Sama jsem dlouho bojovala s tím, jak vyjadřovat svoje pocity. Neuměla jsem to. Hodně z nás se za své emoce stydí, pokud jsou nějak intenzivnější. Vyrůstala jsem v době, kdy se víc než často používaly věty typu "Neřvi!", "Nezlob a nevztekej se!" nebo "Vždyť se nic nestalo, tak se uklidni!". Hrozně moc se snažím k těmto frázím se svými dětmi nesklouzávat. Oni nebrečí jen tak, každý jejich vztek má své opodstatnění, oni opravdu věří, že u okna stojí strašidlo, když se v noci vzbudí s pláčem. Malé děti svým emocím ještě nerozumí, nedokážou je zpracovávat tak, jak to umíme my, nedokážou se k nim postavit jak dospěláci. Odmala s našimi dětmi o emocích mluvíme a ve skutečnosti až během mateřství jsem se naučila nahlas pojmenovávat i svoje pocity. Takže u nás často uslyšíte věty typu "Mám strach, protože...", "Cítím se naštvaná, když...", "Teď jsem hodně smutná, protože...", "Mám velkou radost, že...". Ano, věty jsou delší, komunikace složitější, často na situaci musíme oklikou, ale určitě sklízíme první ovoce.
Většina z nás se snaží děti nějak vzdělávat, skládáme všemožné puzzle, učíme je barvy a čísla, taky je učíme pozdravit a poděkovat, na rozvoj emoční inteligence se však často zapomíná. Předškolní věk je k tomu přitom nejvhodnější, protože podle psychologů by měl být emoční a duševní vývoj dítěte dokončen do konce šestého roku. Zajímavý článek o emoční inteligenci pro mě zpracovalo přímo Scio a můžete si ho přečíst kliknutím na odkaz. Je dobré vědět, proč je tak důležité s dětskými emocemi pracovat.
Jestli blog čtete pravidelně, možná si vzpomenete na článek o Jakubovi ve školce. Každé páteční ráno, když jde do školky, je trochu smutný. Chtěl by být doma. S mámou. A hračkami. Občas mu uteče nějaká ta slza. I ve školce. A když se ho tam ptají, tak s přehledem odpovídá, že se cítí smutný, že není se mnou. V tu chvíli jsem na něj neskutečně pyšná. A trochu i na sebe.
Oba dva dokážou docela dobře vyjádřit hněv, radost, strach a smutek. Ostatní specifičtější emoce zatím zpracováváme. Například si už dva dny s Klárkou povídáme o žárlivosti. Nejlépe se samozřejmě děti učí hrou. Máme doma toto bezvadné puzzle anebo doporučuju film V hlavě. Čtení a vyprávění příběhů u nás ale vede a je k poznání emocí klíčové. Na konkrétních situacích děti nejlíp pochopí, jak se která emoce projevuje, co k ní vede, jak se s ní vyrovnat.
Jsem moc ráda, že se mi dostala do rukou nádherná a hodnotná kniha Ferda a jeho mouchy. Už jsem o ní dřív slyšela, pak jsem na ni nějak zapomněla. Naštěstí ne na dlouho. Teď na podzim nám dělá každodenní společnost, nejen moudré stránky samotné knihy, ale taky obří plyšák - žabák Ferda a jeho osm barevných "kamarádek" mušek. Kniha je určena pro menší děti (4-10 let), tomuto věkovému rozmezí jsou uzpůsobeny i samotné příběhy. V úvodu je vysvětleno, jak s interaktivní knihou pracovat, a rozhodně to není jen o samotném čtení. Příběhy doplňují otázky, tipy pro rodiče, vysvětlení dané emoce, pohled dětí. Každý jednotlivý příběh je zaměřen na jednu emoci. Tato emoce je velmi hezky napasovaná na nějakou situaci, která je notoricky známá snad každému dítěti. Hlavní hrdina Ferda proplouvá těmito situacemi a barevně odlišené mouchy "emoce" mu pomáhají všechno správně rozklíčovat.
A k čemu ten plyšák? Ferda je kus žabáka a děti si ho hned zamilovaly. Navíc má "lepkavý" jazyk, na který jdou lepit mouchy. Ty plyšové. U každého příběhu tak děti z mucholapky odlepí probíranou emoci a dají ji Ferdovi do pusy. Žabáka nemusíte používat jen jako pomůcku ke čtení, ale děti se mohou naučit využívat ho i k vyjádření svých vlastních emocí. Dnes se mi Kubík v pokoji vztekal, protože jsem se zasekla u kojení Matěje, a zkoušeli jsme to přes mouchy - k mému překvapení nesáhl ani na vztek ani na smutek, ale na osamocení. Mouchy jsou barevně odlišené (stejné barvy se prolínají i do knihy) a taky mají specifický výraz tváře.
