čtvrtek 23. července 2015

Nic nelámat přes koleno

Ještě jednou a ještě aktuálněji "Netlač řeku, teče sama". To vystihuje tento příspěvek líp než cokoliv jiného a vlastně by to stačilo tak, bez nějakého dalšího rozepisování. Ve všech zásadních bodech výchovy, ve všech klíčových situacích a u všech průlomových rozhodnutí bylo toto přísloví v mé hlavě (jen jsem si ho bohužel ze začátku moc neuvědomovala a s druhým budu zase o něco chytřejší).

Myslím si, že naši generaci hodně straší v hlavě paradigmata a zažité staré vzorce, které slýcháme od okolí, rodiny, starších kamarádů (nechovej tak moc miminko, zvykne si na to, nespi s miminkem  v posteli, rozmazlíš ho, posazuj dítě na nočník hned, jak se naučí sedět, atakdále atakdále). Já jsem dovolila, aby mě tyto poučky strašily asi jen měsíc. Brzy mi to secvaklo, že se nebudu řídit tím, jak se to dělalo kdysi, jak to dělal někdo jiný. Přece to není vůbec důležité. Já, jako matka, nejlíp vím, co je nejlepší pro mé dítě a jak na něj. Každé dítě dozrává jinak a nakonec se všechno naučí. Když to má maminka srovnané v hlavě, na dítě nějak netlačí, samo dospěje do stadia, kdy "to" jde. A co myslím tím "to"?

U nás si za "to" můžete doplnit jeden z těchto milníků:

Uspávání

Naše Fazůlka vždycky byla hodně kontaktní, potřebovala nás k tomu, aby usínala. První 3 měsíce jsme hopsali na balóně s Klárou v náručí, pak jsme ve slabosti sáhli dokonce po Estivillově metodě, což nám drásalo srdce, a stejně u nás metoda nezafungovala. Někdy kolem půl roku se to zlomilo samo a Klárka usínala bez naší aktivní asistence, sice za přítomnosti jednoho z nás, ale to nám přijde nějak přirozené. Já taky nerada usínám sama a to je mi přes třicet. Velkou inspiraci jsem sbírala na krásném webu Prosím spinkej - Lenčiny články mi dodávaly neskutečnou sílu.

Kojení

Přes velké problémy na začátku se nám s kojením dařilo víc než dobře. Kojila jsem ráda a dlouho. Kolem Klářina roku mi okolí začalo našeptávat, že bych měla skončit. Nevěnovala jsem tomu pozornost, kojila jsem s láskou. Jen jsem si říkala, že bychom měli omezit kojení v noci, věděla jsem, že ona už ho nepotřebuje. V duchu jsem si připravovala plačtivé scénáře, kdy jí v noci odmítnu dát cucnout. Nikdy k tomu naštěstí nedošlo a dcera sama dospěla a přestala v noci mlíčko chtít asi ve 14 měsících. Pak v zimě přišlo druhé těhotenství (Klárce bylo něco kolem 17 měsíců) a já se začala cítit dost vyčerpaná. Nechtěla jsem se však zachovat sobecky a odstavit Kláru jen kvůli druhému miminku, proto jsem to ještě nechala být. A ejhle, Klárka si to zase rozhodla sama. Na dovolené v Římě přestala chtít pít na oběd a do měsíce po návratu z Itálie jsme byli i bez večerního kojení.

Spaní v naší posteli

Klára měla jedno období (zhruba v jejích 14 měsících), kdy chtěla spát s námi v posteli. Přišlo to z ničeho nic, když jsme ji uložili do postýlky, tak začala hrozně plakat a ukazovala na naši postel. To se stávalo při usínání, v noci kdykoliv, když se vzbudila. Vůbec nechtěla být ve svém. Asi týden jsem to řešila, koumala a vymýšlela co a proč. Oddělala jsem bočnici z její postýlky, aby ke mně měla blíž. Pak jsem si řekla, že má nějaké špatné období, kdy ji něco trápí (ať už to byly špatné sny nebo rostoucí zoubky) a že se to snad srovná. Srovnalo se to do měsíce. Teď většinou usíná u nás v posteli, někdy si ale sama od sebe vleze do své postýlky, aby měla prostor, a v noci za námi nechodí už téměř nikdy.

