Jídlo je u nás zábava

Mám to štěstí, že mám doma dobrého jedlíka. Od té doby, co jsme začali s příkrmy (ukončeným 6. měsícem), mi dcera s chutí baští snad opravdu všechno. Nebo jsem prostě a jednoduše dobrá kuchařka :)

Hned od začátku jsem se snažila kupovat dětské nádobí, které je jednak praktické, ale i designově hezké. Mám doma pár stylových porcelánových kousků, potom i pár plastových talířků, ale jednoznačně největší radost dceři dělá veselé nádobí Skip Hop. Skip Hop je americká značka vynikající funkčností a inovativním designem.

První misku z hravé kolekce ZOO jsem pořídila už aspoň před rokem - žirafu. Klára ji od té doby zbožňuje a vždycky se těší, až kaše z misky zmizí a vykoukne na ni žirafa. Miska je vyrobená z trvanlivého melaminu (na první pohled vypadá jako lesklý porcelán, je velmi lehký a přitom odolný, zdravotně nezávadný a především kvůli nízké hmotnosti je vhodný pro dětské nádobí).

Před nedávnem si Klárka sama vybrala další nádobí z této kolekce. Na našem oblíbeném webu Feedo.cz si zvolila jídelní set s motivem pejska - obsahuje misku a na dvě části dělený talířek. Talíř udělal velkou radost i mně, protože je dostatečně velký oproti jiným na trhu (21x21 cm), vejde se tak do něj slušná porce, navíc můžete stravu dělit do dvou částí, např. maso a přílohu zvlášť. A protože chci dceru podporovat v samostatném krmení, pořídila jsem i dětský příbor, tentokrát se sovou (ano, vím, že nemám sladěno, ale nechala jsem vybírat dceru a to, co se líbí jí, je pro mě nejdůležitější). Set obsahuje lžičku a vidličku, bez nože se batole hravě obejde. Samotná lžička a vidlička jsou z nerezové oceli, rukojeti jsou opět melaminové, po bocích mají měkké výstupky, díky nimž se příbor dobře drží. Příbor je takový buclatý a prťavý (max. 12 cm), ideální pro děti - vám se s ním moc dobře krmit nebude :)

Nádobí jde mýt v myčce na nádobí, nedoporučuje se však ohřívat v mikrovlnné troubě.

Kolekce ZOO od Skip Hop je opravdu jedinečná a sortiment obrovský, můžete si tak vybrat z velkého množství motivů a doplňky tak k sobě budou hezky ladit, nádobí, lahvičky, bryndáky, podložky na stůl... Z "nekuchyňských" věcí mám dlouho v oku první batůžek pro Klárku, nebo doplňky do dětského pokojíčku. A co je nejdůležitější - děti Skip Hop prostě milují.

Chytrá hračka / Pyramida s krtečkem

Ráda se s vámi na blogu dělím o své zkušenosti s výrobky, které nám dělají radost. Ať už se jedná o knihy nebo hračky. Už několik týdnů má Klára nového parťáka - Krtečka. Pohádky o Krtečkovi zatím sice nezná, ale ilustrace zná z knížek a z pěnového puzzle, co máme doma.

Už dřív jsem psala, že mám ráda hezké dřevěné hračky, hodnotila jsem tady skvělý vláček i velkou vkládačku. Teď nás hodně baví dřevěná pyramida od Bina. Českého výrobce hraček Bino mám v oblibě a máme od něj už několik dalších dřevěných kousků. Hračky jsou originální, kvalitní, mají hezké zpracování a veselé dětské motivy, hlavně tedy Krtečka. A samozřejmě mají zdravotní atesty.

