čtvrtek 30. července 2020

Knihy pro děti / Klárčino první čtení genetickou metodou

V dnešní době se předškolní děti běžně naučí spoustu dovedností, které se naše generace učily až v první třídě. Klárka je zvídavá, dychtí po vzdělávání, písmena znala a psala už opravdu dlouho a tak jsem jen čekala, až to "secvakne" a Klárka si písmenka spojí dohromady. První náběhy jsem začala pozorovat už kolem Vánoc, plánovala jsem jí připravit nějakou Montessori pomůcku na jednoduchá slova. Jen jsem se k tomu nějak nestihla dostat. Přišel pan Covid. A my jsme najednou měli tolik společného času. Tak jsem dětem začala připravovat pracovní listy. Kubíčkovi na počítání, Klárce na čtení těch nejjednodušších slov. Začala jsem s třípísmennými (nebo jednoslabičnými) podstatnými jmény typu oko, nos, kos, les, pes... Velkými tiskacími jsem jí napsala na papír seznam takovýchto slov pod sebe, Klárka měla za úkol vedle toto slovo opsat a vedle ještě toto slovo nakreslit. A takto jsem vlastně zjistila, že dokáže číst, že si to její mozek už spojil. Tuto aktivitu doporučuju pro malé předškoláčky, kteří jsou na čtení zralí. Klárku to moc bavilo.
 

Jenže podobná slova jsem brzo vyčerpala a chtěla jsem nově nabitou dovednost někam posunout. Bylo znát, že Klárka je zrovna v tom období, kdy chce. A když jsem viděla, jak Klárka brouzdá kolem mé knihovničky a předčítá si názvy mých knih na hřbetech, rozhodla jsem se, že je na čase pořídit první knihu s nálepkou "první čtení". Trochu jsem zjišťovala, přemýšlela jsem, co je pro děti na čtení nejtěžší, proč si prostě nevezmou jakoukoliv knihu z knihovničky a nezačtou se. Tak jsem se rozhodla pro genetickou metodu výuky čtení.
 
 


Jaké jsou knihy založené na této metodě? V první řadě jsou celé psány velkými tiskacími písmeny. Druhak jsou to texty složené z velmi jednoduchých slov - v knihách se začíná příběhy, které jsou seskládané pouze z jednoslabičných slov, postupně se slabiky přidávají a končí se někde u troj a čtyřslabičných. Pořád jsou to ale velmi běžná slova, jednoduchá slova, pohádky jsou krátké, doplněné hezkými obrázky. Vy jako sečtělý dospělý musíte přijmout fakt, k jakému účelu jste knihu pořídili. Je jasné, že pokud jste limitovaní počtem slabik, vytvořit super sofistikovaný text je téměř nemožné.
 


 
Máme doma dvě knihy založené na genetické metodě, Co se šeptá v trávě a Moje maminka je nej. Obě napsala Eva Horáková, zkušená učitelka na prvním stupni, o ilustrace se postarala oblíbená Vendula Hegerová. Musím uznat, že se autorce i přes limit v počtu hlásek podařilo sepsat krásné texty, mají hlavu a patu, jsou pro děti atraktivní, zaujmou a udrží pozornost. Často je v nich ukryto i nějaké to poselství, o jedinečnosti každého z nás, o slibech a jejich dodržování, o respektování druhých... Naše knihy jsou zvířecí, hlavními hrdiny tak většinou nejsou lidé, ale v repertoáru autorky najdete i další, třeba víc pohádkové.
 


 
Klárka má obě knihy u postele a často ji najdeme, jak si v nich čte. Čtení je zatím kostrbaté, hláskuje po písmenkách, ale dává to dohromady. Zdá se, že ji čtení bude bavit a já se těším na další kapitolu našeho života.
 

 
Knihy založené na genetické metodě najdete v nabídce nakladatelství Portál.

Žádné komentáře:

Okomentovat