Klára každý večer sice v pohodě usíná sama ve svém pokojíčku, zhruba polovinu noci tam spí, pak se rozletí dveře, uslyšíme zběsilý dupot a následuje velký skok k nám do postele. Doba, kdy Klárka vyběhne, závisí na tom, jestli a kdy se jí něco zdá. Pokud ji něco vzbudí a ona cítí potřebu přelézt za námi, je to sen. Někdy přijde už v 1, jindy kolem třetí, párkrát do týdne spí sama až do rána.
Kuba s námi spí prakticky od narození, teď někdy začal sám dobrovolně lozit do postýlky. Ač se to může zdát neuvěřitelné, spí se nám dobře. Někdy mám sice ráno bloklou krční páteř, to jak spím napůl ve vzduchu, ale pocit je to fajn :) Je pěkné je mít u sebe. Voní a vyzařují ze sebe teplo. A podivný klid. Pokud někdo trpí nespavostí, nebo má problém s usínáním, měl by si nastěhovat do postele dítě. A je hezké pozorovat, jak hezky fungují ti dva. Dřív jsme se báli, nechat je spát vedle sebe. Naše děti spí divoce. Ale nějak se vzájemně tolerují. Kolikrát se v noci vzbudím a Klára Kubu ve spánku objímá. Včera u babičky Klárka usnula dřív než Jakub a on ji asi pět minut hladil ve vlasech.
A co je na tom všem nejlepší? Když se spolu ráno vzbudí, zabaví se sami. Mě nechávají ležet a podřimovat. Chvilku si vykládají v posteli, pak utíkají do pokoje, kde si hrají. Pak je dostihne hlad a velká plenka a mám konec pohody. Přemýšlím, že naučím Klárku Kubu přebalovat a převlíkat :)
:) je to je krasny, my mame zatim jednu nocleznici a nemenila bych, to spolecne spani miluju!
OdpovědětVymazatAno, má to prostě svoje kouzlo! Užívejte si to :)
VymazatTo zní jako naprostá idylka :)
OdpovědětVymazatJo, většinou to idylka je :)
VymazatNo u nas jsem spolecnemu spani na chut neprisla, ale deti jsou kontaktni a nastehuji se k nam de facto samy ;) Mne nechaji par centimetru u kraje, taky casto visim napul ve vzduchu :)
OdpovědětVymazatPresne. Tech poslednich dvacet centaku je nasich :)))
Vymazat