čtvrtek 14. listopadu 2019

Emoce / Když přijde malý sourozenec & Giveaway

Ach ty emoce. Hlavně Klárka se v nich zmítá divoce, dennodenně. Už jsem se ohledně dětských emocí leccos naučila. A stále se učím. Za pochodu. Už jsem zjistila, že naším jediným úkolem je být jí nablízku. Už dávno jsem se naučila její emoce neřešit. To nefunguje. Nezachraňuju ji od emocí. Jsou to její emoce, musí si je prožít. I když nás to sebevíc štve, otravuje a deptá, pláč z nějakého důvodu potřebuje a není dobré ho zastavovat nátlakem a už vůbec ne zjednodušovat. Když je dítě v emocích, tak to poslední, co chce a co potřebuje slyšet, je nějaké racionální dospělácké vysvětlování. Když je ale doma klid, trochu se bojím říct rodinná harmonie, je skvělé o emocích mluvit. O všech. O vzteku. O žárlivosti. O strachu. O lásce. Vysvětlovat dětem něco tak abstraktního jako jsou emoce jde nejlépe na reálných příkladech. Druhu variantou je číst o emocích dětsky jednoduché příběhy. Přesně tak, jak to dělá Scio a jejich Emušáci.


O žabákovi Ferdovi a jeho nezbedných kamarádkách mouchách jsem na blogu psala před rokem. Kniha o základních emocích se u nás doma zabydlela, Ferda spává s Klárkou v posteli, mušky visí na dveřích a hodně často se k nim vracíme. Knížka Ferda a jeho mouchy patří k těm nejčtenějším. Ač jsem se zpočátku bála příběhů, kde jsou hlavními hrdiny zvířata/plyšáci, pochopila jsem, že pro děti je to takto velmi lehce stravitelné. Kniha je psána srozumitelným jazykem, že ji částečně pobere už vnímavé tříleté dítě. Pokračování příběhu a poněkud složitější emoce řeší druhý díl série Ferda v tom zase lítá.

 
Byla jsem nadšená, když jsem někdy v létě zaregistrovala, že Scio chystá díl třetí. A ten úplně nejvíc nejlepší. Nejužitečnější. Zpracování emocí, které dětskou hlavičkou víří, když má do zaběhlé domácnosti vstoupit nový sourozenec. Dítě se může na malého parťáka těšit sebevíc, nicméně malý brácha nebo ségra bude pořád tak trochu vetřelec. Pro děti je to obrovský milník a srovnávají se s tím různě. Mají strach, bojí se, že je rodiče přestanou mít rádi, žárlí, aniž by věděli, co to vlastně cítí. Jsou naštvaní, protože mimino řve a je náročné na údržbu. Cítí se odstrčení. Až se jim toto všechno podaří zpracovat, můžou cítit i ten neskutečný nával štěstí, že mají doma nového kamaráda.


V krabici z Emušákova dorazila kromě samotné vkusně ilustrované knihy taky plyšová opice Pája, malý plyšový bráška František a v textilním pytlíku čtyři blechy. Blechy tady symbolizují emoce Strach, Radost, Vztek, Žárlivost. Děti si tak při čtení příběhů mohou přehrávat dané situace a vše si názorně ukázat. Děti si plyšáky okamžitě rozebraly, Klára má opice, Jakub blechy, kterým říká pavouci. Budiž.



Kniha Pája a bleší cirkus je bezvadná, čteme si ji po odpoledních, následně si povídáme. Není jen o čtení. Text vybízí k dalším aktivitám, najdete tady doplňující otázky pro děti i pro rodiče, charakteristiky blešek - emocí, rady a tipy pro rodiče, další aktivity jako jsou např. hry. Tato struktura mi přijde opravdu vychytaná a strašně informačně hodnotná. Ani náhodou to není kniha jen pro děti, řekla bych, že úplně stejnou měrou jako dětem je určena i dospělákům. Pomůže nám lépe pochopit složitý svět dětských emocí a vcítit se do jejich pocitů.


