Nic nelámat přes koleno

Ještě jednou a ještě aktuálněji "Netlač řeku, teče sama". To vystihuje tento příspěvek líp než cokoliv jiného a vlastně by to stačilo tak, bez nějakého dalšího rozepisování. Ve všech zásadních bodech výchovy, ve všech klíčových situacích a u všech průlomových rozhodnutí bylo toto přísloví v mé hlavě (jen jsem si ho bohužel ze začátku moc neuvědomovala a s druhým budu zase o něco chytřejší).

Myslím si, že naši generaci hodně straší v hlavě paradigmata a zažité staré vzorce, které slýcháme od okolí, rodiny, starších kamarádů (nechovej tak moc miminko, zvykne si na to, nespi s miminkem  v posteli, rozmazlíš ho, posazuj dítě na nočník hned, jak se naučí sedět, atakdále atakdále). Já jsem dovolila, aby mě tyto poučky strašily asi jen měsíc. Brzy mi to secvaklo, že se nebudu řídit tím, jak se to dělalo kdysi, jak to dělal někdo jiný. Přece to není vůbec důležité. Já, jako matka, nejlíp vím, co je nejlepší pro mé dítě a jak na něj. Každé dítě dozrává jinak a nakonec se všechno naučí. Když to má maminka srovnané v hlavě, na dítě nějak netlačí, samo dospěje do stadia, kdy "to" jde. A co myslím tím "to"?

U nás si za "to" můžete doplnit jeden z těchto milníků:

Uspávání

Naše Fazůlka vždycky byla hodně kontaktní, potřebovala nás k tomu, aby usínala. První 3 měsíce jsme hopsali na balóně s Klárou v náručí, pak jsme ve slabosti sáhli dokonce po Estivillově metodě, což nám drásalo srdce, a stejně u nás metoda nezafungovala. Někdy kolem půl roku se to zlomilo samo a Klárka usínala bez naší aktivní asistence, sice za přítomnosti jednoho z nás, ale to nám přijde nějak přirozené. Já taky nerada usínám sama a to je mi přes třicet. Velkou inspiraci jsem sbírala na krásném webu Prosím spinkej - Lenčiny články mi dodávaly neskutečnou sílu.

Kojení

Přes velké problémy na začátku se nám s kojením dařilo víc než dobře. Kojila jsem ráda a dlouho. Kolem Klářina roku mi okolí začalo našeptávat, že bych měla skončit. Nevěnovala jsem tomu pozornost, kojila jsem s láskou. Jen jsem si říkala, že bychom měli omezit kojení v noci, věděla jsem, že ona už ho nepotřebuje. V duchu jsem si připravovala plačtivé scénáře, kdy jí v noci odmítnu dát cucnout. Nikdy k tomu naštěstí nedošlo a dcera sama dospěla a přestala v noci mlíčko chtít asi ve 14 měsících. Pak v zimě přišlo druhé těhotenství (Klárce bylo něco kolem 17 měsíců) a já se začala cítit dost vyčerpaná. Nechtěla jsem se však zachovat sobecky a odstavit Kláru jen kvůli druhému miminku, proto jsem to ještě nechala být. A ejhle, Klárka si to zase rozhodla sama. Na dovolené v Římě přestala chtít pít na oběd a do měsíce po návratu z Itálie jsme byli i bez večerního kojení.

Spaní v naší posteli

Klára měla jedno období (zhruba v jejích 14 měsících), kdy chtěla spát s námi v posteli. Přišlo to z ničeho nic, když jsme ji uložili do postýlky, tak začala hrozně plakat a ukazovala na naši postel. To se stávalo při usínání, v noci kdykoliv, když se vzbudila. Vůbec nechtěla být ve svém. Asi týden jsem to řešila, koumala a vymýšlela co a proč. Oddělala jsem bočnici z její postýlky, aby ke mně měla blíž. Pak jsem si řekla, že má nějaké špatné období, kdy ji něco trápí (ať už to byly špatné sny nebo rostoucí zoubky) a že se to snad srovná. Srovnalo se to do měsíce. Teď většinou usíná u nás v posteli, někdy si ale sama od sebe vleze do své postýlky, aby měla prostor, a v noci za námi nechodí už téměř nikdy.

Nočník

Toto vydá na samostatný článek, ale stejně stručně, ať to máme kompletní. Taky vám vaši rodiče říkali, že už jste v 7 měsících chodili na nočník? V roce už snad každé dítě? My to slýchávali při každé možné příležitosti. A protože máme svoji hlavu, pozjišťovali jsme si všechny potřebné informace a přestali to řešit. Dítě je na nočník fyziologicky a psychicky připraveno až mezi 18. a 24. měsícem svého života. Nočník jsme doma měli, Klárka si občas sedla, ale absolutně nechápala, o co jde. Zlom přišel teď v létě (zhruba v jejím 22. měsíci), nejprve si zvykala bez plenky na zahradě u babiček, potom doma z ničeho nic sama odněkud vytáhla nočník a řekla si. No a povedlo se a už několik dní jsme bez nehody. Na spaní zatím nosí plenku. Nemusela jsem jí nic složitého vysvětlovat, nijak motivovat, nemusím ji tam ani posazovat, prostě najednou přesně ví, co má dělat.

Ještě nás čekají dvě zásadní zkoušky a to stěhování do vlastního pokojíku a zbavení se dudlíčku. Zatím nám nepřijde připravená, ale vím, že to brzo přijde...