středa 16. listopadu 2016

Když nic není samozřejmost

K některým věcem jsem vnímavější od té doby, co jsem mámou. Ve 25 bych například nepřispěla na časopis Nový prostor. Teď to občas udělám. Občas přispěju i na vodící psy. Na Konto bariéry. Taky pravidelně dávám svoje a dětské oblečení charitě. O víkendu jsme přispěli trvanlivými potravinami do 4. ročníku Národní potravinové sbírky. Nějak víc si totiž uvědomuju, že ne všechno je samozřejmost. Že fakt, že moje děti mají každý den teplý oběd a čisté prádlo, není pro všechny děti samozřejmost. A proto tady poprvé v celé historii mého blogu chci veřejně podpořit jednu neziskovku, která pomáhá dětem v Africe. Ano, moc dobře si uvědomuju, že i české děti potřebují mnohokrát pomoci, aby vedly lepší život, ale pokusím se vám tady vysvětlit, proč jsem se tentokrát rozhodla pro africké děti.


Pomalu totiž s mužem začínáme přemýšlet o celkovém konceptu vzdělávání našich dětí, Klárka by měla jít příští rok do školky, ale nejspíš zvolíme nějakou alternativu ke státnímu předškolnímu zařízení. Nějakou školku, kde se jí budou věnovat, kde ji budou respektovat a která ji bude rozvíjet v oblastech, ve kterých je dobrá. A stejně tak budeme za dva roky hledat i základní školu. A o pár let později si to zopákneme u Jakuba. Už to taky vidíte? Především my, žijící ve velkých městech si můžeme pro své děti vybírat. Můžeme přemýšlet, co pro ně chceme, máme možnost volby, jestli státní, nebo soukromou, jestli tradiční, nebo lesní, nebo typu Montessori, nebo Waldorfskou... Ta svoboda je úžasná a já jsem za ni vděčná.

Jenže jsou místa na světě, kde školství nefunguje vůbec a většina dětí tak nemá šanci školu navštěvovat. Natožpak si vybírat. Naštěstí existují neziskové organizace, jako je Centrum dialog. Centrum dialog se soustřeďuje především na projekty ve vzdělávání a pomáhá otevírat školy v Keni a Guineji (za dobu své existence jich otevřeli už 13). Jeden z hlavních projektů je Adopce afrických dětí na dálku - Pošli špunta do školy. Asi tušíme, že sypat někam do Afriky peníze "jen tak" by nepřineslo kýžený efekt, ale podpora vzdělání je něco, co funguje dlouhodobě. Celý projekt adopce je popsaný tady a musíte uznat, že 7000 Kč ročně je pro většinu z nás velice zanedbatelná částka, to jsou ty šílené paradoxy, které vládnou dnešnímu světu (7000 necháme občas v obchoďáku za víkend, dítě v Africe za to má roční školné, vybavení a základní zdravotní péči). Pomoci můžete samozřejmě i jinak, třeba jednorázovým příspěvkem (ten může být třeba směřovaný na vybavení dětského hřiště, nebo knihovny). Víc slov asi netřeba, na konec mi dovolte jeden příběh, příběh Samuela, který mluví za vše.



"Budoucího nadějného doktora jsme „adoptovali“ v roce 2007. Tehdy to ale tak růžové nebylo – Samuel pochází z rodiny, ve které byla absence ženské ruky znát až příliš. Svou matku nikdy neviděl a vyrůstal pouze pod dohledem zdravotně postiženého otce, farmáře, který nebyl schopný rodině zabezpečit ani dostatek jídla, natož něco navíc. Když díky podpoře adoptivního rodiče z Čech nastoupil do školy, nevedl si Samuel zpočátku moc dobře - vlastně, nevedl si vůbec dobře. Na jeho výsledcích byla znát léta střádání a nevhodné výživy. Peníze z adopce naštěstí pokryly nejenom školní pomůcky potřebné pro kvalitní výuku, ale i lepší stravu. Samuel je ale bojovník. Díky podpoře rodiny a učitelů na sobě začal mimořádné pracovat. Velice rychle pochopil, že vzdělání je pro něj šance, jak se posunout dopředu, mít víc jídla a vůbec těšit se ze života. V průběhu několika pár následujících let na sobě zapracoval natolik, že se stal  nejlepším ve své třídě. Tento obyčejný - neobyčejný keňský kluk je vzorem píle a úspěchu, jak to bývá snad jenom v hollywoodských filmech – no tento příběh je krásnou realitou. Samuel se díky podpoře učitelů a koordinátorů rozhodl, že jednou přestaví dům, ve kterém s otcem bydlí, a taky, že se stane lékařem. Nezůstal jenom u slov, ale tvrdě na sobě zapracoval. Když pak přišel rok 2012 a celonárodní srovnávací zkoušky, získal Samuel 414 bodů z 500 možných – to je neuvěřitelný výsledek. Samuel byl nejlepší z celého okresu, čtvrtý nejlepší z desítek tisíc dětí v celém Kisumu a díky tomu se dostal na nejprestižnější a nejkvalitnější školu v Keni. Dnes studuje střední školu s excelentními výsledky a podle našeho keňského koordinátora patří k nejlepším v celé Keni. Toto všechno bylo možné nejen díky podpoře jednoho adoptivního rodiče z Čech."

Žádné komentáře:

Okomentovat