S Luckou jsem se seznámila přes blog. Vlastně jsem díky blogu poznala už velkou spoustu inspirativních lidí a jsem vděčná, že mě občas osloví někdo, kdo se snaží rozjet svůj vlastní projekt a blog mu přijde jako fajn místo k prezentaci svého snu. Lucka stojí mimo jiné i za knihou Z neznáma. To bylo naše první setkání, pokud si dobře vzpomínám, viděly jsme se pak ještě dvakrát. Lucka je ilustrátorka, žije v Brně, má dvouletou Kláru a malé miminko Adélku. A je neskutečně aktivní a šikovná. Tleskám a fandím. Teď, těsně po porodu, spustila s mužem na Hithitu kampaň, ve které se snaží získat finance na výrobu poznávacích kartiček, které budou děti učit nenásilnou formou barvy. Jsou ručně ilustrované, takže krom edukativního přínosu v sobě nesou i velkou estetickou hodnotu. Proto taky název 8arvy jako malované.
Kdysi jsem něco podobného pro Klárku taky připravila, rozhodně to ale nemělo takovou profi podobu jako Lucčiny karty. Myslím si, že většinou děti poznávání barev baví. Je to jakýsi milník, první stupínek k tomu, něco se naučit. S oběma dětmi jsem s barvami cíleně (a pomalu) začala mezi prvním a druhým rokem. Máme doma několik "barevných" knížek, některé jsou lepší, jiné horší. Můj top výběr najdete ve starším článku tady.
Co mi na většině knih o barvách vadí (a z videa poznáte, že to vadí i Lucce) je nejednoznačnost. Mám ráda, když jsou věci jasné, ostatně i to je principem Montessori, které je mi blízké. Červené holínky? Růžová kytka? Zelené auto? Jak to dvouleté dítě pobere? Nebude zmatené, když si utrhne červený vlčí mák a projede se šedým autem? Pokud se s barvičkami začíná, rozhodně bych volila obrázky, které jsou svojí barvou unikátní. Bílý sněhulák. Zelený okurek. Žlutý citrón. Hnědý kaštan... Větší děti už chápou varianty a rády se orientují ve změti obrázků. Tam bych se toho nebála.
Karty Barvy jako malované se právě o toto snaží. Aby byly obrázky jednoznačné a pocházely z reálného okolního světa. Kartičky jsou multifunkční, nabízí mnoho způsobů hry pro různé věkové skupiny - jednoduché poznávání a třídění, trénování paměti, postřehu i jazykových dovedností. V sadě 48 karet najdete 8 kartiček základních barev + 40 karet předmětů. Každá karta předmětu je oboustranná - na jedné straně je barevná varianta předmětu, na druhé černobílá.
Je to krásný počin a já držím pěsti, ať se to Lucce a její rodině povede!
Kdysi jsem něco podobného pro Klárku taky připravila, rozhodně to ale nemělo takovou profi podobu jako Lucčiny karty. Myslím si, že většinou děti poznávání barev baví. Je to jakýsi milník, první stupínek k tomu, něco se naučit. S oběma dětmi jsem s barvami cíleně (a pomalu) začala mezi prvním a druhým rokem. Máme doma několik "barevných" knížek, některé jsou lepší, jiné horší. Můj top výběr najdete ve starším článku tady.
Co mi na většině knih o barvách vadí (a z videa poznáte, že to vadí i Lucce) je nejednoznačnost. Mám ráda, když jsou věci jasné, ostatně i to je principem Montessori, které je mi blízké. Červené holínky? Růžová kytka? Zelené auto? Jak to dvouleté dítě pobere? Nebude zmatené, když si utrhne červený vlčí mák a projede se šedým autem? Pokud se s barvičkami začíná, rozhodně bych volila obrázky, které jsou svojí barvou unikátní. Bílý sněhulák. Zelený okurek. Žlutý citrón. Hnědý kaštan... Větší děti už chápou varianty a rády se orientují ve změti obrázků. Tam bych se toho nebála.
Karty Barvy jako malované se právě o toto snaží. Aby byly obrázky jednoznačné a pocházely z reálného okolního světa. Kartičky jsou multifunkční, nabízí mnoho způsobů hry pro různé věkové skupiny - jednoduché poznávání a třídění, trénování paměti, postřehu i jazykových dovedností. V sadě 48 karet najdete 8 kartiček základních barev + 40 karet předmětů. Každá karta předmětu je oboustranná - na jedné straně je barevná varianta předmětu, na druhé černobílá.
Je to krásný počin a já držím pěsti, ať se to Lucce a její rodině povede!
Jéé, díky za tip. Vypadají pěkně, ráda podpořím :-) MonikaN.
OdpovědětVymazatMony, bezva, já se těším, až se s Matějkem budu učit barvy ♥
Vymazat