Když se mě někdo zeptá na knihy mého dětství, knihy, které jsem měla opravdu ráda, knihy, které zanechaly stopu, automaticky odpovídám Děti z Bullerbynu a Broučci. Tyto dvě knihy jsem milovala a pořád k oběma cítím velmi hluboký vztah. Na obě jsem se tak těšila, až přijdou děti. Že je budu moct mít znovu. Znovu si je s nimi dosyta užiju. Až jim ukážu, že stejně, jako se líbily před cca 30 lety mě, nadchnou i je. Obě knihy mám u našich a Děti z Bullerbynu jim tam pravidelně předčítáme. Doma máme jen audioknihu, kterou známe už zpaměti. A Broučci? Ti k nám přiletěli o Vánocích, protože když jsem je viděla v úplně novém kabátku, nemohla jsem odolat. Tato kniha vyšla poprvé v roce 1876! a za těch 150 let se objevila v mnoha různých edicích. Také ke kresbám se různí ilustrátoři postavili všelijak. Za mě vede Jiří Trnka. Těsně před svátky ale vydalo nakladatelství Books & Pipes tuto klasiku všech klasik s přenádhernými ilustracemi Terezy Konupčíkové, kterou nejspíš mnozí znáte ze sítí jako @drobnosti. Jsou tak dokonalé, že bych jich tam potřebovala mnohem víc.
Já Karafiátovy Broučky považuju za nejslavnější českou dětskou knížku, absolutní fenomén, který je i přes svou specifičnost naprosto nadčasový, pokud se na něj podíváte těma správnýma očima. A ty já mám, to zas ano. Bohužel je nemá třeba Chlupáč, který je silný pragmatik a prostě mu chybí notná dávka romantismu. Proto Broučky dětem raději čtu já. I ony si je raději poslechnou ode mě. Broučci mají i své mnohé odpůrce, kniha se opírá o původní křesťanské hodnoty, Bůh tady dohlíží opravdu na každou stránku. Já byla sice jako dítě k víře vedena, dávno jsem ale křesťanské cesty opustila. Víru ale potřebuje každý, ať je jakákoliv.
Příběh Broučků je velmi hluboký. O radostech i bolestech, o síle rodinných vazeb a o koloběhu života. Kniha je svým způsobem smutná, hodně se zde mluví o smrti, jako přirozené součásti života. I tak je k tématu smrti přistupováno citlivě. My se doma tématu smrti nevyhýbáme, proto mě to nijak netrápilo. K čemu jsme museli přistupovat s opatrností, byla omílaná otázka bezmezné poslušnosti a oddanosti Bohu. Tady se děti hodně ptaly. Ale vnímám to tak, že je to v pořádku. Přenáším to do našeho pojetí. Abychom žili tak, že se za sebe nemusíme nikdy stydět. Aby jsme byli dobří. A to mi přijde moudré.
Kniha je plná víry, lásky, pokory a hodnot. Líbí se mi postava Broučka, která je hrozně lidská. Se všemi svými chybami a zaškobrtnutími. Je zde popsán ve všech životních etapách, malý zlobivý kluk, dospívající kluk plný touhy, zralý muž, který ví, co od života chce. Jde z něj cítit touha po novém a neobjeveném, ale i silné kořeny. Láska i respekt k rodičům.
Staročeština je místy složitější, Klárka s Kubíkem se semtam zeptali, ale jako celek je to dobře srozumitelné čtení i pro takto staré děti (toho času 5 a 7 let).
Chtěla bych vám v závěru říct, ať se Broučků nebojíte. Děti jsou velmi otevřené, pochopí to krásně, pokud jim dáme příležitost. Myslím, že je v mnohém podceňujeme. Lyrický příběh Broučků je přes to všechno velmi jasný a nemá ve světě dětské literatury obdoby, mé děti je strašně rády poslouchají. A já jsem za to nesmírně ráda.
♥ G I V E A W A Y ♥
Pravidla soutěže:
1. Zůstaňte tady se mnou, za liky a sdílení na FB budu ráda ♥
2. Dejte Like FB stránce nakladatelství věnované dětským knihám
3. Do komentáře tady na blogu mi napište, jestli jste v dětství Broučky četli a jak na vás knížka zapůsobila. Nechejte tu na sebe email
4. Soutěžit můžete do soboty 27.3.2021 do půlnoci, v neděli 28.3.2021 vyberu dva z vás, kterým knihu pošlu
Broučky jsme doma jako malí měli a tu knížku jsem milovala. Po stěhování jsem o ní bohužel přišla, měla jsem proto radost, když si ji syn vybral v knihovně. Moc ráda jsem z ní synovi četla, za chvíli snad budu předčítat už oběma mým dětem. Knihu bych využila i při čtení dětem, které učím ve škole a snad bych jim tímto z knihy mnoho krásného předala. Třeba je broučci naučí vážit si toho, co máme a že vše se děje s nějakým záměrem, s božím záměrem...