Nočník

Toto vydá na samostatný článek, ale stejně stručně, ať to máme kompletní. Taky vám vaši rodiče říkali, že už jste v 7 měsících chodili na nočník? V roce už snad každé dítě? My to slýchávali při každé možné příležitosti. A protože máme svoji hlavu, pozjišťovali jsme si všechny potřebné informace a přestali to řešit. Dítě je na nočník fyziologicky a psychicky připraveno až mezi 18. a 24. měsícem svého života. Nočník jsme doma měli, Klárka si občas sedla, ale absolutně nechápala, o co jde. Zlom přišel teď v létě (zhruba v jejím 22. měsíci), nejprve si zvykala bez plenky na zahradě u babiček, potom doma z ničeho nic sama odněkud vytáhla nočník a řekla si. No a povedlo se a už několik dní jsme bez nehody. Na spaní zatím nosí plenku. Nemusela jsem jí nic složitého vysvětlovat, nijak motivovat, nemusím ji tam ani posazovat, prostě najednou přesně ví, co má dělat.

Ještě nás čekají dvě zásadní zkoušky a to stěhování do vlastního pokojíku a zbavení se dudlíčku. Zatím nám nepřijde připravená, ale vím, že to brzo přijde...

8 komentářů:

  1. Hezké shrnutí... Trošku záviděhodné :) Dominik spal do cca pěti měsíců v podstatě nádherně. Usínal sám v postýlce a budil se dvakrát na kojení... Pak se něco zlomilo a musela jsem za ním do pokojíčku a začali jsme spát spolu. Je mu 17m a v kuse spí max 2,5hod a to je opravdu naprostý strop. Pořád kojim a doufám, že se taky odstaví sám, protože "vzít mu prso" asi nedokážu... Každý večer usínání s nadějí, že bude spát aspoň do půlnoci :) Ale ono se to jednou zlomí... Peta (predpikolou.blogspot.cz)

    OdpovědětVymazat
  2. Peťo, myslím, že ano, že to přijde a každé dítě na to potřebuje svůj čas. Naprosto ti rozumím s kojením, také jsem nechtěla odstavovat natvrdo a proto jsem ráda, že dcera dospěla a přišla si nato sama. Spánek taky nemáme ideální, usíná s námi a několikrát za noc se vzbudí, ale asi jsou ještě malí a pořád nás potřebují :)

    OdpovědětVymazat
  3. Velmi pekne si to napisala. Hoci nasa dcerka ma len 14 mesiacov,podobne "problemy" sa tykaju aj nas. V posteli s nami spi prakticky od narodenia,nevadi mi to,ved kedy inokedy si to pritulene telicko uzijem,ak nie teraz? Stale kojim,takze podla toho vyzera aj nas nocny spanok :-/ ale tak nejak uz som si zvykla. Nasilu ju odstavit nedokazem,nechat plakat detto,takze mi pre pokojny zivot neostalo ine,ako sa s tym blbym spanim zmierit. Aby som jej nekrivdila,nie vzdy je to uplne zle,ale mohla by uz pomalicky zacat spinkat pokojnejsie :-) nocnik teda neriesime vobec,to odkladam az na buduce leto,ked bude mat 2 roky,ak dovtedy na to nepride nejak sama. Inak priznam sa,ze mna ten tlak okolia,co sa tyka kojenia,plienok,chodenia a pod neuveritelne irituje a nasiera. Ja viem svoje,ale neviem to nejak prejst s usmevom,kratkym vysvetlenim a pod. Ked vidim ten pohlad,jak keby som bola z marsu,vzdy ma to dostane do vyvrtky

