čtvrtek 7. února 2019

Sourozenecké vztahy

Tři děti. Malý věkový rozdíl mezi nimi. Máma jedináček, která se v sourozeneckých vztazích vůbec neorientuje a nemá z čeho čerpat. Na druhou stranu máma, která si řekla, že u nás prostě nepofrčí pravidla ve stylu "Nechej mu to, vždyť je malej!" nebo "Jsi starší, musíš ustoupit.". Samozřejmě všechno má své hranice, ale vždycky jsme se snažili k dětem přistupovat spravedlivě. Je to jedna z věcí, která nám skřípala ve vztahu s prarodiči. Myslím, že tohle je opravdu zásadní věc ve výchově více dětí. Jak asi je tříletému dítěti, které musí všechny své potřeby podřídit dejme tomu ročnímu děcku. Musí si nechat líbit, že mu mladší vezme hračku, se kterou si hraje? Nastolení harmonie v rodinných konstelacích není jednoduché, ale je fajn přistupovat ke každému jako k osobnosti. Chovat se k nim tak, aby měli co nejméně důvodů k žárlivosti. Protože ona ta žárlivost prostě přijde. Bude tam. Vždycky. V nějaké formě je totiž přirozená.


A je na nás, jak se k tomu postavíme. Pokud pochybujete, zkuste se ve stejné situaci zachovat oběma způsoby. Na příkladu, starší dítě si s něčím hraje, mladší přijde a začne mu to tahat z ruky, řve, že to chce. Můžete k tomu přistoupit tradičně: "Klárko, tak mu to půjč, vidíš, jak pláče, je malý, nechápe to, ty jsi starší, on ti to přece za chvíli vrátí.". Ať to skončí jakkoli, ať už se starší podřídí, nebo budou řvát oba dva, výhra není na žádné straně. Když se budete na své odsouzené dítě pozorně dívat, uvidíte v jeho očích kromě oprávněného vzteku taky zklamání, nedůvěru, zmatenost. A takhle krok po kroku budujete vztah, který nebude nijak zdravý. A taky se můžete zachovat opačně. Ani malé dítě není hloupé a není důvod, aby staršímu bralo hračky z ruky. I ono musí někdy začít chápat hranice. I ono musí pochopit význam slova ne. Ano, nejspíš bude plakat, ale to zvládnete. Ale pak se podívejte do očí staršímu. Na vlastní kůži jsem několikrát zažila, že jsem na Klárce viděla obrovský vděk. Že jsem ji pochopila. Že jsem se zastala jejích potřeb. Že jsem se třeba vzepřela jinému dospělému, ale ochránila jsem její zájmy. A nemusí se jednat jen o sourozenecké spory, ale třeba spory na hřišti, nebo třeba mezi bratranci...
 
Obecně si myslím, že moje děti mají velice hezký vztah. Teď budu mluvit spíš o vztahu Klárka - Jakub, s Matějem se to bude ještě vyvíjet. Když se Kuba narodil, přišlo nám, že Klárka je úplně v pohodě, že ho miluje a nevadí ji, že je nás o jednoho víc. Ona vždycky byla tak rozumná. Jenže si nedělám iluze, že některé problémy, se kterými se svou holčičkou dodnes bojuju, jsou způsobeny právě tímto. Byly jí jen dva roky, když přišlo mimino. Ona sama byla skoro mimino. Navíc byla ta první. Prvorození to mají hezké a jednoduché. Do té doby, než přijde ten druhý. Ten, co se půl dne válí s mámou v posteli, ten, který potřebuje klid na spaní, ten, co je tak křehký, ten, co řve v kočárku, když ona si chce hrát na hřišti. Ta snaha o láskyplnou rovnováhu byla i důvodem, proč jsem Klárku nedala do školky ve třech letech, ale až ve čtyřech. A i proto mám Kubíka doma teď, když máme Matěje, i když by mohl už taky chodit do školky. Není kam spěchat.