Sadu těchto 5 dutých kostek s Krtkem seženete za výhodnou cenu v eshopu Proděti.cz. Pyramida je určena pro děti od 1 do 4 let, může tedy posloužit jako dárek k 1. narozeninám. Kostky nemají ostré hrany, nejsou nijak těžké, neměly by tedy dítěti ublížit. Na jedné straně každé kostky jsou čísla, na druhé puntíky, na další základní tvary a na posledních dvou jsou veselé obrázky s Krtkem, vždy tvořící nějaký příběh. Kostky jdou skládat na sebe do tvaru pyramidy (po naskládání všech kostek na sebe je věž vysoká necelých 50 cm), nebo je můžete dávat naopak do sebe. Fantazii se však meze nekladou, občas u nás kostky slouží jako garáže pro autíčka a vláčky :) Dítě při hře trénuje jemnou motoriku, můžete se spolu učit barvy, symboly, čísla, můžete si k tomu povídat pohádku o Krtkovi. Klára pomocí nich už hezky rozlišuje různé velikosti, dokáže sestavit kostky od největší po nejmenší, pyramidu už také zvládne postavit, umí je schovat do sebe. Nám tedy Bino udělal opět radost a snad se bude líbit i někomu z vás.

Světový týden kojení a můj příběh o kojení

Kdo čte pravidelně můj blog ví, že jsem zastáncem přirozeného porodu, respektujícího přístupu k výchově dítěte a také jsem fanouškem dlouhodobého kojení. První srpnový týden je tedy jako dělaný pro sepsání mého příběhu, příběhu o kojení mé dcery, o období, které bylo několik měsíců nadmíru těžké, ale potom nadmíru krásné. První srpnový týden je totiž Světovým týdnem kojení. Kojení je celosvětově věnována pozornost již od roku 1990, kdy byla vydána tzv. Innocenti Declaration, jejímž obsahem bylo upozornění na význam kojení v životě novorozence a jeho matky. V dnešní době snad už nikdo nezpochybňuje důležitost kojení, existuje nespočet studií, které ukazují, na co všechno má kojení pozitivní vliv. Mnoho informací o kojení najdete na stránkách slovenské Mamily, občanského sdružení, které poskytuje poradenství při kojení.
A teď už tedy k mému příběhu, pro někoho to může být hodně intimní, chtěla bych však na svém příběhu ukázat, že to nemusí být vždycky snadné. Zároveň doufám, že třeba nějakou maminku tento příspěvek může povzbudit a dodat sílu pokračovat.

Found on Google

Můj porodní příběh znáte, pokud ne, tady si o něm můžete přečíst. To je vlastně ten nejlepší výchozí bod, protože mnohé vysvětluje. Po komplikovaném a dlouhém porodu završeném císařským řezem jsem nedostala dceru k sobě. Neproběhl tedy můj vytoužený bonding a myslím, že to byl celý kámen úrazu. Fazůlku mi na pooperační pokoj k prvnímu přisátí přinesli až po cca 6 hodinách. Dcera se sice přisála, ale často se pouštěla, navíc laktace nebyla správně nastartovaná (ještě k tomu jsem byla hodně rozhozená průběhem porodu a cítila jsem vinu za to, že jsem to nezvládla přirozeně - tyto stavy u mě trvaly minimálně celé šestinedělí). Na JIPku mi Fazůlku nosili na kojení zhruba po třech až čtyřech hodinách, ona se vždy snažila, kojení mě dost bolelo, ale asi každá matka zatne zuby a vydrží. Nicméně pořád hodně plakala a zdálo se, že má pořád hlad. Na dětském mi ji sestry dokrmovaly umělým mlékem ze stříkačky, aby byla klidnější. Byla jsem nešťastná, že mléka moc nemám a bála jsem se, že skončíme na UM. Když jsem z porodnice odjížděla, sestry mi říkaly, že se laktace rozjede a kdyby ne, raději spokojené dítě na UM, než vystresovaná matka a hladové dítě. Tak jsem si v lékárně v porodnici koupila malou krabici Nutrilonu pro případ, stříkačky, Purelan na bolavé bradavky a kojící čaje.