Řekla bych, že tématicky je všeobjímající. Přijde mi, že pokrývá všechny záludnosti sourozeneckého vztahu. Mezi dvanácti příběhy najdete mimo jiné zpracovaná tato témata:

- Strach z neznámého
- Ztráta plné pozornosti
- První den ve školce
- Odpovědnost
- Sourozenecké spory
- Rozvod
- Rodinné rituály





Situace u nás doma nebyla nijak složitá. Na první pohled se zdálo, že se děti na sourozence těší. Nicméně je mi jasné, že uvnitř nějaké boje probíhaly. Zpětně to dokážu rozklíčovat u Kláry směrem k Jakubovi a u Jakuba směrem k Matějovi. Je to všechno o přístupu rodičů. Ač je to těžké, snažit se být spravedlivý. Ať ti starší neslyší jen "Nech ho, je malej.", "Půjč mu to, je malej.", "To ty musíš být ten rozumný!". Rozumně dávkovat čas mezi všechny. Milovat je bezpodmínečně.
 
♥ G I V E A W A Y ♥
 
 
Tento článek vznikl na základě dlouhodobé spolupráce se společností Scio. Scio udělá jednomu z vás velkou předvánoční radost, tak se určitě do soutěže o Páju a blešky zapojte.

Pravidla:

1. Zůstaňte tady se mnou, za liky a sdílení na FB budu ráda ♥
2. Staňte se fanouškem stránky Emušáci na FB
3. Do komentáře tady na blogu mi napište, z čeho měly vaše děti největší strach před příchodem mladšího sourozence na svět. Nechejte tu na sebe prosím email
4. Soutěžit můžete týden - do čtvrtka 21.11. do půlnoci, v pátek 22.11. vyberu jednoho z vás a domluvíme se na odeslání výhry


55 komentářů:

  1. Že jí bude malý brát vsechnv hračky. splendidka@yahoo.de

    OdpovědětVymazat
  2. Hezký den, ráda se zkusím zapojit. Momentálně jsme v očekávání třetího děťátka. Děti se neobavaji ničeho, zatím jsou zaslepeni těšením a malou představivostí �� ale věřím, že setkání s realitou je může zaskočit, ačkoli se jim snažím dát představu o tom, co nás čeká. S určitými obavami pracuji teď nejvíce já. Přeci jen nás má být více chvíli po Vánocích, navíc děti u nás přichází na svět o neco dříve. Takže je to vše dost možná za dveřmi. Bohužel ze zkušenosti vím, že se dopředu dá jen velmi málo plánovat a připravit - to, co příchod nového člena bude znamenat, hodně ovlivní můj a miminka fyzický stav... a popravdě, při třech relativně malých dětech i můj psychický stav. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Žádný zjevný strach u nás neproběhl, ale uvnitř to byl boj o ztrátu pozornosti. Nejstarší dcera ségry od začátku bezmezně milovala, naschvály dělala hlavně mně.
    kasparovaj@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Dobry den,knizka mi prijde skvela a pro nas hodne aktualni.Druhe miminko by se mělo narodit v dubnu a protože syn zatím zrovna moc nemluví, uplne nevim,z čeho má strach.Ani jeden si zatím příchod sourozence neumíme moc představit. Zatim se ale na miminko (podle nej mám v bříšku strejdu��) těší. Já osobně si myslím,že pro něj po narozeni sourozence bude nejhorší určitá ztráta pozornosti z mojí strany, méně času, že bude žárlit.. Eva Kadlecová

    OdpovědětVymazat
  5. Ráda zkusím zasoutěžit. Knihu Ferda a emusaci máme a často z ní čteme. Věřím, že tato verze by se nám líbila, přesto, že jsou děti parťáci a mají se rádi, někdy se zlobí. Myslím Rozarka neměla obavy, ale ani moc představu co se bude dít, když se narodí sourozenec. Snažila jsem se jí to co nejvíce usnadnit. Rodiče věřím to můžou hodně ovlivnit. Děkuji za tip. Hezký den

