neděle 16. prosince 2018

O kojení... z pohledu mámy

Nikdo nepochybuje o výhodách kojení pro miminko. To je prostě nejvíc. Jenže ono taky existuje i to "druhé" kojení. Respektive kojení z pohledu matky. Říká se, že kojení funguje jako prevence rakoviny prsu, pomáhá ke snížení váhy po porodu, chrání před poporodní depresí, pomáhá navázat citový vztah k miminku, hormony vznikající při kojení způsobují zavinování dělohy po porodu... Ano, ano, ano. Klárku jsem kojila necelé dva roky, Kubíka něco málo přes dva roky, Matěj to bude asi mít podobně. Takže jsem odhodlaná a statečná kojící žena a i kdybych měla dalších deset dětí, kojit je budu. Ale i tak je na čase si přiznat, že existují i nevýhody. Jako fakt. Je to sice kacířská myšlenka a snad mě tady nikdo neukamenuje, ale je to pravda pravdoucí. Kojení s sebou totiž nese řadu možných komplikací, které mohou odradit...


Bolestivé bradavky
 
Tuhle bolest jen tak něco nepřekoná. Naštěstí se to odbyde jen u toho prvního, u každého dalšího už jsou prsa otrkaná. Mě to zaskočilo už v porodnici a u každého přisátí Kláry jsem myslela, že se bolestí počůrám. Chvilkama to předčilo i bolest rány po císaři. U každého kojení jsem zadržovala dech, v očích slzy a to malé miminko v náručí chce jen jedno. A vy vlastně taky. Tady je důležité vydržet. Přejde to. Celkem brzo. Tenkrát mě vyloženě zachránil lanolin. Tolik doporučovaný a reklamou omílaný Bepanthen je v tomto ohledu k ničemu. Slabá káva. Chce to něco hutného. Něco přírodního, co může dítě s chutí olizovat. Lanolin bradavky nejen zvláční a zklidní, ale taky je zvládne perfektně zahojit. Já mazala u prvního furt. U druhého a třetího jen v porodnici, aby byla pokožka pružnější a bradavky odolnější. Nejčistší lanolin na trhu je Lansinoh. Stačí vám to malé balení, protože se aplikuje velice malé množství. Vydrží dlouho a pak využijete doma i k jiným účelům. Pokud věříte homeopatikům, můžete si na bolestivé bradavky do porodnice vzít Nitricum Acidum 9 CH, Arnica Montana 15 CH a Graphites 9 CH.

 
Málo mléka
 
Tohle vás vyděsí asi jen jako prvorodičku. Nepatřím k těm ženám, které měly prsa nalité už před porodem a mléko mohly v porodnici prodávat za těžký prachy. Já měla pokaždé málo a už v porodnici jsem měla velmi nespokojená a hladová miminka. U Klárky jsem to už v porodnici obrečela, měla evidentně hlad a já myslela, že se to nerozjede. Potácela jsem se nočními chodbami s vozíčkem a u sester škemrala o příkrmy ve stříkačce. Kluky jsem už nechala, ať si bojují sami. Měla jsem je v posteli a pořád je kojila (výhoda byla, že už mě kojení nebolelo), takže se to za pár dní rozjelo a ani jeden rozhodně nestrádal. Takže vydržet! Opravdu funguje heslo nabídka-poptávka. Doporučuju koupit už do porodnice homeopatika Ricinus Communis 5 CH na podporu laktace a hodně pít - já v porodnici vypila několik litrů denně.

 
Ucpaný mlékovod

To mě potkalo několikrát u obou kluků, třikrát se mi to bohužel přehouplo do zánětu prsu. Takže na to pozor a hlavně nezanedbat první příznaky, které jdou rozchodit téměř bezbolestně. Začalo to bolestivostí prsa, nahmatáním "bulky" a znatelným zarudnutím. Kojení mě v této fázi nebolelo. A to je důležité, protože kojit (případně odstříkávat) musíte co nejvíc. Pokud je otok, můžete chladit nejrůznějšími obklady - já mám v mrazáku v neustálé pohotovosti fialové Lansinoh TheraPearl obklady. No a před kojením je ideální vlézt si do teplé sprchy a bolavé místo pořádně rozmasírovat. Za pár dní máte pokoj. Já navíc od prvních příznaků užívala homeopatika Belladonna 9 CH, měly by fungovat jednak jako prevence zánětu a taky by měly být první záchranou, pokud už se o mastitis jedná.

