pátek 21. srpna 2020

Audio pro děti / Série Dědečku, vyprávěj

Špačkova etiketa je na českém literárním poli proslulá, ať už se jedná o jeho povídání pro dospělé, nebo vyprávění pro děti. Přiznám se, že já jsem poněkud zaujatá, pan Špaček je mi odjakživa nesympatický. Nicméně zároveň dokážu pochopit, že je u mnohých tak oblíbený, jen na mě je to všechno "až moc". A to platí hlavně pro jeho knihy, které jsou určeny dětem. První kniha Dědečku, vyprávěj s přiloženým CD se k nám dostala darem. Nevím, jestli bych ji sama pořídila, i když jsem na ni slyšela víceméně chválu. A dětem se nekomplikované příběhy zalíbily. A proto jsem i přes své subjektivní preference pořídila další dva díly - Dědečku, ještě vyprávěj a Dědečku, už chodím do školy, tentokrát jen v podobě audioknih. To mi bohatě stačí a navíc zásoba audia do auta, u kterého děti vydrží, se hodí vždycky.


V sérii o etiketě pro děti vyšly zatím čtyři knihy a tři audioknihy, čtvrté audio (Dědečku, vyprávěj o světě) čeká na zpracování a sama ho neznám. Dokážu teda posoudit jen první tři díly. Pokusím se na ně podívat co nejvíc nezaujatě. A připomínám, hodnotím audio zpracování, které namluvil sám pan autor Ladislav Špaček.

Dědečku, vyprávěj: Etiketa pro kluky a holčičky od tří let

Etiketa pro nejmenší děti obsahuje základní seznámení s chováním, které se v české společnosti považuje za správné. Malá Viktorka tráví víc času se svým moudrým dědečkem než se svými rodiči. Dědeček - což má být asi pan Špaček - ji poučuje, jak se má slušně chovat, seznamuje ji s etiketou do takové míry, která je dle mého názoru až přežitá. Hodně toho je až za hranu. Ubrala bych, podívala bych se na to z poněkud soudobějšího pohledu, z lidštějšího a hlavně dětského pohledu, aby se děti nad poslechem nepozastavovaly a nemusely se mě ptát, jestli je opravdu v pořádku, když je na návštěvě někdo cizí plácne přes ruku, když sáhnou na něco na stole. Nicméně musím uznat, že příběhy jsou pro děti dobře stravitelné, plus se mi líbí, že jsou doplněny o pohádkové příběhy, kterými dědeček nenásilně podněcuje k dobrému chování. Interpretace je příjemná.


Dědečku, ještě vyprávěj

Druhý díl je určený předškolákům a přijde mi, že někdo autorovi poradil, aby na to poučování šel trochu citlivěji. Že násilné meldování jediné správné pravdy ohledně vychovávání dětí je kontraproduktivní. V této audioknize už nejde jen o zásady slušného chování, ale víc se zde mluví o tom, co znamená být dobrý člověk, klade důraz na morální hodnoty. Pro děti je to líbivé, černobílé - a tím pádem dobře pochopitelné. Neberou to však jako doktrínu, kterou z poslechu bohužel cítím já.


Dědečku, už chodím do školy

U nás nejaktuálnější díl, postavy trochu vyzrály, příběhy se zkomplikovaly. Autor se obrací k tématům jako je chudoba, pomoc bližním, respekt k lidem, kteří jsou nějak odlišní, nebezpečí, které může dětem hrozit ze strany dospělých, pocit viny... Příběhy v tomto třetím díle mi přijdou nejzajímavější, možná i proto, že se už tolik netočí kolem etikety, ale spíš kolem etiky. I tady musí dospělý přimhouřit oči, protože život není ve skutečnosti tak naivní, aby to fungovalo jako v dědečkově vyprávění, ale děti ty velké kontrasty mezi dobrem a zlem prostě potřebují.

 
Věřím, že děti si z poslechu vezmou to důležité, tu podstatu, ne to silné a přežité moralizování, kterým oplývá hlavně první díl. Nápad na zpracování takových knih je super, akorát bych na to šla jinak. Vychovávat dítě se má vlastním příkladem, ne neustálým poučováním. Je dobré ukazovat v běžných situacích, jak se chováme my. Dítě to nasaje. Když budeme dobří my, budou i naše děti. Mně třeba osobně přijde smutné, že Viktorka tráví tak málo času s mámou a tátou, že ji prakticky vychovává dědeček. A kde se vlastně pořád toulá babička?? Tahle rodinná konstelace mi úplně správným příkladem nezavání...

V příbězích bych víc podpořila dětskou hravost a spontánnost, naopak utlumila tu zkostnatělost. Pan Špaček je ideolog, který trochu zaspal dobu. Mně osobně vadí to neustálé klepání přes prsty, že pětileté dítě udělalo něco jinak, než by udělal šedesátiletý chlapík ošlehaný životem. Nicméně moje děti audioknihy poslouchají rády a myslím, že jim příběhy dávají vesměs mnoho dobrého.

Docela by mě zajímalo, jak to máte se Špačkovými knihami vy. Cítíte tam to "něco" jako já, nebo vám tento styl sedí?

-
Audioknihy jsem si vybrala v rámci spolupráce s Audiotékou.

4 komentáře:

  1. Mě pan Špaček také není zrovna dvakrát sympatický, nicméně po všemožné chvále jsem knížky domů pořídila. Zatím máme x-krát přečtený první díl. Děti jsou malinké, osobně se divím, že je to baví, ale - baví... Audio máme ke každé knize. Zatím jsme tedy pouštěli jen to první - pro mě utrpení, ale děti to berou. Takže tak :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nikolo, díky, že podobné pocity nesdílím sama. Ale jak říkáte, i mé děti to baví, takže necenzuruju :)

      Smazat
  2. Máme 1. díl. Dcera má 3,5 roku a je z audioknihy nadšená. A to je pro mě nejdůležitější.

    OdpovědětSmazat