pondělí 11. října 2021

Severní Makedonie / Den pátý: Národní park Mavrovo

Přejíždíme. Na jihozápad. Máme před sebou víc než 100 km, naštěstí dobré silnice. Z Dolne Matky míříme prvně na Tetovo, což je neskutečně podmanivé město blízko albánských a kosovských hranic. Většina obyvatel je albánského původu a ve městě pulzuje orientální atmosféra. Trhy, kam se podíváš, čajovny, staříci klábosící jen tak u silnice. Tetovo na nás udělalo dojem, i když má za sebou neklidnou minulost. Pokud jen projíždíte, tak jako my, zkuste aspoň okouknout unikátní malovanou mešitu z 15. století (Šarena Džamija). Vnější stěny mešity jsou pokryty obrazy podobnými hracím kartám s květinovými motivy. Vnitřní stěny mešity jsou zdobeny geometrickými a květinovými vzory. K přípravě glazury bylo prý použito přes 30 000 vajec. Je opravdu nádherná. A my míříme dál na jih...


Tip: Cestou směrem na jih nám dělá společnost impozantní pohoří Šar Planina. Na to nám bohužel nevyšel čas, i když bylo původně v plánu. Pohoří se nachází na hranici Severní Makedonie a Kosova, nejvyšším vrcholem je Titov vrh (2747 m n.m.). Tato horská oblast se proslavila chovem velkého pasteveckého plemene psa Šarplaninec, kterého na horské túře potkat opravdu nechcete... V oblasti je pár lyžařských středisek, nejvýznamnější letovisko je Popova Šapka, kde Makedonci rádi lyžují. Popova Šapka je dobře dostupná autem a jsou zde i nějaké turistické trasy v nadmořské výšce nad 2000 m. Ty sice nemají být náročné, ale nejsou téměř značené, v létě tady navíc nefunguje žádné zázemí pro turisty.

Šar Planina, zdroj: Google

Projíždíme městem Gostivar, na západě vidíme další mohutné pohoří Korab a ze severu vjíždíme do národního parku Mavrovo, největšího Severní Makedonie. Neměla jsem žádná očekávání, ale oblast mavrovského národního parku mě uchvátila natolik, že jsem zatoužila po mnohem delším pobytu. Tohle je Makedonie. Tady bych ráda strávila víc času, aspoň týden, klidně měsíc. Vysoké hory, modrá jezera, hluboké lesy, nekonečné pastviny, velmi unikátní pahorkatina... Divoká zvířata, velmi dobří lidé, nedotčená příroda. Opět jsem vděčná za načasování naší dovolené, turismus se začátkem července teprve rozjíždí, měli jsme pocit, že jsme v této nádherné části země sami.


Trochu podrobněji o Mavrovo National Park. Oblast otevírá na severu Mavrovské jezero. Uměle vytvořená vodní plocha v nadmořské výšce 1200 m, obklopená lesnatými kopci a vysokými horami. Až v roce 1947 se místní kotlina s řekou přehradila hrází, bylo zatopeno mnoho vesnic včetně kostela svatého Mikuláše (Old Mavrovo Church), jehož částečně zatopené pozůstatky jsou dodnes k vidění v jižní části jezera. To, do jaké míry ho uvidíte, záleží samozřejmě na ročním období a hladině vody. Stojí určitě za návštěvu. Taky byste měli cestou přibrzdit u nového kostelíku stejného jména - St. Nikola Church, odkud je mimo jiné krásný výhled právě na zatopené trosky starého kostela. Jezero je 10 km dlouhé, 5 km široké, maximální hloubka je 50 m. V zimě se tady bruslí, v létě plave. Na březích se pasou koně a krávy.





Co doporučuju udělat hned jako první věc (vlastně je to i jakási povinnost): zastavit v místním informačním centru - správa národního parku (Infopoint Mavrovo). Je potřeba zde zaplatit jednorázový poplatek za vstup do NP a získáte tu řadu užitečných informací a map. V národním parku je velké množství turistických tras různých obtížností, stačí si vybrat dle svých možností. Jezdí tu i lanovka, z obce Mavrovo, která vás vyveze do lyžařského střediska Resort Mavrovo.