První dny doma nebyly nic moc, Fazůlka pořád hodně plakala, byla hladová, kojení bolelo jako čert a já pořád nevěděla, jestli někde nedělám chybu. Od doktorky jsem si půjčila váhu (už bych tuto blbost nikdy neudělala!) a vážila jsem dceru před a po každém kojení. Někdy vypila 120 ml, někdy jen 30 a plakala... Zapisovala jsem si časy kojení, strany kojení, váhové přírůstky, počty stolic a pročůraných plenek, atd. To bylo tak stresující, že jsem se po týdnu rozhodla váhu vrátit. Tak jsem si pozvala laktační poradkyni. Paní přijela druhý den, poradila s technikou, poradila ohledně bolestivosti, řekla, že dcera umí hezky sát, že mám být v klidu, často kojit a že se to samo srovná. Dokonce mi řekla, že máme koupit dudlík, že ji to uklidní (prý se nemusíme bát ztráty sacího reflexu). Trochu mě její přítomnost uklidnila a nějak jsem začala cítit, že to zvládneme. Po dvou - třech týdnech bradavky přestaly bolet, režim se trochu ustálil a zdálo se, že to jde. Pak ale následovalo období cca 4 měsíců, kdy se u nás střídaly stavy pohody a růstové spurty. Když tyto spurty přišly, Fazůlka byla u kojení jako vyměněná. Dělala strašné divadlo, nechtěla se přisát, když se přisála, tak se hned vztekle pouštěla a nemohla jsem ji k prsu vůbec dostat, někdy mi kojení zcela bojkotovala a řvala a řvala. To byly dny, kdy jsem Chlupáčovi s pláčem říkala, že na to kašlu, že už nemám sílu ji dál přemlouvat a přemýšlela jsem tajně o krabici Nutrilonu v komoře. Párkrát jsem zavolala mé laktační poradkyni a ona mě vždycky uklidnila a hlavně proto jsem vydržela. Na tyto období jsem si vždycky koupila homeopatika Ricinus communis 5 CH na podporu laktace. Hodně jsem pila kojící čaje, Caro, mléčné výrobky a vařila jsem jeden vývar za druhým :) Po těch 4 měsících se to zlomilo, najednou dcera začala kojení milovat. Začala jsem kojit vleže (dřív jí to nešlo) a byla to pohodička. Bez pláče, bez křiku, dcera hezky přibírala a já jsem na sebe i na ni byla pyšná. Následovaly měsíce a měsíce krásného období, dceru jsem kojila do jejích 19 měsíců, kdy jsme nenásilně přestaly kvůli mému dalšímu těhotenství.

Kojení je sice věc naprosto přirozená, nicméně velice zapeklitá, vím, že mnoho maminek v mém okolí prožívalo něco podobného, mnoho maminek kojení vzdá, mnoho maminek podlehne tlakům okolí a na doporučení sáhne po UM. Protože jsem to sama málem několikrát vzdala, tyto maminky svým způsobem chápu, ale přece jen bych si přála, aby tento příběh pomohl někomu k tomu, přečkat ta těžká období a počkat si na ty krásné chvíle, které s sebou kojení přináší.

Knihy pro děti / Velká obrázková knížka - Slovíčka

Opět se s vámi chci podělit o zkušenosti s bezvadnou knížkou. Jedná se o velké leporelo (formát 26 × 31,5 cm) s názvem Slovíčka (Velká obrázková knížka). Má 26 stran, ilustrovala ji Séverine Cordier a předlohou jí byla francouzský originál. Je běžně k dostání v knihkupectvích a v eshopech (cena cca 200,-), já ji koupila výhodně v místním knihkupectví, protože měla lehce opotřebené rožky.

Máme ji doma už několik měsíců a stále je u nás na denním pořádku. Na každé dvojstraně je vyobrazena jedna z následujících situací běžného života:

- V dětském pokoji
- Ve škole
- V parku
- V kuchyni
- V koupelně
- V lese
- Na pláži
- Na venkově
- Na horách
- Na statku
- Ve městě
- Na obloze

Pravá strana vždy ukazuje danou scénu s obrovským množstvím detailů, které dítě zaujmou, na levé straně jsou pak vypíchnutá klíčová slova, kterým by se dítě mělo naučit. Ilustrace jsou hezké, nekýčovité, univerzální (není zde nějak zohledněno francouzské prostředí). Od té doby, co Klára začala mluvit, jí kniha pomáhá k učení se novým slovíčkům a taky si na ní vysvětlujeme různé situace kolem nás (např. ve městě zůstalo na chodníku po psovi hovínko, tak si říkáme, co s ním měla paní udělat, apod.). Klárka knížce říká "ve", což znamená v její řeči velká, a opravdu ji má moc ráda.