Tato kouzelná kniha ze Scia je prostě parádním počinem. Nemyslím si, že byste v tuto chvíli na trhu našli lépe zpracovanou knížku se stejnou tematikou.
Pro starší děti (6-10) je určeno pokračování knihy o Ferdovi včetně společenské hry - Ferda v tom zase lítá. V ní se probírají už o něco složitější emoce jako jsou vina, zrada, stud nebo odvaha. Ta na nás ještě nějakou dobu počká ve skříni.
♥ G I V E A W A Y ♥
Jsem velice vděčná, že mi Scio věnovalo jednu Ferdovu sadu i pro čtenáře mého blogu. A já vám tak můžu před Vánocemi udělat radost. Rozšiřování povědomí o dětských emocích je nezbytné a věřím, že tato kniha někomu z vás skvěle poslouží.
* Jeden z vás získá velkou krabici s knihou Ferda a jeho mouchy, plyšákem Ferdou, mucholapkou a osmi plyšovými mouchami
Pravidla:
1. Čtěte dál můj blog ♥ a za like na FB budu jedině ráda
2. Do komentáře tady na blogu mi napište, jaká emoce vám dává doma poslední dobou "zabrat". Nechejte tu na sebe email
3. Soutěžit můžete týden - do úterý 18.12. do půlnoci, ve středu 19.12. vyberu jednoho z vás a domluvíme se na odeslání
1. Čtěte dál můj blog ♥ a za like na FB budu jedině ráda
2. Do komentáře tady na blogu mi napište, jaká emoce vám dává doma poslední dobou "zabrat". Nechejte tu na sebe email
3. Soutěžit můžete týden - do úterý 18.12. do půlnoci, ve středu 19.12. vyberu jednoho z vás a domluvíme se na odeslání
Jednoznačně vztek... Hlavně když jí něco nejde ��Děkuji za recenzi
OdpovědětVymazat��
Teri.sos@seznam.cz
OdpovědětVymazatDěkuji za článek, shodou okolností jsem na něj padla při hledání tipů na hračky, ale týká se tématu, které se mě zrovna velmi dotýká. Mému synovi je rok a půl a emoce jím zmítají v jednom kuse - nejvýraznější je (pro mě) vztek. Ne že by byl nejčastější, je také hodně radostný, ale protože pocházím z podobného prostředí, jaké popisujete Vy, nejsem na vyjadřování negativních emocí zvyklá a zjistila jsem, že mě vlastně dost děsí. A co hůř, vyvolávají ve mě podobnou odezvu. Takže se nepotýkám jenom se vztekem synovým, ale i svým. Inu, jsem asi na začátku cesty a beru to všechno jako výzvu se sebou pracovat, abych mohla jít synovi příkladem. Díky za tip na knihu o Ferdovi, vypadá moc dobře! Je mi jasné, že je určena starším dětem, nicméně i tak se do soutěže zapojuji a ráda ji případně schovám na čas do skříně. Eva (e.cihla@gmail.com)
OdpovědětVymazatPoslední dobou mi dává zabrat žárlivost mezi dětmi. Po knížce už nějakou dobu pokukuju, asi ji pořídíme k narozeninám. makaface@seznam.cz
OdpovědětVymazatDěkuji za soutez, dcera je hodne emotivní, dává velni intenzivně na jevo své emoce, negativní, ale i pozitivní, umí se vzteknout i dojmout, pro okoli je proste jen uřvana, ale ten plac vzdy doprovází popis proc pláče: jsem smutná... bojim se... A ja jsem za to velice ráda, že dává emoce na jevo a nenechava si je pro sebe, tak jak jsem to v dětství zažívala já. Nikdy nezapomenu na ten pocit knedliku v krku, kdy jsem chtěla plakat, ale nemohla jsem protože se to nesmi, vzdyt se prece nic nestalo. Vždy ji říkám plac, ale zkus mi říct proč,co tě trápí. A daří se jí to. Nepopírám, ze je to narocnější, ale jsem na ni/nas hrdá. Jednu emoci asi nedokážu vybrat, nejvýraznější je vztek, ale podle me je to smutek z osamoceni a zpracování mladšího brasky, na kterého tedy neda dopustit, ale s tou situací se proste musi vyrovnat. Děkuji Renata, renata.holoubkova11@gmail.com
OdpovědětVymazatMomentálne mi najviac dáva zabrať synov hnev... martina.gallayova@gmail.com
OdpovědětVymazatJani, tak to je super tip!
