sobota 28. července 2018

Mama tip / Raw pro zdraví a krásu

Nejíme hloupě, myslím, že nad jídlem celkem poslední dobou přemýšlíme, ale některé klasiky se vzdát nedokážeme a ani nechceme (mimochodem, děti ji mají stejně nejraději). Zastávám názor: všechno s rozumem. Sama nevyznávám žádný nutriční extremismus, na druhou stranu ho ostatním toleruju a svým způsobem obdivuju. Že jsou mezi námi lidé, kteří dokázali udělat ten nelehký krok a vydali se prostě úplně někam jinam. Vyjeli z prošlapaných kolejí stravovacího standardu, začali se zajímat a "jiné" stravě věnují dost času, energie a rozhodně i finančních prostředků. Za alternativy se totiž stále dost platí. V jídelníčku u nás doma rozhodně nechybí maso ani mléko, mám doma i obyčejnou hladkou mouku, dokonce i rafinovaný cukr :) Na druhou stranu mám i mouky špaldové, žitné a pohankové, do buchet a koláčů používám už skoro výhradně třtinový a kokosový cukr, když sladíme kaše, používáme domácí med, a množství čerstvého ovoce a zeleniny sní naše rodina na kila. Pořád ale vnitřně oba dva víme, že by to ještě něco chtělo. Že by to chtělo míň pečiva, ještě víc luštěnin, ještě víc ryb. Já se poslední dobou na mnohých akcích potkávám s lidmi, kteří frčí na raw. Základ je jasný, dává mi to i smysl, ale že bych si na raw dezertech pošmákla tak jako na "normálních", to se prostě říct nedá. Ale pořídila jsem si knížku Raw pro zdraví a krásu (Jitka Adamová, Smart Press, 2016). Je krásná, je fajn číst ji v létě, kdy je kolem tolik krásné zeleniny a ovoce, ale jedno je jisté, zatím ze mě teda vitarián nebude.
 

Ke knize mě přivedla spíš její teoretická část. Jak bývá u podobných moudrých kuchařek zvykem, nejde jen o rychlý seznam surovin a pracovní postup. Celá čtvrtina knihy je teoretická a i ve zbývajících třech čtvrtinách najdete spoustu užitečných tipů a cenných informací.  Je krásně zpracovaná, smysluplná, fotky úžasné. Recepty rozdělené na sladké snídaně, předkrmy, polévky, dipy a zálivky, saláty, hlavní jídla, dezerty a nápoje. Od všeho něco.
 



 
Jak už jsem říkala, živá strava mi dává smysl, jinak bych se do čtení ani nepouštěla. Opravdu si myslím, že naše těla jsou zatěžovaná přílišným přísunem masných produktů i mléčných výrobků. Pokud se naše tělo očistí a dostává dostatečný přísun vitariánské stravy, musí být hned plné energie a vitality. Rozhodně na tom něco je. Taky je jasné, že tepelnou úpravou se živiny ztrácí. Tak jsem si řekla, že přece se ze mě nemusí stát hned super vzorný raw jedlík, ale něco změnit můžu. Každý kousek do skládačky se počítá.




 
Zkraje se dost řeší, co jíst a co nejíst. Z kapitoly, co jíst, mám dobrý pocit, to už u nás dobře funguje tak nějak automaticky. Akorát jsme se teda zatím nepropracovali ke klíčkům. O dost horší je to s potravinami, které se v raw stravě konzumovat nesmí - kofein, alkohol, maso, ryby, vejce, mléčné výrobky, pečivo a výrobky z mouky, cukr, sůl. Ok, takže můžete hádat, kolik z výše uvedených věcí mé tělo pravidelně dostává. Dostává všechno a bohužel (bohudík) s velkou chutí.
 
 
Jaký si z toho odnést výsledek? Že vitariánství je velmi zajímavý směr, který má své opodstatnění a rozhodně pozitivní efekt na naše tělo. Také to, že jsem jen slabá žena a jídlo jako takové mám víc než ráda. Budu dál přemýšlet nad tím, co jím, co to asi s mým tělem dělá, jaký přínos to má.
 
 
Musím se zeptat, co vy a živá versus mrtvá strava? Znáte nějakého vitariána? Dokázali byste se vzdát tradičních položek ve svém jídelníčku?