OdpovědětVymazatBroučky mi rodiče také četli a děkuji za vzpomínku a připomenutí této úžasné knížky!
OdpovědětVymazatBohužel na ně mám jednu vzpomínku - ve druhé třídě, jsme si na školu v přírodě měli vzít s sebou oblíbenou knihu. Já sáhla pro starém a silně rozpadajícím se vydání, ale vzhledem k době (před rokem 1989), kdy Jan Karafiát byl na listině ne zrovna dovolených spisovatelů, se mi je maminka bála dát. Dodnes si to pamatuju a možná i proto, mám k Broučkům o to větší a silnější vztah.
Broučky jsem četla a zrovna nedávno jsem si knížku dovezla od rodičů, ze budeme číst i dětem, tak snad se jim budou libit :)
OdpovědětVymazatJa jsem od malá velký knihomol a vidíte,Broučky jsem samozřejmě četla i jsme měli doma videokazetu, kterou jsem také milovala, a s mymi dětmi mi zatím knížka unikala,ač jim čtu pořád. Napravím, děkuji. :)
OdpovědětVymazatBroučky jsem poslouchala jako malá z audio nahrávek, samotnou knihu jsem nikdy nečetla. Ráda nyní napravím spolu s dětmi.Email hanele.hajkova@seznam.cz
OdpovědětVymazatAbych řekla pravdu, tak čtené si nevybavují, pouze jako vecernicek��ale knihovnickou s dětmi rádi rozšíříme. pavlikovarenata@seznam.cz
OdpovědětVymazatV dětství jsme četli a mě se vždy líbili. michel.ova@seznam.cz
OdpovědětVymazatNostalgie veliká a vřelý vztah...Jezdíme do Jimramova, odkud Karafiát pochází, na náměstí je socha broučka http://www.jimramov.cz/index.php/mestys/pamatky-a-zajimavosti/810-socha-brouka. V letních večerech pozorujeme svatojánské broučky létat. Posílám také odkaz na pomníček broučků v hezké přírodě https://www.vecov.cz/cz/pamatky-zajimavosti.
OdpovědětVymazatBroučky jsme měli na audio kazetě, diáčkách. Nyní máme na leporelu, ale kniha ještě chybí...
janaelf@seznam.cz
Broučky mi vždy jako malé holce předčítala má babička. Knížku stále máme na chalupě, jen už trošku v salatovem vydání. Babičce je již přez 80let ale stále jsem její ,,Barunka,, z Babičky od B. Němcové. Babička by mohla vlastně přečíst broučky už i svým pravnoucatkum. :) nemcova.petulka@seznam.cz
OdpovědětVymazatV dětství jsem četla, nedávno jsem u své babičky nalezla jeden starý výtisk. Už se těším, až budu číst svému synovi.
OdpovědětVymazatLenkaDundackova@seznam.cz
Četla a několikrát, čteme i teď, je to kniha s vlídným příběhem, tradiční, nejsme moc na ty moderní. Myslím, že tsaré jsou krásné, neměli bychom přestat si takové krásné pohádky předávat.
OdpovědětVymazatmilujiknihu@seznam.cz
Doma jsme Broučky nečetli, knížku jsme neměli. Ale večerníček se mi moc líbil, hlavně tedy to druhé "volné" pokračování, o tom, jak Skok a Ťuk hledají poklad. Selfinka@gmail.com
OdpovědětVymazatOd malička som vyrastala medzi a s knihami. Na Slovensku ma však Broučky, alias Chrobáčiky nejako minuli. Nebol to každopádne taký fenomen ako tu v Česku. Aspoň mám teraz dobrý dôvod sa do nich pustiť spolu so svojimi tromi malými čitateľmi.
OdpovědětVymazatMy jsme ji četli a to nejen doma, ale i ve skautu :-) byla takova jina, občas mi připadala zvláštní, ale nějak mě to k ní stále táhlo a táhne. Terka terinaj@seznam.cz
OdpovědětVymazatJá mám broučky spojené hlavně s Večerníčkem, ale věřím, že by to bylo hezké večerní čtení s dětmi před spaním. Díky za soutěž, Katka k.fleky@seznam.cz
OdpovědětVymazatBroučky jsem jako dítě milovala. Měla jsem radost, když mi je maminka před spaním četla. Moc ráda jsem měla také večerníček s broučky. Dětem by knížka udělala ohromnou radost. MonikaStancelova@seznam.cz
OdpovědětVymazatBroučky jsem jako dítě milovala. Měla jsem radost, když mi je maminka před spaním četla. Moc ráda jsem měla také večerníček s broučky. Dětem by knížka udělala ohromnou radost. MonikaStancelova@seznam.cz
OdpovědětVymazat