úterý 2. ledna 2018

Vítej, 2018!

Osmičky mám ráda. Víc než všechny ty opěvované sedmičky. Ležatá osmička je můj oblíbený symbol a pokud se někdy odvážím nechat se tetovat, možná to bude právě znak nekonečna. Já to sice nedávám do souvislosti s Bohem, ale s vírou obecně. Co se samotného Boha týče, přiznávám se, že jsem zmatená. Nerozumím tomu. Nedává mi to smysl. Vidím rozpory. Ale na druhou stranu nemůžu říct, že nevěřím. Věřím v osud, věřím v dobro, věřím v moc lásky, věřím v lidské schopnosti, v nezdolnou sílu člověka. Tak trochu naivka, přiznávám. Víra je něco, co nám v dnešní době chybí. Zapomínáme věřit. Když nevěříme, jen ukrajujeme z našich dní a nežijeme plnohodnotně. Nedostatek víry nám bere možnost vidět svět lepším, než se nám naoko může zdát...
 

Prý si třetina Čechů dává s Novým rokem předsevzetí. To slovo moc nemusím. Je tak strašně formální, člověk má pomalu strach ho použít, aby se natvrdo nezavázal a v případě porušení nebyl bit. Jasně, že přemýšlím. Hodnotím. Žádné drsné bilance, co všechno se nepovedlo a co jsem si představovala jinak. Spíš náhled z té druhé strany. Je toho tolik, co se podařilo. Nemusí to být vidět, stačí, když to cítím. Pravdou je, že když se ohlédnu, nevidím žádné fyzické důkazy o úspěšném roku (pořád nemám vydanou žádnou knížku!! :)), ale pro mě byl rok 2017 přelomový po vnitřní stránce. Soužití s dětmi a učení je dobru ze mě udělalo lepší osobnost. Dobrého člověka. A za to cítím vděk. Jsem vděčná, že mě toho děti tolik naučily, vděčná za to, že jsme se nenechali semlít tím děsivě rychlým soukolím.
 

 
Co bych v tomto "nekonečném" roce chtěla? Lépe: Co chci? Modlím se za zdraví všech svých blízkých. Tohle by mělo stát někde úplně nahoře, protože ty další body budou vyznívat až trapně triviálně, ale šťastná a spokojená duše vede nejspíš i ke zdravému tělu, takže to nehodlám podceňovat. I tento rok chci s rodinou hodně cestovat. Společně strávený čas a ukořistěné zážitky jsou hnacím motorem každé naší výpravy. Chtěla bych už konečně do toho New Yorku. Chci víc jógy. Chci se míň strachovat. Chci žít s míň věcmi. Chci být víc odhodlaná. Slowliving. A konečně - chci se najít profesně. Vracím se na začátek a kruh se uzavírá - chci věřit!
 

 
  ↣ Ať vás láska, víra, vděčnost a naděje provází celou cestu rokem 2018. Neztraťte správný směr. Nekličkujte. Nebojte se ptát na cestu. Nenechejte se odradit překážkami. Jděte s hlavou vztyčenou. Nespěchejte. Vybírejte si ty, kteří vás budou na této cestě doprovázet. ↣

10 komentářů:

  1. Nádherné fotky, jako z pohádky <3

    www.mummysweetbaby.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byla to prijemna zmena po tom podzimnim pocasi v brne :) diky!

      Vymazat
  2. Tak tohle mě opravdu dostalo, velmi krásně napsané. Moc za to děkuji a přeji Vám, ať se Vám vše splní a Vaše profesní hledání je úspěšné, zkrátka ať jste Vy i rodina spokojení a hlavně zdraví. Sylvie

    OdpovědětVymazat
  3. Krásne napísané Jani. A s tým strachovaním si ma dostala. Po narodení detí to vnímam podobne... Prajem rok splnených prianí

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzi, děkuju. Já se od toho strachu potřebuju oprostit. Přijde mi, že jsem hrozně dlouho žila ve strachu, z nemoci, ze stárnutí, ze samoty, ze smrti, o blízké, o zdraví, o práci, o peníze... Pořád se jen něčeho bojím, svůj strach přenáším na děti, na muže, nejsem v tomto směru v pohodě. Nežiju pro okamžik a zbytečně se trápím. Věci se dějí tak jak mají, bohužel někdy k velkému zármutku nás všech, ale stejně s tím nic nezmůžeme. Musím se naučit přijímat život tak, jak je mi daný. Que Sera, Sera :) Opatrujte se ♥

      Vymazat
  4. Moc hezky napsané. Na knihu se už těším ;-) Vše nejlepší do nového roku Vám i celé rodině. Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak se snad, jani, dočkáte :))) Zdravím vás! Jana

      Vymazat
  5. Krasne napsane, dekuji za inspiraci v roce 2017:)

    OdpovědětVymazat