pondělí 14. ledna 2019

Aniball. Balónek pomocník

Dnes čtení pro ženy. Aniball. Pomocník? Předporodní nutnost? Placebo? Pořád vyvolává mnoho otázek, mezi veřejností i mezi gynekology. Podle posledních statistik tenhle český růžový balonek používá 15% těhotných žen. A číslo roste. Je to dobře, rozhodně je to něco, co by mělo patřit k předporodní přípravě. Ať už se na to díváte pozitivně, nebo skepticky, když se na to podíváte selským rozumem, musí vám vyjít, že to smysl dává. Proto jsem se pro něj rozhodla i já. Samozřejmě mi do karet "hrála" také historie mých dvou předchozích porodů...
 

Porod Klárky byl dlouhý, komplikovaný a ač jsem k tomuto porodu přistupovala snad s největším klidem, ve druhé fázi porodní muselo dojít na akutního císaře. Předporodní příprava zahrnovala kurz, jógu, masáž hráze. Žádný balonek. Porod Kubíka byl sice přirozený, ale samotné finále moje tělo nedalo a skončila jsem s opravdu velkým poporodním poraněním. Velké šití, ohromná bolest, celé šestinedělí jsem měla potíže sednout si. Navíc následkem toho všeho velmi oslabené svaly pánevního dna a lehká poporodní inkontinence. Tabu? Nevidím důvod. Předporodní příprava jako poprvé. Opět žádný balonek. V momentě, kdy bylo jasné, že budu rodit potřetí, jsem se rozhodla, že Aniballu dám šanci. Pokud můžu udělat něco, jednu jedinou věc, která by mě mohla ochránit před dalším šrámem, zkusím to. Koupila jsem si tmavě růžového kamaráda, schovala do skříně a čekala na velké finále. S cvičením se totiž má začít až s ukončeným 36. týdnem.
 
 
Dopředu jsem si toho moc nestudovala, chápala jsem princip, ale kromě oficiálních informací jsem se do velkého pátrání nepouštěla. Věřila jsem produktu. A myslela jsem, že to bude jednoduché, přirozené, prostě brnkačka. Jenže! Ne nadarmo se tomu říká cvičení.
 


 
V kosmetické tašce se ukrývá balonek s ruční pumpičkou, záznamový arch a papírový metr. Musíte začít pozvolna, aby vás to ze startu neodradilo. Já  bohužel odjakživa jedu na výkon, takže jsem měla pořád před očima doporučovanou hranici 30 cm! První den jsem si balónek nafoukla do této velikosti a orosila jsem se. Tohle ze sebe nikdy nevytlačím. Můžu vám říct, že jsem se na toto vytoužené číslo nikdy nedostala (ani jsem se k němu nepřiblížila) a když se mi asi dvakrát podařilo překonat magické číslo 27, skákala jsem metr vysoko. Většinou jsem se ale pohybovala v mé komfortnější zóně 25-26 cm. Přiznám se, že ze začátku mě ta čísla dost strašila, vyhlížela jsem pokroky a nesoustředila se na to hlavní. Na samotné cvičení. I když nafouknete na mnohem menší objem, i když stagnujete na místě, pořád cvičíte. Pořád dýcháte, pořád pracujete se svým tělem. A hledáte, co vám vyhovuje, jaká poloha bude při porodu ta pravá.
 

 
I tady jsem se zadrhla. S polohou. Nepřekvapilo mě, že na zádech jsem dala jen ty malé objemy na začátku cvičení. S přibývajícími cenťáky už to na zádech prostě nešlo. Takže na čtyři. Dobrý. Ale s dalšími centimetry přestalo fungovat i toto. Potácela jsem se večer z ložnice unavená, zpocená a naštvaná, že mi to nejde. A pak mi Chlupáč (a o den později moje gynekoložka) poradil to, co mi v hlavě vrtalo dlouho. Proč to nezkusíš na záchodě? No jo, jenže já přece trénuju vhodnou polohu a nebudu přece rodit na míse. Většinou přemýšlím až moc. Dost často je to na škodu. Tak jsem se poddala a minimálně dva poslední týdny cvičila výhradně vsedě na WC. A šlo to nejlíp. Získala jsem ztracenou a tolik potřebnou sebedůvěru.
 
 
Pokud můžu něco poradit - nesoutěžte sama se sebou, nedávejte si vysoké cíle, nečtěte diskuze na modrém koníku, poslouchejte svoje tělo a vytrvejte. Já si přečetla jen instrukce na stránkách Aniballu, FAQ a asi dva články "odbornějšího" rázu. Když jsem byla po prvním týdnu zoufalá, že mi to nejde tak, jak jsem si představovala, mrkla jsem na zmíněné diskuzní fórum a jako vždy záhy urputně litovala. Čtení buďto silně nasírací, demotivující nebo odstrašující. Ne, fakt ne. Neberte pomalé tempo, nebo nepostupující objem za chybu. Já měla pár dní depku a v hlavě se mi honila rovnice: nevytlačím balonek = neporodím dítě. Jaká blbost. Porod je hormonální smršť a tělo jede na plné obrátky. Dítě ví, co má dělat, a hodně tomu pomáhá. I naše tělo ví, co má dělat. Berte cvičení s balónkem jako možnost. Možnost poznat zákonitosti pánevního dna, možnost naučit se dýchat, možnost připravit se na ten tlak. Možnost připravit se na ten objem.
 
