pátek 21. června 2019

Chytrá hra / Rychlý jako rys & Giveaway

Postřehovky jsou super. Jsou bezva v tom, že nevytváří zásadní věkové bariéry. Máme doma sice už jednu menší cestovní verzi na trénování postřehu, když jsem ale dostala nabídku k testování přímo obří společenské hry Rychlý jako rys španělské značky Educa, nemusela jsem dlouho váhat. V Agátině světě totiž vědí, že doma s dětmi hry hrajeme často a velice rádi, tak se mi naprosto trefili do vkusu. Ačkoliv je na hře uvedeno 6+, nemusíte se jí bát ani s mladšími dětmi. My ji nejprve vyzkoušeli s Jakoubkem (necelé 4) a rozhodně jsme se pobavili. Samozřejmě nemůžu soutěžit na rychlost s tříleťákem, ale  fantazii se meze nekladou. Můžete si vymyslet svá vlastní rodinná pravidla.


Hra se rozhodně neřadí k těm kompaktním - v poměrně velké krabici najdete rozložitelnou hrací plochu s 350 malými obrázky věcí běžné potřeby. Součástí je také 350 čtvercových kartiček se stejnými obrázky jako jsou na ploše, dále rozložitelná krabice, ze které se "kartičky" při hře losují, a 6 sad barevných kulatých žetonů.


 

 
Princip je jasný. Vylosovat si kartičku (oficiální pravidla říkají rovnou tři) a co nejrychleji najít stejný obrázek na velké kulaté hrací ploše. Na obrázek na ploše umístit svůj barevný žeton a tak si jej "označkovat". Hráči by měli mezi sebou závodit na čas. Tady musíte vycházet z připravenosti vašich dětí soutěžit. Myslím si, že ač je nutné učit děti i prohrávat, je třeba respektovat jejich zralost a vývojové schopnosti. S Kubíkem se to zatím moc nedá, je pro něj hodně demotivující být neustále nejpomalejší, Klárka na to musí mít vyloženě náladu. Ona (v necelých šesti letech) je už ale hodně bystrá, všímavá a zároveň soutěživá, takže když jí to zrovna sedne, dokáže mě porazit levou zadní.




Hra je primárně dobrá k trénování postřehu, paměti a rychlé reakce. Určitě s její pomoci obohatíte slovní zásobu a můžete využít k procvičení logopedie správným pojmenováním jednotlivých předmětů. S menšími dětmi můžete také vést doplňující diskuzi - kde bys takový předmět hledal? Máme takovou věc doma? V jaké místnosti? Jakou má barvu? A jaký tvar? V jakém obchodě bys něco takového koupil? Napadá tě něco podobného tomuto předmětu? Vidíš podobný předmět i na hrací ploše?



Líbí se mi reálnost obrázků. Vlastně to jsou asi malé fotografie, žádné divoké malůvky. A taky je fajn, že jsou to běžně dostupné předměty, které děti znají ze svého okolí, nic abstraktního nebo neznámého.


Co rozhodně oceníte, je rychlost hry. Menší děti nevydrží u zdlouhavějších her, které trvají několik desítek minut. My i prachobyčejné Člověče hráváme s maximálně dvěma figurkami. Pozornost se totiž postupně vytrácí jako pára nad hrncem a radost ze hry je tatam. Na dlouhé strategické deskovky si holt ještě musíme počkat.

♥ G I V E A W A Y ♥


Teď přes léto a blížící se prázdniny je tolik příležitostí víc si společně hrát. Na zahradě, u bazénu, ve stanu, na balkóně. Pojídat u toho třešně nebo rybízovou bublaninu. Dobrá nálada a nadšení ze společně stráveného času. Jsem vděčná, že mi Agátin svět věnoval do soutěže hru Rychlý jako rys i pro jednu z vás.

Pravidla:

1. Zůstaňte tady se mnou, za liky a sdílení na FB budu jen ráda ♥
2. Sledujte FB Agátin svět nebo @agatinsvet na IG
3. Do komentáře tady na blogu mi napište, jak doma s malými dětmi řešíte problematiku soutěžení a prohrávání. Nechejte tu na sebe email, ať vás můžu v případě výhry kontaktovat
4. Soutěžit můžete týden - do pátku 28.6. do půlnoci, v sobotu 29.6. vyberu jednoho z vás a domluvíme se na odeslání výhry

35 komentářů:

  1. Dcerce teprve budou 3, ale v nekterych cinnostech je souteziva už teď. Kdo bude prvni u lampy apod. Aspoň ji mam jak motivovat, když se ji na prochazce zrovna nechce chodit :)
    Hru bychom zatim vyuzili hlavně s někteří, které je šest let.

    Marketa@brazdova.org

    OdpovědětVymazat
  2. Mám dvě děti 3 a 5 let. Dopředu vždy upozorním že jsem zvědavá kdo dnes vyhraje a kdo prohraje. Mluvíme o tom že je normální prohrát a vždy výherci gratulujeme k výhře a prohravajicimu za dobrou hru. Děti prohry zvládají zatim skvělé.

