Mateřské iluze

Když jsem poprvé otěhotněla, měla jsem velké plány. Po porodu přišlo v některých směrech znepokojivé rozčarování a iluze jsem spláchla víte kam. Měla jsem jasnou vizi, jaká budu máma. Klidná, vyrovnaná, pěkná, neustále upravená, každodenní styl nedbalé elegance. Yummy Mummy.

Ha. První klam. Nějaké větší líčení přešlo prakticky ze dne na den po mém odchodu z práce na mateřskou. S malým uřvaným dítětem bylo pohodlné natřít pusu BB krémem a rychle máznout obočí. Nejlepším kosmetickým kámošem na mateřské se stává balzám na rty, protože většinou nestíháte pít a rty máte vyprahlé, skoro pořád jste venku na větru a skoro pořád někoho pusinkujete.

S trochou studu se vám musím přiznat, že hlavně v zimě mám často neoholené nohy. Na jógu nosím dlouhé tepláky, na saunu se musím důkladně a dlouho připravovat :) Jsem totiž oldchool a holím se žiletkou. To pak roste rychle - vlastně ještě dřív než skončíte s druhou nohou. Na nadcházející teplou sezónu jsem si pořídila několikatery šaty a to mě donutí...

Svoji milovanou relaxační vanu s knížkou v ruce jsem vyměnila za rychlou sprchu. Když si přece jen občas zavřu dveře a hupsnu do bublinek, vběhnou do koupelny děti. Kdy se vlastně naučily otevírat dveře?? Klára prudí, že něco nutně chce, Kuba mi hledí na prsa. Zaklapávám knížku a vypouštím ty horké litry do kanálu (dřív jsem lezla z vany, až mi začalo být v chladnoucí vodě zima).

Zapomeňte na soukromí. Nevzpomínám si, kdy jsem byla naposledy sama na záchodě. Buď je tam jeden, nebo druhý, nebo oba. Začala jsem se zamykat (máme takový ten "neklíčový" mechanismus), a Klára se to naučila zvenku! odemykat.

Džíny, triko, balerínky a jde se. A někdy se i utíká. Žádná obr paráda. Boty mám neustále poťapané od všech těch malých nožiček, nevím, co to mají malé děti za podivnou úchylku šlapat rodičům na nohy. Za jednu jedinou procházku se mi každé moje dítě projde po botách v průměru pětkrát, jednou mi každý z nich přejede nohu odrážedlem a jednou si je přejedu já sama kočárkem. Vrchol dětské blaženosti a zároveň naprosté popření "yummy mummy" teorie nastává, když je venku hnusně, prší, děti si s radostí obují gumáky a jde se do bahna. A v bahně se taky padá. A brečí. A dítě se chce chovat. A vy na sobě zrovna máte péřovku za čtyři litry. A ty malé šťastné nožičky kopou a otírají ten bordel do toho vašeho milovaného kabátu.

Nejenomže flákám pitný režim, téměř jsem zapomněla na nějaké kultivované stolování. Když byly děti miminka, často jsem jedla na zemi. Děti se válely na hrací dečce, nespokojeně mrčely a hlasitě záviděly každé moje sousto. To, co zanedbáte na nutričně vyváženém jídle, rychle doženete na tom nevyváženém. Já jsem velice dlouho nutně potřebovala po obědě kus čokolády. A nenáviděla výrobce cukrovinek, že na obalech začali uvádět doporučenou denní porci pro dospěláka. Koho jako uspokojí dva čtverečky nebo pět gumových medvídků? Rozhodně ne vykojenou a nevyspalou matku.

Několik let před otěhotněním jsem se připravovala na filmové a knižní orgie. Stáhla jsem si tolik filmů a seriálů, že se na ně budu na mateřské koukat. Každý den jeden film během toho, co miminka budou tři hodiny spát v postýlce po obědě. Já u toho stihnu vypít kafé, vyžehlit koš prádla, utřít prach. Pche. Chlupáč byl jako vždy mnohem větší realista, když vytušil, že důmyslnými přípravami jenom ztrácím čas. Na televizi se nedívám skoro vůbec, večer se věnuju buďto mu nebo blogu.

Mohla bych pokračovat asi ještě hodně dlouho. Všechny mámy mi ale dají zapravdu, když řeknu, že jim všechno bez mrknutí oka odpustím. I když většinu času prudí, kňourají, všechno špiní a dělají nenávratné zmatky v mém puntičkářském životě. Pak k vám přiběhnou, obejmou, olíznou, kousnou a vy víte, že svět je přesně takový, jaký být má.