 
Určitě vás zajímá, jestli to všechno za to stálo. Jestli Aniball pomohl. Nevím, jestli pomohl přímo Aniball, ale Matěje jsem porodila bez jediné ranky. Nekonal se ani jeden steh. Nic. Krása. Po porodu jsem byla nebolavá, nezraněná, psychicky nedotčená a spokojená sama se sebou. Mohla jsem sedět, ležet, slézt z postele, bezbolestně se osprchovat. Navíc cvičením posílené svaly pánevního dna se porodem nijak "nepochroumaly" a neměla jsem tak problém stihnout to na toaletu. Sice jsem svoji druhou fázi porodní nakonec strávila vleže na lůžku, protože jsem padala vyčerpáním a nohy mi už nesloužily, sice jsem nedýchala tak, jak jsem dýchala při vytlačování balónku, ale dokázala jsem to. My jsme to dokázali. A ani jsem si nemusela sednout na ten záchod.
 
P.S. Jediné, co by se mi na Aniballu líbilo navíc, je měření objemu při samotné akci. Balónek nafukujete v sobě a měříte až po vytlačení. Takže když pumpujete, nevíte, na čem vlastně jste. Musíte počítat stisky. Já měla vyzkoušené, že jeden stisk pumpy se rovná cca 0,5 cm, ale není to 100%. Někdy zmáčknete balónek míň, jindy víc. Někdy jsem si myslela, že jsem na 30 a byla jsem na 25. Byla by to příjemná vychytávka, která by na druhou stranu musela být finančně zohledněna.  
 
Zajímá mě, kolik z vás má zkušenosti s Aniballem. Jaké to bylo? S jakými pocity jste cvičily? Taky jste počítaly stisky? Máte pocit, že to pomohlo k příjemnějšímu porodu?

15 komentářů:

  1. S Aniballem jsem cvičila před prvním porodem a chystám se na to i teď. Ale dost jsem to odflakovala, protože "nebyl čas"... Nejlíp mi to šlo na všech čtyřech, sednout si na záchod mě teda nenapadlo (vyzkouším! :-) Dostala jsem se asi na 28,5 cm, možná na 29, už si přesně nepamatuju. Určitě doporučuju, je to dobré minimálně pro představu, co zhruba bude rodidly procházet :-) Kdybych bývala věděla, že syn bude mít obvod hlavičky 35 cm, tak bych rozhodně v klidu nebyla...:-) A taky jsem si potvrdila, že rodit vleže musí být muka (nakonec jsem měla - asi klasický - polosed, protože při poloze na všech čtyřech se mnohem častěji vyskytují porodní poranění - mi bylo řečeno). Stisky jsem počítala, ale představu o tom, kam jsem se uvnitř dostala, nemám. Vždycky, vždycky jsem musela hooodně upustit... :-) Je ale pravda, že u samotného porodu jsem si na cvičení s Aniballem vůbec nevzpomněla...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc za komentář. Já byla ty čtyři týdny poctivá, brala jsem to vyloženě jako povinnost. Ale vyloženě se mi do toho nechtělo, navíc, když to třeba pár dní nešlo tak, jak jsem si přála. I můj syn měl rozhodně hlavičku větší než jsem nacvičila, ale je to prostě jiné při tom porodu. Hlavní je, že ta tkáň je pružnější. Taky jsem byla v tom polosedu, chtěla jsem stát, ale po pár zatlačeních jsem už stát prostě nemohla. Škoda, myslím, že ve stoje by to bylo nej. Přeju hodně zdaru s dalším cvičením a fajn porod ♥ Jana

      Smazat
  2. Já ho používala před prvním porodem a podle mě to má smysl. Sice byl porod dlouhý a náročný, syn měl ruku podél hlavy nahoru, ale nakonec bez poranění asi i díky nahřívání hráze během porodu. Na druhý porod už jsem necvičila, syn se narodil nakonec překotně za hodinu a 3/4, byla jsem opět bez poranění. A to ja jsem relativně mala a oba měli 3,7kg. Takže za mě určite vyzkoušet ale k tomu i masaz hráze!!! Věděla jsem pak kterými svaly zabrat:-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Teda, Lucko, ruka podél hlavy, to slyším prvně a klobouk dolů, že jste to společně tak hezky zvládli! O tom nahřívání hráze jsem slyšela, ale měla jsem pocit, že na tohle by byla fajn dula nebo soukr. porodní asistentka, ne? Můj muž byl skvělá opora, miluju ho za to, že tam se mnou byl, ale tohle by asi nedal...