 
Zánět prsní žlázy

Tohle už je mnohem větší průser a musíte rychle jednat. Jinak skončíte na antibiotikách. S Kubou mě to potkalo dvakrát, hned po sobě jedno a pak druhé prso. S Matějem mě to schvátilo zatím jednou v půlce šestinedělí. V obou případech naprosto stejný průběh. Jako přes kopírák. Z hodiny na hodinu, bez sebemenšího náznaku, že se něco chystá, jsem se třásla zimnicí, bolelo mě celé tělo a měla jsem horečku přes 38°C. Jako při chřipce. Akorát vás k tomu ještě bolí silně prso, je nateklé a červené. A taky už pěkně bolí kojení. Dva dny jsem strávila v posteli, úplně hotová, jen jsem kojila a spala zároveň s Matějem. Stojí za zkoušku vyzrát na to sama. Bez paralenu to nedáte, pomáhá od bolesti i zánětu, snižuje horečku a může se při kojení. Otok jsem chladila zmrzlými polštářky, přikládala látkové kapesníky načvachtané slivovicí a mazala prso tvarohem. Někdy jsem to upgradovala a do tvarohu rovnou zamíchala slivovici, plácla to na sebe, přikryla mikroténovým sáčkem a nakonec zakryla kapesníkem nebo plenkou. Ve sprše před kojením zase masírovala. Táhlo se to asi čtyři dny, horečka a zimnice postupně ustoupily, ale prso bylo stále nemocné. Byla jsem zrovna s Matějem na kontrole u pediatra, ten mě zkoukl a hnal pro antibiotika. Druhý den jsem si je sice vyzvedla, nicméně se mé tělo asi chemie zaleklo a uzdravilo se samo. Babské recepty někdy fungují.

 
Scény ve stylu chce-nechce

Tady se Matěj velmi podobá své sestře. S Klárkou bylo kojení jeden velký boj snad celé čtyři měsíce. Vinu jsem dávala zažitému císaři a několikahodinovému odloučení. Kojení se prostě špatně nastartovalo a pak se to táhlo. Navíc, jak mě to kojení ze začátku strašně bolelo, cítila jsem k tomu chvílemi odpor. Pamatuju si večery, kdy Klára řvala, že má hlad, ale nebyla schopná se přicucnout. Odtahovala se, přisávala, pouštěla. Řvala, propínala se. Občas jsem ji kojila ve velmi divokých polohách, abych ji nějak zmátla :) Matěj měl období, kdy dělal to samé, a to prožil krásný příchod na svět a ukázkový bonding. Tohle je hrozně těžké období, pokud v náruči svíráte malého novorozenečka, který prakticky potřebuje jen kojit. Držíte miminko, ono pláče, nechce se chovat ani nosit, nechce dudlík a prso do něj ne a ne nacpat. Vás jímá hrůza, že umře hlady, že přijdete o mléko, že už vás nechce. Je fajn vědět, že i toto přejde.
 
Tohleto trápilo při kojení mě. A to nemluvím o výrazném pocení, bloklých krčních páteřích, prochladlých nocích, a nechtěných mléčných skvrnách na tričku :) Jak to máte s kojením vy?
 
♥ Až do konce roku můžete využít 20% slevu na nákup produktů Lansinoh - mrkněte na banner v pravé části blogu ♥ 

10 komentářů:

  1. Ahoj Jani, vim, o cem pises, vsechno jsem zazila a ted resim opacny problem,jak prestat kojit :-) Syn ma pres dva roky a uz jsem unavena... Mam navic sama silnou alergii na ABKM a soju a nechci se cpat tabletama s vapnikem atd. co maji zase vedlejsi efekty... No a uplne to nejde,delaji se mi zatvrdlinky,odstrikat nejdou, syn je vypije a voila, tvorba jede dal :-) Tak nevim. Starsi Se odstavil postupne sam, myslela jsem, zes mladsim to bude stejne, ale zatim zo nevypada. Piju matovy caj, bastim ricinus 30 a porad jedu :-) Mej se a pekne svatky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, no jo, já obě dvě děti odstavila velice pohodově. Klárku jsem vyloženě musela, byla jsem těhotná a pořád nahromadě, hrozně oslabená, ale ona na to byla připravená. A Kubík byl taky v pohodě, myslím, že fňukal jeden večer, tam jsem zase byla na operaci s kolenem a uspávací kojení jsem po operaci nedávala. Přeju ti (vám) hodně sil, ať je to co nejpříjemnější. Taky krásné svátky přeju ♥

      Vymazat
  2. To moc dobře znám. S první dcerou jsem si zpočátku hodně vytrpěla. A nemít silnou vůli a přesvědčení, že chci kojit, tak bych ani nekojila. Nečekala jsem, že bude rozkojeni tak složité. Hodně mi pomohlo teplo a čaje s jestřebinou. Na bolavé bradavky mi hodně pomohly hydrogelové polštářky od Medela. Jsou sice hodně drahé, ale 1 jsem vždy rozstrihla na 4 dílky, tak to vydrželo dlouho, ale hlavně tohle konečně rychle zabralo! Přeji hezké vánoce celé vaší rodině 😉

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi je to hodně o té silné vůli. U Klárky se to zlepšilo fakt ve 4 měsících a stokrát jsem si říkala, že končím. Že mi to za to nestojí. A pak se to zlomilo a na kojení vzpomínám jen a jen ráda :) Medela je fajn, taky jsem s Klárkou používala, ale mastičku. Krásné Vánoce i vám!