    OdpovědětVymazat
  6. Kluci jsou od sebe 22 měsíců, takže mi přišlo, že ho to moc nezajímá :-D Vlastně ještě rok po narození ho mimino moc nezajímalo :-D PavlikovaRenata@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Hezký den, mám holky od sebe 14 měsíců, takže jestli měla starší nějaké strachy nešlo to ani poznat a ani to nedokázala říct ;-) Knížka by se určitě líbila! Hezký den

    OdpovědětVymazat
  8. Náš Matěj se asi nejvíce bál, že nebude mít maminku už jen pro sebe! m.sevcik@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
  9. Syn se před narozením dvojčat nebál ničeho. Problém nastal, až když mu začali brát hračky. Kdyby to tušil, tak by se určitě bál právě toho :-D
    LenkaDundackova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  10. Malá se moc těšila na brášku, nevzpomínám si, že by měla z něčeho obavy.
    ev.ru@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  11. U nás žádné strachy neproběhly, spíše těšení. Horšího to bylo vždycky až po narození, když první a následně druhá spadly takříkajíc z lopatky.
    vero_nika@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
  12. U nás měla naše dcerka strach, že bude muset půjčovat hračky. A je fakt, že ji opravdu vadí, když si mladší sestřička něco jejího půjčí. Celkově u ní asi ještě není adaptace na mladšího sourozence u konce.... pawlusova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  13. Na mladšího sourozence teprve čekáme, a dcera řeší hlavně praktické otázky. Kdo kde bude sedět v autě, kdo kde bude spát, kam si sedne u stolu ona, když v dětské židličce bude miminko.
    zuz.vas@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  14. Naše nejstarší se nejvíc bála, že bude jen jedno miminko a ona tak strašně chtěla dvojčata ♥ Syn to celou dobu naprosto ignoroval i v porodnici prisel a pak že de na hriště... a ted ji naprosto zbožnuje ♥ eva.dozbabova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  15. Dcera se na miminko těšila. Malý má 4 měsíce a když ji společně vyzvedáváme ve školce, nejdřív se vítá s ním a pak teprve se mnou... Ráda si s ním hraje a mluví na něj tak, jak odkoukala od babiček :-D ("No honem, pověz něco!" "Ty jsi tak sladký!" :-D ) Ale myslím, že v hlavě jí šrotovalo dost a asi ještě šrotuje. Je mnohem tulivější než dřív a občas se vrací do "miminovského módu", že jí nejde se obléct, najíst atp., přičemž jediný, kdo může pomoct je maminka... :-)
    michala.martiskova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  16. Když se měl dceři narodit první sourozenec, z ničeho strach neměla, moc se těšila. Ovšem, když jsem za tři roky oznámila, že budeme mít ještě jedno miminko, tak se moc zlobila, dlouho to nemohla přijmout. Bála, se že už ji nebudu mít ráda a taky věděla, "do čeho jde", že tu bude další dítě, s kterým se bude muset dělit o pozornost. Jakmile se nejmladší narodila, hned se do ní zamilovala a je moc šťastná, že ji máme. Synovi (prostřední) byl celkem příchod dalšího mimmina šumafuk :-) Moc máme rádi Ferdu, takže na další pokračování jsem moc zvědavá... Jana Š. (helsis@seznam.cz)

