Srbsko / Den druhý

Přesun na jih (Bělehrad - Bor) trval asi 3 hodiny a krajina se aspoň částečně zvlnila. Sever Srbska vypadá prakticky stejně jako sousední Maďarsko - zemědělská placka. Ubytování v rodinném domku se zahradou ve vesnici Brestovacka Banja nezklamalo. Hned po příjezdu nás čekalo vřelé přijetí paní domácí, domácí sušenky, naložené jahody a káva. A příjemně vyvětraný pokoj. Z těch 32 stupňů to byla příjemná změna. Na odpoledne tři cíle, velké plány, času málo. Ale stihli jsme nakonec všechno a završili jsme to i tradiční večeří. Teď už všichni tři spí, zmordovaní a vstřebávající ve snech nové zážitky.

Nedaleko obce Zlot leží nádherné místo Lazarev Kanjon a Lazareva Pećina (Lazar's Cave). Kvůli otevíračce (do 17 hodin) jsme si prvně zaplatili vstup s průvodcem do jeskyně (za pár kaček jsme měli soukromý výklad v angličtině). Největší prozkoumaná jeskyně v Srbsku (délka cca 9,5 km) nás donutila obléct bundy, vevnitř bylo asi 8 stupňů. Prohlídková trasa byla dobře schůdná i s dětmi a trvala cca 30 minut (Kuba byl v nosítku). Pod námi tekla řeka, kolem létali netopýři, pro děti bezva zážitek.

Hned od jeskyně vedla zpevněná cestička nahoru k vyhlídce na kaňon. Poměrně velké stoupání, cesta nahoru nám trvala asi 40 minut. Rozhodně to stálo za to, pohled na rozervané skály byl dechberoucí. Kuba v nosítku na vrcholku hlesl obdivné "jéé" a to už je co říct. Kaňon patří k nejdelším a nejhlubším v Srbsku a není to prý úplně přívětivé místo. Je stále z velké části neprozkoumaný, kromě jiného je v létě plný jedovatých hadů. Bylo nám řečeno, že pokud na nějakou zmiji narazíme, máme ji dát dostatek prostoru a času, aby se v klidu odplazila. Nakonec jsme neviděli žádného hada, jen asi tisíc ještěrek.

Protože nám zbýval ještě do večera nějaký čas, zajeli jsme si pár desítek kilometrů podívat se na pozůstatky římského paláce Felix Romuliana (památka zapsaná v UNESCO se nachází kousek za obcí Gamzigrad). Velmi dobře zachovalé obranné zdi, pozůstatky 20 věží, typické římské sloupy, mramor, chodby... Nádherné místo, klidné, tiché, nasáté atmosférou dávných dob. Byli jsme tady před zavíračkou, takže jsme tu byli sami a mohli jsme si dovolit atmosféru trochu narušit. Nečekané bývá vždycky nejlepší. Děti objevily kouzlo zavlažovače trávníku a za pár minut byly mokří jako myši. A mně se podařily udělat ty nejlepší fotky. Sice, kdybych je udělala v Horní Dolní, nikdo by to nepoznal, ale ta dětská radost z nich přímo srší.