      Vymazat
  3. Hezky sesumirovano. Silna vule a vira v sebe je dulezita. Kojila jsem 14 mesicu a chci vydrzet i podruhe, ale s tim mimipristupem tim mam chut seknout petkrat do tydne. Lepsi se to velmi pomalinku. Proste je kazde dite jine. Drzim palce, aby Matej pil dal ukazkove a slo to k vzajemne spokojenosti.

    Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martino, taky bojujete jako my? Taky dělá u prsa cavyky? U nás je to teď hodně o únavě a překonání únosné hranice spánku, ale scénky jsou pořád, v menší či větší míře :) Přeju vám, ať se to u vás hezky ustálí ♥

      Vymazat
  4. Dobrý den všem, děkuji za výše uvedené téma a přidávám se ke sdíleným kojícím trablům. Ráda bych se podělila o svoje konkrétní zkušenosti už jen proto, že si to přečte nějaká budoucí maminka prvorodička. Mám 2 děti. Obě císařem. První ve 37 letech. Před prvním porodem jsem nasála kvantum teorie a měla jsem pocit, jak to mám pěkné naplánované, co a jak budu dělat... Praxe mě vyvedla okamžitě z omylu. Už jen to, že první porod skončil císařem, mě dost psychicky srazilo na kolena. Bylo mi hrozně a fyzicky jsem se z toho vzpamatovávala několik měsíců. Už si nepamatuji, jestli jsem měla v porodnici svou noční košili, ale neměla jsem ani sílu probírat se taškou, tak jsem používala nemocniční. Chyba. Hrubá látka. Ještě více jsem drásala už tak rozedřené bradavky. Bepanthen jako mazadlo taky na nic. Z porodnice nás pustili s tím, že už jsem se pomalu "rozkojovala" a po každém kojení jsem dokrmovala injekční stříkačkou. Názor, že velká prsa jsou zárukou dobrého a pohodového kojení, je pěkná pitomina. Spíše bych řekla naopak. Laktační poradkyni jsem využila. Super, když seděla vedle mě. Jak odjela, tak už mi to zase nešlo. A jak jsem se snažila se mocí mermo rozkojit, tak jsem miminko nechávala u každého prsa dost dlouho a ještě mi u toho usínal. Tím jsem si nejspíš zavařila se zatvrdlinami, zánětem atd.... 14 dní po porodu jsem si užila pěkný zánět. Rudé a přetlakované prso, horkost, horečka přes 39. Seděla jsem na gauči, brečela jsem, na klíně řvoucí miminko, na které kapaly moje slzy. Pak pohotovost a antibiotika. X-krát jsem to chtěla vzdát, ale nakonec jsem vydržela a kojila jsem první dítě přes rok. Musela jsem ale vždy v sedě a střídat obě prsa v rámci jednoho kojení (zprava: jedno prso vnější strana, druhé prso vnitřní strana; příští kojení zleva: jedno prso vnější strana, druhé prso vnitřní strana).
    Na druhé dítě už jsem byla připravená: do porodnice vlastní bavlněná kojící košile na patentky (nikoli na knoflíčky), sportovní kojící podprsenka (bohužel jsem neměla bavlněnou), lanolin v podobě Purelanu od Medely. Hned od začátku jsem mazala, mazala, mazala... I tak to bylo bolestivé, ale s tím, co jsem si zažila u prvního, se to nedalo srovnat. Jakmile se o mě začalo pokoušet pnutí v prsu či mě začala štípat více bradavka, okamžitě tvaroh na celé prso dokola, na to perlan (který se pak vyhodí) a ještě obalit polovinou rozstřižené látkové pleny. Když se mi zdálo, že už se to více rozjíždí, tak jsem si hned po kojení vzala paralen. Taky jsem měla okamžiky, kdy jsem si říkala, že se na to můžu vykašlat... ale nevykašlala... :-) Druhému je 6 měsíců. Stále kojím. A je to mnohem lepší i pocitově (z mé strany), než u prvního dítěte.
    Odstavování u prvního dítěte proběhlo nad moje očekávání poměrně hladce. Bez zatvrdlin. Pozvolna asi v průběhu měsíce a půl. Přešel tedy na umělé mléko. Ale přiznám se, že výčitky jsem neměla.
    Držím palce všem kojícím i nekojícím maminkám!
    Zrzko, moje kamarádka i já máme moc rády Váš blog. Děkujeme. Štastný a pohodový rok 2019.
    Daniela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Danielo, za tyto příběhy jsem tak moc vděčná. Protože i podle statistik blogu se čtenářky ke článkům vracejí a tohle může hodně pomoct. Já bych třeba jako prvorodička ocenila info o noční košili, to mě nenapadlo a dává to smysl! Po porodu Klárky jsem se cítila stejně jako vy, neplánovaný císař i přes všechnu tu prefektní teoretickou přípravu se mnou zamával. Výčitky, strachy, bolest, neschopnost přijmout tento fakt a jít dál. Myslím, že tu stejnou dobu, co se z toho dostávala Klárka (4m) to trvalo i mě. Vidím, že jste si to taky pěkně užila a ty slzy zoufalství moc dobře znám. Jsem ráda, že druhé už bylo aspoň po psychické stránce lepší. Přesně jak píšete, ať mámy kojí nebo nekojí, hlavně ať jsou spokojené a bez výčitek. Když bude šťastná máma, bude i mimčo, ať cucá prso nebo flašku sunaru :)
      Moc díky za hezká slova, jsem vděčná, že tady jste a ještě to tady snad se mnou vydržíte ♥ Krásný rok 2019! Jana

