pondělí 19. října 2020

Dětský pokoj pro tři

Máme víceméně hotovo. Myslela jsem, že se to potáhne dýl. Dlouho jsme zvažovali, co s námi bude. Jestli najdeme něco většího, co nám bude vyhovovat. Někdy na jaře, jak toho času na přemýšlení bylo nějak víc, jsme si řekli, že ten pokoj dětem uděláme. Dokonce jsem napsala do redakce Bydlení iDnes a překvapivě moje téma zpracovali. Utvrdili mě v tom, že se nemáme vzdávat ložnice na úkor dvou dětských pokojíků. Taky mi potvrdili, že výměna místností (pokoj za ložnici) je díky metrům čtverečním dobrý nápad. Sice jsme jejich architektonického řešení nevyužili, protože by vyžadovalo kompletní výrobu na míru, ale aspoň tyto dva zásadní body mi spadly ze srdce. Samozřejmě se našly stupidní komentáře pod článkem, jakože jsme nezodpovědní, když si uděláme tři děcka a máme jen třípokojový byt, ale tak už to v dnešní době chodí. Na konstruktivní komentáře nemá morál každý. V červnu jsem ještě popisovala naše pokojíčkové dilema v tomto článku. Tam už jsem celkem jasně nastínila, jaká je moje představa, a taky mi začalo chodit spousta podnětů od vás. A mě potěšilo, že se v tom neplácáme jediní.



Vymalujme!

Začala jsem si na internetu prohlížet různé fotky, začala jsem opět vyměřovat a zakreslovat. Na začátku léta jsem měla v hlavě poměrně konkrétní obrázek. Objednali jsme postele. Začali hledat truhláře. A poslali děti na prázdniny. Pořád jsem nevěděla, kde začít, dva plné pokoje nábytku a Matěj k tomu. Jak to logisticky udělat, aby se to začalo rýsovat. Chlupáč je rozhodnější než já. Jeden den zavelel: "Jeď koupit barvy, vymalujeme!". Zvažovala jsem, jaké barvy vybrat, aby to nedráždilo ani Klárku, ani kluky. Takže jedna stěna je výrazná žlutá (skoro až hořčicová), zbylé jsou světle šedé (podle chlapů bílé). Pokoj není - zvlášť v zimních měsících - moc světlý, proto jsem musela zohlednit i toto. Vymalovali jsme během dvou dnů, ve třiceti stupních, s Matějem pod nohama a lahváčem v ruce. Zjistili jsme, že zakrývací folie jsou rozhodně užitečné a při dalším malování je fakt raději využijeme... A taky že není pravda, že dnešní barvy už moc nesmrdí.


Vestavěný obr

Na bazoši jsme prodali nějaký ložnicový nábytek, o kterém jsme věděli, že ho do nové ložnice nenacpeme. A vlastně ho tolik nepotřebujeme. Truhlář udělal během 14 dní velkou vestavěnou skříň pro tři děti. Jedna velká skříň, rozdělená na tři identické části. Akorát ta prostřední (Klářina) má na dveřích navíc zrcadlo. Má představa o posuvných dveřích vzala za své a máme klasické křídlové. Nepráší se do nich a všechny tři děti si mohou svoji část otevřít/zavřít nezávisle na sobě. Skříň do stropu nabízí obrovské množství úložného prostoru na cokoliv. Sezónní věci, vyřazené oblečení, hračky, se kterými si zrovna nikdo nehraje. Velká (a šikovně promyšlená) skříň je základem každého pokoje.


Děti odjely na druhé prázdniny. A my prohodili během jednoho dne pokoje. Všechen nábytek a vybavení. Ano, stěhovali jsme ještě původní dětské postele, nové zatím nedorazily. Dohodli jsme se, že budeme nějakou dobu žít trochu nadivoko. Všechno bylo halabala nahrnuté v novém pokojíku. Ložnici jsme si udělali už na hotovo.


