pátek 18. ledna 2019

Matěj / 3. měsíc s třeťátkem

Ale jo. Máme doma nového Matěje. Neříkám, že si zrovna frčíme na barevném jednorožci, ale nedá se to srovnat s tím, co bylo. Matějka přestalo už někdy začátkem prosince bolet bříško, začal se víc hýbat a víc si všímat světa kolem sebe. A tak jsme strávili v rámci možností hezké svátky a myslím, že jsme si to všichni v pěti doma užili. Teď mám tříměsíční miminko a je to znát. Hmatatelná hranice překonána. A ač mám ráda zimu a sníh plus si snažím užívat každé minuty, co je mi dána, tak hrozně moc se těším na jaro, až to pěkný není. Bude tepleji, Matěj poputuje šupem do sporťáku, vyrazíme ven v šátku, bude zas o něco pohyblivější a o pár měsíců vyzrálejší. Nejhorší část zimy je sice za námi, ale tak nějak tuším, že letošní zima bude pekelně dlouhá.


Po fyzické stránce je Matěj kus. Válcuje růstové tabulky, je zhruba o kilo těžší než bývala Klára a půl kila k dobru má i nad Jakubem. Není ale takové to tlusté děcko. Je dlouhý, z oblečení mi vyrůstá dřív než by měl, faldíky má jen decentní. Vzhledem k tomu, že já stále hubnu a on přibývá, se začíná pronášet. Můj velký chlapák. Na druhou stranu se ho nebojím chňapnout a pěkně pomačkat. Není žádné tintítko.


Doktorovo obligátní: "Paní inženýrko, vy nemáte mléko, ale smetanu!" beru už ve dveřích s nadhledem a v duchu trošku ošklivě opáčím: "Vždyť furt žere, to by bylo něco moc špatně, kdyby takhle nerostl...". Noci jsou vyloženě prokojené. Přijde mi, že můj spánek se podobá kómatu, kdy nevím o světě. Matně slyším, že něco vedle mě mrčí a mlaská a plácá po prsu a škube vlasy. Jen se natočím, Matěj zavzlyká, že to není hned, a pak se do toho pustí s takovou vervou, že to občas vzbudí i Chlupáče, který opáčí: "Ježíš, jako bys týden nejedl!". Nevím, kolikrát v noci kojím. Nezvednu hlavu na hodiny. Nemám důvod. Dyť ono to jednou přejde. A ještě se mi po tom bude stýskat. Víc než jim. Klárčino kojení jsem první 4 měsíce zapisovala do deníčku a hlídala si přiblblé intervaly, Kubu jsem nechala spokojeně popíjet a Matěj to má zrovna tak.

 
Ač se kojí rád, není to takový kliďas, jako býval Jakub. Ten prostě pil a usnul, příp. se uklidnil. Matěj si u toho semtam zafňuká, párkrát se odtáhne, přitáhne, pořád mi v tomto připomíná Klárku. U ní to přešlo asi ve 4 měsících, tak jsem zvědavá. Měl období, kdy nebyl schopný usnout u prsa, napil se, párkrát zabrečel, lehl si na záda, jedna jeho ruka žmoulala šumícího oslíka Zazu, druhá ruka mě držela za palec a v těsném přitulení za pomoci dudlíku usnul. To jsem s předchozíma dvěma nikdy nezažila, Kuba usínal do pěti minut jen a jen u prsa, Kláru jsme museli chovat do odpadnutí (jejího i našeho).


Bez větších problémů už drží hlavičku, otáčí jí ze strany na stranu, umí se převalit ze zad na bok a začíná pást koníky. Heká u toho, slintá, ale chvilinku bojuje. Brouká. Usmívá se.


Milia na obličeji pomalu mizí a vystřídala je seborea ve vláskách. Mažu krémem, který fungoval u Kubíka, ale nic moc. Zkusím kokosový olej, případně kamarádkou doporučovaný šampon od Nobilisu. Vzadu na hlavě má plešku a jako vždy mi to přijde vrchol roztomilosti. Když se kojí, potí se mu hlavička. Má malé a dokonale tvarované uši, které jsou velkou výzvou pro Jakoubka, který je posedlý osaháváním uší těch, co má rád. Matějovi nezbývá nic jiného než vydržet, ale někdy mi přijde, že už by se moc chtěl hýbat. Aby se mohl někam odplazit, případně Kubíka kousnout.

