Klára jede / Ultralehké šlapací kolo Woom 3

Klára nejede, Klára přímo frčí. Mí sledovatelé na IG mají lehký informační náskok, nedávno jsem přidávala fotku z našeho cyklovýletu, kde jsem poprvé ukázala Klárčino nové kolo. A taky jsem tam ve stručnosti shrnula své myšlenkové pochody, proč nové. Pravidelní čtenáři si totiž asi vzpomenou na můj loňský článek o prvním šlapacím kole, na kterém Klárka začala jezdit v necelých čtyřech letech. Byl to český Olpran, velikost 16''. Kvalitní kolo, hezký design, za dostupné peníze, bohužel klasické váhy. A když říkám klasické, myslím tím běžnou váhu podobného kola na trhu - cca 11 kilo. Což může (ale nemusí) být pro 18ti kilové dítě trochu oříšek. Po desítkách a desítkách našlapaných kilometrů mi v hlavě začala hlodat kacířská myšlenka - pořídit něco jiného, něco fakt lehkého, třeba právě Woom.

 

Klára se na Olpranu naučila jezdit fakt rychle, bez přídavných koleček, bezpečně, skoro bez pádů. Jenže už menší kopec ji působil problémy, nemohla to ušlapat. Někdy potřebovala ze začátku roztlačit. Zpočátku jsme to přikládali nedostatku zkušeností a mysleli jsme, že to všechno natrénuje časem. Jezdila na něm rok, velice dobře, ale ty kopce pořád nedávala. A navíc mi přišlo, že tam chybí to nadšení, ta ryzí radost z jízdy, kterou jsme na ní pozorovali, když jezdila na Strideru. A tak mi to začalo vrtat v hlavě. Bude na ni asi těžké. Zkusila jsem se oprostit od komentářů typu "Taky jsme se přece naučili jezdit na těžkých kolech". Ano, naučili. Já ale primárně nepotřebuju, aby se jezdit naučila, samozřejmě vím, že tohle dokáže. Já chci, aby ji jízda na kole bavila. Aby z ní měla požitek. Aby se těšila na každý cyklovýlet. Aby automaticky sáhla po kole, když se jde ven. Aby si ho s sebou chtěla brát na dovolenou nebo na prázdniny u babičky. Aby své kolo milovala.

 

 

Ale já nejsem zrovna typ na rychlá a nepromyšlená rozhodnutí. Skoro rok jsem sváděla vnitřní boj, jestli zainvestovat do tak drahého kola. Na jaře jsme si Woom osahali naživo na veletrhu a potěžkáním jsme usoudili, že je to fakt jiná liga. V květnu jsem ho objednala a Klárka už dva měsíce jezdí na žlutém ultralehkém 16'' Woom 3. Byl to pro nás kup desetiletí, řekla bych. Nevěřila jsem, že to bude až takový rozdíl.

 

 

Přiznám se, že nám v rozhodování paradoxně pomohlo, že čekáme třetí dítě. Že se ty náklady rozloží do tří dětí, a že si to na Woomu odjezdí snad všichni tři. Škoda, že děti neměly zrovna narozeniny, myslím, že kolo je parádní dárek, na který se klidně může složit celá rodina, namísto plyšáků a panenek.

 

 

♥ Co víc vám o kole říct? Co si o něm myslím po 2 měsících intenzivního ježdění? Vyplatilo se? ♥

 

Je opravdu lehké, váží necelých 6 kilo a tím se řadí k nejlehčím na trhu (podle tohoto kritéria jsme vybírali už odrážedlo Strider). Váha kola je pro dítě klíčová. Samo váží kolem 20 kilo a musí ušlapat stroj, co váží zhruba polovinu jejich váhy. To je celkem mazec. Dokud Klárka jezdila jen na asfaltové rovince, váha kola ji nijak nepřekážela, ale s nástupem do terénu a kopcovitého prostředí neměla šanci. A trápilo ji to. Byla na sebe nazlobená. A já nechci, aby ji mrzelo něco, za co sama nemůže. Pokud tedy zvažujete nákup kola, ujasněte si, co od něj čekáte. Pokud jste rodina, která tráví volné chvíle na výletech v různém terénu, rozhodně se vyplatí ultralehké kolo. Pokud vám stačí, když se dítě na kole naučí objíždět dům a zvládne rovinatou cyklostezku kolem řeky, kupte kolo těžší a levnější. Pokud vás zajímá přehled základních parametrů těch lehčích kol na trhu, včetně váhy, eshop Neobyčejně.cz má hezky zpracovanou tabulku, která může pomoct s výběrem. Poslední poznámka k váze - je skvělé, když si dítě zvládne kolo samo poponést, převézt přes obrubník, nebo zdolat dva-tři schodky. Mám ráda, když jsou děti samostatné.

 

 

Brždění je jiné, než bylo u Olpranu, takže si musela chvíli zvykat. Dříve se na těchto malých kolech brzdilo zpětným sešlápnutím pedálů, čím dál víc zahraničních výrobců od toho upouští. A já jsem za to ráda. Stejně se do budoucna bude muset spokojit jen se dvěma páčkami na řídítkách, tak proč ji to neučit odmala. Kola Woom tedy mají dvě brzdy na řídítkách a pedály se dozadu volně protáčí. Fajn vychytávka je zelená zadní brzda / pravá páčka, což dítěti může ze začátku usnadnit orientaci, čím primárně brzdit.

 

 

Já u kola oceňuju i jednoduchý design v pěkných ostrých barvách. Konstrukce, ač hliníková, působí poměrně bytelně. Klárka si vybírala z asi 4 barevných provedení a nakonec sama zvolila žlutou, kterou označuje za zlatou :)

 

 

Teoreticky by mohlo Klárce vydržet až do 6 let (do cca 116 cm), otázkou je, co Kuba příští rok. Jestli už začne v létě taky jezdit na šlapacím, nebo si ještě netroufne. Podle toho se zařídíme a případně už Klárce koupíme větší. Se správnou velikostí vám pomůže tento podrobný článek. Je dost pravděpodobné, že zůstaneme věrní rakouské značce Woom i v budoucnu.

 

 

Kolo nám bylo doručeno v krabici, víceméně smontované, ale neseřízené. Jednoduše jsme našroubovali pedály, řídítka a sedlo. S konečným seřízením jsme dost bojovali, nevím, jestli to bylo rukama nebo kusem, ale nakonec jsme museli vyhledat služby kamaráda, který nám opět pomohl. I když obchodník tvrdí, že je kolo připravené k jízdě, fakt doporučuju někam zajít. To naše bylo třeba velice málo promazané, což by mu nesvědčilo, brzdy a kola potřebovaly poměrně velké seřízení.

 

 

Kdybych měla shrnout výhody a nevýhody, jediným mínusem je vysoká pořizovací cena (8.900,- Kč). To je něco, s čím člověk musí u ultralehkých speciálů počítat a zvážit, co od dětského kola čeká. Já si jsem zpětně 100% jistá, že jsou to dobře vynaložené peníze, protože vidím obrovský rozdíl v jízdě.

 

 

Klárka jezdí na novém kole velmi intuitivně, je s ním jakoby sžitá. Vyšlape i větší kopce bez mrčení, terénové nerovnosti ji taky problém nedělají. Jezdí s lehkostí, nebojí se šlápnout do pedálů, sama přišla na to, že když potřebuje zabrat, musí si stoupnout. Kolo ji vede, nebrzdí ji svou váhou a konečně vidím v jejích očích to nadšení, které jsem tam celý předchozí rok hledala.