Čtvrtý den jsou ve hře dva cíle, které se podle mapy zdají být v příjemné vzdálenosti od Matky. Ejhle. Mapa a navigace na Balkáně někdy dost klame. Když jsme se nakonec rozhodli pro jezero Kozjak, které nabízí hezké túry s výhledem na modrou vodní hladinu hluboko pod vámi, mapa ukazovala něco přes hodinu. Jenomže to bylo dost relativní a cesta se postupně prodlužovala. Když navigace minuty stále přidávala, cesta se klikatila a stoupala vzhůru, rozhodli jsme se pro návrat do Skopje, kde je krom samotného velkoměsta k vidění i spousta přírody. Hned za městem se vypíná zalesněný masiv Vodno, který je mezi Makedonci velmi oblíbenou lokalitou pro výlety. Lesy, stezky, pikniková místa, hřiště... Vodno je vlastně pohořím, které obklopuje z jedné strany Matka Canyon. Nejvyšším bodem je Krstovar (1066 m n.m.), který bedlivě dohlíží na metropoli. Na jeho vrcholu stojí od roku 2002 největší křesťanský kříž na světě (66 metrů) - Mileniumskiot krst - Millenium Cross. Tento impozantní velikán má být viděn až ze 100 km vzdálenosti. Cesta k němu se nám ale v mnoha ohledech zkomplikovala, nicméně v konečném důsledku přinesla velké zážitky.
Úplně nejjednodušší cesta, jak se dostat ke kříži, je kabinkovou lanovkou. Ze Skopje autem vyjedete do oblasti zvané Sredno Vodno. Tohle je výletní místo číslo jedna, jsou zde restaurace, bary, altánky s posezením, vše uprostřed lesů. Makedonci nejsou velcí turisti, ale rádi se vyvezou autem někam nahoru do přírody, posedí, dají si oběd, kávu a cigáro. Proto tady čekejte celkem davy. Výhodou je, že jsou tu parkoviště, kde můžete nechat auto, a dál jít po svých už přírodou. A taky odsud vyjíždí zmíněná kabinka. Za nás nejela, snad kvůli Covidu, což jsme si zjistili už předem, takže jsme na Sredno Vodno vůbec nejeli. Museli jsme na to jinak, hodně nadivoko, o něco komplikovaněji, hodně jsme se ptali. Naštěstí Makedonci anglicky umí.
Vlastně ani nevím, jaká směrovka nás k Vodnu navedla z východu. Ale projeli jsme obcí Sopishte a jeli nahoru po asfaltce, která se zdála být ve výstavbě. Zákazy vjezdu byly tam, kde jsme je nečekali, ale když zhoustla odstavená auta na krajnici, tušili jsme, že budeme správně. Najednou před námi na silnici hromada štěrku a konec. Teda silnice (velice pěkná) pokračovala směle dál, jen auta tu hromadu nepřekonají. Takto se v Makedonii (i Albánii) řeší spory o pozemky. Neprojdeš dál! Když jsme to chtěli vzdát (protože kříž vidíme hodně hodně v dáli), potkáváme slečnu, která nám ochotně radí, co můžeme podniknout. Krstovar je podle ní pro děti daleko, ale máme jít dál po silnici pěšky a narazíme na pěkné místo v lese, je tam prý hřiště a piknikové místo. Cítíme zklamání, ale nemáme náhradní plán. Opouštíme auto u kopy štěrku, obcházíme hromadu a pokračujeme po novém asfaltu rovnou za nosem. Jdeme aspoň kilometr, víceméně po rovince, na silnici je horko, stín žádný. Děcka honí ještěrky, což je zabaví aspoň na chvíli, než začnou mrčet kvůli vedru. Procházet se po opuštěné silnici, která vypadá lépe než naše D1, je divné, na Balkáně jsme ale na občasné absurdity zvyklí.
Po nějakém tom kilometru vidíme vlevo závoru a stezku směrem do lesa, konečně. Dostáváme se na zmiňované hřiště a venkovní posilovnu, je tady pěkně. Nečekaně tady nacházíme i ruiny starověké pevnosti Markovi Kuli (Marco's Towers), stačí jen zdolat pár desítek schodů nahoru na skálu. Za námi Skopje, kolem nás zelené lesy pohoří Vodno, před námi vrch Krstovar s křížem. Furt je hrozně daleko. Povídáme s místními a říkají, že to máme zkusit. Dole na hřišti nacházíme poměrně dobře ukrytou ceduli s označením "Grandma trail", po červené bychom se měli ke kříži dostat po 4 km. Rozhodnutí padá rychle, děckám se moc nechce, ale jdeme. Musím říct, že stezka je to moc pěkná. Většinou se jde lesem po pěšině, občas po paloučku na hranici lesa, stoupá se ale skoro celou dobu. V lese potkáváme naši první želvu. Normálně si jde přes stezku.
Na dětech ale jde znát, že už jsme ztratili dost drahocenného času vyptáváním se na cestu a rozhodováním. Začínají být dost unavené. Na místě, kde končí les a začíná jen travinami porostlý kopec, je kříž téměř před námi. Děcka stávkují, jak ho vidí, přijde jim ještě na míle vzdálený, i když nám chybí tak kilák. Chlupáč jde sám. Já zůstávám s dětmi, které si dosyta užívají pobyt v piniovém lese. Staví cosi z šišek. Někdy je lepší to nelámat. Já jsem teda trochu ochuzená o ty finální výhledy, ale někdy to doženu. Chlupáč se vrací za nějakou půl hodinu, vydáváme se zase dolů, jde to svižně. Nejhorší je úsek po rozpálené silnici zpátky k autu, děcka už sotva lezou. I tak hodnotím výlet kladně, v kopcích nad Skopje se nám líbilo a určitě stojí za jednodenní návštěvu.
Nutné říct, že nahoru ke kříži vede hodně stezek. Kopec je stezkami protkaný, vedou z různých směrů. Myslete ale na to, že značení je mizerné. Je ho žalostně málo. Budete se muset ptát. A ne každý ví. Když budete chtít co nejjednodušeji, vyjděte ze Sredno Vodno. Tudy s vámi půjde ale patrně hodně lidí. Nebo si naplánujte trasu jinudy a užijte si pěknou procházku lesem bez davů jako my.
Čeká nás poslední noc u řeky v kaňonu Matka a brzo ráno vyrazíme dál. Hodně na západ a pak na jih, do národního parku Mavrovo...
... to be continued ...
Žádné komentáře:
Okomentovat