Tyhlety botky už na Jakoubka čekaly víc než rok ve skříni. Loni v zimě se mi podařilo ukořistit v Anglii dvoje Viva s velkou slevou, jedny pro Klárku, jedny pro Kubíka. Byly to větší velikosti a já se tenkrát modlila, aby jim napřesrok byly. A jsou. Uf. Myslím, že mě vyšly na polovinu. Vivobarefoot Reno Black se mi designově moc nelíbily, černé boty nijak nevyhledávám, ale jsem ráda, že jsem se nenechala odradit vzhledem a zvítězil pocit, že budou kvalitní a odolné. Provedení v hladké černé kůži má své výhody. Dobře se udržují v čistotě a kráse díky vosku (pokud se dítě zrovna neválí v bílých kamíncích na hřišti, což je u nás vlastně dost běžné).
Vivobarefoot mám obecně ráda. Mnoho lidí na ně nadává, že prý nejsou kvalitní. Já mám Viva troje, děti už měly několikatery a všechny sloužily/slouží na jedničku. Líbí se mi jejich moderní design a myslím, že i cenově jsou na tom poměrně dobře, když vezmu v potaz hlavně boty pro dospělé. Patří mezi širší značky, ale není to žádný extrém. Kubovi sedí a Klárka je taky zvládne.
Podrážka má jen 3 mm, je krásně ohebná, zároveň mám ale pocit, že podrážky od Viva patří k těm nejodolnějším. Mám ráda jejich tvar špičky s obrovským prostorem pro prsty. Bota ve velikosti 25 váží pouhých 108 gramů, což je ještě míň než podobné Filii. Viva většinou nemají vyndávací stélku, to by někomu mohlo vadit. Líbí se mi mírně zvednutá podrážka po okrajích (hlavně špička a pata), protože je to zase stupínek k větší odolnosti.
Zapínání na dva pevné sucháče zvládne tříleťák v pohodě sám. Chlupáčovi vadí krátký jazyk, na který jsem zvyklá už od Primus Mini a jsem s ním v pohodě, jemu přijde, že se při obouvání kamsi ztrácí. Boty jsou nízké, ideální na jaro a podzim, nejsem si jistá, jak by v nich bylo v létě.
Mám pocit, že už nejsou moc k sehnání, což je velká škoda. Jsou to bezvadné boty, ke kterým bych se v budoucnu klidně vrátila. Když se dívám na stránky, možná náhrada by mohla být Vivobarefoot Primus School.
Žádné komentáře:
Okomentovat