    OdpovědětVymazat
  17. Syny mám od sebe necelé 3 roky. Starší se ve 3 letech nedostal do školky,tak jsme ten první rok byli hodně ve 3 a to bylo dobře, vše zvládl převážně s pozitivními emocemi. Myslím, že to ještě všechno přijde🙂 barbora.stastna@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  18. vlastně mě ani nenapdalo se jich zeptat!!!já se teda neptám ani na obligátní "těšís se?" :-D oba kluky ted zaměstnává sourozenecká rivalita mezi sebou a to bch ráda zkusila pomocí knížky rozkodovat. Ano, jsou to samečcí a bojují o své místo na slunci,ale někdy je to naročné pro mámu vidět,jak se do sebe pustí jak berani...Starší je introvertní povahy a emoce rozlíčit je opravdu oříšek, ale je přemýšlivá a když s emu dá prostor k povídání si, je vidět jak už je velký! Mladší je divočák,ale veselý,hravý, emoce střídá jak na běžícím pásu. To je ten bráška,který říká "moje miminko, bude se jmenovat BRATR" :-D
    anna.sedlakova@tiscali.cz

    OdpovědětVymazat
  19. U nás žádný strach a obavy nepřišly. Naopak na sourozence se moc těšil. Dnes jsou to dva nejlepší parťáci. anysangel@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  20. strach neměla starší dcera vůbec z ničeho, ale nějak si k sobě nenašli cestu, pořád se hádají, poštuchují a láska se koná první tři minuty, co se vidí po příchodu ze školky a školy.. je jim 3 roky a 7,5 let..

    OdpovědětVymazat
  21. Nám se povedy děti s rozdílem 14ti měsíců takže starší ani neměl šanci uvědomit si že se něco mění a byla tady ségra. Musím říct že od prvního dne se k ní choval úžasně a teď jsou parťáci jak hrom. Co jeden to druhý, takže skoro dvojčata. Katka.volna@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  22. Dobrý den, můj syn na příchod sourozence zatím čeká, narodí se v únoru.. snažím se, aby byl součástí všeho, výběru jména, ultrzvuku, aby se necítil odstrčený.. Zatím se moc těší a žádnou obavu neprojevil.. Připravuji ho na narození miminka...vypravím mu, že se vše změní...uvidime jak bude reagovat.. knizka by se teda hodila, dekuji za inspiraci.. (jzrala@seznam.cz)

    OdpovědětVymazat
  23. Naše holčičky jsou od sebe 9 let, takže starší se na sestřičku moc těšila a myslím, že žádné obavy neměla.
    paperilla@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  24. o své hračky :D
    vera.simunkova@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
  25. Strachy u nás neproběhly-Vojta se na brachu moc těšil, ale pak začalo opravdu velké žárleni. Ale co řeknou pánové na třeťátko netuším :D Andrea.p@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
  26. Také jsme žádný strach nezaznamenali, příchod byl naopak velice očekávaný, četli jsme si o sourozencích v knížkách a mluvili na bříško. :) googlike@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  27. Dobrý den, měl starost, kde bude miminko spát. Aby mu nezabralo postýlku. veronika.sleglova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  28. Dcera se na sourozence, brášku, těšila. Neměla strach. A musím říct, že první rok proběhl překvapivě v pořádku. Víc problémů jsem začala vnímat, když jí začal brát/bořit hračky. A tenhle podzim je u nás krizový, malý je více nemocný, hodně plakal, budil se v noci a vyvrcholilo to dvěma týdny v nemocnici, kde jsme s ním samozřejmě byla..ale nebyla jsem doma. Když jsme byla pryč, vypadalo to, že se jí skoro ani nestýská - rozhovory přes skype byly vlažné, neměla čas.. Ale jak jsme se vrátila, začala častěji brášku odstrkovat, dožadovat se pozornosti i tak, že jí pořád něco bolí, tady se bouchla, někde něco svědí.. Chápu to, ale je to občas náročné. A hlavně tedy čůrání. Začala chodit každou chvilku, i když nemá co. Vyšetření u doktorky v pořádku, je to nejspíš psychického rázu. :( Mluvím ní, mazlím jí, snažím se vyšetřit čas i jen na ni a doufám, že se to postupně zlepší. A každý večer v posteli při povídání říká, že nás nikdy neopustí..Trápí mě, že se trápí a třeba by nám kniha trochu pomohla. Dceři je necelých let, synovi rok a půl. luciecumrikova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  29. U nás měla starší dcerka před příchodem sestřičky strach, že už na ni nebudu mít čas - nebudu si s ní moci hrát, i otázka, zda miminko nebudeme mít víc rádi, proběhla. Přitom se na sestřičku těšila, jak ji bude vše ukazovat, učit ji, že budě ta velká. Musím říct, že to opravdu zvládla na výbornou, přesto dodnes dost často cítím, že když se něco semele a Julinka začne právě emočně stávkovat, je to proto, že na mladší sestřičku žárlí a neumí si s tím jinak poradit. Myslím, že knížka s plyšáky by nám mohla pomoci, však už o ni uvažuji od doby, co jste ji tady poprvé recenzovala. Jenže je vždycky tolik jiných - dalších - věcí a kupní cena není zrovna nízká, takže to vždy odložím na později. Třeba mě teď ke koupi "donutí" mladší dcerka, vypadá to na třetí přírůstek do rodiny, ale zatím to holky nevědí, takže u nás ještě vládne více méně stabilní emoční harmonie :-D

