čtvrtek 31. ledna 2019

Důležité momenty / Jakub tříletý

Z několika spolehlivých zdrojů jsem slyšela, že prostřední děti to mají nejobtížnější. Nejsou ti první vymodlení a ani to nejsou ti ňufací benjamínci. Jakub je prostřední. A jaksi o něj strach nemám. Ano, sice Klárka přišla první, je pořád ta nejstarší a tím pádem toho umí nejvíc, ano Matěj spává vedle mě v posteli a zaměstnává mě velkou část dne, ale Jakoubek to je takový můj poklad. Poklad, který si musím hýčkat, poklad, který mě dělá dennodenně šťastnou. V září oslavil třetí narozeniny, mohl by jít do školky. Rozhodla jsem se správně. Jeho místo je ještě u mě. Ještě pořád mu dám víc než školka, ať je sebekvalitnější. A ve čtyřech půjde. Fakt. A já se na to zatím nedokážu nastavit.


Jakoubek je tak pozitivní dítě. Tak moc šťastné a hravé a usměvavé dítě. Modlím se, aby mu to zůstalo napořád. Já se nijak moc neusmívám, na rozdíl od mého muže. Takže snad si Kubík vezme z Chlupáče to nejlepší. Když se směje, má v tváři dolíček a oči mu září. Mimochodem obrovské hnědé oči a neskutečně dlouhé tmavé řasy. To je vážně pecka. Každé tři měsíce necháváme Kubíka stříhat, teď naposled jsme ho teda s Chlupáčem ostříhali sami - ještěže na nás neumí být pořádně naštvanej, protože zas tak moc se nám to nepovedlo :)

Měří asi metr a skoro celý rok vážil kolem 12 kilo. Myslela jsem, že půjde do první třídy dvanáctikilový. Po třetích narozeninách ale poskočil, vyrostl ze všeho oblečení a přibral snad kilo a půl.


Pořád si olizuje a okusuje rty. V zimě to končívá tím, že má do krve popraskaný rty a asi centimetr pod spodním rtem červenou suchou a bolavou kůži. Nechce smrkat, sirupy na horečku dáví, dvakrát do měsíce má na hlavě bouli.

Na odrážedle válí snad líp než Klárka a jezdí na něm klidně i v mrazech. Lyže jsme zkusili, ale zatím na to není připravený. Často vůbec nechce jít ven, tak moc je spokojený doma se svými hračkami. Dřív si hrával hodně sám, už někdy během mého těhotenství začal vyžadovat moji absolutní a soustředěnou přítomnost.


Vyloženě mi chybí v posteli. I když už s námi nespává docela dlouho (přestěhoval se kolem druhých narozenin za Klárkou do pokojíčku), občas přelézal. A to jeho teplé tělíčko přitisklé k mým zádům mi tam chybí. Matěj je ještě netulící se miminko a už už vyhlížím ten den, kdy se to zlomí, a nebudu se bát v noci nadechnout, otočit se na záda nebo ho nedejbože pohladit, aniž by se vzbudil.

 
Jednou týdně chodí do Montessori školičky a obešel by se. Ráno bývá smutný a pokaždé nám opakuje přesný sled činností ve školce a důraz klade na oběd a následný příchod maminky. Od září by měl nastoupit do Klárčiny skupiny. Jsem zvědavá, jak jim to tam bude spolu klapat.

Není nijak stydlivý, když má náladu, povídá si se sedmdesátiletou sousedkou o počasí a zdraví kolemjdoucí žoviálním "Ahoj".
 
Jí hrozně pomalu na rozdíl od Klárky (to prý má po mě), nikdy by na rozdíl od Klárky neolízl vařečku od těsta (to má zase po Chlupáčovi), z buchet má nejradši ty suché, závin nejraději makový. Jedlík to teda není, nejoblíbenější jsou v jeho jídelníčku omáčky.
 

Ze všeho nejvíc miluje vlaky, čokoládu a klacíky. Ani jedna procházka se neobejde bez sběru přírodnin všeho druhu a už půl roku na balkonu v kyblíku kromě mušlí opatruje i kousek modré umělé hmoty neznámého původu.

Hrozně moc si toho pamatuje. I to, co jsme dávno vytěsnili. Pamatuje si silné okamžiky, něco, co je pro něj zásadní a něco, co má spojené se společně stráveným časem. Hodně věcí z dovolených, ale taky třeba to, co jsme si spolu na vánočním jarmarku koupili !minulý advent.


Má hrozně rád Klárku a když přijde domů ze školky je jako vyměněný, skáče a divočí a tím dává najevo svoji radost. Většinou udělá cokoliv, co po něm chce, a když je nějaký průser, říká: "Mami, ale Klárka to vymyslela!". Často si spolu prohlížejí knížky. Dobrovolně s námi cvičí logopedii, rád tančí a zpívá. Teď společně zpívají Matějkovi.

Každý den si k posteli chystá něco, co mu bude v noci dělat společnost - auta, panáčky, baterku, a každý den usíná s něčím podivným v ruce, třeba s balzámem na rty, záložkou do knížky nebo semaforem. Spí s pandou. Párkrát spali s Klárkou spolu na jedné posteli. Nad ránem se zase začal stěhovat k nám.


Má úchylku na uši. Má neustále potřebu sahat nám na ně, tahat, mačkat. Začalo to, když jsem ho přestala ve dvou letech kojit. Nejprve osahával jen mě, pak Chlupáče, teď už i babičky a dědy. Jenom Klárka se nedá. Matěj se nedokáže bránit.
 
Jde vidět, že vyrůstá se starší sestrou. Nějak moc neřešíme genderovou vyváženost u nás doma, ale když jsme o víkendu jeli ke kamarádům na návštěvu, v hale se mě Kubíček ptá: "Maminko, kde mám tu kabelku a rtěnku?". Jako fakt. Zatím se teda směju. Ale abych to uvedla na pravou míru, myslel tím balzám na rty a textilní tašku, do které si na návštěvu narval červenýho doubledeckera (Luci, stále velký dík!!), magnet ve tvaru letadla, záložku do knížky, tužku a výše zmíněnou rtěnku.


Jestli v Klárce vidím částečně malou "sebe", citlivou a hysterickou, Jakoubek je zase malý Chlupáč. Většinu času se usmívá a šíří kolem sebe vlny pozitivní energie. Pokud budu brát, že Klárka je v jisté míře moje kopie, Kuba mě zase doplňuje, doplňuje ve mě to, co sama nemám ♥

2 komentáře:

  1. Tak jo, máme asi podobné děti :-) nás Matouš o pul roku starší než vás Jakub, je taky prostřední ze tři. A větší část článku mi přišlo, že čtu o nem... do školky 1xdenně, ale moc tam nechce, raději si hraje doma než aby se ven, ségru miluje, smrkat neumí a nechce , pusu má furt suchou, na odráželo furt i na zasněženem kopci, veselej až sasek. Zajímave :-) ať se Kubovi dari a má spokojenej život. Terka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Terko, třeba jsou to ti šťastní prostřední :) Co uděláme s tím smrkáním?? :D Opatrujte se všichni!

      Vymazat