úterý 30. března 2021

Hrajeme / Karak

Kdo nemá Karaka, jakoby nebyl. Pokud hrajete deskovky, čtete různá fóra a pátráte po všemožných recenzích, Karaka pravděpodobně znáte. Když se někde na FB hledá hra pro děti mladšího školního věku, která bude zároveň bavit i zbytek rodiny, skoro všichni budou doporučovat Karak od Albi. Já na něj tak čekala. Tak moc jsem se na něj těšila. Jen jsem váhala, jestli UŽ. Protože chci, abychom hráli minimálně ve třech - já, Klárka (7) a Kubík (5). Takže jsem si nebyla jistá, jestli už je Kubík připraven. Když přišel nevímkolikátý lockdown a ti nahoře si přáli zavřít nás doma, nadešel čas na novou hru. Temnou, děsivou, avšak super zábavnou. Hru na hrdiny. Protože ti jsou v dnešní době potřeba jako sůl. A jaká je? Prostě parádní. A co Kubík? Ano, hraje a je v tom dobrý!


Vůbec se nedivím, že je Karak takový fenomén. Je to skvostná hra s propracovaným příběhem, krásnou grafikou, promyšlenými hlavními hrdiny a dobrým herním mechanismem. Je to dobrodružná hra na hrdiny, což děti úplně uchvátí. Být hrdinou, mít speciální schopnosti, porážet nestvůry a pátrat po pokladech? To je dětský sen. Proto je ta hra tak moc baví.



Každý hráč se ve hře stane jedním hrdinou, který společně s protihráči buduje zapeklitý labyrint v podzemí hradu Karak. Tam na ně čekají nehezká stvoření, která hrdinové musí v bitvách porazit, aby získali jejich artefakty. Hráči postupně sílí, sbírají kouzla a schopnosti, otevírají truhlice s pokladem, bojují s příšerami a hledají draka. U toho totiž hra končí.



Původní česká hra má jednu nespornou výhodu - je pokaždé jiná. Chodby si hráči vystaví pokaždé jinak, potvory se objevují v různém pořadí, hrdinové jsou také velmi odlišní.



Pro mladší hráče shledávám i jednu nevýhodu - jedna partie nám trvá asi hodinu. To už je na udržení pozornosti dost. Když není Kubík odpočatý, po půl hodině se začne válet a musím ho udržovat ve střehu. Ale i tak je hra svižná, vyvíjí se a je dost zábavná na to, aby to děti zvládly.



Důležité říct, že pravidla jsou na dlouhé čtení. Nesmíte to ale v žádném případě vzdát. Když jsem je poprvé otevřela, chtěla jsem plakat. Tohle nezvládnu pobrat, natož tak předat malým dětem a skeptickému Chlupáčovi. Ale nenechala jsem se odradit. Přečetla jsem jednou. Podruhé. Potřetí jsem četla a zároveň sama o půlnoci hrála. A zjistila jsem, že je to vlastně dost jednoduché. Jen je potřeba zapamatovat si pár klíčových pravidel a zorientovat se s v unikátních schopnostech hrdinů. První hra s Klárkou, druhá už ve třech a strávili to na jedničku. Karak se prostě musí zažít.



Tleskám autorům, že nám vytvořili tak krásný základ pro mnohem složitější dobrodružné hry, protože to je asi směr, který bude moje děti táhnout. Společné hraní nás baví a udržuje nás v dobré psychické kondici. My se už po pár odehraných partiích rozhodli pořídit i rozšíření Karak Regent a taky jsem začala pokukovat po 3D figurkách, protože se zdá, že Karak se jen tak neomrzí.


Na závěr mě zajímá, kdo z vás už Karak doma hraje, příp. kdo se na něj s dětmi chystá?

-
Za Karak k recenzi děkuji z celého herního srdce Albi.

1 komentář:

  1. My Karak hrajeme od letošních Vánoc a milujeme ho všichni, děti i dospělí. Dceři je 8 let a synovi 6 let, řekla bych, že jsou lepší než já, sama si stále nepamatuji všechny schopnosti, oni mi je vždy okamžitě shrnout :-) Vřele doporučuji. míša

    OdpovědětVymazat