středa 18. října 2017

A proč jako soukromá??

Po loňském maratónu odpovědí na otázku "Proč jako ještě Klárka nebude chodit ve třech letech do školky?" jsme se letos dostali na vyšší a zapeklitější level otázek ohledně našeho dalšího svobodného rozhodnutí. Proč jsme pro Klárku vybrali Montessori školku. "Ona by se nedostala do státní??". Ale jo, dostala. Ale i přes to jsme zvolili školku soukromou. Školku s úplně "normálním" režimem, školku, kde děti normálně jí, normálně spí, normálně si hrají. Jenom ten přístup je trošku jiný.


Pořád žijeme ve světě, kdy je soukromá školka brána jako něco velmi nestandardního. Jsou víceméně tři skupiny lidí. První (a stále poměrně velká) skupina lidí pohlíží na soukromé školky (a školy a vlastně na cokoliv soukromého) jako na něco velmi nekvalitního. Věří ve státní systém, možná si vzpomíná na éru začínajících soukromých vzdělávacích institucí před dvaceti lety, nevěří, že cokoliv jiného, může být dobrého. Druhá skupina lidí (pevně doufám, že jich ubývá) se na soukromé školky kouká skrz prsty z opačného důvodu - myslí si, že jsou jen pro boháče. Pro ty nafoukané snoby, co vozí děti do školky velkým offroadem, mají svůj byznys a na něco si hrají. Třetí skupina jsou lidé jako my, ti, kteří přemýšlejí nad možnostmi, nad potřebami sebe a svých dětí, kteří vědí, že svět není černobílý, kteří doufají ve změnu a ozdravení školského systému. Síly mezi skupinami nejsou zatím ani náhodou vyrovnané a tak se může jednoduše stát, že méně sebejistý rodič nesoucí si nějaké šrámy z minulosti se pomalu stydí za to, že dává dítě do jiné školky, než je třeba Anička odvedle. Přes to jsme se ale přenesli poměrně rychle.

Takže ne. Máme obyčejnou Kiu a na nic extra si vážně nehrajeme. Ani neděláme z Klárky žádnou speciální nadřazenou bytost (i když pro nás samozřejmě výjimečná je). Nemám obecně ráda označení alternativní vzdělávání, ale zatím jsem pro tyto typy školek nenašla vhodnější označení. Hrozně těmto projektům fandím a jsem vděčná, že žijeme ve městě, kde možností každým rokem přibývá nejen na poli mateřských škol. Líbí se mi systém vytvořené komunity. Líbí se mi ten klid a pokoj, který ve školičce vládne. Co oceňuju, že můžeme s Klárou trávit nějaký čas ve třídě - že moje docházka, moje účast na vzdělávání mé dcery nekončí v šatně u botníku. Že se mnou někdo diskutuje, když je potřeba. Že mě někdo poslouchá. Že si na třídní schůzce povídáme a sdílíme. Že učitelky respektují osobnost mé dcery, že jí daly tolik prostoru pro adaptaci, kolik potřebovala, že ji nenutily do ničeho, co by ji bylo v danou chvíli nepříjemné. Ano v alternativních školách mají děti určitou svobodu, která se odpůrcům tak moc nepozdává. Ale děti mají právo účastnit se rozhodovacích procesů, což s sebou nese i velkou míru zodpovědnosti. Můžou si vybrat, čemu se budou věnovat, co se zrovna dnes chtějí učit. Alternativa není pro každého, ale jako vnímavý rodič určitě poznáte, co je pro vás to pravé. Mně je Montessori pedagogika sympatická (ač k ní mám i konkrétní výhrady), líbí se mi především kombinace řádu a svobody.


Neškatulkuju. Nikoho nesoudím. Každý rodič ví, co je pro jeho dítě nejlepší, a je mi úplně šumák, jestli jeho dítě běhá špinavé po louce v lesní školce, skládá kostky ve Waldorfské, poznává okolní svět v Montessori, nebo si hraje s panenkami ve státní. Nepřísluší mi žádné hodnocení, respektuju volbu každého z vás. Stejně jako se od sebe lišíme my, liší se i naše děti, každé z nich má jiné potřeby, každý rodič má jiné představy o tom, co by pro své dítě chtěl. Respektujme jeden druhého a bude nám všem lépe.

