pondělí 3. dubna 2017

Náhlé záchvaty paniky

Většinu času jsem klidná, vyrovnaná, přijímající. Občas to na mě ale stejně přijde. Podivná úzkost, strach z budoucnosti, nejistota, pocit, že tápu. Co se mnou bude, až děti trochu odrostou? Jak si najdu po takové době práci? Co když budeme mít ještě třetí dítě a budu doma ještě o pár let dýl? Není chyba podřizovat "vše" mateřství? Jak moc zakrním? Co všechno zapomenu? Co moje angličtina? Budu umět ještě normálně pracovat? Tohle na mě padlo včera odpoledne, při dlouhé cestě autem, kdy děti spaly a já měla prostor přemýšlet nad něčím jiným než nad tím, čím je v danou chvíli zabavit. Tyhle chvilky ticha a klidu jsou pro mě většinou šíleně nebezpečné. Nechávají můj mozek rozběhnout všemi směry, bohužel většinou těmi blbými...


I když jsme dítě před těmi čtyřmi lety hrozně moc chtěli, v okamžiku otěhotnění s Klárou se mi v hlavě usadil strašák, co jako bude s mojí kariérou. Tento bubák tam zůstal celé těhotenství a zmizel až v okamžiku porodu. Když jsem se poprvé na Kláru podívala, věděla jsem, že role matky, kterou jsem se právě stala, je něco, kvůli čemu obětuju cokoliv jiného. Věděla jsem, že jsem pro mateřství stvořená, že právě mateřství dává mému životu smysl. Nepochybovala jsem. Všechno do sebe ve vteřině zapadlo. Život se nám obrátil naruby a všechno dostalo nový směr. Správný směr. Když se narodil Jakub, v hlavě už jsem měla čisto a nic mě nestrašilo. Mám dvě děti, fungující rodinu a mateřství mě naplňuje. Jsem šťastná. Když jsem pocítila potřebu nějak se kreativně realizovat, založila jsem si tento blog. To je teď vlastně taková moje práce na částečný úvazek, i když mi na účet nechodí žádná výplata :) Ale! Občas mě popadne ona zmíněná úzkost. Co bude pak? Jak moc to bude těžké? Fakt se vrátím někam do kanceláře k počítači? Budu plnit deadliny, psát reporty a účastnit se brainstormingů a meetingů? Zaměstná mě někdo, když budu tolik let doma s dětmi? Nebudu jim připadat postižená? Nebudou mnou pohrdat, že jsem si válela šunky několik let doma?

Hrozně mě znepokojuje, že na toto vůbec myslím. A děsí mě, že mnohé firmy se k tomu možná takto postaví. Že mateřství je něco pořád velmi nedoceněného. Moc doufám, že se za pár let setkám u pohovoru s někým, kdo nebude vnímat mateřství jako nějaký hendikep, ba naopak. Matka je podle mě ten nejlepší manažer. Není nic jednoduchého vychovávat děti. Není jednoduché vzdělávat je, vymýšlet jim každodenní program, urovnávat spory, trpělivě naslouchat, zasáhnout v tu pravou chvíli.

Jsem Jana a jsem matka na plný úvazek. Nestydím se za to. Nestydím se ani za to, že je mi doma dobře a že mě to s dětma pořád baví. Nestydím se za to, že nehledám částečný úvazek ani nějakou práci na dohodu. Ještě ne. Ten čas přijde. Ale ne dnes.

12 komentářů:

  1. Tak tyhle pocity znám moc dobře. Zrovna včera jsem si uvědomila, že jsem doma s dětmi už 5 let! Kdysi jsem se divila tetě, která byla doma 7 let - "proboha, jak jen mohla být tak dlouho doma a nezbláznit se?!" U prvního dítka jsem měla ještě pocit, aby mi ten kariérní vlak neujel (navíc jsem pracovala v HR, takže ten tlak byl o to větší), takže jsem pracovala na zkrácený úvazek, ale jakmile přišel na svět druhý syn, tak se dostavil vnitřní klid. A teď už jsem na úplně jiné vlně. Samozřejmě když někdy slyším o maminkách, které zvládají pracovat i mít malé děti, někdy mě píchne u srdce, že bych zase chtěla mezi "normální dospělé" lidi, ale pak to zase brzo přejde :D Takže si užívej čas s dětmi, dokud to jde. Protože vyrostou, ani nebudeš vědět jak. A ten čas s nimi ti nikdo nevrátí!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hani, jojo, stejně, kdo ví, co bude za rok, že jo... Díky za podporu!