OdpovědětVymazatU nás bych tu knížku možná potřebovala nejvíc já :-D
Ale vážně, naše tříleťačka často zápasí se vztekem, když se jí nedaří, a se strachem (z "kostivých příšer", čertů atd.). Někdy se jí podaří pocity pojmenovat, někdy ne, ale co si budem povídat, těžké je to i pro nás dospělé.
tereza.presnajderova@gmail.com
U nas se posledni dobou vice vzteka..jde o kombinaci několika faktorů..pulrocni braska, zacatek skolky a od te doby kolotoc nemoci a spoustu casu jen doma. Nevydrzi se vztekat dlouho, ale kdyz s ni chci v tu chvili mluvit o tom, co se deje, schvalne na me nekouka, zacpava si oci/usi a "nechci s tebou povidat". Takze forma knizky a pribehu by asi byla idealni a lip by to k ni proniklo, cteme jinak hodně.
OdpovědětVymazatluciecumrikova@seznam.cz
VymazatDobrý den, nejvíce teď bojujeme se strachem. Učíme dceru, aby spala spala sama v pokojicku... knizka vypada moc pekne. sramkova.kamila@centrum.cz
OdpovědětVymazatJo, také to známe.Jen nevím, zda je to u nás ó strachu nebo ó zvyku :)
VymazatTak u nás teď frčí vztek u obou děti a u Lukáše také radost a očekávání z nadcházejících Vánoc 😉
OdpovědětVymazatKnížka vypadá naprosto úžasně a určitě si ji pořídíme👍
Hana.Sulistova@Gmail.com
Nejvíc asi vztek. Neděje se to sice často, ale když to něj přijde, tak je vidět, že neví, jak si s tím poradit. A vztek přejde v agresi a stud.
OdpovědětVymazatN.i.k.y.s@seznam.cz
Jednoznačně vztek, i když máte pravdu v tom, že může mít různé podoby a příčiny, někdy je v pozadí osamocení, někdy nepochopení, strach...Zajímalo by mě, jak by syn reagoval na knížku a co bychom se spolu s její pomocí naučili :o)
OdpovědětVymazatjanulkatr@gmail.com
U nás jedou emoce na plné obrátky a to všechny :D. Nejvíce mi dává zabrat smutek,-syn je hodně emotivní a pláče štěstím/lítosti i u Chaloupky na vršku..Díky za soutěž :) Andrea.p@centrum.cz
OdpovědětVymazatU nás teď s příchodem nového miminka převažuje vztek a vzdor, ale přičítám to hlavně žárlivosti. simona5r@seznam.cz
OdpovědětVymazatposlední dobou mi dává zabrat dcery strach. Začala používat frázi, že něco nemůže protože se bojí vlka. Taky si pořád chce s dětmi hrát, že je někdo Karkulka a někdo vlk, který jí chce sežrat. Současně se jí ta hra líbí, současně se bojí a je to tenká hranice. Všechny panenky jsou teď Karkulky a zároveň jí občas vlk budí ze spaní. Doufám, že z toho nemá nějaké trauma, ale pohádku neviděla žádnou strašnou jen tu zpívanou od Svěráka jak tam hrají děti, tak nevím. Hana hana.dlouha125@seznam.cz
OdpovědětVymazatU nas ted bohuzel vladne strach,jak se setmi,boji se ctyrleta i sama na zachod a o nocich ani nemluvim.
OdpovědětVymazatkasparovaj@centrum.cz
U syna me jednoznacne "dostava" vztek, ktery se nam dospelym muze zdat bez priciny. A bohuzel jeste nemluvi (dochazi na metodu VOKS) a tak je to velmi tezke zjistit, co ho trapi. Pomahaji nam ty obrazky, ale ty mame zatim jen k beznym objektum, emoce jeste ne.