Podobný úspěch u nás zaznamenala také tato kniha, o které jsem psala článek v květnu.

Inspirace / Dárky ke 2. narozeninám

Klárka bude mít v polovině září 2 roky! Je to už velká holka. První narozeniny jsme oslavili v úzkém rodinném kruhu a z dárků už měla radost. Jsem proto zvědavá, jak to bude vnímat letos. Trošku komplikace je to, že téměř na den jejích narozenin mám termín porodu. Takže to chce o něco víc plánování, protože ji rozhodně nemůžu nějak ošidit. Dárky chci mít koupené do konce léta (navíc bude mít v srpnu i svátek a ještě pro ni chci připravit dárek "z porodnice", až přijedu domů s miminkem). No je toho dost a kde začít? Nejlépe s dárky, pak plánem oslav a dekoracemi. Chci, aby si to užila.

Hraček máme doma spoustu a nejsem zastáncem kupování všeho, co trh nabízí. Přemýšlím teda i trochu prakticky, navíc musíme vymyslet dárky i pro babičky a dědečky... Takže tady je náš narozeninový wishlist.

Rostoucí židle

Už když jsme plánovali koupi první jídelní židličky, jsem měla v hlavě kvalitní rostoucí židli. Nakonec jsem po zvážení všech pro a proti odolala, koupili jsme klasickou plastovou židli v Ikei a čekala jsem na ten správný čas. Myslím, že ten čas přišel a Klára je připravená na další krok ve stylovém stolování :) Navíc židličku využije i později ve svém pokojíku. Originál Stokke jsem zamítla hned kvůli šílené ceně, židličky mají sice krásné, ale na druhou stranu je to pořád jenom židle. Po chvíli hledání mě hlavně kvůli hezkému designu zaujaly židličky Wood Partner (Unize Kombi). Jsou to židle českého výrobce, který se specializuje na dětský nábytek do školek, což je mi sympatické. A ceny jsou rozhodně příznivější. Tato židle je stabilní a pevná, vyrobená z bukového dřeva s nosností do 110 kg. Principem stejná jako ostatní rostoucí židle, sedátko i podnožka jsou nastavitelné dle výšky dítěte, pultík s popruhem bránící propadnutí je demontovatelný. Vybrala jsem variantu v kombinaci bílá/žlutá a dokoupím i nějaký textilní podsedák, klidně tento růžový.

Rostoucí židle Wood Partner

První kolo / Odrážedlo

Tady je rozhodování ještě o něco složitější. Klárka zatím jezdí na plastové motorce, má ji ráda, ale už začíná toužit po kole. Na dětských hřištích je nestydatě okukuje :) A ve dvou letech by se měla posunout ve své cestě za opravdovým kolem. Doufám, že to bude tak, jak píší výrobci a recenze, že dítě se na odrážedle naučí rovnováze a přeskočí tak stádium učení se s postranními kolečky. Dlouho jsem zvažovala tři nejkvalitnější typy/výrobce. Německý Puky LR M, americký First Bike a americký Strider. Přečetla jsem spoustu recenzí a nastudovala spousty parametrů. Nakonec to vypadá na Strider Bike (verze 12 Sport). Moc se mi líbí Puky, vím, že Klárce by teď vyhovovalo asi nejvíc, ale bylo by to krátkodobé řešení, je totiž maličké. Většina rodičů se shoduje, že je dítě užije tak do 2,5 - 3 let. Na druhou stranu First Bike by byl na mnohem delší dobu, ale je pravděpodobné, že teď by jí ještě neseděl, je totiž poměrně vysoký a menší dítě nedosáhne plně na zem. Proto se mi zdá nejlepší volbou Strider Bike, který je navíc lehoučký (má jen 3 kila!). Sedátko má nízko, takže na něm můžou jezdit děti už od 1,5 roku, k modelu Sport je nově přidáno i větší XL sedátko, to zaručí, že kolo dítěti vydrží až do 4-5 let. Tento týden si kolo chci vyzkoušet u kamarádky, a pokud bude Klárce sedět, máme rozhodnuto. Barvou si nejsem zatím jistá, favoritem je limetkově zelená. V cykloshopu pak musíme dokoupit helmu, bez té ani krok.