6 komentářů:

  1. Jsou to zajímavé alternativy, ale trvale nic pro mne. Snažím se cca deset let spíše naplňovat koncept lokálních potravin - tj. ty, které k nám nemusely moc cestovat. Věřím tomu, že abychom zlepšili své životní prostředí a své tělo, je nutno začít v místě, kde žijeme.
    Což neznamená, že si nedám banán nebo čokoládu. Ale snažím se to omezovat. Jahody, borůvky, rybíz, třešně, meruňky... a všechno tohle sezónní ovoce jím jen v sezóně. Jinak z něj mám pyré v mrazáku (pro děti) a jelikož další mrazák pořizovat nechci (ono to mražení taky stojí energie a navíc ta mraznička se taky nevyrobila v ČR. :)... musím se naučit zavařovat způsobem, aby se to nekazilo.
    Z dětství si totiž pamatuju, že jsme hodně zavařenin vyhodili, protože prostě byla někde chyba ve výrobě a kazily se.
    Máme kamaráda, co má velký jabloňový sad, a tak na podzim uskladníme jablka. Postupně je probírám a jak ubývají zásoby meruňkových, švestkových a broskvových pyré (ovoce od babičky a koupené od dalších známých), plním mrazák pyré z jablek. (S dvěma dětmi není čas to probírat každý týden, tj. beru to 1x měsíčně a napadená jablka i se slupkou - jen s odkrojenou pokaženou části, házím do mixéru a zase jsou nachystané dopolední svačinky na pár týdnů.)

    Z toho vyplývá, že jako vitarián bych žít nemohla. A ani nechtěla. Maso sice jím tak cca 1-2x týdně, ale mléka a mléčných výrobků (zejména tvarohy, bílé jogurty, kefíry), těch se vzdát nedovedu.

    Navíc teď kojím dítě, tj. stravu si hlídám kvůli kolice velmi pečlivě. Pláču, protože mé oblíbené ovoce nemůžu (ani propečené v buchtě po dvou dnech :(, o zeleninovém salátu si nechám ještě pár měsíců zdát. Za tři měsíce až se maličké začne přetáčet, budu na tom jinak. Ovšem to bohužel už bude i té lokální zelenině téměř utrum.

    Kofein a alkohol mi nikdy moc nejel. Mám ovšem velké rezervy v mouce. Je mi jasné, že stoupající váha je způsobena i přemírou těchto sacharidů. Začala jsem tím, že jsem vynechala rohlíky a peču si domácí chleba (resp. před porodem, teď můj drahý chléb mé miminko nadýmá a já se vrátila k rohlíkům. Už je nemůžu ani vidět.) Chci přejít na zdravější těstoviny (např. vyrobené z červené čočky.) A do půl roku zavést 2x týdně v jídle luštěniny.

    Dost bojuju s tím cukrem. Na jednu stranu chci lokální věc, na druhou stranu cukr je návyková látka a dětem to moc dávat nechci. Datlový sirup ovšem moc lokální není. Život je zkrátka plný kompromisů.

    U živé stravy je ještě drobná komplikace v tom, že se rychle kazí. Já nejsem řidič a bydlím na kraji města, tj. často nakupuju v místním obchůdku. K většímu nákupu se dostanu 1x za 14 dní a to na místních trzích beru hlavně trvanlivé ovoce a zeleninu (aktuálně např. jedeme v červených řepách, ta v lednici vydrží a je z ní dobrý oběd. Ovšem peču ji, tj. vitariánství tam není ani ťuk.)

    Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Martino, díky za komentář. Cítím to dost podobně. Lokální strava je rozhodně dobrá volba, kterou se taky řídíme, máme velké štěstí, že manžel i já pocházíme z rodin se zahradami, takže máme poměrně velký přísun téměř bio zeleniny a ovoce, které naštěstí i děti ve velkém konzumují. Od tchýně jsem pro obě děti dostávala domácí ovocné přesnídávky a jsem za to moc vděčná. Teď už ta pyré moc nechtějí. Snad miminko bude přesnídávkový typ :) Jen mě napadá k tomu cukru - proč ne med? Ten je přece lokální? Já hodně nahrazovala cukr právě těmito sirupy, až jsem si řekla, co blbnu, proč raději nevolím český med, navíc, když tchán je včelař. Teď med využívám dost, do pečení i do kaší. Přeju vám pohodovou cestu ke spokojenému jídelníčku. Jana

      Vymazat
    2. Jasne, med u nas od dvou let frci i v nepecene podobe jako doplnek, kdyz je nutno prilepsit (napr. Par kapek medu rano do kase). Mimochodem nalila jsem ho do lahvicky prave od datloveho sirupu a skvele se davkuje. Pred druhym rokem jsem mela trochu obavy z alergie a jednu butylku datloveho spotrebovala, ale mlsala jsem ho i ja. Z medu jsem pekla jen pernicky na Vanoce, ted i muffiny. Ovsem, jak to jde, snazim se nesladit, pripadne dochucovat ovocem.

