Knižní výzva / Děti, které přežily Mengeleho

Titul: Děti, které přežily Mengeleho

Autor: Eva Mozes Kor

Nakladatelství: Grada

Rok prvního vydání originálu: 2009

Počet stran: 223

Anotace

Evě Mozes bylo deset let, když byla se svou rodinou poslána do Osvětimi. Zatímco její rodiče a dvě starší sestry byli posláni do plynových komor, Evu a její dvojče Miriam si vybral coby pokusné objekty muž, který byl znám jako Anděl smrti – Dr. Josef Mengele. Dívky byly podrobeny sadistickým medicínským experimentům a musely každodenně bojovat o svůj život.

V tomto neuvěřitelném příběhu, který sepsala samotná oběť děsivých událostí, jsou čtenáři svědky dětské odolnosti proti mimořádnému zlu. Eva byla například vystavena infekci, u níž Mengele věřil, že bude smrtelná, a bude pak moci provést pitvu i na Miriam, která měla sloužit jako „srovnávací vzorek“. Přežila – a dodnes neví, jaké onemocnění to bylo. Po osvobození tábora sestry založily skupinu, která podporovala bývalé oběti Mengeleho experimentů.

Recenze

Holokaust a vyhlazovací tábor z pohledu desetiletého dítěte. Příběh zachycuje tragický osud židovské rodiny v závěru Druhé světové války, mapuje jejich život i před násilným odvlečením do Osvětimi, transport, rozdělení a samozřejmě samotné přežívání v koncentračním táboře. Dvojčata Eva a Miriam měly štěstí v neštěstí. Tím, že byly jednovaječná dvojčata, nebyly rovnou poslány do plynových komor, ale byly privilegovány jako pacientky doktora Mengeleho. Někdo by si přál raději zemřít, ony však bojovaly. Až svůj boj nakonec "vyhrály".

Tato překvapivě útlá knížka malého formátu toho stihla víc, než jí podobné tlusté bichle. Kniha, kterou lze přečíst pomalu za jeden večer, je nasycena svižným jednoduchým vyprávěním, které není zatíženo zbytečně popisnými a odbornými informacemi. Je velmi uvěřitelně popsaná očima desetileté holky, která vnímá přítomnost a situace kolem sebe, místy až naivně, rozhodně to je ale spíš plusem. Nezabíhá do politických detailů ani složitých terminologií. I proto by tato kniha dobře sedla i mladším čtenářům, klidně jako povinná četba na druhém stupni, příp. na střední škole.

Ačkoliv vlastně nemůžu uvěřit, jak lze něco takového vůbec přežít, text jako celek působí velmi uvěřitelně. Není tam slepých míst, jen jsem se trošku ztrácela v čase a nějak jsem nevnímala, jak dlouho to utrpení trvalo. Bylo to tak plynulé a přirozené, jak si dospívající holky píší deníky, co během dne prožily.

Pokud čekáte dopodrobna popsanou práci doktora Mengeleho, pokud vás zajímají detaily jeho experimentů, tady si na své tak úplně nepřijdete. Samozřejmě se dočtete mnohé, ale spíš povrchně.  Citlivě. Tak, jak to vnímala desetiletá holka. Vůbec netušila, co se s ní děje. Vlastně to není jasné dodnes. Celý proces vnímala jen jako injekce, odebírání krve a následné potýkání se s různými nemocemi.

Krom historické hodnoty je tady samozřejmě ta morální. O tom, jak nenávist a nerespekt ničí všechno živé. Kniha oslavuje sílu člověka. Sílu postavit se svému osudu. Vzít osud do svých rukou a jít za svým snem. Věřit v dobro. A také umět odpouštět. Na to je síly potřeba nejvíc. 

Je to kniha s vážnou a bolestnou tematikou, není však tak syrová, jako jiné. Proto si ji mohou přečíst i ti, kteří na téma holokaustu teprve sbírají odvahu.

"Odpusťte svému největšímu nepříteli a odpusťte každému, kdo vám ublížil - uzdraví to vaši duši a osvobodí vás to." - EVA po skončení války