Odrážedlo Strider

Lampa do pokojíčku

Pokojík pro Klárku je téměř hotový, chybí rozvěsit pár dekorací a zvládnout nejtěžší krok - stěhování :) To bude asi ještě chvilku trvat. Každopádně bude k postýlce potřebovat nějakou lampičku. Mám dilema, jestli pořídit už normální hezkou a praktickou lampu, později i ke čtení, nebo zatím pořídit pouze tlumené orientační světlo, pro klidný spánek. Mám už dlouho v oku Svítícího kamaráda od Philips. Výhodou je LED světlo, dlouhodobý provoz, zpracování a mobilita. Pro naši holčičku určitě Minnie, i když jí to zatím nic neříká, vím, že by z ní byla nadšená.

Svítící kamarád od Philips

Lego Duplo

Lego, respektive v našem případě zatím Duplo, je nesmrtelné. Máme pár sad, zatím menších, a Klára tomu začíná přicházet na chuť, umí kostky skládat, největší úspěch samozřejmě mají zvířátka, které pořád někam přenáší. Musíme pro ně stavit příbytky, tak k narozeninám jsem se plácla přes kapsu a pořídila obrovskou krabici, ze které budeme mít radost všichni :) Sada se jmenuje "Domek na hraní", dá se z ní postavit třípatrový dům a už mi přijde hodně variabilní.

Lego Duplo, Domek na hraní

Toto budou hlavní dárky, o které se podělíme s rodinou. Pak určitě vymyslíme nějaké drobnosti, určitě nějaká knížka (dlouho přemýšlím o Tulletových knihách, ale stále mi na to dcera přijde malá), takže sáhneme asi po nějakých osvědčených leporelech.

Nemáte nějaké osvědčené tipy na dárky pro dvouleté dítě? Něco, co udělalo velkou parádu u vás doma? Co dítě ocení a co jej zabaví na nějakou dobu? Budu ráda, když se v komentářích podělíte.

Nic nelámat přes koleno

Ještě jednou a ještě aktuálněji "Netlač řeku, teče sama". To vystihuje tento příspěvek líp než cokoliv jiného a vlastně by to stačilo tak, bez nějakého dalšího rozepisování. Ve všech zásadních bodech výchovy, ve všech klíčových situacích a u všech průlomových rozhodnutí bylo toto přísloví v mé hlavě (jen jsem si ho bohužel ze začátku moc neuvědomovala a s druhým budu zase o něco chytřejší).

Myslím si, že naši generaci hodně straší v hlavě paradigmata a zažité staré vzorce, které slýcháme od okolí, rodiny, starších kamarádů (nechovej tak moc miminko, zvykne si na to, nespi s miminkem  v posteli, rozmazlíš ho, posazuj dítě na nočník hned, jak se naučí sedět, atakdále atakdále). Já jsem dovolila, aby mě tyto poučky strašily asi jen měsíc. Brzy mi to secvaklo, že se nebudu řídit tím, jak se to dělalo kdysi, jak to dělal někdo jiný. Přece to není vůbec důležité. Já, jako matka, nejlíp vím, co je nejlepší pro mé dítě a jak na něj. Každé dítě dozrává jinak a nakonec se všechno naučí. Když to má maminka srovnané v hlavě, na dítě nějak netlačí, samo dospěje do stadia, kdy "to" jde. A co myslím tím "to"?

U nás si za "to" můžete doplnit jeden z těchto milníků:

Uspávání

Naše Fazůlka vždycky byla hodně kontaktní, potřebovala nás k tomu, aby usínala. První 3 měsíce jsme hopsali na balóně s Klárou v náručí, pak jsme ve slabosti sáhli dokonce po Estivillově metodě, což nám drásalo srdce, a stejně u nás metoda nezafungovala. Někdy kolem půl roku se to zlomilo samo a Klárka usínala bez naší aktivní asistence, sice za přítomnosti jednoho z nás, ale to nám přijde nějak přirozené. Já taky nerada usínám sama a to je mi přes třicet. Velkou inspiraci jsem sbírala na krásném webu Prosím spinkej - Lenčiny články mi dodávaly neskutečnou sílu.