      Hotove domaci presnidavky? Pecka! No a nestraste me, ze dite nemuze byt presnidavkove. Pravda, zbylo by vic na starsi a na me ;-), ale co bych tomu prckovi davala na svacu? Furt jogurty a tvarohy?

      Martina

      Vymazat
    3. Ideálka je nesladit, to souhlasím. Já automaticky ze všech receptů na koláče a buchty a dezerty ubírám zhruba polovinu předepsaného cukru. A jde to. Navíc používám kokosový cukr, který mi přijde celkem málo sladký. A k přesnídávkám - ano, babička mi zavařila několik druhů, Klára to baštila každý den, Kuba zas tolik ne. Ale z domácího ovoce, bez cukru. Perfektní a fakt jsem vděčná.

      Vymazat
  2. Mne raw strava bavi, ale mam dva problemy: lenoru a argument vysoke ceny. Je to tak, nahradte mleko mandlovym, ktere je trikrat az petkrat drazsi. Ale je plno veci z vitarianstvi, ktere milujeme a to naqr.chia pudinky na vsechny zpusoby. Jsem matka a myslim si, ze me dite maso a mleko potrebuje. To je muj nazor. Stejne jako jsem ji nenechala pokrtit, protoze chci, aby se rozhodla sama, co vyznava, tak stejne tak chci, aby jedla zatim v prijatelne podobe tj. Co nejzdravejsi vse, takze nesolime, nemame doma bily cukr, nekupujeme bile pecivo, sladime alternativne, pobizime k zelenine a ovoci. Na Vanoce pecu a zaroven kupujeme raw cukrovi.
    K raw me privedlo hubnuti po porodu. V tehotenstvi jsem jedla vlastne jen sladke. Dava mi smysl zivot bez psenice, dava mi smysl raw, stejne tak mi dava smysl kozi mleko od tchanovcu a stejne tak mi dava smysl poradny dobre udelany steak. Kazdy musi intuitivne citit, co mu vyhovuje. Znam i vegany, kteri detem maso davaji. Raw kucharky jsou uzasna inspirace na zdrava lehka jidla, stejne tak veganske a vegetarianske ;). Zaklad je podle mne lehkost a rozmanitost. Ja jsem typ, ktery pul roku nesahne na "nezdravou" vec, pak mne chytne abstak a doslova "zeru" cokoliv.
    Ja miluji jogurty a kefiry, pritel miluje chleba, ale po zkusenostech vime, ze to bez toho jde, jen chtit a ja se asi nekterych veci nechci vzdat. Ale mam par blogu, knizek a znamych, kde se inspiruji a je skvele zkouset alternativni moucniky :)
    A ten med taky nechapu - veganstvi? (Nejsou vcely od toho?), alergeny?
    Jeste bych chtela rict, ze mimo jine k mym oblibenym blogum patri ten vas, hodne mne inspirujete,hodne veci jsem dcerce poridila diky vam, rada ctu o Klarce a Jakubovi a peji vam jen dobre a krasny zaver tehotenstvi :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Míšo, tak trochu jako bych četla o sobě :) Ve spoustě věcí jsme za jedno, já jen těm raw zákuskům na chuť moc nepřišla :( A rohlík u nás semtam najdete, i když jsme spíš na chleba. Máme velké štěstí, že nemáme na nic intoleranci a můžeme v rozumné míře jíst to, co považujeme za rozumné.
      Děkuju taky za milá slova, jsem moc ráda, že se na blog vracíte a že vám čtení něco přináší. Stejně jako mně to samotné psaní :)
      P.S. a s tím křtem to máme stejně taky. Já i manžel pokřtění jsme a žili jsme "naoko" v křesťanských rodinách - ani jedni rodiče do kostela nechodí, snad jen na pohřby. Takže takto to nechci. V naší rodině vzbudilo nekřtění velké pobouření, ale já jsem neviděla důvod. Chci, aby se děti rozhodly, jakou cestou půjdou. Moc nerozumím lidem, kteří miminka jaksi automaticky pokřtí, ale dál víru nijak doma nepraktikují.
      Jana

      Vymazat