středa 23. ledna 2019

Dudlíková story

Myslím, že poslední roky se dělá z dudlíku děsnej strašák. Jakoby se nasazení dudlíku rovnalo prvnímu mateřskému selhání. Ještě než jsem vůbec poprvé otěhotněla jsem měla v hlavě zapíchnutou myšlenku, že dudlík je něco špatného, něco, co moje (zatím nepočaté) dítě nebude vůbec potřebovat. Když jsem čekala Klárku, měla jsem načteno. Tehdy jsem ještě googlila všemožné rady. Chtěla jsem být strašně přirozená matka. A dudlík přece nejde ruku v ruce s kojením, že ano. On dokonce může to malé miminko natolik zmást, že mu dá přednost před prsem. Ježíš, když mu dám dudlík, nebudu kojit. Co jsem to za matku? Hotovo. Konec. Tečka.
 

Takže s Klárkou byl plán jasný. Žádný dudlík do výbavy se pořizovat nebude. Nejsem blázen. To bych miminku přece nemohla udělat. Už v porodnici jsem se proklínala, že tolik čtu a tolik podléhám. Ale vytrváme, ano? Prvních pár dní doma spala Klárka mezi námi v posteli a střídavě jsme jí celou noc dávali cucat naše malíčky, aby se uklidnila. Když pak přijela doktorka na první kontrolu k nám domů, poslala Chlupáče do lékárny pro dudlík. Jel. Oldschool. Kaučuková kytička. Takový ten dudlík, co roztomile skřípe mezi dásněmi, vidíte ho i na černobílých fotkách z vašeho dětství, ten, co se za dva měsíce vytahá do úplně jiných rozměrů. Klára dudlík milovala, ale celkem s mírou - od roku ho měla vyloženě jen na spaní. Zbavila se ho sama ve dvou a půl letech. Následky žádné nemá, zuby má hezké. Jo a kojila jsem ji 18 měsíců.
 
 
U Kubíka jsem dudlík pro jistotu pořídila už před porodem. Nechtěla jsem nic pokoušet. Dudlíkové dítě je spokojenější dítě. Koupila jsem osvědčenou klasiku, ale i nějaké novátorské. A ejhle. Jakub dudlík nechtěl. Žádný. Jak já ho prosila. Ale plival, vytlačoval, dávil se. A kojil se. Často. Pořád. Na požádání. Kojený byl 23 měsíců.
 
 
U Matěje jsem si chtěla vzít dudlík už natajnačku do porodnice, ale to jsem nakonec neudělala. Prvních pár dní jsem ho nechtěla šidit a potřebovala jsem nastartovat laktaci. No a první měsíc mě s dudlíky posílal vyloženě k šípku. Ani ťuk. Paradoxně nám k objevení kouzla dudlání pomohly až Matějkovy koliky a večerní záchvaty pláče. Když moc plakal nechtěl nic, nedejbože prso. Tak jsem mu po hodině nošení narvala do pusy zatím odmítaný dudlík, minutu přidržela a on usnul. Od té doby se s dudlíky jakžtakž kamarádí a já jsem za to ráda. Někdy mu stačí i v noci, někdy mu pomůže usnout a do kočárku bych bez něj nešla. Není to rozhodně ten typ dítěte, co má dudel v pusince nonstop, ale k tomu uklidnění ho přijmul. A já přijala fakt, že jsem se celou dobu modlila, aby moje třetí dítě bylo dudlíkové. 
 
 
I s Matějem jsem rovnou pořídila ty kaučukové, já ty silikoňáky fakt nemusím. Silikonové jsou sice trvanlivější, nicméně jsou nepřirozeně tuhé a prostě umělé. Kaučuk mám ráda. Skoro stejně moc jako dřevo. Matěj má několik kaučukových kousátek, které pomalu objevuje, a tak jsem vlastně narazila i na dánskou značku dudlíků BIBS. Jednoduchý a čistý retro design, nádherné kombinace barev, dokonalý kulatý tvar, který je pro miminka nejpřirozenější, a hlavně kaučuk. Plastová část je klenutá, takže se při sání téměř nedotýká pusinky dítěte. Já mám tyto minimalistické věci ráda. Navíc - na to že se jedná o takovou skandinávskou stylovku, je i cena vyloženě příznivá.
 


