Miminko / Druhý trimestr

Vlastně ani nevím, kam se tak rychle poděly všechny ty nevolnosti a podivné těhotenské stavy. Úzkosti, strachy a pochyby. První trimestr je náročný na psychiku, na to se nejde nijak připravit. Druhý trimestr se označuje za ten pro ženu nejkrásnější. Já popravdě ani nevím, kdy přesně se ty trimestry dělí. Většinou vnímám ty období podle svého stavu - první trimestr = je mi zle, všechno smrdí a pobolívá mě břicho, druhý trimestr = psychická pohoda, pálení žáhy a hledání veřejných záchodků, třetí trimestr = léto, ufuněnost, komplikované spaní. Když píšu tento příspěvek, jsem ve 31. týdnu. To je jízda. 2 months to go!

Během tohoto relativně nejklidnějšího období jsme stihli dvě dovolené, Neapol asi zasahovala do toho prvního. Chtěla bych tímto povzbudit všechny nastávající maminky, že cestování s miminkem v břichu vážně není problém (samozřejmě za předpokladu, že jste zdravá). Když jsem na poslední angličtině řekla, že ještě uvažujeme nad dovolenou u moře, jedna známá (shodou okolností doktorka) mi řekla, že je to nezodpovědné a že už bych si to mohla odpustit a strávit léto u rybníka. I když na sobě velice pracuju v tom smyslu, že si neberu k srdci "dobře míněné rady" a řídím se sama sebou, tahle poznámka mě trochu rozhodila. Naštěstí jsem si to vymluvit nenechala a řídila jsem se instinktem. Necestovala bych do exotiky, ani bych neletěla 15 hodin letadlem na opačný konec světa, ani bych nesjížděla řeku ani zasněžené svahy, pohodová dovolená s rodinou mi přece nemůže ublížit. Články o Chorvatsku a o Liberci si můžete přečíst na blogu.

Každý den se mě někdo ptá, jak dávám s pupkem tahle tropická vedra. Jsem na ně svým způsobem zvyklá, každé těhotenství zasahovalo do parného léta. Ale je na čase si přiznat, že je to náročné. Blbě se mi venku dýchá. Není mi blbě, nic mě nebolí, žádné komplikace, ale jakoby mi nestačila kapacita plic. Nejlíp mi je po krk ve vodě, takže se nevyhýbáme koupalištím a bazénům. Čert to vem, že to někdo nedoporučuje. Voda chladí a nadnáší mé velké tělo. Semtam se chladím v dětském bazénku na balkóně, ale to už nezbývá moc místa pro děti :)

Pálí mě žáha, mám dlouhodobě děsivě nízký tlak, na zádech už toho moc neuležím. Mám asi 9 kg nahoru. Bříško velké. S takovým jsem rodila Klárku. Miminko je už otočené, poznala jsem to podle změny kopanců, které jsou mimochodem hodně silácké. Někdy mám pocit, že mi to zlomí žebra, jindy mám pocit, že mi loktem udělá díru do pupku. Na dvou posledních ultrazvucích se miminko hezky předvedlo - na jednom si cucalo palec a podruhé cosi přežvýkávalo - asi trénuje kojení. Doufám zase ve velkého savečka ♥

Udály se i nějaké nutné materiální změny - museli jsme koupit větší auto, abychom se pohodlně a bez ústupků vlezli. Se slzou v oku jsem se rozloučila s Kiou, která mě naučila jezdit a dodala mi sebevědomí v tom být soběstačná a mobilní, když potřebuju. S novým se ještě oťukáváme :)
 

Psychicky je mi fajn. Láska je nejvíc. Láska je vzácná. Cítím velkou pokoru. Vděk za to, že mi bylo dáno a já mohu být potřetí těhotná. Že v sobě potřetí nosím nový život.