 
Občas pochybuju. Klárka se často nechová hezky ke Kubovi. Štěká na něj, snaží se ho ovládat, manipulovat, chce být ten, kdo rozhoduje. Ve vypjatých situacích na něj zařve, řekne mu něco ošklivého a on ji většinou na oplátku něčím přetáhne. Klárino! Jakubisko! A už to jede. Křik. Řev. Pláč. Je mi z toho pak smutno. A přemýšlím, jak je naučit lásce. Mám totiž pocit, že sourozenecká láska je něco velmi důležitého a zároveň křehkého.
 
Jenže pak přijdou ty vypjatější situace. Takové, které ukazují sílu jejich vztahu. Ty situace přicházejí nenápadně, z různých směrů. A v krizi poznáš přítele. Bojují za sebe jako lvi. Drží při sobě, když s nimi my bojujeme. Zastávají se jeden druhého. Pomáhají si. Dokážou se obětovat. A v nestřežené chvíli se umí obejmout a říct si: "Mám tě rád/a.". Někdy o víkendu nás nechají spát. A hrají si. Klárka pomůže Kubíkovi s rozepnutím pyžama, aby se mohl vyčůrat. Obleče mu ponožky. Rozsvítí mu v koupelně. Bez proseb, beze slov, automaticky.
 
Dnes jsme šli pro Klárku do školky. Kuba si cestou našel dva kamínky, že je pak půjdeme hodit do rybníka. Cestou jsme narazili na nádobu s posypovým materiálem, na které byl v prohlubních led. Kubík si tam chvíli hrál, já  už byla několik metrů od něj. A najednou srdceryvný pláč. Plakal, protože jeden z kamínků se mu zasekl pod ledem a nešel mu vyndat. A Klárka bez vyzvání utíkala svému Kubíčkovi pomoct a kamínek mu vyšťouchala. Tys byl smutnej, že? On ji objal. Díky, Táji. Svět byl zase v pořádku.

 
Mami, já budu Kubíčka chránit, až se mnou bude chodit do školky. Jenže kdo se bude o něho starat ten další rok, až odejdu do školy? Druhý den přišla s tím, že se domluvila s Agátkou, aby na Kubíka dohlídla, až odejde do první třídy. Velká ségra.
 
Věřím tomu, že hádky a neshody jsou přirozenou součástí sourozeneckého vztahu, ale jsou to právě tyto nestandardní situace, které dokazují, jak blízko k sobě mají. Modlím se za ně. Ať to křehké pouto nikdy nezmizí.

6 komentářů:

  1. Jani, ty Vase clanky jsou tak krasne a tak skutecne...tolik o pocitech, lasce k detem a pochopeni. O priznanich mamy i prijeti chyb. O nadseni z uspechu pri vychove. Ale vzdy o lasce k detem. Mozna to vyzni lehce pateticky, ale pohladi na dusi. A mam rada i ty prakticke, o vyberu bot (mame taky Filli a jsou skvele), o hrackach,o knizkach (i pro dospele :-) ) Mejte se moc hezky :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ello, moc děkuju. Budu se moc snažit, aby se tohle "osobno" z mého blogu nevytratilo, je to něco, co mě moc baví, ráda sdílím svoje radosti i strachy, jen mi poslední dobou trvá dýl, než si to v hlavě uspořádám. A pokud z článků tu lásku cítíte, jsem moc šťastná, třeba si to jednou děti přečtou a nikdy nebudou muset pochybovat ♥ Děkuju, že tu jste!

      Smazat
  2. Dobrý den, také mám moc ráda témata Vašich článků. Mám děti necele dva roky od sebe a také s napětím sleduji jejich vztah. To je i také důvod, proč přemýšlíme o třetím dítěti. Věřím, že pak člověk na dobrý vztah mezi dvěma sourozenci tak moc netlačí, ta naklonost se ve větším počtu dětí přelévá od jednoho k druhému. Ať se Vám daří, Dana

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dano, ano, víc se to rozprostře. Já musím říct, že mít tři děti je nádhera, je to sice náročné na obhospodaření a logistiku, ale je to takový nekonečný láskyplný šrumec :))

      Smazat
  3. Dekuju za clanek. Jsem zvedava, jak to bude u nas. Zatim se milujou, jenze zatim taky Maru nic Roze nebere ani nenici :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hani, bude se to vyvíjet a určitě jim jako skvělí rodiče dáte perfektní základ zdravého vztahu ♥

      Smazat