pondělí 23. října 2017

Knižní výzva / Tisíc polibků

Titul: Tisíc polibků (A Thousand Boy Kisses)
Autor: Tillie Cole
Nakladatelství: Yoli
Rok prvního vydání originálu: 2016
Počet stran: 352
Seženete v internetovém knihkupectví Martinus.cz

Anotace

Jeden polibek trvá okamžik. Tisíc polibků však může vydržet na celý život...
Jeden chlapec, jedna dívka. Pouto mezi nimi je ukováno v jediném okamžiku a střeženo v srdci celou dekádu. Jejich pouto vydrží navždy. Nebo tomu alespoň věří.
Když se sedmnáctiletý Rune Kristiansen po dvou letech vrací z rodného Norska do ospalého městečka Blossom Grove v Georgii, kde se v dětství spřátelil s Poppy Litchfieldovou, vrtá mu hlavou pouze jediné: Proč mu dívka, která byla druhou polovinou jeho duše a která mu slíbila, že bude věrně čekat na jeho návrat, přestala před dvěma lety odpovídat na jeho dopisy a telefonáty? Poppyino mlčení zlomilo Runovi srdce. Zatrpkl a zatvrdil se. Když však odhalí pravdu, zároveň zjistí, že ještě větší bolest ho teprve čeká.


Recenze

Dojemné a plné naděje do poslední stránky...

(*Spoiler*). Krásná knížka, která za přečtení rozhodně stojí. Plakala jsem. Plakala jsem celkem dost. Na různých místech. Někdy smutkem, někdy objevenou hlubokou pravdou, na jednom místě bych řekla, že i štěstím. Na přebalu píšou, že máte mít kapesníky při ruce. A jako jo, pár jich padlo.

Nenechte se odradit věkovým určením. Na přebalu stojí, že je pro čtenáře 14+. Trochu jsem se toho zalekla a pomyslela jsem si, jestli nejsem trapná, když se pouštím do teenagerovského čtení. Ale vůbec. V tomto příběhu věk absolutně žádnou roli nehraje.

Příběh Poppy a Runeho je jedna velká pohádka. Růžová knihovna. Sen. A taky velice smutná pohádka. Nebo ne? Budete si říkat, že je život krutý, osud nespravedlivý. Budete proklínat autorku, co to na vás ušila, budete si vyčítat, že jste se do čtení pustili. Pak prohlédnete. Všechno se to otočí. To tehdy, když otevřete svoje srdce. Pak si uvědomíte, že příběh je ve své podstatě velice pozitivní. A neskutečně poučný. Cokoliv si pro nás život přichytá, má nějaký hlubší význam. Popisuje jak bolest, tak velké odhodlání, životní sílu a odvahu bojovat. Bojovat o každý okamžik našeho života.


Poppy a Rune byli mladí, občas mě napadlo, jestli nebyli až moc mladí na takové city, na takové činy, na takové hrdinství. Ale možná právě ten silný kontrast začátku a konce byl autorčiným záměrem. Právě tady jde totiž nejlíp vidět ta nekonečná touha po životě a po lásce v rozporu s přijmutím skutečnosti, že je čas jít.

Začátek knihy mě hezky vtáhl, prostředek mě trošku nudil tím, že se tam toho spousta opakovala - slova, stejné fráze, poslední třetina už byla zase fajn a měla spád. A konec? No, přiznám se, že mě to napadlo. A je to tak správně...

"Tehdy mi to došlo. Poppy, Poppymin, to ona je třešňový květ. Můj třešňový kvítek. Nedostižná kráska s omezenou délkou života. Kráska tak jedinečná ve svém půvabu, že nemůže vydržet dlouho. Je tu, aby obohatila naše životy, potom ji odvane vítr. Nezapomenutelná. Protože nám připomíná, že musíme žít. Že je život křehký, přesto se však v té křehkosti skrývá síla. A láska. A důvod. Připomíná nám to, že život je krátký, že naše nadechnutí jsou spočítaná a náš osud pevně dán, bez ohledu na to, jak tvrdě s tím bojujeme. Připomíná nám to, že nemáme promrhat ani vteřinu. Že máme žít na sto procent a milovat na dvě stě. Honit se za svými sny, vyhledávat dobrodružství, zachycovat okamžiky. Žít krásně." - Rune   

Žádné komentáře:

Okomentovat