    OdpovědětVymazat
  30. Zdravím, no strach nebyl žádný, jen trošku zklamání, dcera chtěla sestřičku a nakonec má dva brášky 😄 krisstynkac@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  31. U nas byla nejvetsi obava o hracky!! On je Mates trochu lakomy hamiznik.A kdyz se dozvedel,ze to bude bracha, kategoricky to odmital a vykrikoval,ze chce segru.Chvili pred porodem prohlasil:” Mami,vyprdni Cecila (prac.nazev 😉) a strcime misto nej do bricha holku!” Ted ho ma i rad (protoze lezi jen v kosi a hracky jsou v bezpeci),nicmene boj o pozornost (a negativni pozornost je taky pozornost) je soucasne nasim rodicovskym bojem o preziti pri zachovani jakesi psychicke stability 😂😂 Je to divocina!!
    te.hajkova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  32. Syn měl strach, že mu bude brát lego. Pokud měl strach, ze ji budeme mít rádi tak o tom nemluvil.Segru miluje, ale někdy je na něm videt, ze s ni bojuje o pozornost. Ať už to je tím, ze se chová trosku jako miminko, takže schválně sisla nebo zejména když jsme u babiček tak víc divoci.
    Seifertovaveronika@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  33. Jelikož se nám druhé dítko narodí teď v lednu a syn bude mít v lednu dva roky teprve, tak těžkop říct, z čeho má strach, on toho obecně moc smysluplného nepoví. Kéž by neměl strach z ničeho, věřím, že budou super dvojka. petra.ferencikova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  34. Malá měla rok a půl když se ji narodila sestřička, netuším z čeho měla tehdy strach, každopádně teď se rvou o hračky protože všechno je přece té starší 🙈😀
    Andruse15@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  35. Tak s tím jsme opravdu problém neměli.Děti jsou od sebe 2 a půl roku a mají se moc rádi.Kéž jim to vydrží celý život a jsou stále taková bezva dvojka!

    OdpovědětVymazat
  36. Prcka čekáme každým dnem,tak se uvidí,jak to půjde.Zatím se moc těší,že spolu budou spinkat a hrát si !dadydady11@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  37. U nás je to take velmi aktuální, mame doma pár dní miminko. Starší dcerka se hrozne tesila na mimi, nikdy se nezminila, ze by mela z neceho strach. I ted se o mimi pekne stará a chce byt s nim. Ale říká, ze ji chybí maminka. Ted chodi ven jen s tatinkem a sla by radeji se mnou :(. rveronika zavinac volny.cz