OdpovědětVymazatNikol Horakova
slunicko1321@seznam.cz
https://www.facebook.com/nikolthestrange
Dobry den, Jani, o teto knizce uz jsem slysela a hodne me laka, vypada zajimave, edukativne a hrave. Diky moc za clanek. V posledni dobe ze strany dcery prevazuje emoce radost, obcas zurivost :-) Email mam zuzvil@centrum.cz
OdpovědětVymazatMomentálně smutek.. pláč, že odcházíme s mladsim brachou ze školky a on tam zůstává. Smutek že si s nim nim nehraju protože se zrovna staram o mladsiho bráchu.. a z toho všeho jsem smutna ja, ale mluvíme o tom, ale tahle knížka by nam určitě pomohla!!
OdpovědětVymazatveverlucie@gmail.com
ten článek mi mluví z duše :) Ferda je super počin, v mé práci s dětmi jsem doporučovala, aby se Ferda nakoupil do školní výbavy, snad na to dojde. Já jsem si vyrobila vlastní kartičky právě hrdinů z Hlavy, o které píšete, děti na to moc krásně reagují...ach, emoce doma. máme doma čerstvé miminko a občas se cítím stejně jako vy u rozmluv v noci s Matějem. Nevím, co s miminkem, aby se cítilo dobře, snažím se rychle najít příčinu pláče...hodně se u mě střídá strach, touha pomoct a pokora, když se daří mít se dobře. To už jsou docela komplexní emoce, to by chtělo splácat několik much dohromady :D sleduji na Fb jako Barbora Francová. barbora.francova@seznam.cz
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
Vymazatteda pardon, správný email je barbora.francova@post.cz :)
VymazatDěkuju moc za pekny tip, emoce casto nezvladam ja. Asi je to zpusobeno tou nasi vychovou, presne jak popisujes. Tonikova nejcastejsi emoce je "rozcilovani se". iva.prochazkova.cz@gmail.con
OdpovědětVymazatPo této knize už delší dobu pokukuji, děkuji za užitečnou renenzi. My máme doma vzteklouna, ale často řešíme i strach.. evca.oupie@gmail.com
OdpovědětVymazatU nás to je asi teď nejvíc kombinace žárlivosti se vztekem staršího syna, kterému teď čerstvě jsou 4 roky.
OdpovědětVymazatjana.seidlova@seznam.cz
Všechny dohromady a zvládneme je v krátkém sledu ;-) :-). Emoce jsou velký oříšek. jitkahrncirikova@seznam.cz
OdpovědětVymazatMyslím, že teď já i syn bojujeme se vztekem, strachem a syn navíc s žárlivostí. Daj.m@seznam.cz
OdpovědětVymazatDobrý den, aktuálně nám doma nejvíc jiskří emoce mezimanželské... 74petra@seznam.cz
OdpovědětVymazatOd malicka se o emocich bavime, umi je vyjadřovat i slovne a momentalne bojujeme s prosazovanim vlastního nazoru na vsechno, takze opet hodne vysvetlujeme, probirame a snazime se oba nekricet ☺️ Knížka je uzasna, pokukuju po ni dlouho, treba to Ježíšek uvidi ☺️ Přejeme krásné prvni Vanoce v pěti a at je Matysek cim dal vic usmevave slunicko. Petra enous@centrum.cz
OdpovědětVymazatU nás je to momentálně jako ve zkušebně třaskavin...pořád něco😒ale ten zakopaný pes bude v osamělosti...Včera k nám přiletěl andílek, aby nám nebylo smutno, tak snad bude líp. barborka.s@centrum.cz
OdpovědětVymazatDíky za recenzi, u nás doma teď nejvíc řešíme vztek, ale i očekávání a těšení se na vánoce. Martina.Pav@seznam.cz
OdpovědětVymazatTak u nás je to hodně podobné. Já osobně jsem také v situaci, kdy se teprve učím, že plácat takové ty věty, co se říkávaly nám: Ale vždyť to nic nebylo! To nebolí! ... jsou k ničemu a snažím se jít opačnou cestou. Starší Julinka je hodně veselá a hlavně upovídaná holčička, která si někdy méně a někd y trochu více zažárlí na mladší Aničku. Ta má právě období, kdy si zkouší každou věc, kterou by chtěla/nedostala/má aktuálně sestřička vyřvat a vyplakat. Takže taky bojujeme. Někdy jsou dny naprosto v pohodě, někdy by se nám takový Emušák hodně hodil ... hlavně mamince, když už neví, jak za dané situace zrovna ven :-). Můj e-mail: klub.marketa@centrum.cz
