Byl to rok úžasný, protože vychováváme zdravou dceru, která už přestala být miminkem. Jsem mámou krásné slečny, roztomilé a mazlivé holčičky, zlobivého čerta i ufňukaného zvířátka... Jak kdy. Rozhodně jsem si mateřství začala užívat. Jak Klára roste, začínám v ní vidět malého človíčka, má svůj rozum, své zlozvyky, své charakteristické rysy, své nálady, už poznáme, co po nás chce, i když pořád nemluví. Z malého ležáčka se stal lítající divoch, který ani chvilku neposedí. A co je hlavní, vidím v ní nás dva. Doufejme, že si z každého z nás vezme to lepší :) Manželův zdravý nadhled, rozum a lehký flegmatismus, můj smysl pro zodpovědnost, laskavý přístup k druhým a kudrnaté vlasy :)
Začali jsme žít aktivněji (myslím tím nás dvě na mateřské). Začaly jsme si hledat nové kamarády, začaly jsme chodit do kroužků pro batolata, kde se Klára cítí dobře. Objevily jsme kouzlo dětských hřišť. Někdy to riskneme a jdeme ven úplně bez kočárku (což většinou odskáču já, protože ji zpátky nesu na rukou). Někdy to riskneme ještě víc a jdeme ven na motorce (odrážedle) - (to pak odskáču ještě víc, protože v jedné ruce táhnu motorku a ve druhé Klárku). A taky jsme začaly být fanoušky MHD. Nikdy bych nevěřila, že největší radostí mé dcery bude procházka na konečnou šaliny :)
V září jsme oslavili Klárčiny první narozeniny a všem nám bylo skoro líto, jak rychle ten rok utekl. Už jsme málem zapomněli, jak lehounké je malé miminko.
Ani s malým dítětem jsme se nevzdali našeho největšího koníčka - cestování. Všichni nás zrazovali, díkybohu jsme neposlechli a na dovolenou vyrazili. V červenci jsme si prošlapali Šumavu, vyzkoušeli krosnu Salewa, táta si zaposiloval zatímco Klára chrupkala :) Poslední týden v srpnu jsme se odvázali o něco víc, zajeli jsme na týden do Chorvatska. Dovolená byla fajn, krásné místo, super ubytování, Klára překvapivě božsky zvládla cestu a spávala v neuvěřitelném hluku z místní diskotéky celou noc, bohužel nám pár "maličkostí" zkazilo celkový dojem - nevyšlo nám moc počasí a omarodili jsme. Zbyňa měl jen rýmičku, Klárka něco s očičkama a streptokokovou kožní infekci a tramtararááá zlatý hřeb - já si přivezla spálu! Kdo nezná, nepochopí, kdo zná, lituje. Co tě nezabije, to tě posílí. A já jsem pořád tady, silnější než kdy dřív :)
Zbyňa začal opět jezdit na služebky, baví ho to, proto mu to přeju. Ale úplně nejvíc mu to přejí mí rodiče, protože vždycky, když nám odjede, znamená to přesun mě a Klárky na Slovácko za babičkou a dědečkem. Prospívá to nám všem, těšíme se na sebe, vážíme si víc společného času, občas nám i něco přiveze...
Objevila jsem krásu Fleru. Nakupuju tady oblečení pro Kláru, dekorace do bytu, šperky, věci do pokojíčku, zkrátka miluju Fler. Hrozně moc bych chtěla být taky tak šikovná, abych si mohla něco vyrobit sama. Že by předsevzetí na 2015?
Začala jsem blogovat. A moc mě to baví a snad mě nic nezastaví. Ať si máme za pár let co číst. Chtěla bych v tom být lepší, mít lepší fotky, líp všechno naaranžované při focení, ale zatím na to není moc času. Ale slibuju si, že se budu zdokonalovat.
Vrátila jsem se k józe, k mé z největších lásek. Po zhruba tříměsíční pauze (od narození Kláry po její cca 4. měsíc) jsem se na to zase vrhla a nebylo to tak zlé. Hrozně moc mi to dává, nejen fyzicky. Jógu potřebuju jako sůl. Dokonce mě napadlo, že bych si udělala kurz na lektora jógy. To by mi ale museli přidat trochu mateřskou, našla jsem kurzy za 70 tisíc. Ale je to stále otevřené...
Co mi trvalo hodně dlouho, ale co jsem v roce 2014 nakonec zvládla, je to, že jsem přestala řešit práci a kariéru. V těhotenství a ze začátku mateřství jsem to dost pitvala, kam se vrátím, jestli se vrátím, jak moc zhloupnu, co všechno zapomenu. Jsou to kraviny. Není to důležité. Na jedné kariéře totiž právě teď dělám, jsem přece máma.
Žádné komentáře:
Okomentovat