Palanda s rozšířeným spodním lůžkem pro kluky

Jakmile dorazily nové postele, stávající jsme prodali. Vzhledem k počtu dětí jsme zvolili patrové postele. Navíc si je děti přály. Měla jsem představu a jen jsem musela najít výrobce/prodejce, který mi to všechno splní. Klučičí patrová postel má rozšířené spodní lůžko (120 cm), což mi přijde super z mnoha důvodů. Spodní lůžko je hned mnohem vzdušnější a nehrozí žádné stísněné pocity nocležníka dole. Taky se to bude hodit ze začátku, až Matěje přestěhujeme z ložnice do pokoje. Budu ho tam uspávat, možná tam strávím i část noci. Taky je to fajn pro návštěvy kamarádů, v pohodě se tam vyspí i tři děti. A v neposlední řadě si tam moc rádi společně čteme. Je to postel z borovicového masivu Pavlína a krom pár maličkostí během montáže jsme z ní nadšení. Je opravdu pevná, stabilní, kvalitně zpracovaná. Žebřík nahoru je v příjemném úhlu, zábrany by mohly být vyšší, ale to snad vždycky. Máme tam domontované ještě univerzální ikeácké zábrany. A pokud byste někdo nad touto postelí uvažovali, nekupujte si verzi s úložnými šuplíky, jako my. Ve své podstatě je to super věc, ale tady to výrobce nedotáhl. Šuplíky jsou na podlaze navolno, v žádných kolejničkách, navíc nemají "strop", tak se do nich práší. Úplně stejně by asi posloužily nějaké úložné boxy pod postel.


Vyvýšená postel se stolem pro Klárku

Klárka taky spí nahoře. Přála si to. A prostor dole se aspoň využil na pracovní místo. Moc takových postelí jsem na českém trhu nenašla. Nakonec jsem zvolila vyvýšenou postel s psacím stolem Kleopatra. Je moc hezká, ale těch much jsme tady našli víc. Montáž byla snazší. Postel deklaruje snad vyšší nosnost než klučičí postel, nicméně hranoly/nohy postele jsou slabší a tím pádem postel nepůsobí tak masivně. Je stabilní, to ano, ale když nahoře dítě poskočí, konstrukce se lehce hýbe. Taky mají blbě vyřešený žebřík, který je úplně kolmý. A lezení nahoru už není tolik pohodlné. Museli jsme to trochu předělat a žebřík podseknout, což s sebou neslo pár úprav a už to není tip ťop. Ale šplhání nahoru se podstatně zpříjemnilo. Pracovní stůl dole je skvělý, Klárka si ho rychle zabydlela.


Stůl na míru pod okno

Druhý stůl, který v pokojíku máme, je na míru od truhláře, co nám dělal skříň. Je hned pod oknem, nabízí tak dostatek světla. Má i dost úložného prostoru v podobě polic, takže na pracovní ploše může být klidně jen lampa a pastelkovník. Všechno ostatní má své místo hezky po ruce. Vejdou se sem oba kluci.


Zdravé sezení

Všechny děti mají dřevěné rostoucí židle. Stejně jako k jídelnímu stolu jsme je chtěli i do pokojíků. Nedávno dostal Matěj jednu modrou do kuchyně a na druhou do pokojíčku teď čeká. Je to sice větší investice, ale vyplatí se. Mým dětem se na nich sedí dobře a já zároveň vidím, že sedí správně. Když povyrostou, jednoduše přenastavíme výšku sedáku nebo opěrky nohou. Osvědčila se nám česká značka Wood Partner a všechny rostoucí židličky, co doma máme (5), jsou od tohoto výrobce. Když hledáte rostoucí židli, dávejte si pozor hlavně na nosnost. Na trhu je mnoho levných rádoby rostoucích židlí, ale udrží jen malé dítě. Tato židle (stejně jako pár dalších kvalitních výrobců) má nosnost 110 kg. O ergonomickém sezení jsem psala tento článek. Je tam popsáno všechno pěkně dopodrobna, jak nastavit, na co si dávat pozor. A taky tam jsou židličky víc nafocené.