OdpovědětVymazatDobrý den, my zrovna asi nejvíc bojujeme se žárlivosti, protože se našemu Lukaskovi narodila sestřička. Mala ma uz rok a začínají si spolu hrát, tak se to nastesti uz lepsi, ale začátek byl sileny. A možná i trochu se smutkem, protože maly začal chodit do školky a porad si nezvykl. Tato kniha by nam udělala veeelikou radost. Na fb mate muj like jako Martina Krevová. Můj email: M.kalvodova@centrum.cz
OdpovědětVymazatU nás zatím vztek. Synovi je 1,5 roku, teprve se s tím učíme pracovat. Když něco chce, trvá dlouho než si nechá vysvětlit proč to třeba nejde. Co většinou pomůže,je úplné odpoutání pozornosti. Díky za krásný tip, určitě časem využijeme. Přeji Vám i Vaší rodině krásné svátky. Alžběta (alzbeta.stranikova at gmail.com)
OdpovědětVymazatDěkuji za tuto možnost zasoutěžit si o úžasnou knihu. U nás je největší problém u staršího právě jeho nemluvení o emocích (to má bohužel po mně), vypadá vždy, že má vztek, ale určitě mnohdy za tím je něco jiného, co on neumí vyjádřit a mně vysvětlit. Mladší je čitelnější, se vztekem bojujeme dnes a denně, bude mít 3 roky. O knížce už jsem dříve uvažovala, ale zatím jsem ji nepořídila. Ani nevím, proč. Teď je příležitost. Pokud to nevyjde zde, pořídila bych ji dětem pak na narozeniny.
OdpovědětVymazatPřeji krásný předvánoční čas. Eva
email: blikni@seznam.cz
Vlastně mám pocit, že jediný, s kym u nás doma cloumaji emoce, jsem já. Možná bych si pro sebe měla přát jednoho Emušáka:)
OdpovědětVymazattarabova@tandem-org.cz
VymazatJe to vztek. Někdy je "záchvat" vícekrát denně, někdy je i z únavy, někdy z nepochopení, někdy je spouštěčem kdo ví co. Není lehké zůstat klidná, stále to zkouším znova a znova...uvědomit si že není vzteklá třeba na mě, vše si beru osobně. Byla jsem na velmi přínosné přednášce na toto téma - vztek, vzdor u dětí. No, není to jednoduché...Máte můj obdiv se třemi dětmi! Držím palce v té zimě, taky moc nemusím brzké stmívání se a období bez sněhu. Naštěstí stmívání se, si teď vylepšujeme rožínáním svíčiček a hvězdiček a venku holt procházka bez prolízaček, "jen" za světýlkama. Jinak skvělý tip na knížku, tak se připojuji do soutěže. Zdravím! Lenka.
OdpovědětVymazathrozinka8@centrum.cz
Máme doma malou lvici, takže emoce u nás lítají nahoru, dolů. Asi nejvíce bojujeme se vztekem. Moc děkuji za zajímavý článek a tip :) email: renazach@seznam.cz
OdpovědětVymazatVztek u syna a u me pak občas bezmoc. Kniha by se hodila ��. charlotte.e@centrum.cz
OdpovědětVymazatU nás rozhodne vztek. Někdy je to vážně na palici. Také se dost uráží...a rozhodne s ni v tu chvíli není řec :) katvald@centrum.cz
OdpovědětVymazatU nás je to posledni dobou casto asi vztek. S rocnim ditetem, ktere prave zjistilo, ze si lze vse "vyrvat" s tim bojuji nekolikrat denne. Pres veskerou snahu se nad to povznest nebo se snazit lepe pochopit pricinu a miminko utisit je to nekdy na palici :) I kdyz nevyhraju urcite si knizku do budoucna poridim, dekuji za super tip. Email: Samurajka@email.cz
OdpovědětVymazatMalý 3,5 letý se pořád vzteká, když není po jeho, když něco náhle změním, když je unavený,...Díky za blog, kde není všechno jen růžové, aspoň víme, že v tom nejsme sami.
OdpovědětVymazatNejvětší naší slabostí je vzdorovitost a tvrdohlavost s následným rozvojem vzteku, když není po dcerinem :-/ na FB sleduji jako Adéla Vejvodová, mail vejvodova.adela@seznam.cz
OdpovědětVymazatU nás teď zápasíme s rozčilováním dcery, kdyż něco nejde nebo kdyż není hned po jejím. Sary2@seznam.cz
OdpovědětVymazatKnížka a pomůcky k ní jsou moc hezké. Děkuji za tip.