    OdpovědětVymazat
  3. My se soutezivosti zatim bojujeme, starsi 5 leta je prirozene rychlejsi a sikovnejsi nez 3 leta. Momentalne si mladsi z prohry nic nedela a starsi ucime, ze nesmi vyhravat diky podvadeni. Na postreh hrajeme dobble a tam nas dospelaky strci hrave do kapsy.
    kasparovaj@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Zatím ty prohry zvládají docela dobře, ale nechávám i vyhrát.
    N.i.k.y.s@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Majda je jedináček doma spolu soutěžíme, ale zdravě. Prohru bere v pohodě někdy vyhraje někdy prohraje. Když byla menší občas jsme ji nechali vyhrát, protože byla na hry malá. Teď máme co dělat aby nevyhrála pokaždé �� Hana hana.dlouha125@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  6. My s hrami teprve zaciname, tak zatim neni ani viteze, ani porazeneho. Ale uvidime casem, jestli bude soitezivy po me, tak si to fakt uzijeme :-)
    Evean@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Často tím, že musím odejít jinak bych se zbláznila...:-D Starší (6 let) chce s mladším (4roky) stále soutěžit, především v tom, v čem ví, že vyhraje...mladší pak brečí...snažím se vysvětlovat, jak malému tak velkému, ale moc to nikam nevede :-D PavlikovaRenata@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  8. My už trochu s prohrou bojujeme, syn (3,5) se občas vzteká, švindluje závěr hry... Ale snažíme se mu vysvětlit, že holt nemůže vyhrát pokaždé :)
    P.aji@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  9. U nas je to se ctyrletou dcerou boj, vyhravat chce stale a prohru nesnasi moc dobre, vetsinou se po prohre vztekne a rekne, ze stejne vyhrala ona. Snazime se vysvetlovat, hry hrajeme casto, ale zatim se situace opakuji stale dokola. Verca. pawlusova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  10. U nas sem tam takove hry hrajeme taky. Ale teda prohravat neumi ani jeden (6 let a 3 roky). Snazim se vysvetlovat, ze i prohra neni ostuda apod., ale moc se nedari. Konciva to vztekem, nekdy slzama a je po hrani. Snad to vekem postupne prejde.
    blikni@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  11. Hrajeme hry docela dost a casto, dcera obcas prohru nese tezce, obcas v pohode. Vyhravat ji nenechavame tzv. schvalne, ale obcas ohybame pravidla, aby vyhrala prave ona :-) diky za krasnou soutez. zuzvil@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
  12. Prohru syn 3r zatím nese těžce, ale snažíme se vysvětlovat a vysvětlovat 🙂 Myslím, že až druhý syn povyroste, teď 1 rok, tak to teprve bude boj🙂 Teď hrajeme jednodušší hru na podobném principu "Trpaslici", tak díky za další inspiraci. Bara barbora.stastna@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  13. Prdolu zatim jakekoli soutezeni nechava chladnym a ja bych si moc prala aby mu to zustalo co nejdele :-) Ted u "zavodu" na motorkach jeho i kamose nejvic bavilo startovani s tlesknutim a tak samou radosti tleskali kdekoli na trase a uzasne se bavili. A my taky :-) Dekuji za hezky tip na postrehovku, Jani. hm153@email.cz

    OdpovědětVymazat
  14. Dobrý den, dcera (3,5) je velmi soutěživa. Snažíme se jí vysvětlit, že jednou vyhraje ona jednou někdo jiný, že vyhrat je bezva, ale že je hezké prat i výhru ostatním. Myslím, že to ale moc nechápe...sramkova.kamila@centrum

    OdpovědětVymazat
  15. Syn říká že vyhrávají všichni. Ale občas jsou i slzy když nevyhraje. Snažíme se mu vysvětlit že důležitý je si to užít a ne vyhrát ale manžel taky nerad prohrává, takže to bude boj.
    veverlucie@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  16. Zalezi na okolnostiach, ale zatial prehru berie v pohode. Snazime sa vysvetlit, ze ze kedy zalezi za stasti a niekedy na snahe hracov. viktoria133@hotmail.com

    OdpovědětVymazat
  17. U nás se prohry celkem snáší, ale nesmí to být příliš často ��. Kynha@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  18. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  19. Synovi jeste nejsou tri,ale obcas uz jednoduche soutezni hry hrajeme. Obcas ho nechame vyhrat,obcas prohraje.Je mu to jedno,zatim bere jako zabavu samotnou hru.Nejradeji by vsem pomohl aby vyhrali oni 😂
    FB nemam, na IG sleduji jako dabetule. alzbeta.davidova at gmail.com

    OdpovědětVymazat
  20. Se soutěžením už začínáme, ve většině případů vyhrajte dítě, ale prohru zatím nevnímá jako něco špatného. Uvidíme, jak se to bude časem měnit.
    Ivana.uh@post.cz