Knihovnička pro tři děti

Co zbývá? Velká knihovna Billy z Ikea, která pojme všechny dětské knihy i nějaké společenské hry. Mezi ní, klučičí postelí a Klárčiným královstvím vzniklo útulné místečko na čtení nebo prohlížení. Dala jsem tam naši milovanou šedobílou pěnovou podlahu z českého materiálu Vylen, kterou dostal Matěj jako miminko. Ale je tak univerzální a designově nadčasová, že může sloužit i větším dětem. Matýsek má toto místo rád a láskyplně mu říká "dyma", jako "doma".



Kam s hračkami? 

Hračky a hry se uspořádaly do pár původních skříněk ze starého pokojíku a zatím to tak vyhovuje. Asi by vypadalo lépe, kdyby k těmto skladovacím účelům vyrobil truhlář něco na míru, něco, co by se víc hodilo k nové skříni a tak. Ale přišlo mi to v tuto chvíli jako zbytečná investice. Původně jsem si myslela, že nábytku bude méně, ale nijak to nezavazí. Volného místa na hru je pořád dost, pořád mi pokojík přijde vzdušný.


Dobré světlo je základ

Poslední věc, kterou bych chtěla zmínit, je osvětlení. Hrozně dlouho jsme řešili světlo i do původního pokojíku. Něco, co opravdu hodně osvětlí i tmavší místnost. Tentokrát jsme si nechali poradit ve specializované prodejně, kde nám navrhli něco, o čem jsme ani neuvažovali. Máme české stropní svítidlo Immax a tolik světla jsem v pokoji ještě nezažila. Je opravdu rozměrné (průměr 60 cm), má vestavěné LED zdroje (což může být jediná nevýhoda, ale modlíme se, aby vydrželo tak dlouho, jak deklarují), ve stínítku má jakoby otvory, takže po rozsvícení to vypadá, jakoby se v něm třpytila stovka hvězdiček, na dálkovém ovladači je možné měnit intenzitu i barvu světla. Bílé světlo na učení, žluté na hraní, velmi tlumené třeba k odpočinku. Je dokonalé svým designem a funkcemi, montáž jednoduchá, za fajn cenu.

Ještě budeme v průběhu ladit dekorace, obrázky, příp. poličky k postelím, ale to jsou detaily. Podlaha je v pokoji chladnější, proto zatím nechávám i pěnový koberec se silnicemi, na kterém si kluci rádi jezdí s auty, do budoucna zvážím návrat koberce. Pokojík slouží perfektně, dětem se tam díky nižší teplotě a vyšší vlhkosti dobře spí, rádi si v něm hrají a já si pořád užívám tu neokoukanost. Strašně se mi líbí, jak je dětsky útulný, přitom nadčasový a jak se to tam všechno podařilo šikovně naskládat. Včetně těch tří.


P.S. Záměrně jsem fotila pokojík v akci, pokojík zabydlený, původně jsem chtěla naaranžovat a uklidit a děti odstranit, ale víte co, ať je to tak, jak je to v reálu :)

4 komentáře:

  1. Ahoj, máte to super, jak je pokojík velký? My přes léto řešili totéž, 3 děti do jednoho pokoje, ale ten náš má jen 13 metrů, tak muselo být na míru všechno. Nejvíc lituju, že jsme spodní postel nemohli udělat širší, spím tam často ;-) Hezký den, Jana

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Jani, no ten nas pokoj ma temer 20 m2 a to uz je moc fajn. Ten puvodni mel tusim 15,5 m2 a ty ctyri metry jsou opravdu znat. Jak je pokoj maly, fakt se musi resit na miru, to je jasné. O to vic to ale podle me bude lepsi/hezci. Ta rozsirena postel je bozi vec :)

      Smazat
  2. Ahoj Jani, v jakém bydlíte patře, že máte v pokoji tmu a chladno od země?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, oficialne je to 1. Np, ale dum je specificky. Stoji ve svahu, takze pod detskym pokojem je jen jedno patro ale pod obyvakem a loznici jsou patra dve. Navic orientace, pokoj je severovychod, dalsi pokoje jihozapad. Hodne slunka, zadne zastineni domem - naopak od dětského pokoje. Neni tam zima, ale podlaha je uz ted chladnejsi... na spanek ale idealni...

      Smazat