Wiessnerová Šárka
Zajímá kniha a věřím žež by u nás doma řešila spoustu trampot, emocí a vzteku, který začíná být doma častěji a častěji, tím že starší syn začíná s mladším bojovat, při hraní spolu se hádají... No veselo občas u nas bývá. Naposledy prostě starší řekl že kdyby mladší nebyl byl by doma klid nikdo by mu nic nebral, neni to tak jak on chce musí se podřídit bráchovi, vztekal se cupkal nožkami, řev,vztek... Mají to občas ti starší těžke, ale možná by Emušak byl doma přínosem, dobrý tip na dárek. Děkujeme
OdpovědětVymazatluciewojkowska@seznam.cz
Hrozne si preju, aby nas maly prdolka zvladal pracovat s emocemi lip nez nase generace. Knizku urcite poridim, uz ji mam na seznamu. Rikam si, ze treba uz k pristim vanocum nebo k 3.narozkam, ale ono ti mali rarasci umi prekvapit jak nektere veci pochopi driv nez cekame :-) hm153@email.cz
OdpovědětVymazatU nás tedy hlavně vztek, když se něco hned nepovede nebo něco nedovolím. A děkuji za recenzi, knížka vypadá moc hezky. K.Leifertova@seznam.cz
OdpovědětVymazatU nás určitě vztek. Bohužel s ním bojuju i já. Mpetruzelova@seznam.cz
OdpovědětVymazatNam doma ted momentalne asi nejvic dava zabrat hnev muj.Emoce ted rozebirame casto, ale hlavne proto, ze se snazim dceri priblizit co se deje ve me a proc.Uz pul roku nevim co je to normalni spanek a u me se dlouhodova unava holt projevuje tim, ze jsem proste vztekla.Jeste si teda neleham na zem a neboucham pestickama okolo sebe, ale casem mozna i na to dojde.:D Od narozeni druhe dcerky nam tady celkove ty emoce litaji a stridaji se jak na houpacce, takze kniha na toto tema by se nam velmi hodila.Zdrave prozivani a vyjadrovani emoci je pro nasi generaci velke tema, snad nase deti uz v tom budou umet lepe chodit.
OdpovědětVymazatOmlouvám se, jsem retard. e-mail P.E.T.88@seznam.cz
VymazatSkvely clanek Jani a moc diky za tip! Ani nam se nevyhyba nejcasteji vztek, ktery je soucasti Kubikova obdobi. Beatka mi ted zase pred spanim rekla, ze kdyz lezi na posteli u zdi, citi se osamnela. Jsem rada, ze to nekdy dokaze popsat, ale ne vzdy se to dari, ostatne ani mne samotne ne... Knizka vypada moc hezky a urcite by bylo fajn si ji s detmi cist. lucie.jagos@gmail.com
OdpovědětVymazatEmoce doma, to je pořádný koktejl, jedná následuje druhou... Rano radost, že jsem zapla pohádky. Radost, že nesu kakao. Nadšení, že v jejich oblíbeném hrnku. Hněv, že se něco musí-oblékat, zuby, česat vlasy... Vztek, že sourozenec udělal to a tamto... Smutek ve školce při loučení. Radost mladšího při objevování světa, do toho můj strach, někdy hněv, někdy lítost, když to nezvladam tak, jak bych chtela... A každý den znovu nový koktejl, někdy jim úplně rozumím, někdy vůbec a někdy těžko kočíruji sama sebe. Klidný přístav to tady teda určitě neni, ale asi převládá radost:-). Knížku znám, už dva roky nad ní váhám, nahrávka na YouTube od Evy Farne mě trochu odradila, ani nevim proč, budu si ji muset pustit znovu.
OdpovědětVymazatMagdalena.horakova@gmail.com
VymazatKrásný den,
OdpovědětVymazatemoce jsou obrovské téma a cvičí, jak s dětskými dušičkami, tak s těmi dospělými...tudíž Ferdova kniha naprosto báječný počin .
U nás velký boj se vztekem, zlostí.