My však jedeme dál. Náš dnešní cíl je až v kouzelné vesnici Galičnik, která je proslulá svým kulturním a etnografickým dědictvím. Asi dvacetikilometrová cesta z Mavrova do Galičniku je krásným zážitkem, projíždíme úchvatnou krajinou bez stop civilizace (až na tu silnici a elektrické vedení :)). Holé kopce, pastviny s ovcemi, modrá obloha, snad až kýčovitá nádhera.


Galičnik je malá vesnice, která vyniká svou výjimečnou polohou ve svahu, typickou architekturou, dávnými tradicemi a dlouholetou výrobou "balkánského" sýra (belo sirenje) a také žlutého sýra Kaškaval. Vesnice dlouhá léta žila s pastevectví a chovu hospodářských zvířat. Obec protíná křivolaká silnička, kde nechcete potkat auto v protisměru, domy jsou kamenné, obyvatelé velmi srdeční. Každý červenec se tady koná velkolepá událost Galička svadba - tradiční svatební průvod, během kterého se vybrané páry sezdají podle původních místních zvyků. Škoda, že jsme tady nemohli být v tomto termínu.



Po ubytování v hotelu Neda (o kterém ještě napíšu víc), snad na úplném konci světa, se vydáváme na odpolední výšlap do hor. Je horko, balíme svačinu a vody, vyrážíme zase na začátek Galičniku, zatím ještě autem. To parkujeme na kraji obce u restaurace Baba & Dede, ptáme se trochu na cestu. Náš dnešní cíl je vrchol Medenica (2163 m n.m.), který se tyčí nad Galičnikem. Podle mapy by to na Medenicu mělo být 5 km. To není moc, že? 5 km stoupání (asi 700 m převýšení), žádný stín, 30° C, a 5 km zase dolů, jedno dítě na mých zádech. Profil trasy se nám líbí, krajina je úžasná, jdeme a uvidíme, jestli do cíle dojdeme. Už jsme si zvykli, že i cesta je cíl. Jde se po červené, tentokrát je trasa docela pěkně značená a vlastně nejde kde zabloudit. Jde se stezkou loukami, přes kameny, přes kosodřevinové porosty. Kolem nás pořádné hory. Hada nevidíme. Až na Medenicu nedorazíme. Vylezeme do impozantního sedla, odkud jsou parádní výhledy, prozkoumáme ještě blízké okolí, zamáváme Medenici (máme ji nadohled) a vyrážíme dolů do vesnice. Pro zájemce, tato krásná trasa na Medenici na mapách. Rozhodně doporučuju vyrazit zrána a brát ji jako celodenní poklidný výlet.







Jak už jsem naznačila, ubytování jsme našli v hotelu Neda, který má v Galičniku dlouholetou tradici. Nachází se až na úplném konci vesnice je obklopený hlubokými lesy. Jsme stále mimo sezónu, takže jsme v hotelu krom personálu prakticky sami. Hotel Neda má duši, sálá z něj historie, ale já vyzdvihuju především personál a vyhlášenou hotelovou restauraci. O hosty se tady starají opravdu s láskou, zažili jsme tady hodiny přátelských rozhovorů. Děti byly nadšené ze slepic a kohouta, zamilovali si měsíční štěně šarplaninského psa Zoki. Neda má taky "svoji" medvědici, která s mláďaty obývá zalesněný kopec, a každou noc vybírá hotelové popelnice.



Tip: Milovníkům zvířat doporučuju návštěvu koňské farmy asi kilometr před Galičnikem. Velký ranč leží hned u silnice na Galičnik, nemůžete jej minout. My jsme "Sherpa Horse Riding" pouze pozorovali zvenčí a krmili jsme s dětmi koně, můžete si ale objednat vyjížďku na koni se zkušeným průvodcem a prozkoumat tak místní hory ze sedla.



Národní park Mavrovo a přilehlé okolí je pro mě patrně to nejhezčí ze Severní Makedonie. Příroda je tady stále nedotčená, lidé nezkažení, jídlo jednoduché a poctivé. Sem bych se jednou ráda vrátila na mnohem delší dobu, možná až děti povyrostou.



Plán cesty je ale daný a nás ráno čeká další přesun. Po nezapomenutelném západu i východu slunce nad Galičnikem a dopoledním menším výletu do kouzelných kopců, opouštíme oblast Mavrovského národního parku a jedeme 130 km na východ k městu Prilep...

... to be continued ...

Žádné komentáře:

Okomentovat