    OdpovědětVymazat
  4. Luci, úplně vidím sebe. Pořád kolem nějaké rady, doporučení, proč si všichni myslí, že ví nejlíp, co je pro moji dceru dobré? Taky jsem to dřív řešila, ale pak jsem se tak moc srovnala, že tomu až nevěřím. Myslím, že i do tohoto stadia musí každý přijít sám, mně hodně pomohlo, když jsem na své dceři a mé "výchově" začala vidět výsledky, to jsem pak hned věděla, že to dělám dobře. Přišlo to nějak kolem toho 14 měsíce...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak ja dufam, ze ma to tiez coskoro prejde, aj ked skor mam pocit, ze ma to rozculuje cim dalej tym viac....jak to uz nie je len o naplnani fyzickych potrieb (krmenie, uspavanie atd) ale uz to zacina byt aj o vychove, tak zrazu maju niektori ludia pocit, ze sa ich to nejak tyka, alebo co. A tie reci, preco jej nedas uz papat "normalne" (rozumej tradicna kuchyna - vyprazane, zahustovane, solene, sladke atd) z ust jednej znamej, ktorej dieta ma uz v 3 rokoch nadvahu (aj ked podla nich je len sladko baculata a po tatovi atd. a doktorka len prehana, to musim moj temperament poriadne brzdit :-D

      Vymazat
    2. Jojo, taky moc dobře znám, díkybohu mí nejbližší už teď většinou ví, že s takovou u mě moc nepořídí a narážek tohoto typu je čím dál tím míň. Kláru taky dost hlídáme v tom, co jí, pořád se snažíme co nejvíc zdravě a jsem v tomto na sebe pyšná, vím, že mi za to bude jednou vděčná...

      Vymazat
  5. Moc hezky napsano, vcetne milych komentaru. Clovek je skutecne nekdy zoufaly a chce se uchylit k drastictejsim metodam. Po 17 mesicich denniho i nocniho kojeni (v noci uz jsem byla samozrejme jen dudlik, i po hodinovem pricucnuti se po odpojeni zacal okamzite rozcilovat, bolava zada a odumrela ruka z leženi v jedne neprijemne pozici, to vse me donutilo rict si dost (a prekonat i svou zavislost na kojeni) a jiz dva dny odnaucujem nocni kojeni. Ackoli nevoli dava najevo u vseho skutecne hlasite a vztekle (mirne receno), divim se, nocni odstaveni zatim probiha celkem v klidu, druha noc byla o mnoho lepsi. A nakonec jsem se rozhodla pro mirnou variantu. Nosit, hladit, konejsit, mluvit na nej. Kdyz uz mu clovek bere takovou slast. Vecerni usinani u kojeni zatim necham, jak bude chtit. Pohodlne i pro me. :) a klidne s nim budu spat v posteli (jen uz bez toho kojeni), jak bylo napsano v komentari od Lucky, kdy jindy si to uzit, nez ted. Manzelovi to tez nevadi. Pro synka cokoli. V 17m stale delam zdrave kasicky ze zakladnich surovin (ma jen predni zuby -jednicky a dvojky, takze stejne nemuze moc kousat). Vubec mu nesolim, nesladim, sladke ma jen ovoce. Nekdy odolavat okoli je hruza-clovek si pripada jak exot, ale co. Ja vim, ze je to tak spravne. :) pouzivam latkove pleny, rada, pritom jsem normalni zenska. Zadna lesni vila. :) z nocniku rozum nema, obcas zkusime, ukazem, ale stejne z nej odchazi. Nehrotime to. Jsem rada, kdyz tu nazory, jako mam ja (v okoli mam 3 stejne naladene zeny, z cehoz dve zatim deti bohuzel nemaji), ackoli jsou v dnesni dobe "nenormalni", pritom cim bliz prirode a prirozene, tim lepe. Krasne dny plne radosti. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za krásný komentář. S tím nočním kojením Vám tak trochu v dobrém závidím, že jste se do toho pustili. Asi do toho půjdu brzy taky, protože to půlhodinové cucání v jedné strnulé pozici mě už dost otravuje. Jakub má 22 měsíců a je to mazel. Má prsa miluje a v noci jsem dudlík jako vy. Navíc teď saje hodně silně a mě to už po té půlhodině i celkem bolí. Takže nevím, jestli taky nezakročím, jemně, ale přece :) Buďte zdraví!

      Vymazat