Cítím, že bych reakce na tyto synkovy emoce chtěla zvládat lépe a tudíž mu ukázat i lepší cestu...kniha by mi byla velkým pomocníkem
Vokacova.v@seznam.cz
U nas momentalne zklamani, ze nezvladne do naruci pobrat vsech 105 veci, ktere tam ale nutne potrebuje mit :-D aza.poli*seznam.cz
OdpovědětVymazatU nas určitě žárlivost. zuzankat@seznam.cz
OdpovědětVymazatU nás se teď dost řeší vina...a to mám potíže i já... PavlikovaRenata@seznam.cz
OdpovědětVymazatS rodicovstvim objevuji sve vlastni hranice a co se mnou dela jejich prekracovani a jak dlouho jsem schopna to zvladat..pak prichazi muj vlastni vztek, beznadej...ze to proste stejne musi byt...a snaha to racionalne korigovat a zklidnit, ze je to obdobi a bude (rada bych napsala lip:), ale spis) jinak. A vsechny ty potreby deti, az na dren maminky, jsou protknute radosti, laskou.
OdpovědětVymazatradkasebelova@email.cz
Díky za připomenutí, už jsem o knížce četla a zapomněla na ni. Ale píšu ji na seznam. Starší syn je hodně citlivý a teď u nás hodně řádí vztek. Jeho a následně, bohužel, i můj. On je taková moje "vysoká škola trpělivosti".
OdpovědětVymazatPřeju klidný advent a ať je s Matějem lépe a lépe!
Bára
barcap@seznam.cz
Ahoj Jani,tak u nás bojujeme u starsio se vztekem a casto i brekem a mladsi je zarlivka zarlivkovita.Ivanakratenova@seznam.cz
OdpovědětVymazatHezký večer, pracuji na 1.stupni ZŠ a i tam se snažím děti učit vyjádřit své emoce, ale je to náročné, když většina to z domu nezná. Brzy se nám narodí naše mimi a hrozně bych si přála, abych to doma zvládla líp, snad se školní trénink bude hodit��. Petulkaaa@email.cz
OdpovědětVymazatMy bojujeme hlavně se vztekem. Syn teď bývá často rozladěný, tak je to raz dva. Ale hodně divoká je i radost. U ní mi její výrazné projevy nevadí, naopak si je moc užívám!
OdpovědětVymazatKatka (bastett@centrum.cz)
Smutek, vztek, litost - ty davaji synovi (5 let) zabrat nejvice. Ma vyvojovou dysfazii, opozdenou rec. Je velmi citlivy. Takze se mu slozite tyto pocity vysvetluji, aby je pochopil. Proto si myslim, ze by mu tato kniha mohla velmi pomoc
OdpovědětVymazatNejak mne zlobilo vlozeni komentare. Tak jeste posilam adresu kovarova.michala@seznam.cz
VymazatS čím bojuji nejvíc já, je moje cholericka povaha... vždycky si říkám, že to ustojím a ve vypjatých situacích na děti nebudu křičet a pořád se mi to nedaří... jinak tvrdohlavost u prostřední je taky oříšek... knihu mám v merku už delší dobu :-)
OdpovědětVymazatPridávám ještě email vero_nika@centrum.cz
OdpovědětVymazatDobry den,kniha me velmi zaujala.My doma bojujeme hlavne s negativnimi emocemi-muj skoro 20m syn se pomerne casto vzteka a ja mam obcas problem nereagovat podobne.Ale snazim se hlavne kvuli nemu pojmenovavat sve emoce jako vy..Hezky predvanocni cas
OdpovědětVymazatevinkka@centrum.cz
Vztek a žárlivost, křivda.... misfis@seznam.cz
OdpovědětVymazatBohužel "HNĚV", dceři budou v lednu 4 roky a zkouší co vydržíme :D Postaví si hlavu a přes to vlak nejede a to je pak křiku a hněvu :( Do toho období vzdoru a já si říkám jak bych si v těch Beřkovicích, alespoň na 2 týdny odpočinula :D Sleduji na fb jako libuska.krizova a mailík mám marcrazy@centrum.cz
OdpovědětVymazatVztek, když nemůže něco udělat sám. Díky za soutěž. Vendula (duka@centrum.cz)
OdpovědětVymazatVztek, odmlouvání a tvrdoavost tříletaka. A moje zlost. Terka terinaj@seznam.cz
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatSamozrejme ten vsudypritomny a dennodenni vztek, ale ne detsky! ten muj :-) :-D
OdpovědětVymazatkoplikova.zdenka@gmail.com
Je to hrozné, ale vzteka a to hlavně z nepochopení. Kniha by se moc hodila. Šárka saui.dj@seznam.cz
OdpovědětVymazatNás dlouhodobě nejvíc zmáhá vztek. Nejen dětí :-D díky za soutěž ,Pavla (rennfri@seznam.cz)
OdpovědětVymazatVztek, kniha by nás moc potěšila
OdpovědětVymazatcermakovapavla@seznam.cz
Jak tak pročítám ostatní komentáře, ani u nás to není jinak - každodenní vztek.