 
Už je to s ním veselejší. Vytřídili jsme s dětma miminkovské hračky, vyprali, co bylo potřeba, naházeli do ikeácké krabice na kolečkách a začínáme to na něj vytahovat, jako králíky z klobouku. Děti se moc snaží. Animátoři. Jsou úžasní. Nejvíc Matějka zaměstnává hrazdička na lehátku Babybjorn. V tom mimochodem tráví úplně nejvíc času a je to bezesporu nejlepší investice. Myslím, že díky principu "samohoupání" si v něm perfektně rozhýbal to bolavé bříško, určitě dost posiluje a děsně se tím rozesmává :) A nás taky. Je tak malý a skáče půl metra vysoko. Kromě hrazdičky si hraje i s Oballem, který se opět ukázal jako jedna z nejlepších hraček pro miminka. Na Vánoce dostal (na radu od jedné z vás) i kaučukový balónek značky Hevea. Ten je sice úžasný, měkký, voňavý a přírodní, ale ještě si ho není schopný pořádně chytnout a ani žumlat mu zatím nejde. Největší zábavou jsou mu ale jeho ruce, které má často až po loket vražené v puse. A semtam si do pusy rve i moje ruce a ruce dětí, které jsou z toho naprosto hotové.

 
Ráda bych řekla, že udělal zásadní pokrok ve vztahu ke kočárku a šátku LoktuShe, nicméně bohužel. Naštěstí to už není tak, že vidí šátek a řve. Teď se na něj dokonce usmívá, ale po deseti minutách se v něm začne vzpouzet. Když tohle překonám, většinou usne. Ale jen na chvíli. Musím se hecnout a vyrazit na zkoušku s šátkem ven, třeba to bude rozdíl. Kočárek se trochu zlepšil, sice často vycházíme s řevem, vracíme se s řevem, ale v mezičase dokáže i spát. A pokud se nám podaří nějak šikovně přeplout mezi dvěma fázemi spánku, dokáže dát i tři hodiny intenzivního ježdění.

6 komentářů:

  1. To je super!
    3h pres den mi nikdy ani jedno dite nespalo :))
    S tim nosenim - deti muzou bolet u vertikalniho noseni nozicky - my mame manduku a do pul roku to neslo, bolely ho ty roztazene nozky. Mam to i od kamaradky - kluk...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I u nás jsou ty tři hoďky výjimečné, nebojte :) Hm, s těmi nožičkami je to zajímavá teorie, zatím jsem o tom neslyšela, ale nemyslím si, že je to nemožné. Uvidíme, každý den je trochu jiný a s nošením to rozhodně nevzdávám :) Každopádně děkuju za názor!

      Vymazat
  2. Na seboru je dobrý sebool od Hádka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za tip, mrknu, ale nějak se mi začalo dařit s tím, co mám doma :)

      Vymazat
  3. Jani, s tím čekáním na zlom s kočárkem si také pamatuju, no...nedočkala jsem se dodnes:-D. Vždy to byla loterie, buď to klapne nebo ne, pade na pade :-D...usne neusne, bude kňourat nebude kňourat...Nervy střídala zoufalost a dál než v okruhu jeden km jsme se prostě nemohli pohybovat...S odstupem času to vnímám tak, že měla důvod, proč se jí tam nelíbilo. A tak byla malá převážně nošená, ale taky jsem s ní nemohla na x hodin ven, sice usnula v šátku krásně, ale po probuzení to bylo max hodinu a už se vrtěla, kňourala, vzpouzela..některé děti prostě mají k té neoblíbenosti důvod a než vyrostou, aby se mohly více rozhlížet a pohybovat, tak to občas skřípe. Měli jsme taky loktushe, skvělá volba! První dny, možná týdny jsem se taky bála jít ven, ale nebojte se, určitě se to zlepší a jedno nebo druhé si (než začne sám běhat :-) oblíbí. MonikaN

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jó, Moniko, kdyby kňoural :D Ale on řve jako tygr :D Tady na sídlišti, kde bydlíme, si nevybavuju moc maminek, kterým se kočárek otřásá decibely :))) Ale v pohodě, jsou to malé věci. S Klárkou jsem nachodila kilometry a posedávala jsem u rybníka na lavičce a četla knížky :) To s Matějem nehrozí. Taky vesměs chodím kolem baráku. A s tím šátkem to máme taky tak. Sice už usne v klidu, ale spí max. půl hodiny a další půlhodinu ho tam možná něčím ukecám, ale víc ani ránu. Myslím, že se to bude zlepšovat. O víkendu jsem s ním byla poprvé venku, ale mám jen zateplovací kapsu, žádnou nosící bundu, takže Matěj sice v teple byl, ale mně to nebylo moc příjemné. Investovat do bundy se mi zatím moc nechce...

      Vymazat