Kojení

Přes velké problémy na začátku se nám s kojením dařilo víc než dobře. Kojila jsem ráda a dlouho. Kolem Klářina roku mi okolí začalo našeptávat, že bych měla skončit. Nevěnovala jsem tomu pozornost, kojila jsem s láskou. Jen jsem si říkala, že bychom měli omezit kojení v noci, věděla jsem, že ona už ho nepotřebuje. V duchu jsem si připravovala plačtivé scénáře, kdy jí v noci odmítnu dát cucnout. Nikdy k tomu naštěstí nedošlo a dcera sama dospěla a přestala v noci mlíčko chtít asi ve 14 měsících. Pak v zimě přišlo druhé těhotenství (Klárce bylo něco kolem 17 měsíců) a já se začala cítit dost vyčerpaná. Nechtěla jsem se však zachovat sobecky a odstavit Kláru jen kvůli druhému miminku, proto jsem to ještě nechala být. A ejhle, Klárka si to zase rozhodla sama. Na dovolené v Římě přestala chtít pít na oběd a do měsíce po návratu z Itálie jsme byli i bez večerního kojení.

Spaní v naší posteli

Klára měla jedno období (zhruba v jejích 14 měsících), kdy chtěla spát s námi v posteli. Přišlo to z ničeho nic, když jsme ji uložili do postýlky, tak začala hrozně plakat a ukazovala na naši postel. To se stávalo při usínání, v noci kdykoliv, když se vzbudila. Vůbec nechtěla být ve svém. Asi týden jsem to řešila, koumala a vymýšlela co a proč. Oddělala jsem bočnici z její postýlky, aby ke mně měla blíž. Pak jsem si řekla, že má nějaké špatné období, kdy ji něco trápí (ať už to byly špatné sny nebo rostoucí zoubky) a že se to snad srovná. Srovnalo se to do měsíce. Teď většinou usíná u nás v posteli, někdy si ale sama od sebe vleze do své postýlky, aby měla prostor, a v noci za námi nechodí už téměř nikdy.

Nočník

Toto vydá na samostatný článek, ale stejně stručně, ať to máme kompletní. Taky vám vaši rodiče říkali, že už jste v 7 měsících chodili na nočník? V roce už snad každé dítě? My to slýchávali při každé možné příležitosti. A protože máme svoji hlavu, pozjišťovali jsme si všechny potřebné informace a přestali to řešit. Dítě je na nočník fyziologicky a psychicky připraveno až mezi 18. a 24. měsícem svého života. Nočník jsme doma měli, Klárka si občas sedla, ale absolutně nechápala, o co jde. Zlom přišel teď v létě (zhruba v jejím 22. měsíci), nejprve si zvykala bez plenky na zahradě u babiček, potom doma z ničeho nic sama odněkud vytáhla nočník a řekla si. No a povedlo se a už několik dní jsme bez nehody. Na spaní zatím nosí plenku. Nemusela jsem jí nic složitého vysvětlovat, nijak motivovat, nemusím ji tam ani posazovat, prostě najednou přesně ví, co má dělat.

Ještě nás čekají dvě zásadní zkoušky a to stěhování do vlastního pokojíku a zbavení se dudlíčku. Zatím nám nepřijde připravená, ale vím, že to brzo přijde...

Klářin svět v Montessori

Už nějakou dobu mám v hlavě článek o naší první sezóně v Montessori centru. Začala jsem s Klárou do Montessori chodit v zimě, tedy když jí bylo necelých 17 měsíců. Jaký tedy byl první půlrok?

Moc jsem v to nedoufala, Kláru jsem v té době považovala stále za miminko, ještě jsem ji kojila, nemluvila, na dudlíčku byla pevně závislá a nočník byl jen ozdoba na našem záchodě. Ale hledala jsem nějaké kroužky, kam bychom pravidelně docházely, a Montessori centrum mi v tu dobu přišlo jako nejlepší volba (zároveň jsme ještě chodily do dvou dětských kroužků, tam je to ale jen o pohybu a zpěvu).

Pokud jste úplný laik a chcete vědět, v čem Montessori matoda spočívá, mrkněte třeba sem.