      Smazat
  2. Moc krásně napsané a můžu říct i za sebe, že se mi tyto pocity taky občas vkradaji do mysli.když jsem mezi prvním a druhým dítětem musela nastoupit do práce měla jsem velký strach jak to dám jak to dá syn ve školce.Co skolkove nemoci, hlidani.... nakonec to dopadlo dobře a já narazila na super zaměstnavatele.Teď když jsem doma s dcerou tak ten strašák taky občas vyleze,ale ja ho zazenu s tím že vše je tak jak má být a dopředu se tímhle trápit nemá smysl ono to "řešení" prostě jednou přijde samo.Takže si uzivejte děti a mějte se krásně Hanka:-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hanko, děkuju vám. Nemyslím si, že se tím nějak trápím, ale prostě jednou za čas mám slabou chvilku. Docela se řídím krédem "co se má stát, stane se" a tady to platí snad dvojnásob :)

      Smazat
  3. Pěkně napsané, zvlášť ta pasáž o společností nedoceněném mateřství. Díky třem dětem jsem doma ještě o pár let déle. Teď nelituju, vím proč jsem doma a většinu času bych to nechtěla jinak. Jen mám občas pocit, že jsem jediná.... k ideálu přece patří zvládnout i min. zkrácený úvazek.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No právě! Ale stačí se obhájit sama před sebou, já si jsem vědomá toho, že kdybych vzala nějaký zkrácený úvazek, někdo tím bude trpět. Den má jen 24 hodin a vím, co nechci - šidit děti...

      Smazat
  4. Sdílím tyto pocity. Celý život jsem se za něčím honila, pořád dělala o dost na víc, na střední i na vysoké jsem byla na delší dobu v zahraničí a všechno směřovala a obětovala úspěšné kariéře. K práci jsem se ještě přihlásila na PhD., abych až budu na mateřské neztratila kontakt s oborem... No a pak se mi narodilo první a o 15 měsíců druhé dítě a i když mě občas přepadne ta úzkost z toho, že mi možná ujíždí vlak, jsem ráda, že jsem tady pro děti, že je nevychovává někdo cizí. Mimochodem, PhD. jsem přerušila a uvažujeme o třetím dítěti. Tyhle roky s dětmi nám fakt nikdo nevrátí a byla by škoda o to všechno kvůli práci přijít... Po návratu do práce mě čeká 4 měsíční každodenní dojíždění 70 km tam a zpět a atestace a to se teda fakt děsím, jak to vlastně uděláme...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Lucie, díky! Máme to teda hodně podobně :) Důležité je žít okamžikem, život je krátký, a potřebují nás naše děti, ne společnost :)

      Smazat
  5. Jani, nepochybuji, ze najdes uplatnění i po mateřské pauze, kez by mi přišel v současné personální situaci na pohovor někdo jako ty❤️ Btw jsme teď přijali více holek po mateřské, naopak se to začíná trochu otáčet, maminka po mateřské je stabilní zaměstnanec, který pokud je spokojený, vydrží ve firmě dlouho. A blog mi přijde jako skvělý osobní PR, v době kdy se většina marketingu odehrává on-line. Užívej mateřskou, práce bude my nebudeme, naštěstí už to víme :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Gábi, moc děkuju ❤️ Tak trochu doufám, že se to ve společnosti bude otáčet k lepšímu - myslím tím ve prospěch matek. Ale přesně jak říkáš, zaměstnání je věc děsně pomíjivá :)

      Smazat
  6. Nemyslím si, že všechny firmy koukají na maminky skrz prsty. Pro spoustu firem jsme za ty zodpovědné, stabilní a zvládáme dobře time management :-D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Také si nemyslím, že všechny firmy se k maminkám takto staví, ale určitá část převážně mužské populace nepochopí, jak můžeme být tak dlouho doma a "nic" nedělat. Každopádně je dobré, že my to o sobě víme :)

      Smazat