné, že kdybych mohla částečně pracovat na něčem zajímavém z domova, třeba by nikdy nevznikl tento blog a bylo by to taky fajn. Já se teď realizuju dost i tímto, za což vděčím vám všem :)

      Vymazat
  6. Milá Jano,
    je krásné, že to tak vnímáte. Užívejte a chraňte si to nadále. Je to jedno z toho nejvíc, co člověk může prožít, mít!
    Krásné dny
    Katka ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Katko, ano, cítím velký vděk za to, že to takto cítím, je to všechno mnohem jednodušší :) Když děti zlobí, vztekají se, jsou ufňukané, někam si na chvíli zalezu a za chvíli se mi v hlavě vynoří tento článek a je všechno v pořádku :) Mějte se hezky, Jana

      Vymazat
  7. Tak je pravda, že jsem v poslední době ty priority taky hodně přehodnotila. Fakt nemám pocit, že bych měla být uvázaná u vysavače a kuchyňské linky a pak práce. Naopak bych se chtěla více věnovat dětem, sobě a samozřejmě manželovi. Chtěli jsme třetí dítě a vlastně jsme zjistili, že na to není čas. Třeba třeba teď u nás byla firma na čištění sedaček Uherské Hradiště a část práce odvedla za mě. A víte, jak to bylo příjemné? :)

    OdpovědětVymazat