      Vymazat
  5. Také bych ráda poděkovala za realistický pohled na kojení. Mám první dítě, Petráškovi je teď téměř 10 měsíců a stále kojíme i když kdyby mi nekdo tak v 2., 3. měsíci řekl, že to vydržím, nevěřila bych tomu.. Začalo to špatně už v porodnici (Kladno, hrůza!), už na porodním sále mi řekli, že mám bradavky na nic a že nějaké přikládání hned po porodu, to je nějaká novinka nebo co! Měla jsem pocit, že jsem tělesně na nic a všechny obtěžuju (a znáte to, kolik sil má člověk po porodu na vlastní obranu) Prsa se dlouho tvářila, že nic, šlo jen trochu mleziva a mléko nikde. Prcek řval už 2. den jako jediné dítě na pokoji a sestry mě přesvědčily, že hlady a musí mít příkrm. Dodnes lituji toho, že jsem je nedokázala poslat někam a vydržet, ale upřímně jsem vůbec netušila, která bije a i když mléko přijde až za pár dní, nic se nedějě. Přesně jako v článku jsem se potácela se řvoucím dítětem ve vozíku žebrat o stříkačku s příkrmem. Domů jsem šla s prázdnou lahvičkou od UM a pocitem, že mé dítě umře hlady, když to nekoupím. Pár hodin po příjezdu domů se mi nalila prsa a kojím doteď. Neměla jsem problémy s bolestí, otoky, záněty a podobně, zasáhlo mě to po psychické stránce. Nedostatek spánku, totální vyčerpání (krom muže nemám moc jinou pomoc) a nemožnost pracovat mě dostalo na kolena. Topila jsem se v depresích a nechápala, jak někdo může být po porodu šťastný. Petrášek hodně rychle rostl a potřeboval hodně pít, doslova mě vysával a já jsem se pořád bránila dokrmu UM, prostě mi to nepřijde správné. Teď si říkám, že než se odrovnat, je snad lepší trochu dodat. Nakonec mi zjistili zvýšenou funkci štítné žlázy, která se už pomalu srovnává i díky tomu, že prcek už baští i přírmy (kaše, zeleninka, UM tam pořád není, mám prostě averzi :) Se štítnou se srovnala i nálada a podle doktorky se srovná úplně, až přestanu kojit, což plánuji tak do dvou let. Každopádně kojení už neberu jako samozřejmou věc a vážím si každé ženy, která své dítě kojí. Bohužel kolem mě je většina nekojících, průměr je kojení v šestinedělí.. Moc děkuji za fajn blog a užitečné rady! Krásný nový rok 2019! Monika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moniko, děkuju za váš příběh, hrozně ráda si tohle počtu a určitě to dodá odvahu spoustě dalších maminek. Úplně vám rozumím. Moje porodnice sice byla fajn, ale ten císař to zpackal. Přišla jsem si slabá, bolavá, neschopná a s nejvíc uřvaným miminkem na celém patře. Podle mě jsme byly všechny jako prvorodičky málo připravené právě po té psychické stránce, jakmile na nás někdo houkl: "Dokrmte ho, má hlad", poslechly jsme, nevěděly jsme, že to mlíko prostě přijde. No ale učíme se a tak je to správně. Kojení je krásná věc ale rozhodně to není nic jednoduchého a samozřejmého, stojí za tím spousta práce. Ale oni nám to jednou vrátí, o to se nebojím :) Moniko, držte se, buďte zdravá a jsem tady za vás moc ráda ♥ Jana

      Vymazat