 
Důležité je říct, že není žádná univerzální rada. Důvěřujte sobě. Dudlík nikoho nezabije, nezabije ani kojení. Je asi jasné, že pokud má někdo doma spokojeného slaďouše, dudlík bych mu taky necpala. Ale pokud máte doma zcela normální miminko, může vám cumlání zachránit několik vrásek a šedivých vlasů. A třeba se vyspíte o nějakou minutu dýl.
 
 
Jaké jsou vaše dudlíkové příběhy? Báli jste se dudlíků jako já? Byli jste odhodlaní zvládnout to bez nich? Anebo jste po nocích plakali a dítě prosili, ať už si ten dudel konečně vezme?

10 komentářů:

  1. My dudlik zkouseli u obou deti, ale nechteli, mozna jsme moc vytrvali nebyli. Jen si tedy myslim podle zkusenosti, ze dudlik a kojeni casto dohromady moc nejdou. V mnoha pripadech to projde, jako u vas :) ale nedoporucovala bych to vsem universalne. Ono to zacina bojkotem a pak treba maminky rikaj ze se jim dite odstavilo v 8 nebo 10 mesicich... ale to neni prirozeny samoodstav ditete, ten je az kolem 3 let dle prirody ;)
    Nakonec jsem se s bezdudlikovyma detma smirila (co mi zbylo) ;) ale jsem rada ze jim nedavam nahrazku ale kontakt, mamu, kterou vzdycky vlastne chteji a prso pomuze :)
    Nam to takhle funguje i kdyz to neni vzdy lehke (pro tu mamu) ;)
    Ale deti s dudlikem jsou roztomily, ne ze ne ;)
    Co tema zarleni sourozencu? Vypada ze mate doma idylku, bylo to tak i u Klarky? Co ted Kubik? ;)
    Lucka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Lucko, díky za komentář. Ono nic nejde brát univerzálně a asi jsou děti, který se namísto prsa spokojí s dudlíkem, u nás to tak nebylo. Zatím každé odstavení vycházelo ode mě z nějakého důvodu a myslím, že jsme byli vytrvalí. Matěj míval opravdu stavy, kdy nechtěl prso, chovat, šátek, nic, takže dudlík byl nakonec to jediné, co ho v tom divnostavy ukonejšilo. Ale má ho stejně minimálně a myslím, že to nebude mít dlouhého trvání. Žárlení myslím dobrý. Určitě tam něco málo probíhá, ale děti jsou skvělé. Klárka se na Kubíka vždycky tvářila dobře, tam něco jako žárlivost probíhá spíš teď - ona je ve školce, Kuba s námi doma, je mazlivější a víc to se mnou umí. Takže mi přijde, že Klárka svým způsobem žárlí až teď. A Jakub versus Matěj? Žárlil ze začátku, vadilo mu, že už nemá moji 100% pozornost, víc se vztekal, vadilo mu, že pořád kojím a uspávám. Teď už je to lepší, víc času přes den trávíme ve třech, když Matěj spí, všeho nechám a věnuju se Kubovi. A věřte, idylka to není :))

      Smazat
  2. Jani, tak u nas prisel dudlik v milost asi po mesici a pul:-) po 2 mesicich byl favorit palec a dudlik ani nahodou, jenze pri usinani ten potvurka palec furt utikal :-D no to bylo! ... takze jsem musela nastoupit radikalne s dudlikem na usinani a nastesti byl vzat na milost, hlavne jak uz prituhovalo venku a rucicky bylo potreba schovat...tim okamzikem palec zapomenut :-) a ted po prvni viroze zapomenut i dudlik, bo s ucpanym nosem se dudlat nedalo:-).. ted uz je jen jako hracka, jestli se s nim trefi do pusinky :-D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pavli, to je celkem fajn, teď už ho tolik nepotřebuje, už se zabaví i jinak. Matěj taky preferuje svoje ruce před dudlíkem, tak jsem zvědavá, jak dlouhé trvání naše dudlíková story bude mít :)