OdpovědětVymazatAbych reagovala s klidem, musím se denně namotivovat přečtením alespoň jedné stránky z knihy Respektovat a být respektován �� Štěpánka, shtepanka@seznam.cz
Sourozenecká žárlivost mezi mími třemi malými kluky, knížku jsme měli půjčenou z knihovny, zkusili jsme si, že je to baví všechny tři a hlavně se krásně rozpovídali o svých pocitech, je opravdu úžasná. blahovapavla@post.cz
OdpovědětVymazatKnizka by se nam moc hodila. Poslednich par tydnu u nas totiz dost kede zarleni... Roza nejdriv segru milovala, ale po nejake dobe zjistila, ze to neni jen roztomile mimi se kterym bude mame pomahat, ale take zrout jejiho casu na cteni, povidani a spolecnou hru... o.k.hanicka@seznam.cz
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatU nás je radost, hněv, smích a pláč v jednom ranci. Jedno střídá druhé v rychlém sledu. Někdy je to dokonce zároveň, nad čímž mi občas rozum stojí. Žárlivost na mladšího sourozence je také naše téma. Vztek je denním koloritem. katerinahonova@seznam.cz
OdpovědětVymazatU nás teda momentálně vede vztekání a "já samaSAMASAMA!" :-D Občas už to nedám a vzteknu se taky, mám před porodem a jen se modlím, aby to s miminem nebylo ještě horší. Jedna moje kamarádka ve stejné situaci vždycky říkala, že se každý večer modlila, aby usnula a probudila se až za rok :-)
OdpovědětVymazataksamitnik01@seznam.cz
My momentálně bojujeme se strachem. Starší syn se začal bát sám usínat. Bohužel strach přenesl i na mladšího syna. Snad je to brzy přejde a strach zmizí.
OdpovědětVymazatLencaklimova@seznam.cz
U nás boduje taky vztek, nejčastěji ten můj teda. Taky mám problémy s vyjadřováním vlastních pocitů a emocí. Přítel to ze měn cždycky dostává jak páčidlem a já prostě někdy vůbec nevím, co mi teď zrovna je. Tak možná by ta knížka byla spíš pro mě zatím :). Ale s dcerou bych o tom chtěla mluvit, aby ji to narozdíl ode mě přišlo normální. rveronika volny cz
OdpovědětVymazatV poslední době je to myslím trpělivost, ale doufám, že uvědomění si toho, je první krok k nápravě.
OdpovědětVymazat(Ivana.uh@post.cz)
Me dava nejvic zabrat muj vztek :-) a deti jsou v posledni dobe kazdy den alespon chvilku litostive a potrebuji si pobrecet coz je uz taky nekdy pekne otravne. michaelavydrova@seznam.cz
OdpovědětVymazatJe to vztek od malé a stálé reakce do opaku....snad to bude brzy pryč. sivmar@seznam.cz
OdpovědětVymazatNa otazku " jaka emoce mi dává doma poslední dobou "zabrat"" je jednoznacna odpoved VZTEK. Hlavne muj, ale i Edyho. Hela mail: matonozka@seznam.cz
OdpovědětVymazatV poslední době vztek,ale moje dcera by to možná označila spíš jako osamoceni...máme doma měsíc miminko a i když sestřičku miluje,není to pro ni určitě jednoduché, že máma s tátou nejsou už jen její...snažíme se o tom mluvit,ale někdy je to složité
OdpovědětVymazatPoslední rok bojujeme se vztekem a s žárlivostí na mladšího sourozence 1 rok). Zajímalo by mne, zda by to syn (4roky) označil jako osamocení.....ovšem on má vůbec problém o svých pocitech hovořit....vždy se sekne a nic z něj nedostaneme. Je to složité.
OdpovědětVymazatvendyforman@atlas.cz
VymazatU nás jsou problém noční děsy 🤔měla to dcera a i syn je někdy mívá.Nekdy ani utisit nešel.Jinak klasika,někdy vztek pak zase klid.
OdpovědětVymazat