Mnozí z vás mi píšete, jak se Klárce ve školce líbí. Takže si dovolím malý osobní sumář na závěr. Když jsem na konci srpna psala na blog tento příspěvek, ani ve snu by mě nenapadlo, že to půjde tak hladce. Máme za sebou měsíc a půl docházky a já klepu. Klárka to zvládá bezvadně, minulý týden tam začala spávat. Je pořád opatrná, nevrhá se střemhlav do kolektivu ani do akce. Myslím, že pomalu celý měsíc se rozkoukávala, pozorovala. Prvních 14 dní si snad ani s ničím nehrála. Potřebovala svůj čas, nenátlakové prostředí, zdravý přístup učitelek. Chutná ji jídlo a užívá si dlouhé pobyty venku. Oblíbila si hlavní paní učitelku a pár dětí. Dokonalý dojem kazí jenom skupinka tří holčiček, které jsou klasické "vysíračky" (omluvte ten výraz, lepší jsem nenašla). Vím, že je Klára potká všude, že si musí zvyknout i na takové lidi, protože svět není růžový obláček plný jednorožců a všeobjímající lásky, ale nějak jsem nemyslela, že intriky a zloba fungují už u takto malých dětí. Protože tak nějak tuším, že děti jsou od přírody dobré, je mi jasné, že jejich potřeba někomu ubližovat pramení z něčeho hlubšího. Holčičky bojují zjevně se svými démony a neznají lepší způsob ventilace než říkat velice ošklivé věci o jiných dětech. Několikrát do týdne Klárka přijde s nějakou takovou událostí, nám nezbývá nic jiného, než mluvit, mluvit a mluvit. Já osobně už jsem byla svědkem něčeho nepříjemného (NE fyzického) asi čtyřikrát. Hrozně moc bych chtěla naučit Klárku nechat věci plynout. Slova jsou jen slova. Aby se od ní ty škaredý slova odrazila a někde v prachu vyšuměla. Nejsem si jistá, jestli to děti dokážou takhle filtrovat. Ani pro nás to není jednoduché. Já se teď snažím v tomto směru na sobě pracovat a pořád dokola poslouchám Čtyři dohody (právě druhá dohoda zní: Neberte si nic osobně! Učí vnitřnímu klidu a neprodyšnosti vůči manipulaci a komplexům). Kéž budu silnější a něco z toho předám i Klárce.

13 komentářů:

  1. U nás stejná volba. Jinak máme deset let starý opel :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Já asi nepatřím ani do jedné skupiny ;) Upřímně musím říct, že kdybychom byli v Česku, volili bychom státní školku. Starší syn v ní byl dva roky a byli jsme všichni spokojení. "Naše" školka ve Švýcarsku učí podle vzoru "Začít spolu" a je to taky fajn. Obecně mi ale vadí to, že některá soukromá zařízení se vezou na současné vlně popularity alternativního vzdělávání a snaží se z "uvědomělých" rodičů vytáhnout peníze, i když třeba nenabízí kvalitní program (kamarádka pracuje jako lektorka ve dvou takových, takže má info z první ruky). Ale je právo každého rodiče se rozhodnout, kam své děti bude směrovat a co je pro ně nejlepší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, je to kus od kusu. Asi jste narazili na dobrou školku. Nepochybuju o tom, že i mezi státními školkami jsou takové, které mají dobrý zdravý přístup, respektují individuální potřeby dítěte a nejedou jen ve třicet let vyjetých kolejích... Stejně jako najdeš výborné školky mezi státními, najdeš i šmejdy mezi soukromými. Za každou školkou stojí nějaký člověk a ten může být všelijaký... Určitě jde i o byznys, ale od toho jsou rodiče, aby hledali, vybírali, ptali se a zkoušeli. Znám taky pár lektorů a leccos slyším. Ale obecně bych se toho nebála.

      Vymazat
  3. Jani, naprosto souhlasím, že názor na soukromou školku se u spousty lidí od začátku těchto soukromých školek, dětských skupin, mateřských a rodičovských center a vůbec různých alternativních přístupů nezměnil a asi ani jen tak nezmění, bohužel. Dcera začínala v soukromé školce a teď sme po pečlivém výběru zvolili státní. V obou případech spokojenost, byť určité výhrady vůči státní školce máme. Ale jsou to drobnosti. Celkový dojem dcery i nás rodičů je pozitivní. Důležité je, že máme tu možnost, zvolit si, sami, svobodně, bez ohledu na nepříjemné pohledy okolí. Ať se Klárce ve školce i nadále líbí a vysíračky, ať zvládne s nadhledem, jak jen je to v jejím věku možné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sylvi, díky a je to přesně, jak říkáš. Já doufám, že to z mého článku vyznělo jasně, rozhodně neodsuzuju školky státní. Určitě jsou mezi nimi skvělé školky, milé učitelky a rozumné ředitelky. Pár jich znám. Bohužel znám i ty druhé. Hlavní mise tohoto příspěvku byla zvolat třikrát hurá, že ty možnosti máme a uvědomit si, že každému vyhovuje něco jiného z různých důvodů. Děkuju za přání Klárce, vypadá to, že to zvládá a pro nás je to zas jen další level, co ji do života snad posilní!

      Vymazat
  4. obě děcka taky soulromá, škola i školka. Máme dvě staré auta, velmi maličký skromný domek. A většina lidí kolem kroutí hlavama, že dáváme měsíčně tolik peněz za vzdělávání dětí... každý má jiné priority.My už si 4 roky říkáme, že to je naše nejlepší investice.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši ♥ Na okolí nehleďme. Do čeho jiného peníze investovat než do vzdělání našich dětí?? My teda potřebujeme rezervu ještě na cestování, ale dětem to vzdělání dopřát chceme. Pokud se něco zásadního ve státním školství neudělá, myslím, že půjdeme i do alternativní základky... Kam chodí kluci do školy, jestli se můžu zeptat?