    OdpovědětVymazat
  21. Čekáme naše první, ale určitě bychom hru zkusili se synovcem. Já vůbec nejsem soutěživá, tak uvidíme, jak to dopadne u nás doma. FB jsme zrušili, ale sleduji blog (Bloglovin) a IG sleduji. Díky za tipy a za soutěž. zuad_seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  22. Dobrý den,
    nechávám děti někdy i vyhrát. Ale myslím si, že je důležité, aby poznali i prohru a učili se s ní vyrovnat. Budou to v životě potřebovat.
    veronika.sleglova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  23. Se soutezenim bojujeme. U prvorozenych deti si myslim je to castejsi problem. Dcerce je skoro 3,5let a ve vsem proste musi byt nejlepsi, nejrychlejsi, nej... .takze se snazim vysvetlovat ze nejde vyhrat pokazde, ze prohra neni pohroma atd. Pri hre se ji snazim vest tak aby mela sanci a casto nechavam vyhrat.ale taky vyhravam i ja nebo mivame remizu, i kdyz se vzteka, asi si tim musi projit.
    betkast@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  24. My jsme začali hrát teprve nedávno :) nejdřív pexeso a domino, teď už hrajeme těch her víc, ale naštěstí tomu staršímu je jedno, jestli je první nebo poslední, má radost ze hry. Možná je to tím, že my se radujeme, ať vyhraje máma, táta nebo on, vždycky projevime radost. Momentálně je nejoblíbenější Duha a vždycky se raduje, kolik koleček nasbíral, jen je smutný, pokud mu někdo vezme jahodu :)
    adoltovalenka@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  25. Syn (4 roky) je velmi sutazivy typ. :-) Bohuzial, zatial ho bavi len vyhravat a ak nechcem hrat sama, tak ho vyhrat nechavam. Stale mi vsak pripomenie, ze ani druhe miesto nie je zle (samozrejme, to moje :-)).
    mariana.mihocova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  26. Tak jako každé téma u nás řešíme tím, že ukazujeme vlastní příklad a tak výhry a prohry střídáme mezi všemi :) 74petra@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  27. U nás se moc neprohrává, dcera (4 roky) je docela spokojená se zlatou, stříbrnou, bronzovou nebo bramborou. :D Když prohraje, většinou chce opakovačku. A bráchovi (1 rok) je to všechno zatím jedno. luciecumrikova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  28. My zatím hrajeme jen s triletakem, roční brácha nám jen bere součástky �� triletak má rád kooperativky, ale učím ho i pogratulovat k výhře druhému a těšit se z jeho radosti, ale jde to pomalu �� sarkyemail@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  29. Mám holčičky - 3 letou a 2 měsíční, takže to ještě není mezi nimi aktuální. Co se týká starší, tak se snažím vysvětlovat, že nejde o to kdo vyhrál, ale že se účastní a je spokojená. Snad to půjde dobře :-) sivmar@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  30. Děti 4,5r a 1,5r - věnujeme se jim každému zvlášť, a když si hrajou spolu, tak spolu nesoutěží, takže takové problémy neřešíme. Že bychom soutěžili my se starším, to taky moc neděláme.. V moudrých knihách psali, že soutěžení není úplně ok, tak se tomu snažím vyhýbat.
    Helena Grulichová ghelenka [at] gmail [dot] com

    OdpovědětVymazat
  31. Máme dvě děti (3 a 5 let) a stolní hry jsou u nás častá zábava. Někdy je prohra přijata v pohodě, jindy to vypadá na konec světa. Martina.Pav@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  32. Dobrý den, Jani, starší dcera 5 let potřebuje být všude první a je jedno, jestli jde o hru nebo umytí rukou. Je to celodenní boj. Mladší má 3 roky a tak do 2,5 to neřešila vůbec. Teď chce být taky první, protože ségra je přeci taky první. Snažím se vysvětlovat, střídat je, že jednou je první jedna podruhé druhá, ale efekt to má minimální. Paradoxně u her tohle vůbec neřešíme, sice chtějí vědět, kdo vyhrál, ale už neřeší, že někdo prohrál :-). Mějte pěkné a klidné slunečné dny. Sylvie sdohnalikova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  33. Dceři jsou 2 roky a zatím u ni soutěživost moc nepozoruji. Spíš při hře ztrácí občas trpělivost a přiznám se, že se snažím jí někdy lehce pomoct, aby u ní nedošlo k výbuchu vzteku.
    simona5r@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  34. Dceři bude za chvíli 2,5 a společenské hry zatím moc nehrajeme. Zkoušeli jsme zatím na dovolené jen loto, ale zas tak moc ji to nezaujalo a neřešila ani, kdo vyhrál nebo prohrál. Jediné, u čeho chce být první je běhání. Tam je schopná si zlámat nohy, aby ji maminka nechytila :). Takže to zatím neřeším nijak. rveronika (zavináč) volny.cz

    OdpovědětVymazat