Klárka mě od začátku překvapila, připravené prostředí se jí líbilo, rychle pochopila základní principy, sedla jí i lektorka a každá lekce nám utekla jako voda. Já jsem ocenila hlavně neobvyklé pomůcky na hraní, které každému dokazují, jak jednoduché a běžné věci dokáží dítě zaujmout. Naše centrum v Brně disponuje opravdu obrovským množstvím těchto pomůcek - hlavně dřevěných vkládaček, skládaček apod. pro nejmenší, což jsme ocenili převážně v začátku. Teď ke konci už si Klára vyzkoušela všechno, včetně mokrých aktivit, úklidových činností, třídění, apod.

Takto nějak by měla vypadat Montessori učebna

Jak u nás lekce probíhaly?

- Po příchodu nás čekala šatna, zde byste měli děti vést k samostatnosti při převlíkání a skládání svých věcí.
- Po vstupu do "herny" každé dítě navštíví koupelnu, kde si ve výškově přizpůsobeném umývadle samo umyje ruce a utře je. Pro starší děti jsou k dispozici nočníky, prkýnka a malé záchody.
- Poté přesun do jídelny/kuchyňky, kde si dítě vybere místo u nízkého stolu, samo si přinese prostírání, může si samo nalít čaj nebo vodu, proběhne svačina. Dítě po sobě samo uklízí, za pomoci rodičů umyje nádobí a roztřídí odpad.
- Pak následuje cca 45 minut práce s pomůckami, dítě si samo vybere, s čím chce pracovat, to si odnese na svůj koberec, což je jeho hrací plocha, až s pomůckou skončí, musí ji vrátit na své místo v polici.
- Když zazní zvonečky, dítě se může přesunout na koberec s elipsou, kde probíhají lektorkou organizované aktivity, vždy zaměřené na nějaké téma (Země, Ovoce&Zelenina, Zvířata), zpívá se, probíhají nějaké pohybové činnosti.
- V úplném závěru zaznívá "zvonkohra", při které se děti učí rozeznávat různé tóny.

Příklad pomůcek

Aktivity se zaměřením na praktický život

Co nám Montessori dalo?

Klára se doposud neumí sama obléct, snaží se o to, ale opravdu jí to ještě nejde, skládání oblečení také ne. Občas se jí podaří něco vysvléct :) Perfektně se tam naučila pravidlo, že po příchodu domů se musí umýt ruce. To funguje většinou na jedničku. Je schopná se základně obsloužit v kuchyni - přinést a odnést nějaké věci, vyhodit věci do odpadkového koše. Někdy si je schopná po sobě uklidit hračky, ale s tím jí většinou pomáhám. Naučila se aktivity s přiřazováním a tříděním, pochopila princip "stejný obrázek/předmět". Mně Montessori srovnalo nějaké věci v hlavě, se kterými jsem si předtím nebyla jistá. Často jsem konzultovala s lektorkou naše problémy a krizové situace (půjčování hraček jiným dětem, resp. dělení se o něco, záchvaty vzteku, aj.), vždycky mi pomohla a já si tak ujasnila, kterým směrem moje výchova půjde.

Montessori ale určitě není pro každého. Má svůj řád a svá pravidla. Pokud nejste ten typ, nebude se vám tam líbit. Hodně to záleží i na lektorce a jejím přístupu. Jsou lektorky, které lpí například na tom, aby boty v šatně směřovaly tam, kam mají. My jsme měli štěstí na ne tolik striktní lektorku, což mi úplně vyhovovalo. V Montessori k dětem přistupujete jako k osobnostem, plně je respektujete. Vedete jej k samostatnosti, dítě si samo rozhoduje, s čím, kde, kdy a jak si bude hrát. Tím mu dáte najevo svoji úctu, když necháte rozhodování na něm.

Celkově hodnotím první půlrok více než kladně a pokud nám v září druhé miminko dovolí, budeme navštěvovat i další kurz. Pokud nedovolí a z nějakého důvodu to nepůjde, budu se soustředit na montessori aktivity doma. Například na Pinterestu najdete stovky inspirací nebo třeba na stránkách Montessoridoma.