      Smazat
  3. Úplně rozumím tomu co píšete. nejhorší jsou ty "načtené" rady.. přitom co dítko, to origoš.. první dítko (chlapeček) bylo jedním slovem "savec".. potřebovalo stále něco sát a dudlík mě zachránil, jinak bych měla místo prsou záclonky :D .. druhé dítko (holčička) to mělo tak napůl... zásadně k usnutí a vzápětí jej samovolně vysunula ven.. obě mají krásný chrup a kojení jsem zrušila až když jsem fakt musela do práce :D .. takže zásadně nečtu a když čtu, tak filtruji a ne jednou, ale dvakrát.. je to jako s tou reklamou na vodku Amudnes, čím více destilujete, tím je to lepší... ;-) mějte se krásně

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hanko, svatá pravda. Klárka ho měla určitě víc než teď Matěj, ale nebylo to takové to dítě, co si v pokojíku spokojeně hraje a dudlá, měla ho prostě jen na spaní a na kočárek. Ona jako miminko nikdy u prsa neusínala, na rozdíl od Jakoubka třeba. Fakt je každý tak moc jiný :)

      Smazat
  4. Jani, já na dudla nedám dopustit. Tomik ho měl hned, tam bohužel nevyšlo úplně kojení (osobně jsem přesvědčená, že za to dudel nemůže) a v 5 měsících jsme přešli na umělé mléko. Dudla jsme pak vzali v 18 měsících ze dne na den, což nesl úplně v pohodě. Adéla byla kojená rok a dudla měla asi od 3.dne v porodnici a měla ho do necelých dvou let. A Julii jsme dali dudlík až asi ve 3 týdnech a má ho prakticky jen na spaní. Za dudlík jsem moc ráda v okamžicích, kdy jedeme autem, kdy je v kočárku a snaží se usnout, kdy se večer ne a ne odpoutat od prsu, zatímco mě čeká ještě věšení prádla či jiné domácí kratochvíle, které jsem za ten den nestihla... s dudlikem se podle mého musí opatrně. Poskytnout při usínání, při únavě, v autě, ale určitě ne tehdy, když si dítě (a to zejména batolata) spokojeně hraje nebo jede v kočárku a kouká ven. Batolata už přeci nemusí nijak uspokojovat svůj sací reflex, ne? 😉

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Luci, jasně, vidím to stejně. Se vším se musí opatrně a taky nevidím důvod cpát dítěti dudel na hřišti nebo při hraní. Ale to uklidnění před spaním, když prso neuspává, je podle mě fajn :)

      Smazat
  5. U nás dudlík nezabral, párkrát jsem ho z nouze zkusila venku, když byly záchvaty pláče kvůli kočáru, ale pomohl jen na chvíli. Na usnutí jedině prso, na uklidnění taky. Popravdě jsem byla proti dudlíkům nastavená už v hlavě a ani se mi to u dětí nelíbí, tak jak by to taky mohlo v našem případě fungovat :-D. Je to ale každého věc a pokud to funguje na obou stranách, pak je t ov pořádku. Zpětně toho nelituju, za ten klid v kočáru by to nestálo :-). Ale zajímalo by mě, od zkušenějších, jestli má dudlík vliv na mluvení, reps. na rozmluvení batolat? Občas vídám děti, které ho mají při každé situaci, při hraní, ve vaně...tak si pak říkám, jestli mají vůbec možnost se rozmluvit, tak jako ty bezdudlíkové...ale asi to je individuální. Jani zvládáte to skvěle, fakt smekám. Mám doma jednu citlivou princeznu, v něčem možná podobnou Klárce a vždy Vám chci napsat a povzbudit Vás, ale z mobilu mi nejde přidat komentář a než se dostanu k pc...tak to pomalu není aktuální :-). Matěj roste jako z vody, mějte se všichni fajn! MonikaN

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moniko, opravdu je každé dítě jiné. Teď třeba Matěj spí s dudlíkem. Prso bylo pravé, levé, pravé, levé a stejně nezabral. Pak už se mu nechtělo tahat, tak si vzal dudel :) Ale taky se mi to na dětech nijak zvlášť vizuálně nelíbí. S tím rozmluvením netuším. Můžu říct jen to, že Klárka byla na mluvení asi v pohodě, nemluvila od roku, ale byla rozhodně v normě. Ale je fakt, že ona už ten dudel pak mívala jen na usínání, přes den vůbec... Mony, a děkuju za krásná slova, hrozně mě to potěšilo ♥♥♥

      Smazat