      Smazat
    2. Jj u prvního byla porodní asistentka. A ta ruka podél hlavy, říká se tomu "na supermana" :-D
      No a u druhýho byl jen manžel:-D nestihli jsme nikam dojet:-D Takže tam toho můj manžel musel zvládnout víc než nahřívat hráz...což samozřejmě nedělal, na to nebyl čas.

      Smazat
    3. Luci, doma??? Smekám před manželem!

      Smazat
  3. Já k Aniballu došla již před prvním porodem pro velký váhový odhad dítěte. Nakonec jsem s ním odrodila dvě 4,5kg děti bez nejmenšího poranění. Byla nádhera odcházet z boxu po svých, jako bych nerodila. Ale také říkám, že je to cvičení. Hlavně psychicky náročné a vadilo mně, že jsem obvod zjistila až po vytlačení, často byl menší než jsem plánovala. Dana

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dano, přesně, ten pocit, že po porodu NIC nebolí, to je nepopsatelné. Přišla jsem si tak fit a hopsala po pokoji už druhý den, jakoby nic. A k tomu obvodu - ano, vadilo mi to samé, chtělo by to nějakou vychytávku, aby člověk věděl, na čem při cvičení je.

      Smazat
  4. Ja na nej nedam dopustit, doporucuji, kudy chodim! I kdyz na samotny clanek jsem jeste odvahu nemela. Ja rodila 2x, prvni porod jeden kosmeticky steh, druhy bez. Musim to zaklepat! Mam pocit, ze pomohl hodne. Ted pri druhem porodu jsem nakonec dovytlacila dceru dokonce mezi kontrakcemi, proste jsem vedela jak na to a nastesti tam byl doktor, ktery to podporil. Pac klasicky asistentka a druha lekarka na me volali, ted ne, ted si odpocinte a ja bych asi i poslechla, ale on at me nechaji a bylo. S tim nafukovanim jsem mela stejny problem, pocet stisku jsem si dokonce psala do tabulky s vysledky, abych si to na priste pamatovala. Rozdil byl vsak az 3cm. Ke konci jsem se bala abych to neprepiskla a neporanila se.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hanko, myslím, že by bylo fajn víc v tom ženu nechat. Takové to, teď netlačte, prostě někdy už nejde, takže je fajn, že vás někdo podpořil. Já jsem se taky trochu bála při cvičení poranění - někdy se říká, že když je tam předchozí jizva, že má tkáň přece jen menší odolnost. I proto jsem na to šla pomalu a dostala jsem se "jen" tam, kam jsem se dostala.

      Smazat
  5. já s ním cvičila před prvním porodem a přivedla jsem na svět chlapečka, který měl přes čtyři kila...s minimálním kosmetickým poraněním a neodnesla jsem si žádné fyzické potíže. dodnes jsem za tuhle pomůcku vděčná, protože nevím, jak bych to bez ní zvládla. nácvik byl náročný, ale jak říkáte - ne nadarmo je to "cvičení" a poslední týden před porodem se mi tělo tak uvolnilo, že nácvik šel krásně. ale myslím, že je to v hlavě - pokud mu nedůvěřuju, minimálně nepomůže, ale snad neublíží :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Báro, je to tak. Mně třeba ten balónek dodal na sebevědomí. Řekla jsem si, že jsem pro to něco udělala a pak už si musí poradit miminko a mé tělo. Já jsem nějaké významné uvolnění nezaznamenala, ale vím, že se to říká.

      Smazat
  6. Cvičila jsem s Aniballem a domnívám se, že mi pomohl. Díky němu jsem zjistila, že se mi nejlépe tlačí vsedě. Den před porodem jsem se dostala na 31 cm, syn mel obvod hlavy 34 cm, rozdíl mezi nácvikem a realitou nebyl velký. Nástřihu jsem se vyhla, pár stehům ne, ale nebylo to nic hrozného. Cvičení jsem brala jako povinnost, nebavilo mě, ale věřila jsem, že se mi bude při porodu hodit. Při dalším těhotenství mam v plánu cvičit zase. Jana

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jani, krásných 31! Smekám. A jsem ráda, že nejsem sama, komu se nejlépe tlačí vsedě :) A jak u porodu? Taky jste seděla?

      Smazat
    2. Ano, rodila jsem vsedě, byla to taková příjemná patnáctiminutovka, oproti 1. době porodní, kterou jsem 15 hodin doslova protrpěla, na poslední 2 hodiny jsem konečně mohla dostat epidurál. 2. doba porodní byla pro mne opravdu pohodová, i díky Aniballu jsem se cítila jistě. Naštěstí bylo při porodu vše v pořádku. Jana

      Smazat