    OdpovědětVymazat
  38. Ze začátku neměla prvorozená strach asi z ničeho a na bratříčka se těšila. Dokud bratříček spával a nevyžadoval moc pozornosti, tak to bylo všechno v pořádku. Bohužel později jak se začal mladší víc pohybovat a vyžadoval víc pozornosti a hlídání, tak se objevila žárlivost z nedostatku pozornosti, ale nakonec se to postupně urovnalo a teď už jsou z nich parťáci (pokud se teda zrovna nehádají, nepošťuchují a navzájem nezlobí :)). makaface@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  39. Že nebude mít maminku jen pro sebe...
    hanele.hajkova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  40. já mám zatím jedno dítko, takže píšu ne pro výhru, ale protože chci komentovat :) jsem velký fanoušek Ferdy a hoodně ho propagovala nakoupit do práce, ale než ho pořídili, šla jsem na mateřskou :D miluju hry na rozvoj a doprovázení dětských emocí a když jsem slyšela o Páji, moc mě to potěšilo :) teď jsem Páju doporučovala tetě, která chtěla koupit nějakou knížku na vánoce vnoučkům a ejhle, zrovna se jim narodil třetí sourozenec a babička se jmenuje Pavlína. No jako když najdeš :D s manželem jsme vždy chtěli mít děti co nejdříve po sobě, aby si byli parťáky a rozuměli si, ale je nám jasné, že tomuto tématu se nevyhneme :) manžela třeba ségra v dětství mlátila hlava nehlava, takže především on toto téma bude asi řešit hodně :D

    OdpovědětVymazat
  41. Kupodivu Eli nemluvila o ničem. Any má velmi ráda. Teď cítím, že je to náročné na čas strávení přímo s ní - tím myslím, abych to nezazdila. Rozhodně je Eli asi hodně podobná tvé Klárce. Kniha mě zaujala tématem.

    OdpovědětVymazat
  42. Majda nemá strach ale myslím že neví do čeho jde :D Hana hana.dlouha125@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  43. Kluci jsou od sebe dva roky. Starší syn se na mladšího moc těšil, já měla načteno vše o sourozencích a přesto jsme se báli. Naštěstí jsme se báli spolu a ne každý sám. Syn se bál, jestli ho pořád budu slyšet, i když bude miminko plakat. Tak se snažím a maximálně napinam uši, abych ho vždy slyšela... sarkyemail@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  44. Myslim, ze na to, aby dokazali sve strachy pojmenovat pred narozenim sourozence byly me deti jeste male. (Kdyz se narodil nejmladsi mela starsi cerstve 4 roky a mladsi jen 19 mesicu.) Coz ale neznamena, ze by se nam vyhly emocni boure:)) gabriela.humpolova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  45. Zatím máme jen jeden kus, ale výhledově se snad zadaří i sourozenec. Knihu i tak oceníme, protože kdo je připraven, není zaskočen :-D (i když zrovna v tomto případě nevím nevím...)
    MonikaZ - m.zeb@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  46. Že mu sebere maminku Knížku určitě ocením pro sebe i v práci

    OdpovědětVymazat
  47. Mám tři syny. Vždy se kluci na příchod sourozence těšili a jak u druhého tak u třetího syna nastal problém vždy až v momentě kdy miminko už nebylo takové miminko a začalo jim lézt do věcí. Email: ivana.huptychova@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
  48. Největší strach jsem měla z toho, ze se mi nepodaří sesynchronizovat kojení a péči o starší, co bude dělat v době, kdy budu kojit. Naštěstí mladší dcerka pila vždy jen tak 12min,zvládly jsme to na jedničku. vejvodova.adela@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  49. Dcera byla nejdřív naštvaná, že nebude mít ségru, ale bráchu. No ale pak z ničeho strach neměla, maximalně se obávala, aby měl místo u stolu, v autě, kde spát...
    Moc doufám, že vyhrajeme, máme obě čísla Ferdy a dceru předčítání baví a moc ji pomáhá se zvládnutím boje s emocemi, se kterými se jako asperger těžce popasovává.
    E-mail: nukulkaf@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  50. Dcerka i syn měli největší obavu o to, aby maminčina náruč zůstala pro všechny stejně otevřená:)! s.kolarova@seznam.cz. Děkuji a mávám, Šárka.

    OdpovědětVymazat