Víte, jak se věci dají zakřiknout? Opravdu. Já to umím zcela dokonale. Když si libujete, jak vám jde společně to či ono, jak je vaše dítě spolupracující v nějaké činnosti, jak dobře jí, jak bezva spí. Tak na to bacha. Nevím, proč nám to ten někdo dělá, ale opravdu se něco zákonitě pokazí, když to s chválou přeženete. Myslím, že nás to má udržet bdělé, ve střehu, v neustálém napětí, abychom byly připravené, že opravdu může být vždycky ještě hůř. Před měsícem jsem měla dítě, které ze sebe rvalo oblečení, když slyšelo téct v koupelně vodu. Řvalo nadšením při zběsilém úprku do vany. Smálo se, když ze sprchy pršela voda. Prosím pěkně, toto období skončilo. A mám co dělat, abych to do puberty ještě zvrátila. Jinak si nenajde holku.
S velkou pravděpodobností hraničící s jistotou za to můžu já. Já způsobila, že se do vany přestal těšit. Já jsem mu nejspíš způsobila takový stres, že se blokl a já děkuju bohu, že ho nekoupu každý den. Protože ten řev... To byste nechtěli. Na dovolené se začal trochu bát sprchy, asi nové prostředí, jiný proud vody, nevím. Ve Slovinsku jsme to ještě nějak dali. V Chorvatsku jsem ho jedno odpoledne sprchovala, byla jsem tam s ním, pro uklidnění jsem mu ukázala prsa, jenže to tele si namazalo mýdlo na obličej a do vlasů. Musela jsem mu tu hlavu opláchnout. To jste měli vidět, snažil se proběhnout skrz skleněnou stěnu sprchového koutu, jak byl hysterický. Od té doby řve, jen když řeknu slovo sprcha. Matka roku. To říkám furt.
Trochu jsem se bála delší dovolené s ním. Bála jsem se auta, jak to zvládne. Zatím není úplně vzorný spolucestující. Zpáteční cestu prořval asi dvě hodiny v kuse, než upadl do vyčerpaného bezvědomí. Jinak byl ale skvělý parťák na horách i u moře, teplo ho trochu znavovalo, ale jaksi celkově zdivočel. Zapadl ještě víc mezi ty dva, pobíhal s nimi po kempu, chodil s nimi umývat nádobí, začal jíst zmrzlinu, no prostě se ukázal jako dobrý mladší brácha, co nezkazí žádnou srandu. Ve Slovinsku jsem ho odnosila v Kibi na zádech, každý den jsem si teda pěkně mákla. Líbilo se mu to.
Je to takový malý roztomilouš, v Chorvatsku z něj byli lidi odvaření. Jinak se mě ale pořád drží za nohu, motá se mi pod nohama jako kočka, když se naštve, snaží se mě štípnout nebo kousnout, zvládá schody sám, většinou se už krmí sám, celkově dobře jí, má furt ruce v puse, nočník ani ťuk. Na dovolené se naučil říkat láskyplně "mamí" a "tatí". Doma si hraje z 90% s autíčky, všechny moje Montessori aktivity a super vychytané dřevěné pomůcky se mohou jít zahrabat :)
Žádné komentáře:
Okomentovat