      Vymazat
    2. My meme take same resurvey na cestování a na "pohodové žití" kluge navštěvují školu i školku Hlásek. Podívej se na školy Hlásek. Jsme moc spokojeni. Už 4 roky. Neměnila bych. Když vidím spokojené a usměvavé děti, narozdíl od dětí tady u nás, které navštěvují školu ve vesnici. Nosí děnně úkoly na hodinu, mají neustále bolení bříšek. Ve třídě 30 dětí. To není o čem přemýšlet. Fakt jsou to pro nás skvěle investované peníze. Z našich dětí rostou sebevědomí kluci s názorem. Dokážou se prosadit, diskutovat, jde vidět, jak jsou veselí a pozitivní. Pro nás je snad uplně nejvíc to, že respektují povahy našich dětí (každý úplně jiný) nesnaží se je škatulkovat. Mohla bych napsat román, jak se mi to líbí. A všeobecný přehled mají jednoznačně lepší než děti v klasické škole a školce. Jde to na těch dětech poznat. I ta chuť něco dělat a nadšení učit se... to prostě ve státní škole ihned zadupou. Stát se může cokoli, ale vím jistě, že uděláme maximum, aby všechny tři naše děcka odchodily právě Hlásek. (BTW z dojíždění nejsem vůbec nadšená, ale v Praze bych taky jezdila minimálně takový čas)

      Vymazat
    3. Dáši, úplně z tebe to nadšení cítím a to je přesně ono! O Hlásku jsem slyšela, jdu mrknout na víc info. Přesně to se mi na těchto školách líbí, respekt, neškatulkování, nebránění se poslechnout děti, necpání jim jedné jediné pravdy... Dojíždění je na prd, co si budem povídat. Přeju vám ať jste všichni tak spokojení co nejdýl to půjde ♥

      Vymazat
  5. Zdravím, zajímavý názor, já naopak jsem montessori mš nevydýchala, ale starší děti mám na montessori ZŠ, a jejich nadšení ze školy je pro mě velkým zadostiučiněním, že jsem všechny ty řeči o zbytečnosti "speciální" ZŠ nebrala vážně. Co mě opravdu hodně mrzí, je současná situace v ČR. Když před pěti lety syn nastupoval na ZŠ byla tato škola vcelku dostupná i pro rodiny s třemi dětmi. Školné vzrostlo díky poptávce po školách, které nabízí individální přístup skoro jednou tolik. Tento školní rok tedy nastoupily prvňáčci z podstatně jiné sociální skupiny, protože to co může financovat rodina s jedním dítětem, už v této chvíli nezaplatí rodina s dětmi třemi. (my měli štěstí, že smlouva se uzavírá na 5 let a nám se školné nezvyšuje). Mě na tom opravdu vadí, že individuální vzdělání se stává záležitostí jen určité skupiny...nelíbí se mi, uměle vytvořená sociální bublina už na ZŠ....Je sice fajn, že nabídka soukromých škol se rozšiřuje, ale měla by se především řešit situace v klasických ZŠ, protože základní vzdělání by měl dostat každý bez ohledu na finanční situaci v rodině, jinak ty volby za 10 let dopadnou daleko hůř než teď.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já souhlasím. Naše MŠ je finančně dostupná, za stejných podmínek bude i když začne chodit i Kubík, příp. každé další dítě. Pokud by se školkovné zdvojnásobilo, člověk by musel minimálně víc přemýšlet. Já jsem ze situace v českém školství strašně zklamaná, vím, že se to hýbe, ale když se to hýbe, tak ze strany učitelů, bohužel ne systému. Tam se spíš couvá a hází klacky pod nohy. Jsem otrávená, rozzlobená a nerozumím tomu. Jen popravdě nevím, co s tím... Já mám 8 letý gympl, který jsem vnímala jako děsně prestižní, byli jsme nadupaní vědomostmi, ale obnášelo to dennodenní biflování, každodenní stres, obrovský tlak na výkon díkybohu ne ze strany rodičů, ale školy. Tenkrát jsem to nevnímala nijak negativně, zpětně vím, jak to bylo špatné. Nepamatuju si nic, lautr nic ikdyž jsem měla všeobecný přehled obrovský, znalosti úžasné. Pro praxi nic. Děsí mě, že se ani za těch 15 let moc nezměnilo, že pořád vidím ty školáčky chodit do školy s obrovskými těžkými batohy, smutnými výrazy ve tváři a bolavými bříšky... Finance jsou tedy jedna věc, stav státního školství věc druhá...

      Vymazat
  6. Lidi mají pocit, že mají patent na rozum a kdo to dělá jinak, než oni, tak to dělá špatně. My jsme v tomhle ohledu fakt hodně bojovali s tchýní, která přesně měla ten pocit, že nám do toho musí kafrat. Přitom i kdybych dala dceru na IB DP, tak jí to může být jedno. Je to rozhodnutí moje, manžela a dcery. :)

    OdpovědětVymazat